středa 19. září 2018

Krátký souhrn ze sociálních sítí...

...aneb aby to nezapadlo...

   Tak mi přišlo líto, že na facebooku mi příspěvky postupně odjedou na okraj zorného pole či úplně za něj a rozhodla jsem se některé jednou za čas dát do blogu a třeba je i rozvést. Týkají se ponejvíc věcí, které právě dělám, které hýbou naším malým domácím světem, také výsledky procesů, o kterých byly starší blogy...plus něco sezónního navíc.

    Nejprve výsledky octování a tipy jak zvýšit šanci na úspěch. Mám slito 3,5l jablečného octa. Ph se pohybuje mezi 3,5 a 3,8 což je přibližně jako u komerčních kvasných octů. Je možné ho už používat, ale většinu nechám zrát pár měsíců v chladu. Ocet jsem slila z kalů a cedila přes pláténko. Je sice nadále kalný, ale nic dalšího s ním dělat nebudu, protože to ničemu nevadí. Celý proces trval měsíc a jeden týden. U obou kvasných nádob se, po slití u ovoce, na hladině objevila octová blána, kterou jsem nechala neporušenou až do konce procesu. Před slíváním jsem ji opatrně vyjmula a s trochou octa nechala v lednici. Zaočkovala jsem s ní další ocet po slití z jablek. Urychlilo to celý proces a nová blána se na něm objevila už druhý den.
Ačkoliv by ocet měl mít přístup vzduchu, než jsem odstranila jablka, nechala jsem nádobu přiklopenou. To velmi doporučuji, protože jablka tolik nehnědnou a nemají sklon plesnivět. Po slití stačí už jen plátno aby mohl proces zdárně proběhnout.
Děláte-li ocet opakovaně, celý proces usnadní, když do nově založeného nalijete trochu z již úspěšně vyrobeného.
Doma vyrobený ocet není špatný do vody místo citronu jako ranní starter. Stačí ho jen lžíce.






      Na zahradě jsem provedla v srpnu podzimní výsevy ředkviček, červené řepy, kedluben a špenátu. Špenát mi zčásti něco ožralo, ale bude-li počasí, tak tam na jeden oběd bude. Po něm přijde na záhon česnek. Nejlepší výnos mají ředkvičky. Zatím jsem sklízela pětkrát a nejméně dvakrát ještě budu. Jsou pálivější, ale nedřevnatí a jsou veliké. Na zbytek teprve čekám, ale podle lupení, to jde zatím dobře.






    Ze zeleniny vaříme denně a vpodstatě vždy zbyde kousek, který je trochu ovadlý, trochu dřevnatý nebo se z jiného důvodu se na přímou konzumaci nehodí. Nemluvím samozřejmě o plesnivé, nahnilé nebo jinak znehodnocené zelenině.
Tyto ještě vpodstatě zdravé kousky zeleniny si odkládám do plastové krabičky do lednice a po několika dnech z nich uvařím vývar. Obvykle je doplním o cibuli, zelené koření a kořenovou zeleninu. Takový vývar mohu hned použít jako základ polévky, omáčky nebo jím podlévat italské rizoto. Lze jej i zamrazit.
Zbytky na fotce sestávají z vnitřku dýně hokkaido, listů ředkviček, košťálu brokolice a listů pekingského zelí z vnějšku hlávky. Přidala jsem zbytek cibule, jednu mrkev a hrst bylinek (šalvěj, tymián a rozmarýnu). Vše jsem zalila dvěma litry vody a půl hodiny vařila. Pak je dobré vývar slít aby se v něm zelenina nerozvařila. Je možné ho ještě chvíli redukovat aby byl silnější.
Pak můžete uvařit tu nejjednodušší polévku. Brambory nakrájené na kostičky osmahnete na lžíci oleje a zalijete vývarem, krátce povaříte a přidáte drcený česnek. Dochutíte pepřem a majoránkou a máte skvělou česnečku. Já přidala fazolové lusky ze zahrádky. S kváskovým chlebem to je skvělá večeře pro pošmourný den.





    I u nás začaly růst houby a jelikož je to výrazné zpestření jídelníčku mám to na seznamu povinností - donést a zpracovat. Našla jsem mnoho václavek a protože použijeme jen kloboučky na naložení a guláš, tak nožky jsem vyvařila spolu se zeleninou. Vznikl skvělý vývar na polévku k večeři. Můžete ho vychladit a přelít do petlahve. Buď ho v ní několik dní uchováte v lednici (to je možné i ve šroubovacích sklenicích) nebo zamrazíte. Na zamražení ji nenalévejte úplně plnou.




    A ještě výsledky kvašení zeleniny. Na červené řepě se ke konci vytvořil křís a tak jsem ji slila, opláchla a naložila do roztoku vody, soli a octa. I tak je dobrá a určitě ji sníme. Příště přidám extrakt z hřebíčku a budu kvasit pod spirálami v menších sklenicích.
Klasické zelí se vyvedlo bez problémů a tak jsme koupili desetilitrovou keramickou kvasnou nádobu. Jen co bude cenově přijatelné zelí, jdu na to.
Kvasila jsem čalamádu ze dvou hlávek zelí. Recept byl zvláštní, protože je v něm rovnou olej a ocet, ale kupodivu to vyšlo. 
Teď už ve větším jen zelí s křenem a kimchi. Na malé experimenty mám několik spirál do litrových sklenic.




 

         A protože se mi vše do jednoho blogu nevejde, vydám další podobný určitě během října. A příště něco o houbách...

úterý 11. září 2018

Žaludová káva

    Opět v úterý a vypadá to, že je to od začátku školního roku lepší den a zůstanu u něj. Témat by bylo mnoho, ale je třeba vše vyzkoušet a ověřit.

    Dnešní návod je jednoduchý a nic nového k němu nepotřebujete. Letos je všeho opravdu hodně, jablek, ostružin, ale i třeba žaludů. Nejlepší chvíle zkusit žaludovou kávu. Spíš by vhodnější napsat kávovinu. Žaludovka stojí v jedné řadě s cikorkou a obilnými kávami. Má ale něco navíc a to je léčivá síla dubu. Není to nic metafyzického. Prostě látky v ní obsažené dělají dobře žaludku a trávení vůbec, zrychlují metabolismus a prospívají játrům i pleti. Taniny, v ní obsažené, pomáhají při průjmech.


    Návod na výrobu je snadný, i když téměř každý nalezený recept je jiný. Základem je žaludy co nejlépe oloupat, zbavit více či méně hořkosti, opražit a umlít.



    Trhala jsem žaludy ještě zelené přímo z menších doubků, protože ještě nepadají a ty které ano, ty jsou červavé. Takto jsem ovšem dostala prvotřídní a zdravý základ, který se dobře loupal.

  

    Zalila jsem žaludy vařící vodou a krátce povařila. Po nakrojení vrchního obalu jdou dobře vyjmout. Ještě je třeba oloupat slupku přímo z plodu. Lépe se loupe z plodů mokrých.





     A tady se recepty začínají lišit. Někdo zbavuje hořkosti celé dlouhé dny. Máčí žaludy ve studené vodě, kterou opakovaně slévá. Někdo vaří žaludy v nové a nové vodě aby přestaly být hořké. Já se rozhodla žaludy přijmout v celé jejich hořkosti a dále je neupravovala. Na tuto hořkost jsou totiž vázány výše zmíněné léčivé účinky a nejde o nijak nesnesitelnou chuť.


    Žaludy jsem jen nakrájela na malé kousky a pražila je na litinové pánvi. Pražením se zároveň vysušily. Některé kousky ztmavly víc a některé méně, ale mletí to srovná.



Mlela jsem na ručním mlýnku na kávu, na kterém obvykle melu koření. Jde to snadno, takže se nemusíte bát ani o svůj elektrický mlýnek. Žaludy pražením zkřehnou.



    Pomlela jsem je nejprve nahrubo a poté ještě jednou na prášek.



    Káva se připravuje stejně jako ta pravá. 2-3 lžičky zalijeme čtvrt litrem vařící vody, necháme stát několik minut a pak buď pijeme nebo slijeme ze sedliny. Upravíme podle chuti. Já do ní použila rostlinné mléko. Někdo doporučuje zkonzumovat i sedlinu. Není škodlivá jako u pravé kávy, naopak.
    Pro mě je chuť žaludové kávy příjemná a tak si plánuju domů nanosit plno žaludů a postupně je zpracovat.
    Žaludová káva se dá i koupit v obchodech se zdravou výživou a není to žádná novinka. Před rozšířením cikorky (kávoviny z kořene čekanky) se na venkově pila běžně.






úterý 4. září 2018

Fermentace aneb přítelkyně kvasinky

    Tentokrát se nebudu pokoušet o žádnou velkou teorii a velkou osvětu. Odkážu vás na blog A dá se to zkvasit protože velká část mých vědomostí o kvašení pochází odtud. Další cenný zdroj informací je kniha Síla přírodní fermentace od Sandora Katze. Oba zdroje jsou nejen nabité informacemi, ale zároveň psané vtipně a čtivě. Tak čtivě, že si místo detektivky budete před spaním číst o fermentaci. Zbytek je zkoušení, vylévání nepodarků a nové zkoušení.
    Fermentační procesy stojí nejen za kvašenou zeleninou, kynutím pečiva ať už pomocí droždí nebo divokého kvásku, ale i třeba za jogurty. Za teorií vás rovnou pošlu sem
    Kvasit se dá v ledasčem. Začínala jsem třílitrovými lahvemi na okurky a těmi menšími třičtvrtělitrovými. Funguje to pokud dobře ohlídáte, aby vám neplavaly kousky kvašeného materiálu. Nechávala jsem si celé zelné listy, pokládala je navrch krouhané zeleniny a zatížila vyvařeným kamenem. Nyní používám čtyřlitrové kyblíky z potravinářského plastu. Výhodou je, že jich máme dost, že mají víčko a že se do nich vejde malý keramický talířek, který se dá libovolně zatížit. Už se ovšem ohlížím po keramických kvasných nádobách různé velikosti, protože fermentace je závislost a chceme to mít pěkné. Ještě nově používám na pokusy malé šroubovací lahve a pružinu z reproplastu. Můžu si odzkoušet, co jak zkvasí a jestli nám to vůbec chutná.
    Je dobré na začátku použít nějaký startér. V neveganských dobách jsem používala syrovátku z odkapaného jogurtu (a z toho pak udělala labneh). Teď mám pár skleniček z předchozích úspěšných kvasících pokusů v lednici. Ale vlastně už to ani není třeba. Protože se v kuchyni průběžně kvasí, je to prostě ve vzduchu. Když jsou domácí jablka, stačí kousek slupky. A recepty s cibulí kvasí vpodstatě vždy dobře.
    
    A dost už odkazů, praxe sem.

 Fermentační centrum na kamnech. když chceme zatopit, musím vše rozmístit po zbytku kuchyně... Nachází se zde test kysaného zelí, řepa, hlávka čínského zelí s cibulí, jablečný ocet, jablečný ocet s ostružinami a kváskový chléb po druhém přeložení.

 

Jablečný ocet

    O jablečném octu jsem psala v blogu o bezodpadovém konzervování. Přišlo mi to velmi jednoduché, ale pak jsem si o tom začala číst. Najednou jsem získala pocit, že se to prostě povést nemůže a nemůže. Ale zdá se, že se to celkem vede. Ovoce už je z budoucího octa vyndáno, ten je ještě zakalený, bublá, ale už se na něm vytvořila matečná octová blána. Zraje třetí týden a možná bude zrát další rok. Ochutnám ho za měsíc a uvidím co s ním dál.

Komplexní pojednání o octu najdete tady. A já přidám svůj recept vzniklý syntézou všech internetových receptů, které jsem objevila.

Nádobu o objemu cca 4 litry vypaříme horkou vodou a s ní i vše, co budeme používat. Nakrájíme jablka (nebo použijeme slupky) tak do půlky objemu nádoby. V převařené, zchladlé vodě rozpustíme  půl kila cukru a jablka zalijeme tak pět cm pod okraj nádoby. Promícháme a překryjeme plátnem nebo něčím podobně prodyšným. Při octovém kvašení je potřeba vzduch. První dva týdny jsem míchala jablka několikrát denně aby se ta odspodu dostala nahoru a zabránilo se plesnivění. Po dvou týdnech jsou jablka ve většině nádoby zhnědlá a začínají povolovat. To je čas ocet slít, jinak se bude vytvářet nepříjemný zákal a při jeho slévání o část octa přijdeme. Od chvíle, kdy jsou jablka pryč už ocet necháme v klidu za přístupu vzduchu. Měla by se vytvořit na hladině blanka a nebo alespoň takový zvláštní zákal uvnitř. Ani jedno nemusí být vidět, takže dejte octu čas. A ten mu dejte i po měsíci, když vám nebude připadat moc dobrý. Slijte ho do vyvařených lahví a nechte v chladu a tmě aspoň do jara. Ono z toho něco bude. A pokud z toho opravdu bude něco dobrého, můžete za rok zkusit třeba octové sirupy - shruby.








 Klasické kysané zelí

    U kvašeného hlávkového zelí je důležitý poměr zelí a soli. Mělo by to být 20g soli na 1kg zelí. Méně i více může být problém a zelí se nemusí povést. Dál už je to snadné. Zelí najemno nakrouháte nebo nakrájíte, smícháte se solí a kmínem a v míse hnětete a mačkáte až povolí, změkne a pustí šťávu. No tak to jde u jedné malé hlávky a i tak budete dost vyčerpaní. Lépe je vypařit plastový lavor, zelí dát do něj, na vydrbané nohy plastové pytle a šlapat. Opravdu je to rozdíl. Desetilitrový zelák pomačkáváním naplníte stěží. Když máte prohněteno tak tu hmotu cpěte po malých dávkách do sklenice, kyblíku nebo zeláku. Teď zelí musíte zatížit aby neplavalo. A ono bude chtít plavat a udělá pro to úplně všechno, takže zatížení musí být důrazné a nekompromisní. Já použila keramický talířek, , na něj jsem postavila zavařovačku s vodou a ještě to přizdila víkem. Pokud zelí i tak nepustí dost tekutiny, převařte si vodu, nechte ji vychladnout a dolijte do nádoby aby bylo zelí pod hladinou. Poslední fáze je nepustit do nádoby vzduch. Zavíčkujte ji něčím nebo neprodyšně překryjte. Zelí bude pouštět vzduch, bude bublat a nakonec se uklidní a bude hotovo. Celé to bude trvat tak týden až dva. Zelí můžete ochutnat, přendat do šroubovacích sklenic a nechat v chladu uležet. Po pár týdnech bude úžasné.




Kvašená červená řepa

     Kvašení červené řepy může být složitější, protože ráda plesniví. Podle mě je to tím, že má často plíseň už v sobě. To může být špatným skladováním u prodejce nebo kdekoliv po cestě do kvasící nádoby. Proto dobře vybírejte a koupenou řepu dejte kvasit co nejdříve. Při rozvoji plísně hraje roli čas. Ve chvíli, kdy řepa kvasí, už mi obvykle nezplesniví. Toho je třeba dosáhnout co nejrychleji. Můžeme kvasnou tekutinu zaočkovat syrovátkou ze živého, odkapaného jogurtu, probiotikou z kapsle (dá se koupit i vegan) nebo zkrátka již ověřenou kvasnou tekutinou z předešlého kvašení. Toto musí být čisté, bez plísně a křísu.

4 střední řepy a 2 střední cibule oloupeme a omyjeme. Řepu buď nahrubo nastrouháme nebo pokrájíme na plátky nejlépe škrabkou, cibuli buď nasekáme nebo nakrájíme na kolečka. U nadrobno pokrájené zeleniny je vyšší riziko hnití a plesnivění, lépe vyplavou kousky na hladinu. Můžete přidat i nějaký ten pokrájený stroužek česneku. Napěchujeme do sklenice, třetinu necháme volnou.  Pěchujeme opravdu silou. Na upěchovanou poslední vrstvu položíme buď prkénko nebo zelné listy, zatížíme. 
Řepa pustí šťávu, ale asi jí nebude dost. Zalijeme ji 3 - 5% roztokem soli v převařené vodě tak, aby vše bylo ponořené. V tuto chvíli nálev zaočkujeme výše uvedeným způsobem. Stačí jen 1 lžíce prověřené kvasné tekutiny z předchozího kvašení. Tu si můžete skladovat v lednici v uzavřené nádobě klidně měsíce. Nádobu opět velmi dobře uzavřete.
Denně kontrolujeme, doléváme vodu, vyhazujeme na hladině plovoucí kousky zeleniny. Druhý den by se měla tekutina zakalit a třetí den probublávat. Za týden je vykvašeno. Řepu přendejte do sterilních sklenic, uzavřete víčkem a skladujte v chladnu. Je skvělá do sendvičů, jako příloha k jídlu, do salátů, ale hlavně do boršče. Do toho pak dejte normální zelí místo kysaného a můžete přilít i řepný kvas. Ten rozhodně nevylévejte. Je to tekutina velmi zdravá, někde se pije, ale dá se jí přikyselovat místo octa a určitě pro ní najdete v kuchyni uplatnění.




Kimchi [kimči] 

     Kimchi je moje nejoblíbenější fermentovaná zeleninová směs a dělám ji vlastně jen pro sebe. Jde o korejskou kvašenou zeleninu, která se dá celkem snadno připravit doma. Složení i pálivost je dobré doladit podle vlastní chuti. Jedinou nevýhodou je typický pach, který kimchi při kvašení uvolňuje. Celé to ale trvá obvykle jen týden, což se dá vydržet. Já dělám vegan kimchi bez rybí omáčky, zato s mořskou řasou.
 
Na kimchi, které vidíte na fotografii níže, potřebujete 2 čínská zelí, 1 kg mrkve a 2 velké bílé válcovité ředkve. Vše pokrájíme (jen ze zelí si uschováme několik větších zelených částí listů) promícháme se 40 g soli rozpuštěnými ve 2 l vody. Necháme 8 - 12 hodin odstát. Zelenina jakoby zvadne a pustí šťávu. Pak vezmeme 3 cibule, cca 5 cm zázvoru, paličku česneku, volitelně vločkovanou mořskou řasu a půl balíčku práškového chilli (nebo čerstvé pálivé papričky). Česnek podrtíme, cibuli usekáme nadrobno, zázvor oloupeme a nastrouháme najemno, vše smícháme dohromady s chilli a řasou a vytvoříme hrubou pastu. Zeleninu slijeme ze slané tekutiny (tekutinu uschováme pro případné další použití). Zeleninu smícháme s pálivou pastou a pěchujeme do sklenic. Natlačíme ji tam opravdu důkladně až se uvolní tekutina. Sklenice plníme jen do tří čtvrtin. Svrchu překryjeme odloženými listy. Zeleninu zalijeme uschovanou tekutinou aby byla ponořená. Listy zatížíme buď vyvařeným kamenem nebo sklenicí s napuštěnou vodou. Hrdlo sklenice přikryjeme buď vyvařeným víčkem, které necháme lehce povolené, nebo potravinářskou folií či jiným spolehlivým krytem. Kvašení bude probíhat zhruba týden, tekutina se nejprve zakalí, bude probublávat, obsah se může zvedat, je třeba ho udržet ponořený. Ke konci týdne se tekutina opět pročistí. Tehdy zeleninu ochutnejte a je-li příjemně kyselá, přendejte ji do šroubovacích sklenic a uskladněte v chladu. Pro první kvašení připravte jen tak čtvrtinu zeleniny abyste zkusili, jestli vám chutná. Podle tohoto receptu je velmi ostrá. Výsledné kimchi se hodí do salátů, jako příloha k jídlu nebo třeba do miso polévky. Připravuji z něj i pomazánku do které ho mixuji s natural tofu.




pondělí 27. srpna 2018

Úklid domácnosti dostupně, levně, s rozumem

    Mnoho blogů a stránek se poslední roky věnuje domácí výrobě drogerie ať už z hlediska zdravotního nebo ekonomického či ekologického. A je to moc dobře! Jen je často vidět přebírání jednotlivých receptů bez pochopení zásadních chemických principů. Pak paradoxně dochází k zeslabování účinků eko čističů nebo úplnému plýtvání surovinami. To často vede k návratu ke komerčním výrobkům. Toto propagují i komerční stránky obsahující stovky podobných návodů (s patřičnými prokliky na vlastní e-shop) a na otázky k chemickým reakcím taktně mlčí. Proto pokud hledáte funkční recepty, koukněte jestli na dané stránce nemíchají bezhlavě zásadu s kyselinou a netvrdí jak úžasný je to čistič. Některé takové bludy vycházejí i tiskem, ale to na tom, že prostě vznikne sůl, nic nemění. Nejsem chemik, ale toto je chemie středoškolská a tak jsem využila domácího středoškoláka aby mi s tímhle problémem pomohl.

  


    Doma můžeme použít základní arzenál složený z jedlé a krystalické sody, obyčejného jádrového mýdla, octa a kyseliny octové. Složky můžeme míchat, ale ne libovolně. Soda je zásaditá (ph je dle zředění obvykle kolem 8), mýdlo, pokud nemá dráždit pokožku je z arzenálu nejneutrálnější (jeho ph se nejvíc blíží 7), kyselina citronová zase dle ředění se pohybuje kolem 4 a kvasný ocet dokonce kolem 3,8. Má tedy jakýsi smysl umocňovat zásadu zásadou a kyselinu kyselinou, ne tak už tyto dvě protichůdné složky míchat.
   A co se stane? Nevybouchne to...jen proběhne zábavná reakce při které ze zásady a kyseliny vzniká sůl...v té zbyde část zásady nebo kyseliny v závislosti na tom, co převažovalo. Někdy je to velmi šumivá a bublavá reakce, která může mít úspěch pokud mechanicky potřebujete uvolnit odpad. Nasypete sodu do odpadu a zalijete octem. Tlak plynu méně ucpaný odpad uvolní. Mechanicky, nikoliv chemicky.
  
    Pro zvídavé sem zkopíruju chemickou reakci kyseliny octové (octa) a jedlé sody.

CH3COOH + NaHCO3 → CH3COONa + H2O + CO2

kyselina octová + hydrogenuhličitan sodný → octan sodný + voda + oxid uhličitý

Při reakci sody a kyseliny citronové to probíhá podobně, jen vznikne citronan sodný. Obojí je v menším množství neškodné, má využití v potravinářství a citronan například v hematologii. To je to, o čem jsem psala jako o plýtvání surovinami. Touto reakcí vznikne sůl, ne ta kuchyňská, ale  sůl, která nemá žádný zvláštní účinek...pokud nevlastníte transfúzní stanici tak ji nejspíš nevyužijete...




    Trochu jsem zapátrala, proč vlastně něco při úklidu (myšleno umytí špíny) pomáhá a něco méně. Pomůžu si Wikipedií: 

"Velké povrchové napětí ztěžuje proces smáčení. Například destilovaná voda smáčí látky obsažené v oblečení velmi špatně, perlí. Toto je jeden z důvodů, proč se při praní přidávají prací prostředky, které svými mýdlovými látkami (tenzidy) smáčení usnadňují.
Jiným příkladem je mytí mastných rukou. Mytí mastných rukou je obtížné, protože voda nesmáčí mastný povrch. Proto používáme mýdlo. V mýdlovém roztoku jsou síly mezi molekulami menší než síly mezi molekulami vody. Důsledkem je jednak snížení povrchového napětí vody, jednak to, že roztok smáčí mastný povrch."

   A ačkoliv se mi to nepovedlo zatím nikde najít, tak zřejmě toto povrchové napětí mastnoty (jakožto ulpívajícímu základu každé špíny) snižuje i něco kyselejšího či zásaditějšího než je ona sama. Proto soda, ocet, kyselina citronová a hlavně mýdlo jako zástupce tenzidů. A teď k jednotlivým receptům. Všechny jsem vyzkoušela a vybrala jen to, co mělo uspokojivý účinek.

Mýdlový sliz

150 - 200g mýdla na praní, marseillského mýdla, vlastnoručně vyrobená mýdla musí být vysolená jinak se sliz nepovede...nezhoustne
250g sody na praní (křišťálové sody) - méně či více podle tvrdosti vody (na měření tvrdosti vody se dají sehnat testovací papírky), používám 150g, máme měkčí vodu
nádoba o objemu cca 12 l
šroubovací zavařovací sklenice o objemu 750ml - 1l

Do zavařovací sklenice dáme odváženou sodu a do dvou třetin naplníme horkou vodou, zašroubujeme a třesením sodu rozpustíme.
Mýdlo nastouháme nahrubo, nasypeme do 12l nádoby a zalijeme 1l vařící vody. Poté buď mícháme do rozpuštění nebo rozmixujeme ponorným mixerem. To je rychlé a přináší to dobrý výsledek, jen mýdlo velmi napění. Do mýdla vlijeme rozpuštěnou sodu a ihned začneme napouštět studenou vodu, mícháme. Směs doplníme na 10l. Necháme minimálně 12 hodin stát a poté dobře promícháme. Přelijeme do kanystru nebo jiné uzaviratelné nádoby. Před použitím protřeseme nebo promícháme. Použijeme 1 - 2 kelímky o objemu 150 ml přímo do bubnu pračky. Množství je třeba vyzkoušet. Místo aviváže je dobré použít ocet, který vlijeme s několika kapkami oblíbené silice (často levandulové) do nádobky na aviváž. Ocet pomůže proplachování pračky od slizu a zároveň změkčuje prádlo.






Mycí prostředek na nádobí, koupelnu, WC a na čištění mosazi (Nalezeno na YouTube jako videonávod v italštině)

3 citrony
hrnek soli (200g)
hrnek kvasného octa (200 ml)
voda 400 ml (máte-li tvrdou kohoutkovou vodu, raději destilovanou)

Citrony vymačkáme do hrnce, z kůry sloupneme vnitřní slupky zbylé po vymačkání, ty vyhodíme, a kůru nakrájíme nadrobno, přilijeme ocet a vodu, přisypeme sůl. To vše rozmixujeme ponorným mixerem. Dáme to vařit cca na 15 minut. Poté znovu rozmixujeme do hladké kaše. Necháme vychladnout.

Používáme na nádobí - 1 - 2 lžíce do dřezu nebo na silně zašpiněné kousky přímo.  Výborně leští mosaz. Mosaz musíme po použití omýt slabým roztokem jedlé sody pro neutralizaci jinak by zelenala (korodovala).
Lze použít na mytí oken, koupelny a WC.

Tohle je extra kyselý návod a někomu to celé nemusí dělat dobře na kůži. Jakože tak moc kyselý, že je dle našeho domácího mladého chemika možné, že vznikne kyselina chlorovodíková. Takže pracujte v rukavicích a výsledný produkt dobře řeďte.




Pokud nechcete tak silný i časově náročnější detergent, zkuste si jen nakládat slupky citrusů do octa. Jejich účinek to umocní.

Aromatizovaný ocet

Občas potřebujeme v domácnosti použít ocet. Třeba do vody na oplach nádobí, umytí WC nebo přestříkání všeho lesklého v koupelně či kuchyni. Málokomu je ovšem octový zápach příjemný. Můžeme jej ale vylepšit, když si na dno větší zavařovací sklenice dáme slupky od pomeranče, mandarinek, citronu, hřebíček, anýz, skořici, fenykl a celé to zalijeme dvěma litry obyčejného kvasného octa. Směs je dobré obden zamíchat a už po dvou týdnech jej můžeme zcezený používat. Já si vždy odeberu potřebnou část a občas ocet doliji. Když se mi zdá méně aromatický, slupky i koření vyměním. Citrusy sílu octa zesílí a stane se z něj účinný čistič.



Čistič dřeva

Stačí smíchat jen čtyři suroviny a máte čistič, který vyčistí jak lakované tak i mořené dřevo. Nedoporučuju ho na voskovaný nábytek, protože je schopný mastnotu, i třeba leštěnku, obstojně odstranit a mohl by způsobit fleky.

šálek vlažné vody (250ml), 
1/4 šálku bílého vinného nebo jablečného octa, 
2 lžíce olivového oleje, 
15 kapek silice (univerzální je levandulová, ale já raději používám pomerančovou)
 
Vše smícháme, dobře protřepeme a můžeme dát do lahvičky s rozstřikovačem. Před použití vždy protřepeme, protože jednotlivé složky mají tendenci se od sebe oddělovat. Pokud je nábytek jen namořený, je dobré použít po čističi i leštěnku, dřevo zůstane čisté, ale holé. Vždy nejprve vyzkoušíme na skrytém místě jak se na konkrétním kusu nábytku čistič chová.




A když máme nábytek vyčištěný, chtělo by ho to navoskovat.

Leštěnka na nábytek jednoduchá

40 ml včelího vosku (cca čtyři polévkové lžíce)
200ml oleje (slunečnicový, olivový, dobře přefiltrovaný po smažení)
silice (majoránka, levandule, pomeranč)
nádoba o objemu 300 - 400 ml

Vosk rozpustíme ve vodní lázni (pod skleněnou nádobu umístíme na dno hrnce složenou utěrku nebo několik ubrousků, aby nepraskla). Vedle si ohřejeme olej - důležité - aby se vosk v chladném oleji nesrážel. Ohřátý olej vléváme za šlehání metlou do rozehřátého vosku stále umístěného ve vodní lázni. Šleháme ještě pět minut (na vychlazeném talířku ověříme konzistenci - musí se velmi lehce roztírat), pak vyjmeme z lázně, promícháváme metlou a necháme stydnout. Když je leštěnka teplá jen 40 °C - udržíme v ní ruku - vmícháme do ní 2 ml majoránkové silice (cca 40 kapek) - nemusí být - a pomerančovou nebo levandulovou silici pro vůni. Leštěnku dáme do šroubovací sklenice se širokým hrdlem. Nejlépe ji umístit na chladnější místo a před použitím nechat lehce ohřát v pokojové teplotě. Na nábytek nanášíme měkkým hadříkem, chvíli necháme vsáknout a pak přeleštíme novým hadříkem nebo ubrousky. Tím setřeme přebytečnou mastnotu i vosk. Na nábytku zanechá tenkou vrstvu, která dobře odpuzuje vodu. U jídelního stolu, který musíme pravidelně mýt a utírat vydrží týden, u ostatního nábytku i měsíc.

Během roku si můžeme filtrovat olej (např. přes papírový ubrousek v sítku), který ovšem nebyl použit na smažení masa a skladovat jej v šroubovací sklenici v chladu. Pak z něj za vpodstatě nulové náklady vyrobíme leštěnku. Mám vyzkoušeno, že nábytku použitý olej ani v nejmenším nevadí. Pokud do oleje přes léto naložíme čerstvou majoránku, bude to pro dřevo velmi prospěšné.



Tekutý písek

Tekutý písek získáme jednoduše tak, že smícháme mýdlový sliz s přesátým dřevěným popelem do konzistence, která nám bude vyhovovat. Jemné částečky popela slouží jako drhnoucí složka a zároveň se ještě zvýší zásaditost přípravku. Osvědčil se mi zejména na mytí trouby, vařiče, dřezu a vany. Možno použít i větší množství sody právě ve slizu.

Čištění stříbra

Vyčistit šperky nebo stříbrné příbory můžeme snadno bez silné chemie a to dvěma způsoby. Vezmeme hliníkový ešus, napustíme ho do poloviny vodou a tu přivedeme k varu. Nasypeme do ní lžíci obyčejné kuchyňské soli (lze použít jedlou sodu) a vhodíme stříbro. Celé to stačí promíchat a pak nechat chvíli stát. Můžeme ale také vzít běžný alobal používaný v kuchyni, dvěma vrstvami vyložit mísu, nasypat sůl či sodu, vložit stříbro a celé to zalít vařící vodou. Necháme stát do vychladnutí. Důležitý je použitý hliník, sůl a horká voda. Pozor, pokud jsou šperky patinované, tento proces je patiny zcela zbaví! Problém by mohly možná dělat i některé polodrahokamy, ale zatím se mi to nestalo. Na fotce je miska s alobalem a soda zalitá horkou vodou.




...spáry mezi dlaždičkami v koupelně se mi dobře čistí kyselinou citronovou v sypkém stavu a kartáčkem na zuby. Nejdřív namočím kartáček v octu, pak v kyselině citronové a drhnu.

...Wc stačí na noc zasypat kyselinou citronovou a ráno vydrhnout.

...jako bělidlo je možno použít šťávu z citronu. Vymačkat do chladné vody a bělené prádlo do ní na pár desítek minut namočit.

...jako modřidlo na zvýraznění bílé barvy stačí kapka modrého inkoustu do máchací lázně. Rozpouštím ho rovnou v octu. Nepřehnat jinak dělá fleky.


Opět vítám další tipy na domácí úklid!

pondělí 20. srpna 2018

Konzervování téměř bez odpadu


Nejdřív chci poděkovat, že čtete tenhle blog. Jste inspirativní a motivující a vůbec mě to celé těší! A ještě omluva za nereagování na komentáře. Někde se něco pokazilo a mě přestala chodit upozornění na mail. Ale teď to vím a ohlídám si to. Komentáře jsou moje nejmilejší čtení.
   
    Je stále plná sklízecí sezona a jednotlivé plodiny plynule navazují. Doma konzervujeme třemi způsoby: sušíme, zavařujeme (tedy různě konzervujeme do skla) a mrazíme. Mrazák také používáme jako mezistupeň k džemům a sirupům, když se nedá vše stihnout v ten samý den po sklizni. Nyní je průběžně mrazák plný po víko. Vždy když vyndám ovoce na rozvaření, vystřídá ho jiné a nebo upravená zelenina do zásoby. 
    Stále se učím, takže pokud jde něco dělat lépe a nebo úsporněji, neváhejte mi to napsat. Vedení venkovské domácnosti vyžaduje tak široký záběr, že jsem z toho občas vyděšená.



    A teď proč jsem zdůraznila tu bezodpadovost. Letos je ovoce tolik, že to skoro nabádá k plýtvání. Naučila jsem se ovšem počítat se špatnými roky, takže konzervuji na dva až tři roky budoucí. Pochybuji, že za rok bude takový výnos ovoce jako letos. Ale neměla jsem tolik zeleniny, kolik bych si představovala, takže se mohu za rok směle zaměřit na ní. Zpracovat každý zdravý a použitelný kousek je zábavná výzva. Nebudu uvádět u všeho úplně konkrétní recepty, protože těch je plný internet. Spíš nápady, co všechno z jednotlivých druhů, které máme na zahradě, ještě vyrobit.



    Do třešní je ještě daleko a u nás jsou třešně svátek. Obvykle se o ně postarají špačci a my sotva ochutnáme. Letos to bylo jiné. Mnoho jsme zamrazili na knedlíky a bublaninu, rozvařili na džemy, zapomněli zavařit kompoty a sirup. Většinou musíme třešně vypeckovat a pecek je hodně i pod stromem, kde je můžete najít i teď. Pokud je budete pravidelně promývat a sušit, dají se použít jako výplň do polštářků, které se dají nahřívat na topení nebo v troubě a přikládat na tělo, když je teplo potřeba. Tyto polštářky se dají i mrazit a používat jako chladivé. Je to snadné a vlastně to ani nic nestojí. 


    Drobné ovoce jako jsou maliny, rybíz a ostružiny, které má drobné, protivné pecičky, se do džemů pasírují, A zbývá nejedlá drť. I z výroby sirupů zbývá podobná hmota. Část jí můžete na krátkou chvíli namočit do přiměřeného množství vody, promýt, přecedit do džbánu, popřípadě dosladit.



    Další část drtě můžete buď usušit nebo zamrazit a přidávat do domácích ovocných čajů k šípkům a jablečným slupkám.



    Pokud máte drť z jakéhokoliv ovoce bez peciček, ať už z odšťavnění nebo zbytek po sirupech (jablka, hrušky, aronie, třešně, jahody), můžete ji smíchat s nadrcenými ovesnými vločkami, medem nebo cukrem, trochou oleje a oblíbeného koření. Hmotu nechte půl hodiny nasáknout a propojit, pak tvarujte tyčinky. Ty sušte v sušičce nebo troubě a když jsou akorát suché, tak je buď nechte pár dní v lednici než se sní a nebo je zamražte. V mrazáku vydrží bez ztráty chuti i rok. Večer je dáte do lednice a ráno jsou připraveny k jídlu.






   
    Jak už jsem výše zmínila tak slupky z domácích jablek a hrušek se dají usušit a je z nich dobrý ovocný čaj.


    A pokud máte padaná jablka, která nejsou úplně vhodná k jinému zpracování, nebo jich máte hodně, naložte si jablečný ocet. Stačí nádoba, kousky zdravých jablek a trochu cukru pro start. Budete-li denně míchat, tak za tři týdny slijete svůj vlastní ocet.



        Tyhle bezodpadové nápady vpodstatě sbírám, takže budu ráda za každý nový do sbírky. Pokud bych je plánovala nějak využít, vyžádám si samozřejmě svolení.