pondělí 20. srpna 2018

Konzervování téměř bez odpadu


Nejdřív chci poděkovat, že čtete tenhle blog. Jste inspirativní a motivující a vůbec mě to celé těší! A ještě omluva za nereagování na komentáře. Někde se něco pokazilo a mě přestala chodit upozornění na mail. Ale teď to vím a ohlídám si to. Komentáře jsou moje nejmilejší čtení.
   
    Je stále plná sklízecí sezona a jednotlivé plodiny plynule navazují. Doma konzervujeme třemi způsoby: sušíme, zavařujeme (tedy různě konzervujeme do skla) a mrazíme. Mrazák také používáme jako mezistupeň k džemům a sirupům, když se nedá vše stihnout v ten samý den po sklizni. Nyní je průběžně mrazák plný po víko. Vždy když vyndám ovoce na rozvaření, vystřídá ho jiné a nebo upravená zelenina do zásoby. 
    Stále se učím, takže pokud jde něco dělat lépe a nebo úsporněji, neváhejte mi to napsat. Vedení venkovské domácnosti vyžaduje tak široký záběr, že jsem z toho občas vyděšená.



    A teď proč jsem zdůraznila tu bezodpadovost. Letos je ovoce tolik, že to skoro nabádá k plýtvání. Naučila jsem se ovšem počítat se špatnými roky, takže konzervuji na dva až tři roky budoucí. Pochybuji, že za rok bude takový výnos ovoce jako letos. Ale neměla jsem tolik zeleniny, kolik bych si představovala, takže se mohu za rok směle zaměřit na ní. Zpracovat každý zdravý a použitelný kousek je zábavná výzva. Nebudu uvádět u všeho úplně konkrétní recepty, protože těch je plný internet. Spíš nápady, co všechno z jednotlivých druhů, které máme na zahradě, ještě vyrobit.



    Do třešní je ještě daleko a u nás jsou třešně svátek. Obvykle se o ně postarají špačci a my sotva ochutnáme. Letos to bylo jiné. Mnoho jsme zamrazili na knedlíky a bublaninu, rozvařili na džemy, zapomněli zavařit kompoty a sirup. Většinou musíme třešně vypeckovat a pecek je hodně i pod stromem, kde je můžete najít i teď. Pokud je budete pravidelně promývat a sušit, dají se použít jako výplň do polštářků, které se dají nahřívat na topení nebo v troubě a přikládat na tělo, když je teplo potřeba. Tyto polštářky se dají i mrazit a používat jako chladivé. Je to snadné a vlastně to ani nic nestojí. 


    Drobné ovoce jako jsou maliny, rybíz a ostružiny, které má drobné, protivné pecičky, se do džemů pasírují, A zbývá nejedlá drť. I z výroby sirupů zbývá podobná hmota. Část jí můžete na krátkou chvíli namočit do přiměřeného množství vody, promýt, přecedit do džbánu, popřípadě dosladit.



    Další část drtě můžete buď usušit nebo zamrazit a přidávat do domácích ovocných čajů k šípkům a jablečným slupkám.



    Pokud máte drť z jakéhokoliv ovoce bez peciček, ať už z odšťavnění nebo zbytek po sirupech (jablka, hrušky, aronie, třešně, jahody), můžete ji smíchat s nadrcenými ovesnými vločkami, medem nebo cukrem, trochou oleje a oblíbeného koření. Hmotu nechte půl hodiny nasáknout a propojit, pak tvarujte tyčinky. Ty sušte v sušičce nebo troubě a když jsou akorát suché, tak je buď nechte pár dní v lednici než se sní a nebo je zamražte. V mrazáku vydrží bez ztráty chuti i rok. Večer je dáte do lednice a ráno jsou připraveny k jídlu.






   
    Jak už jsem výše zmínila tak slupky z domácích jablek a hrušek se dají usušit a je z nich dobrý ovocný čaj.


    A pokud máte padaná jablka, která nejsou úplně vhodná k jinému zpracování, nebo jich máte hodně, naložte si jablečný ocet. Stačí nádoba, kousky zdravých jablek a trochu cukru pro start. Budete-li denně míchat, tak za tři týdny slijete svůj vlastní ocet.



        Tyhle bezodpadové nápady vpodstatě sbírám, takže budu ráda za každý nový do sbírky. Pokud bych je plánovala nějak využít, vyžádám si samozřejmě svolení.
   
   

úterý 14. srpna 2018

Recyklace oblečení a textilií vůbec

    V první řadě se musím omluvit za blogové zdržení, ale pozapomněla jsem na rodinnou dovolenou. Tudíž blog dnes a to na téma, které se velmi rozjíždí na sociálních sítích hned vedle protiplastové kampaně. Ze všech ekologických kampaní mám velkou radost, protože minimálně část nabádá k nakupování s rozmyslem nebo k tomu si některé věci odepřít. 
    My jako rodina moc v nákupech oblečení nejedeme. I pubertální dcera už víc přemýšlí, co koupit a teď to plánuje dorovnávat v seconhandech. Pro sebe občas něco přešiju, protože se mi většina konfekce nelíbí a navíc tedy zdaleka nemám konfekční postavu. Část oblečení po dětech rozdáme a zase nějaké dostaneme. A pak jsou tu oděvy, povlečení, prostěradla, ručníky, které se pro jakékoliv běžné využití nehodí. Jsou děravé, flekaté, nemoderní, divně barevné... A právě z těchto kousků je možno udělat něco dalšího, co může sloužit ještě velmi dlouho a může to být i hezké.
    

    Pokud se rozhodnete  starý textil zpracovávat, je možné jít dvěma cestami (pominu-li přešívání). Buď si ponecháte každý kousek hadříku, vypraný, složený a barevně roztříděný a čekáte až přijde jeho chvíle. Touhle cestou jdu já a je prostorově náročná. Mám textil na půdě v pytlích a moc to nedoporučuju. Lepší jsou velké krabice nebo přepravky. V pytlích se špatně hledá a během tvůrčího zápalu si způsobíte ve skladu chaos. 
Druhou cestou je, že si ponecháte jen to, co vám barevně ladí s interiérem a hodí se na váš konkrétní projekt. Takové kousky posbíráte po známých a doplníte v seconhandech. Z těchto textilií hned vystříháte potřebné kusy nebo je nastříháte na proužky, které spojíte. Tak budete nejspíš postupovat pokud máte méně prostoru a nebo chcete-li vyrobit konkrétní věc. Ani jeden přístup mi nepřipadá horší. Hlavně, že část textilu bude dál zpracována. 
    Je možné jej použít na háčkované puffy a mísy či koše a košíky, na tkaní koberců, rohožek a podsedáků na běžném nebo dostupnějším kolíkovém stavu, nebo výrobu všech těchto věcí ze sešívaných, splétaných látkových copů a určitě i patchwork nebo šití pytlíků či nákupních tašek. Možností je mnoho a možná by to byl námět pro ty, které rády něco dělají rukama. Třeba by někdo i rád zaplatil za to, že z pytle jeho vyřazeného oblečení pro něj vyrobíte něco do domácnosti. Mohl by mít dobrý pocit hned několikrát. Poskytne práci, bude se chovat ekologicky a vše se mu vrátí v podobě užitného výrobku.
    
    Věcí, ve které utopíte velké množství textilu, včetně úplně všech odstřižků a jinak nepoužitelných kusů, je puff. Takový háčkovaný (nebo pletený) taburet, který textilem i vyplníte. Může posloužit jako stolek nebo podnožka, ale na vyšších se dá i pohodlně sedět. Jeho životnost je velká a po rozebrání by měl jít i vyprat v ruce.

    Nebudu zde psát přesný popis, protože ten se mění s materiálem, ale navedu vás jak postupovat. Nejprve si na základě interiéru i možností určete barevnost. Výsledek bude spíš strakatý než jednolitě barevný, pokud předtím textilie ještě neobarvíte. Můžete ale určit, které barvy vynechat úplně a které využít co nejvíc. 
    Dalším krokem je nastříhání nebo natrhání látek na proužky široké 2 - 3 centimetry. Výhodou trhání je, že je mnohem rychlejší, střihnete vždy jen šev. Velmi se při něm ale práší a je lepší to dělat venku. Stříhání je pomalejší a je třeba víc hlídat šířku pruhu. Když máte nějakou část nastříhánu, tak začněte pruhy spojovat. Není dobré je jen svazovat. Lepší je každý nastřihnout a spojit jak je to vidět v odkaze. Tento postup mám vyzkoušený a je funkční. Je lepší nespojovat za sebou různobarevné pruhy, spíš jich spojit větší množství v jedné barvě. Vzhled výrobku je možné korigovat tak, že si již prostřižené proužky budete spojovat přímo při práci.
    Háček buď můžete koupit nebo si ho vyřezat z větvičky jako já. Není to těžké a ušetříte. Časem napíšu i o tom. Pokud budete kupovat, tak bych to viděla na číslo 10 a víc, podle toho jak při háčkování utahujete.

   

      
    Začínala jsem pěti řetízkovými oky spojenými pevným okem. Do kroužku jsem pak háčkovala krátkých sloupků co se tam vešlo. Kolečko jsem dál rozháčkovávala po řadách až získalo průměr, který má mít výsledný puff.




    Od další řady už se nepřidává a po řadách háčkuje do každého krátkého sloupku další krátký sloupek. Zase až do požadované výšky puffu. Tedy spíš o něco víc, protože používáním se celý puff slehne, trochu sníží. Pak jsem v dalších dvou řadách několik oček vždy ubrala aby se miska začala uzavírat. V tu chvíli přijde čas puff naplnit.





    Právě teď se nám hodí staré napínací prostěradlo, klidně děravé, a odstřižky nebo rovnou celé nepoužitelné textilie. Prostěradlo jednou stranou dáme dovnitř puffu až je jím puff vyložen a plníme otvorem dokud není puff pevný. Poté přetáhneme zbytek prostěradla dovnitř a pečlivě zastrkáme aby byl kolem dokola zbytkových textilií.
    Začneme háčkovat víčko stejně jako jsme začínali celý puff. Výsledná placka musí být o kousek menší než otvor. Do vycpávacího otvoru ji pak všijeme proužkem látky. Je dobré použít kontrastnější barvu abychom víko snadno našli až budeme puff prát. Místo, kudy jsme vycpávali, je lepší dát na zem.


    Je velmi zábavné při používání puffu rozeznávat jednotlivé kousky oblečení, které jsme měli rádi nebo je děti nosily jako malé.


Dalším způsobem zpracování proužků textilií je tkaní na kolíkovém stavu. Ten je mnohem dostupnější než stav listový a pro výrobu užitkových věcí do domácnosti poslouží dobře. O výrobě pomocí tohoto stavu se rozepíšu jindy až toho vyrobím víc. Zatím mám za sebou rohožku z pruhů rifloviny. Byla celkem rychle hotová a slouží skvěle už půl roku. Navíc vpodstatě bez změny vzhledu. Na zátěžové věci riflovinu doporučuji. 



Vyrábíte něco ze starého textilu?

pondělí 6. srpna 2018

Domácnost v neklidné době - o projektu

    Tenhle blog bude dost obecný a možná trochu zmatený, ale zkuste ho alespoň prolétnout. Pokusím se v něm vysvětlit, co je cílem projektu a co můžete dál očekávat.


    Projekt vznikl z potřeby zajistit nějakou stabilitu pro rodinu. Vytvořit polštář, který zbrzdí případné hospodářské propady nebo rodinné finanční krize. Začalo to shromažďováním návodů na cokoliv, jejich zkoušením a zjednodušováním. Pak jsem byla oslovována s žádostí o jejich přeposílání a proto vznikl blog. Je to způsob sdílení a možnost komunikovat. Souběžně je v provozu i stránka na Facebooku . Tam zveřejňuji krátké návody a tipy, které na blog nestačí, ale mám potřebu se o ně podělit. Na Instagram zase dávám větší množství fotek zahrady, domu a věcí, které každý den dělám. 
    Souběžně vznikají texty, které podle možností vyjdou buď jako kniha nebo jako e-book. Ale zatím spíš určuju do jaké šíře jít a čemu se ještě věnovat. Mělo by jít o jakési velmi měkké, spíš ženské, prepperství. Ne čekání na apokalypsu, spíš příprava na kolísání světa a výpadky proudu. Ne pořizování zbraní, ale spíš zavařování a pečení chleba.
   

    Protože mezi tím pořizuju literaturu k tématu, ráda bych občas zveřejnila recenze na knihy, doporučení jiných projektů, blogů a stránek. Budu ráda za tipy, protože určitě sama na všechno nenarazím a plno zajímavého mi uteče.

    Témata, kterým se hodlám dále v blogu věnovat: péče o domácnost, kosmetika, konzervace potravin, jednoduché háčkování, zpracování ovčí vlny a dalších vláken, užitkové drátování, byliny, přírodní zahrada a produkce vlastních potravin celkově. Plno témat je provázáno s ekologií a recyklací.

 
        Nový blog by měl být zveřejněn vždy v pondělí (recenze případně i během týdne) a ten další už bude zase praktický s nějakým návodem.



    
   

pondělí 30. července 2018

Recyklace papíru na věci užitečné

    Recyklaci papíru se věnuju už poměrně dlouho. V tomto případě nejde ani tak o důvody ekologické, protože dobře vytříděný a odevzdaný papír je podle mě řádně recyklován i průmyslově. Ačkoliv může být pak bělen a barven a to už tak úplně eko není. Já spíš na začátku hledala materiál, kterého bude hodně, bude levný a široce využitelný. Tohle papír v různých podobách splňuje a přitom předměty z něj jsou zároveň lehké i pevné.


    Ale jako úplně první bych ráda představila využití papíru na zahradě. Tedy spíš nepotištěných kartonu zbavených lepící pásky. Takové my celoročně schraňujeme a pak využíváme k mulčování. Velmi se to vyplatí v místě, kde je nemožné se jinak zbavit plevele. Jejich užití je taky výhodné tam, kde je tráva, my tam chceme záhon a nemáme k dispozici žádnou techniku. Na pěstování zeleniny bych ho doporučila jen tam, kde nejsou problémy s vodou a se slimáky. V prvním případě karton pouští málo vláhy do země. Pokud vám prší málo, voda se pod karton ani nedostane. V případě slimáků se jim pod kartonem bude skvěle dařit i v sušších obdobích, kdy byste s nimi jinak problém neměli.


    Na zakládání záhonů je ale skvělý a zrýt takový záhon zvládne i žena. Je třeba počkat buď na jaro nebo na podzim na delší vlhké období. Plochu posekejte, trávu nechte ležet a můžete na ni navézt kompost nebo uleželý hnůj. Poté ji překryjte kartony tak, že se budou výrazně překrývat. Máte-li dost kartonu, položte dvě vrstvy. V této chvíli je dobré karton zatížít kameny a pokrýt starým senem, slámou nebo posekanou travou (tou ve slabé vrstvě aby neplesnivěla). Tento poslední krok má dva důvody, jednak bude budoucí záhon lépe vypadat v mulči ze sena než pokryt jen kartonem a také mulč udrží na povrchu více vláhy, která může pronikat postupně dovnitř. Mulč na povrch doplňujte dle potřeby. Když ponecháte toto na pozemku půl roku, tak pak stačí zbytek shrabat a zkompostovat. Pozemek zryjte, zem bývá kyprá a má drobkovitou strukturu, také je v ní mnoho  žížal.


    Dalším způsobem jak doslova spotřebovat letáky a noviny je výroba briket. Manžel je míchá půl napůl s pilinami, kterých máme hodně po řezání dřeva a je dobré je zpracovat. Postup není složitý, ale vyžaduje prostor odolný vůči vodě a hodně místa na sušení. Briketami ohříváme přes léto vodu v koupelnových kamnech. 


     Letáky nebo noviny se natrhají na malé kousky a namočí na den či několik dnů do vody. Pak se nástavcem na vrtačku, určeným k míchání barvy, rozmixují na co nejhladší kaši. Do té se nasypou piliny, promíchají a speciálním lisem na brikety se vytváří jednotlivé cihličky. Při lisování vytéká velké množství vody, proto se to nejlépe dělá venku. Pak už se dají brikety sušit, což trvá i několik měsíců. Nenechte se oklamat suchým povrchem, uvnitř může být briketa ještě vlhká. Je třeba počítat s tím, že v kamnech nehoří jako dřevo, spíš žhne. Ale při omezení přístupu vzduchu, žhne poměrně dlouho.







    Moje oblíbené zpracování papíru je na drobnější dekorace a užitné předměty. Technologie může být různá podle toho, jak moc času, energie tomu chcete věnovat. Úplně nejprostší způsob jsem použila na výrobu mísy na ovoce. Tu jsem opravdu potřebovala a používám jí už několik měsíců. Výhodou je, že když ji nešikovně chytnete a kousek se uloupne, spraví to libovolné disperzní lepidlo a nic není poznat. V pohodě pojme tři kilogramy ovoce.


   Na fotkách je postup celkem dobře vidět. Nejprve si papír roztrháme na malé kousky. Tady jsou použity výhradně ruličky od toaletního papíru. K papíru můžeme přidat libovolné sušené přírodniny, v tomto případě je použit starší čaj. Pokud chcete ale například okvětní lístky vcelku, přidejte je až na závěr. Roztrhaný papír zalijeme vařící vodou tak, aby byl ponořený. Po vsáknutí vody do papíru můžeme dolít. Papírové směsi dáme alespoň 24 hodin na změknutí. Poté ji dohladka rozmixujeme kuchyňským tyčovým mixérem. U menšího množství to funguje dobře. 
    Připravíme si velkou mísu, nepřilnavou folii, houbičku na nádobí nebo něco jiného, co dobře saje a dá se ždímat, igelit na překrytí stolu, plastové sítko (půjde umýt a dál normálně používat) a nádobu na odpadní vodu. Pokud to můžete dělat přes léto venku, budete to mít jednodušší. Já se k tomu dostanu spíš v zimě, takže se držím igelitu a hadru.
    Mísu poryjeme nepřilnavou folií, papírovinu nabereme do sítka, necháme okapat a o částech nanášíme na mísu. Jednotlivé vrstvy odsávamé a pěchujeme na podklad houbičkou. vytvoříme skořepinu o síle 1-1,5cm. Vyschnutím se vrstva ztenčí a na mísu, která má udržet váhu ovoce, potřebujeme nějakou pevnost. Můžeme vytvarovat i stojánek nebo jen rovné dno aby mísa dobře stála. Na závěr odsajeme co nejvíc vody a dáme mísu i s vnitřní předlohou schnout na slunce. To může trvat i několik dní. Když zpevní tak, že jde sejmout, sloupneme folii (kterou můžeme používat opakovaně) a necháme mísu doschnout zevnitř. Nesundáváme mísu předčasně nebo se nám schnutím zdeformuje. I do budoucna ji, plnou ovoce, nikdy nechytáme za okraj, mohl by se vylomit.
    Finální úprava je na vás. Já ponechala mísu zcela přírodní a ovoci to svědčí. Jen je třeba hlídat aby se nezačalo kazit, to by mísu znehodnotilo. Myslím, že oproti sklu a keramice papír dýchá a ovoce se tak nezapaří. Papír stačí oprášit nebo otřít rychle vhkou houbičkou. Pokud zvlhne tak ho znovu nechte uschnout. Pokud máte obavu nechat papír holý, je možné koupit bezbarvý lak či barvy s atestem na kontakt s potravinami. Můžete mísu buď napustit naředěným bezbarvým lakem, aby zůstala zachována struktura, nebo rovnou omalovat.




    Stejným způsobem můžete natlačit papírovinu do silikonových nebo vazelínou vymazaných forem a vytvářet například vánoční ozdoby.


   




    Pokud zvolíte spíš trhání novin na proužky, jejich máčení v řídkém uvařeném škrobu a lepení na formu nebo balónek, můžete kromě misek a třeba odpadkových košů, vytvářet i masky.

U tohoto koše je vylepen z proužků vnitřek aby byl hladký pro barvení.



    Pokud vám papírovina zbyde, vyždímejte ji v sítku a v menších dávkách zamrazte v igelitových sáčcích. Pak stačí zalít horkou vodou a počkat až rozmrznou. Kvalita se neztrácí.

pondělí 23. července 2018

Zahrada a já...nekonečný příběh

    Okamžik, kdy jsem viděla dvůr a zahradu našeho budoucího domu, byl pro mě pro koupi rozhodující. A od prvního jara zde (letos jsme tu 21 let) se zahrada nepřestala měnit a vyvíjet. Byly i roky, kdy byla úplně ladem a zarostlá, protože bylo mnoho jiné práce. Poslední roky je ale zahrada mojí prioritou. Ono jen vymyslet fungující systém ve všech částech pozemku, začlenit vlivy jako je sucho, slimáci, špačci a přitom vypěstovat nějaké smysluplné množství poživatin, je téměř nadlidský výkon. Je to skoro jako počítačová hra, kde něco zvládnete a šup, objeví se další výzva. Jako například soused s Rondupem, který vám pravidelně polévá plot a domluva zabírá jen částečně. Takže každý rok jsme o nějakou úroveň výš a letos už to poprvé vidím na dobré cestě k vítězství. Ne nad zahradou nebo sousedem s Rondupem, ale spíš nad vlastním přístupem k problému. Konečně jsem opustila snahu vmanipulovat zahradu do něčeho, co se mi líbí, ale v daném čase a místě nefunguje.


    A právě o tom co fungovalo a už nefunguje, o vvyvíjení se a resilienci bych chtěla psát tenhle příspěvek. Ale i o zakládání záhonů, sázení a hnojení.

    První roky jsem se snažila o úplně klasickou zahradu. Zelenina, hnojení, postřiky, květiny a něco málo bylin. Ono to nefungovalo, nebavilo mě to a i když to rostlo, tak jsem cítila, že tohle asi ne. A tehdy zahrada na nějakou dobu zmizela zarostlá trávou a kopřivami. Pak se mi dostala do ruky kniha Heleny Vlašínové Zelená zahrada. První z mnoha na dané téma, ale změnila tenkrát všechno. Přišlo okouzlení mulčem a divokými zahradami, hnojení a postřiky jíchou a bylinnými výluhy. První roky to fungovalo skvěle. Nové záhony jsem zakládala vpodstatě v zamulčované trávě a dařilo se vypěstovat celkem dost, aby to za to stálo.


   A nastala invaze slimáků. V mulči se jim líbilo a nebylo možné se jich zbavit. Omezovala jsem je sběrem, ale byly jich stovky. Chemii jsem použít nechtěla a tak jsme několik let neměli na zahradě téměř nic. Sadbu jsem pěstovala, ale na záhonech nepřežila ani několik dní. Zkusila jsem mnohé, ale při tom množství nefungovalo nic. Co mi ale ty roky dělalo radost, byla výsadba keřů. V mulči se jim dařilo a letos jsme průběžné dosazování nových keříků velmi ocenili. Zaplodily opravdu bohatě a já jen zpracovávám ovoce a přihnojuju osbírané keříky. 


    Poté, co mi loni opět slimáci požrali všechny sazenice, stáhla jsem mulč ze záhonu, zryla ho a letos pěstuju na volné půdě. nelíbí se mi to, ale je to jediný způsob tady a teď. Dá to víc práce, protože záhoky okopávám i dvákrát do týdne aby se netvořil škraloup a voda šla ke kořenům. Hnojím jen kopřivovou jíchou a zalévám nachytanou dešťovkou pokud je a odstátou vodou z řadu pokud je nejhůř, což se stalo zatím asi dvakrát. Pokud se vrátí stav slimáků na únosnou mez, mulč vrátím na záhony. Ušetří mi to práci a sníží potřebu zálivky. Pro půdu není přirozené zůstat odkrytá. V mulči zůstávají stromy a keře. Těm to prospívá velmi. Keře jsem zalila jednou po odplození, a to kopřivovou jíchou, aby znovu zesílily. 


     Ovšem mulčování zůstávám věrná při zakládání záhonů. Veškeré nepotištěné kartony shromažďuju ve dřevníku, sloupneme z nich všchny plasty a pak je naskládám na budoucí záhon ideálně ve dvou vrstvách. Může to být letitý trávník nebo silně zaplevelená čast zahrady. Je třeba aby bylo právě po silnějším dešti a pozemek byl posekán. na suchou půdu by se přes kartony nedostávala voda a to by půdě, a organismům v ní, škodilo. Na kartony přijde tak půlmetrová vrstva sena nebo slámy. Je možné použíz i čerstvě posekanou trávu, ale tu v tenčí vrstvě a častěji, silná vrstva by plesnivěla. Ideální je toto udělat na jaře. Na podzim kartony stáhnu, zkompostuju a ryju. Takto upravený pozemek zvladne zrýt i žena. Půda má po zamulčování dobrou strukturu a zbytky plevelů jdou snadno ven. Příští jaro jí udělá dobře vrstva kompostu. První rok po zamulčování netrpí na větší zaplevelení.



    A teď co do půdy. O tom, jak pěstuji sadbu, jsem psala zde a celkem nic se nezměnilo. Trvám na tom, že je výhodné si vypiplat vlastní sadbu ze semen, i když ta ze zahradnictví bude vypada v první chvíli lépe. Když vyberete nejsilnější jedince, předem je otužíte, víckrát přesadíte, tak výsledek bude srovnatelný. Jednak ušetříte peníze za sadbu, protože o osivo se můžete dělit či si ho vyměňovat, pěstovat si časem vlastní jedince na semena nebo se zapojit do projektu Semínkovna. A především pěstováním vlastní sadby zvyšujete odolnost vaší zahrady proti ekonomickým výkyvům a víte, co se s rostlinkou dělo od semínka, máte k ní jiný vztah.



    Protože o sadbě jsem psala co se týče piplání, tak teď bych ráda zmínila sázení do půdy a to konkrétně u rajčat. Praktikuji to už mnoho let a rostliny jsou opravdu mnohem silnější a dobře plodí. Každému rajčatovému jedinci vykopu velkou jámu, tu naplním vodu po okraj. Rajče do jámy strčím po špičku a to velmi našikmo. Koukají mu jen čtyři lístky, maximálně šest. První zasypání je kompostem, pak přihrnu hlínu. Trvá tak týden než rajče vyrazí, ale pak vše dožene. Budou se vám možná sousedi smát, co se to vašim rajčatům stalo, ale on je ten smích přejde, až zaplodí. Silnou rostlinu dělá rozsáhlý kořenový systém. Vaše rajčata obrazí z celého toho dlouhého stonku, který je teď v zemi. A to se projeví na množství plodů. Mohou stáhnout mnohem vetší množství vody z pozemku as ní i živiny. Pravidelná týdenní zálivka kopřivovou jíchou a opatrné okopávání z nich udělají idol mezi rajčaty. Každý druh zeleniny chce něco trochu jiného. K tomuto tématu se brzy vrátím a přidám další tipy.






    Co je ale stejně důležité jako sadba je její hnojení. Nic neroste jen tak. rostlina, aby plodila potřebuje kromě vody a slunce i dusík, fosfor a draslík...kromě spousty dalších prvků nacházejích s v půdě v proměnlivém množství. Při startu občas použiju granulovaný hnůj, což není příliš levné ani úplně správné (ne že by byl hnůj pro rostliny špatný, je-li uleželý, ale pro mě jako veganku není hnůj z velkochovu vlastně etický), ale chci být upřímná. Udělám to jen, když ještě nemám zkvašenou jíchu a nebo je málo kompostu. Ale kompost a kopřivová jícha stačí na pokrytí minimálně dusíku. S draslíkem pomůže popel ze dřeva. Ten si schraňuju v plechovém kyblíku a dávám k tykvím a cuketám. Velmi prospívá cibuli i česneku. S Fosforem je to těžké. U toho doufám že ho pokryje kompost a jícha. Máte-li libovolnou drubež tak její trus obsahuje velké množství fosforu. Měl by se nechat zkvasit rozmíchaný ve vodě a naředěným zákvasem pak hnojit. Velmi to ocení i květiny, protože fosfor podporuje nasazování květů.
Kopřivová jícha je pro mě na zahradě nepostradatelná. Používám ji jako hnojivo k rostlinám, které vyžadují mnoho dusíku, především k rajčatům a tykvím. Na hnojení ji ředím vodou 1:1. Dá se použít, po přecezení přes sítko, v ředění 1:4, i jako hnojivo na list. Ve stejném ředění je to i skvělý a zaručený postřik proti mšicím. Všechna má rajčata a tykve rostou letos na půdě po zrytém trávníku. A hnojeny jsou jen jíchou. I přes pozdní výsev i výsadbu jsou silné a bohatě plodí.
Jíchu založíte snadno. Já používám 30l vědro, ale plánuji pořídit další, ještě větší. Nádobu naplníte posekanými kopřivami a zalijete vodou. Nenalévejte vodu až po okraj, protože kvašením se hladina zvedne. Nechte nádobu ve stínu někde dál od lidí. Jícha poněkud zapáchá. Můžete ji zakrýt, ale ne neprodyšně. Každý den ji zamíchejte. V teplém počasí v nové nádobě zkvasí tak do týdne. Budete-li používat stejnou nádobu stále dokola, doba zkvašení se zkrátí na čtyři dny. Nejprve začne tekutina velmi pěnit a postupně se zelená masa uvolní od pevných vláken ve stoncích. Ty z nádoby vyndejte pomocí tyčky a zkompostujte. Až se pěna ztratí tak je jícha dokvašená a připravená k používání. Jíchy lze vyrábět i z dalších rostlin a mohou mít různé účinky. Pokud chcete dodat dusík, je dobré použít takové nejedovaté rostliny, které ho vyhledávají a kumulují, kromě kopřiv například kostival.
Kopřivová jícha je dalším důvodem (kromě podpory množení motýlů), proč mít na pozemku místa určená kopřivám. Pokud máte místo, kde usušit kopřivy na několik dávek jíchy, pomůže vám to brzy na jaře, kdy kopřivy teprve začínají růst. Dobře kvasí i sušené. Rada na závěr: používejte stále stejnou nádobu. Bakterie se v ní budou držet a doba kvašení se zkrátí.



 


     Nyní se chystám zakládat od úplného začátku bylinkovou zahradu. Budu to celé fotit a točit a průběžně dávat fotky i videa na Instagram. Doufám, že za rok touto dobou to bude už bylinková zahrada osazená a rozrůstající se. Pak z toho celého sepíšu příspěvek včetně slepých uliček, které mám z minulosti prochozené.

   

    Jo a souseda s Rondupem jsme částečně vyřešili překrytím plotu stínovací tkaninou (což snad omezí i strach souseda z migrace našeho plevele k němu). Prosaky to neřeší, ale tolik toho nepřilétne vzduchem. Prosaky plánuju řešit zakopáním řady starých tašek podél plotu.