sobota 13. června 2015

Bylinné oleje, tinktury a octy pro kosmetické účely



Právě je doba nevětšího sběru bylin a tak si je, kromě sušení, nakládám na pozdější použítí do oleje, lihu a octa. Tyto oleje, tinktury a octy pak dále využívám po celý rok (nejen) do kosmetiky. Samozřejmě jsou dostupné různé velmi kvalitní oleje, ale většina nepochází z naší oblasti. Dlouhodobě se snažím soustředit na místní suroviny a výživnost cizozemských olejů nahradit bylinkami. Brzy bych ráda vyzkoušela i nějaké zajímavější místní oleje (makový, lněný, konopný).



Je to vlastně úplně snadné. Vybranou bylinku trochu natrháte aby se vám vešla do sklenice, trochu jí upěchujete a zalijete olejem.Používám nejdostupnější slunečnicový, ale pokud máte nějaký jiný oblíbený, je možné použít ten. Skleničky zašroubuji a umístím na velmi teplou půdu. Neměly by být na přímém slunci, ale teplo urychlí louhování. Pokud nemáte tuto možnost, můžete je otevřené na deset minut ohřát ve vodní lázni, ale jen velmi zvolna. Pak je zašroubujte a nechte louhovat v pokojové teplotě. Četla jsem i o ohřátí v jogurtovači přes noc, pak nechat pár dní až týdnů dojít. Když máme sklenice takto připravené, každý den je alespoň jednou (ale raději dvakrát) protřepeme a snažíme se, aby byl rostlinný materiál ponořen v oleji jinak by mohl začít plesnivět. Pokud uměle nezahříváme, ponecháme byliny v oleji týden až dva.

Stejně dělám i tinktury (až na zahřívání). Pro kosmetické účely stačí bylinku naložit do konzumního alkoholu. Tinktura nejen účinek rozšíří, ale třeba pleťovou vodu i konzervuje. Ovšem je třeba myslet na to, že alkohol pleť vysušuje a nepřehnat to s ním. K louhování v octu používám jablečný (do pleťových vod) a běžný kvasný jako oplach na vlasy.



Bylinky vybírejte pečlivě a sami si o nich něco přečtěte. Vyhněte se těm, které mohou způsobit potíže na slunci. Napadá mě jen třezalka, ale bude jich víc. Třezalku používám jen do zimních pomád na rty a hojivých mastí na nosík při rýmě (kromě klasických léčebných užití). Pokud máte méně času a nebo prostoru, můžete si připravit rovnou směsi bylin a do krémů používat rovnou ty.

 V oleji mám nyní naložen protizánětlivý popenec (už slitý), ořechové listí, svízel a jitrocel do krému na akné, tymián na mastičku při rýmě, mrkev (kořen) do opalovacího krému. Určitě přibude třezalka, heřmánek, tužebník, majoránka, kostival, měsíček, řebříček, růže a kdovíco dalšího. Výhodou je, že kromě krémů můžete pouhým přidáním vosku vyrobit jak jednodruhovou tak směsnou léčivou mast.


Tinktury vyrábím i klasické pro léčbu, ale tyto bývají ve víceprocentním lihu. Kromě pleťových vod se dají směsi tinktur i tinktury samostatné použít do gelů ať již léčebných nebo kosmetických. Navíc mícháním výluhu olejového, vodního a lihového dosáhnete komplexnějšího výsledku, v každém mediu se totiž rozpouští jiné látky.

Do pleťových vod přidávám i jablečné bylinkové octy na vyrovnání ph kůže. Na vlasy zase louhuji v octu kopřivy, ořešákové listí a přesličku. Do oplachu stačí jedna lžíce a funguje to jako kondicionér. Ředit můžete jak vodou, tak i bylinkovým odvarem.


pátek 5. prosince 2014

Domácí purpura


Domácí vykuřovadla jsou hodně starý způsob jak provonět a očistit prostor. Purpura byla původně směsí kadidla a vonných dřev. Máme ji spojenou s vánocemi, ale pokud přizpůsobíme jednotlivé ingredience, můžeme ji využívat celoročně. Mě vyhovuje více než kapání oleje do aromalampy. Tato se totiž po čase špatně myje a silice se mísí. Pokud nemáte doma kamna a nebo v nich netopíte denně, můžete si ohřívat purpuru právě v aromalampě. Uvolňování je pomalejší, ale i tak velmi intenzivní. Také můžete purpuru prostě jen vysypat na misku a dát jakou potpouri na stůl. Potpouri, takové to suché, ne to původní vlhké a prosolené, purpura nejvíc připomíná. Silice volte obezřetně s ohledem na zdravotní stav členů domácnosti. Některé třeba zvyšují nebo snižují tlak a podobně. Účinky jednotlivých silic jistě dohledáte. Rostlinný materiál můžete volit dle toho, co máte rádi a máte doma. Jen nesmí být jedovatý! Dobrou volbou je různé koření.

Domácí purpura

Ta moje obsahuje po jedné polévkové lžíci:
sušených květů řebříčku
květů levandule
drcených listů šalvěje
drcené dobromysli (oregana)
rozmarýny
lístků tymiánu
drcené skořice
hřebíčku 
borového a smrkového jehličí

Dále přidáme tak pět lžic pilin (ne hoblin), ty pak budou uvolňovat příjemnou pryskyřičnou vůni.

Na toto množství stačí tak 2/3 čajové lžičky silice nebo směsi silic. Já použila cypřišek, ještě doplním borovici a olibanum (kadidlo). Vhodná je určitě silice skořicová, hřebíčková, pomerančová a pak různé silice z jehličnanů. Dobře silice vmícháme do pilin a rostlinného materiálu.

Po smíchání purpuru zavřete do šroubovací sklenice a nechte při občasném protřesení dva týdny uležet.







čtvrtek 27. listopadu 2014

houbičky s všestraným použitím




V lednu to budou dva roky, kdy jsem na blog dávala článek o háčkovaných žínkách. Byly z bavlněné příze a doma se nám osvědčily. Používáme je od té doby stále, jednou za čas je vyperu, po každém mytí nechám pečlivě uschnout a ačkoliv už barvy trochu vybledly, žínky vypadají, že tu s námi budou ještě dlouho. To samé takové ty peelingové kosmetické minižínky. Ty peru po každém použití, mám jich mnoho a fungují skvěle. Po čase mi došlo, že se nesmím snažit aplikovat pleťovou vodu na ně, ale nalít jí malé množství do misky a minižínku v ní namočit. Takto všechno funguje jak má. Stejně mívám domácí pleťové vody nadbytek, protože ráda zkouším nové příměsy, odvary a celkové složení.

V zahraničí jsou oblíbené houbičky na nádobí háčkované z nylonu. Tento typ nylonové síťky nemohu nikde objevit, ale bude to tím, že nevím přesný název té textilie. Pokud ho znáte, budu vděčná, když se o něj se mnou podělíte! Po houbičkách jsem ale zatoužila, protože myju všechno nádobí ručně (a je ho mnoho, když se stále vaří a peče), obyčejný hadr mi tak úplně nevyhovuje, chybí mi ta drátěnka, která je na kupovaných houbičkách. Ty se ale rychle zničí, musí se stále kupovat a rozhodně je nevyperete v pračce. Jako náhradu nylonové síťky jsem chtěla použít silonovou záclonu, ale výsledná houbička je tuhá, špatně se s ní pracuje. Nakonec jsem objevila doma pásy barevného tylu, pro které už nemám využití. Háčkuje se z něj dobře pokud použijete opravdu velký háček a příliš neutahujete. Chtěla jsem ale houbičky měkké a z jedné strany jemnější. Zkusila jsem tedy jednu stranu uháčkovat ze zbytků akrylu. Ten rychleji schne než bavlna a prát v pračce jde bez problému. Houbičky se ukázaly jako funkční a tak jsem zkusila uháčkovat větší, mycí, tělové. Ty jsou z akrylové příze celé. Myje se s nimi výborně a po vyždímání dobře schnou. Stručný návod na houbičky na nádobí najdete pod obrázky. Na konci článku jsou fotky používaných žínek i houbiček.

 Na houbičku stačí opravdu několik metrů obyčejné akrylové příze.

 Když háčkuji proužky na šálách či šátcích a konce zapošívám, zbydou mi kousky přízí dlouhé několik centimetrů. Ty si schovávám a pokud se mi jeví houbička tenká, dovycpu ji jimi.
 

 Tyl si smotáme po délce a převážeme aby se nám nerozmotával. Pak nastříháme pruhy o šíři cca 2cm. Na obrázku je tyl o šíři 35cm a délce 1m. Toto množství vystačí na dvě houbičky a možná ještě zbyde. Zjistila jsem, že světlé barvy jsou lepší, červená velmi pouští.

 Nastříhané proužky k sobě svážeme. Zkoušela jsem je i napojovat přímo při háčkování, ale byla zbytečně velká spotřeba materiálu.

Umotáme si klubko pro lepší manipulaci.

 Začínáme háčkovat nejprve tylem. Uděláme si tzv. kouzelný kroužek či smyčku a háčkujeme krátké sloupky do kruhu. Já rozšiřuju kolečko intuitivně, ale určitě najdete i návody jak na to "správně". Všechny konce necháváme na té straně, která je od nás dál. Až skončíme, budou schované uvnitř houbičky a pomůžou nám ji vycpat. Osvědčila se mi velikost kolečka zhruba do dlaně, cca 7cm v průměru. Když uháčkujeme kolečko potřebné velikosti, napojíme akryl. Dvě první řady háčkujeme do předešlých oček, abychom vytvořili tloušťku houbičky. Až po té začneme buď kolečko zmenčovat sháčkováním některých sloupků nebo jejich přecházením. U prvních houbiček jsem sloupky jen vynechávala, ale teď je raději sháčkuji, výsledek je úhlednější a kompaktnější. Když nám zbývá už jen malý otvor, můžeme houbičku zlehka vycpat. Nepřeženeme to, chceme aby zůstala ohebná. Nyní můžeme práci uzavřít a velkou jehlou zapošít konec.



 
Mycí houbičky mají navíc poutko, ale to jde udělat i houbičkám na nádobí.
 
 Po několika měsících používání.

Tohle jsou téměř dva roky intenzivně používané bavlněné žínky. Ještě určitě poslouží.

úterý 25. listopadu 2014

Krém na boty černý


Tento návod je pravda trochu bizarní, ale zase proč si nezkusit vyrobit vlastní krém na boty. Nebude cítit ještě několik hodin po krémování (a nebo jen po levanduli). Mám vyzkoušeno, že se chová jako běžný krém na boty, dá se vyleštit do celkem obstojného lesku, oživí černou barvu a vůbec je takový vyhovující. Pokud nebudete chtít krém černý, saze vynechte a dejte o něco víc vosku. Ještě budu zkoušet jeden bezbarvý, speciální, s lanolinem...až budu mít lanolin :).

Krém na boty černý

5g včelího vosku
50ml oleje (slunečnicový, olivový)
3 lžíce jemně prosátých sazí z kamen či kotle (dobře se dají získat i z komína)
levandulová silice

Vosk rozehřejeme ve vodní lázni spolu s olejem, vmícháme saze a třeme až se stane z tekutiny pasta. Vmícháme pár kapek silice. Pokud krém tuhne příliš rychle, vmícháme ještě trochu teplého oleje. Uschováme v zavřené krabičce v pokojové teplotě. Používáme jako běžný krém na boty.



pátek 21. listopadu 2014

Pralinky


Všechno mi trvá opravdu dlouho. Pokud objevím něco, co bych ráda zkusila, nejprve použiju všech argumentů, abych se od dané věci odradila. A obvykle se mi to na čas podaří. Vytáhnu na sebe finanční náročnost, nebezpečnost a možnost, že se mi daná věc nezdaří rovnající se 99 %. Začalo to pečením kváskového chleba a pokračovalo to výrobou pořádného domácího mýdla (z hydroxidu a olejů), odléváním svíček, domácími sýry a ještě milionem dalších dovedností včetně právě pralinek. Vybírám si věci, které vyžadují dovednost, která se dá získat jen praxí a pochopením principů, ale jsou vpodstatě praktické. A nakonec, když si to spočítám, mi vyjde, že s ohledem na kvalitu lze takto naopak i něco ušetřit. No dobře, u pralinek to tak úplně neplatí, ale nakonec mi udělá radost už jen ta práce s čokoládou a to se počítá.
 Když skončím odrazovací fázi a činnost projde do dalšího kola, začne fáze přípravná. Ta obnáší jednak studium a jednak opatření nejnutnějších pomůcek. Studium započne na internetu, ale to je mi málo, takže si pořídím veškerou literaturu na kterou v dané chvíli mé prostředky stačí. Studijní fáze trvá od několika týdnů do několika let. Tak jsem se po letech dopracovala i k těm vytouženým pralinkám. Nejvíc mě na nich zajímají nápně, kombinace různých zajímavých příchutí s čokoládou. Můžu se vyhnout všem cukrovým fondánům a máslovým krémům, možností je mnoho.

Způsob, který zde popíšu, dosti závisí na kvalitě čokolády. Zprvu jsem si myslela, že odleju cokoliv, ale pokud jde i o to, jaká bude kvalita pralinek po odlití, tak je třeba používat buď vysokoprocentní hořkou čokoládu nebo čokoládu na odlití objednat. Jsem průkopník slepých uliček, takže mohu říct: Milku už ani odlévat nezkoušejte, tudy se mi projít nepodařilo ;).
V popisu narazíte na temperování čokolády. Ještě si nejsem zcela jistá, ale myslím, že minimálně tmavou vysokoprocentní čokoládu prodávanou přímo na jídlo není už třeba temperovat, protože temperována byla. Toto se pokusím ještě zjistit a v nějakém dalším blogu nebo na svém facebookovém profilu se k tomu vrátím. Zatím zdatně temperuji dokud nezjistím, že je to úplně zbytečné :D.

Co k celé pralinkové akci potřebuji:

- 2 menší hrnce a mísu. V jednom hrnci bude voda, ve druhém čokoláda a v míse bude voda s ledem nebo rovnou kostka ledu.

- formu na čokoládu. I když jsou profesionální formy z pevného plastu, ještě jsem neobjevila jak z něj pralinky vyjmout (zrovna máme jednu takovou formu v lednici a pralinky jdou ven jen lžičkou). Takže pro začátek doporučuji formy ze silikonu (takové ty pružné, měkké, třeba od Tescomy).

- malý štěteček nejlépe s přírodním vlasem.

- popřípadě kahánek na přihřívání čokolády. Bez toho se obejdete, jen musíte pracovat rychleji a nádobu s čokoládou například vkládat zpět do hrnce s horkou vodou.

- čokoládu. Hledejte na internetu čokoládu na odlévání pralinek. Bez problémů jsem odlévala čokoládu Lindt míchanou z 50g čokolády na vaření. Ta čokoláda na vaření sníží viskozitu, takže se s čokoládou lépe pracuje. Pokud se vám ale stane, že pořídíte nějakou nevhodou čokoládu, která ani po rozehřátí není dostatečně tekutá (má nízkou viskozitu), můžete si pomoci přidáním zhruba 1 čajové lžičky kakaového nebo kokosového tuku na 100g čokolády. Nepřežeňte to jinak bude výsledná čokoláda příliš měkká.

- teploměr. Pokud budete temperovat, je dobré mít potravinářský teploměr. Ten se vám hodí, i  když temperování vynecháte. Nejlépe se s čokoládou pracuje při 31°C (mléčná a bílá snese i vyšší teplotu). Dobrý je elktronický potravinářský teploměr, protože je rychlý, ale já si zatím vystačím s vpichovacím, který používám na pečení a sýrařinu.

- náplň. Níž v postupu bude jedna, kterou jsem zrovna použila. Buď si další najděte na internetu (pro zdravější pralinky doporučuju hledat raw dorty a použít recepty na nápně právě do nich - vynechávám kokosový tuk)

Postup

Čokoládu si nejprve rozpustíme ve vodní lázni a hlídáme, aby teplota nepřesáhla 45°C. Na jednu Tescoma formu mi stačí 120g čokolády (možná by i těch 100g stačilo). 
Přistoupíme k temperování. Musíme čokoládu schladit co nejrychleji na 28°C (na méně ne, protože pak začne čokoláda prudce tuhnout). Buď si dáme do mísy kostky ledu nebo ve větší platové krabičce zmrazíme rovnou kostku a postavíme kastrůlek na ní. Ze zoufalství jsem dokonce sáhla po mražené zelenině a na tu hrnec postavila. Fungovalo to výborně! Mám zkušenost, že v běžné vodě z kohoutku trvá chlazení příliš dlouho nebo se vůbec nezdaří. Profesionálové rozlévají čokoládu na mramorovou desku a třou jí do lehkého zhoustnutí stěrkou. Já používám sterku dřevěnou a čokoládu nepřestávám odmíchávat ode dna, ke kterému se chytá. Chce to této fázi věnovat plnou pozornost. Při dosažení správné teploty vrátíme hrnec s čokoládou do hrnce s horkou vodou a znovu ji přihřejeme, tentokrát jen na odlévací teplotu 31°C. Poté s hrncem s čokoládou několikrát prudce klepneme o podložku abychom se zbavili vzduchových bublinek. Ty by mohly působit problémy po ztuhnutí. Pak můžeme umístit hrnec na ohříváček (ten můj je vyroben z obyčejného pevnějšího pletiva, viz fotky na konci příspěvku), hlídáme teplotu.
A teď k odlévání do forem. Správně se čokoláda do pevné formy nalije, chvíli se počká, vylije se a forma se očistí stěrkou. To je určitě rychlé, ale bez odborného vedení asi nedosažitelné. Já si postupně do každé prohlubně naliju přibližně lžičku čokolády a pomocí štětečku ji roztáhnu po stěnách vzhůru. Je potřeba po prvním natření všech prohlubní každou ještě zkontrolovat. Vrstva čokolády musí být dostatečná a stejnoměrná aby tekutější nápň nevytékala a celkově pralinky nepraskaly. Nyní necháme čokoládu ztuhnout a naplníme vzniklé dutinky zvolenou náplní. Plníme do 2/3 aby bylo dost místa na víčko. Pokud je náplň tekutější, je lepší nechat celou formu před zavíčkováním chvíli zmrazit. Na zalití pralinky potřebujeme zhruba 1 lžičku čokolády v teplotě cca 31°C. Tekutou čokoládu pečlivě dotáhneme ke krajům.
Tuhnout by měla čokoláda v pokojové teplotě. Myslím, že to má co dělat s povlakem kakaového másla na výsledných pralinkách. Já to ale obvykle nevydržím a dochladím v lednici.
Ze silikonové formy jdou pralinky vyloupnout velmi lehce.

Margot náplň do pralinek

50g kokosu
100g kešu oříšků, nepražených, nesolených
3 lžičky třtinového cukru (podle chuti)
50ml smetany na šlehání
1 lžička rumu

Nejdřív si podrtíme kešu oříšky (nebo pomeleme, já používám tyčový mixer), přidáme zbytek a tyčovým mixerem rozmixujeme co nejvíce dohladka. Mixer necháváme odpočinout abychom ho nespálili. Nápně je tak o třetinu více než je potřeba. Lze použít i tak, že uválíme kuličky, necháme je zmrazit a pak je obalíme v tekuté čokoládě...chuť bude stejná ;). Do dutinek ji musíme trochu natlačit.

Výhledově věnuji jeden celý blog náplním. To je ta kreativnější část celé práce ;).


 První ohřívání čokolády

Přihřívání po temperování

Na natírání používám obyčejný menší štětec

Stojánek na přihřívání jsem si vyrobila z pletiva

Natírání dutinek (tahle forma nebyla to pravé, pralinky nešly ven)

S náplní

 Čokoláda Milka s přídavkem kakaového másla

Hotovo!

 Lindt čokoláda (86%) s 50g čokolády na vaření




sobota 1. února 2014

Neděle

Tenhle příspěvek je o neděli. O tom jak jí obvykle trávíme. Nic složitého - jen vaření a odpočinek, nejlépe aktivní. A taky jeden recept na zeleninové ragú, které je z Apetitu a mělo by připomínat boloňskou omáčku. No rozhodně je moc dobré, trochu jsem ho upravila a jíme ho s domácími širokými nudlemi.

Ale nejdřív ta neděle. Je to už celkem dávno, co jsme zavedli neděli jako opravdu odpočinkový den. Práce je vždycky dost, to bychom ani spát nesměli a ještě by zbývala. Jenže i když je týden těžký, všechno je takové nějaké pochroumané, takhle víme, že neděle je jen naše.
Obvykle vařím tzv. velký oběd. Prostě něco složitějšího, na co nemám přes týden čas. A taky polévku no a nějaký dezert - obvykle nějakou zákuskovou klasiku, kterou taky v týdnu dělat nestíhám. A po obědě jdeme ven, na celé odpoledne. Někdy jdeme rovnou pěšky, někdy kousek popojedeme a v létě dokonce udělám oběd den předem, vezmeme ho sebou a venku jsme celý den. Když děti stůňou nebo je hodně špatné počasí tak hrajeme deskové hry a koukneme se na nějaký prima film, všichni spolu. Já si v mezičase si obvykle zvládnu udělat nějaké ruční práce (háčkování, pletení, plstění, vyšívání nebo tak něco) a nebo kreslím.
Moc by mě zajímalo jak trávíte neděli vy. Pracujete, chodíte na návštěvy nebo jen tak odpočíváte doma?

Zeleninové ragú s tagliatelle

2 lžíce olivového oleje
1 cibule nakrájená na drobno
kousek celeru nahrubo strouhaného
2 mrkve nahrubo srouhané
česnek dle chuti
1 rajský protlak
1 lžíce balzamika (nebo umeocta)
2 dcl červeného vína
50g červené čočky
250g zeleniny (cuketa, oloupaná rajčata, lilek, paprika, žampiony - nejlépe nějaká kombinace)
pepř a sůl
strouhaný parmazán
vařené tagliatelle

V hrnci rozehřejeme olej a opékáme na něm doměkka cibuli, celer a mrkev. Přidáme česnek, krátce zapražíme a vlijeme balzamiko s rajčatovým protlakem. Asi 5 minut mícháme.
Mezitím si uvaříme doměkka červenou čočku (komu nevadí tužší, dá ji rovnou do směsi jako je to v původním receptu).
Do směsi přidáme zeleninu a vařenou čočku, podlijeme červeným vínem. Necháme vařit asi 20 minut.
Uvaříme si tagliatelle (domácí dělám pomocí strojku na těstoviny. smíchám 200g polohrubé nebo hrubé mouky se 2 vejci a lžící vody. Uhnětu hladké, málo nelepivé těsto a nechám ho v igelitu odpočinout alespoň jednu hodinu. Poté obaluji kousky v hrubé mouce, postupně rozvaluji a krájím nudle.)
Nazávěr směs dosolíme a opepříme. Podáváme zasypané sýrem.




 







 

Borkovická blata v zimě