čtvrtek 15. listopadu 2018

Domácí lepidla

    Do tohohle článku budu postupně přidávat položky, takže se vyplatí vracet. Některá lepidla mám vyzkoušená, některá možná vyzkouším nebo vím, že fungují a některá zkoušet nebudu, protože jsou živočišná. Snažím se ale o určitou úplnost takže sem i tak tyto návody dám. Je to sbírka receptů, která nějakou dobu vznikala a některé postupy jsou hodně...řekněme extravagantní... ale u surovin nehleďte na absurdnost, složky jsou tam buď z důvodů chemických nebo mechanických. U těch nejabsurdnějších se pokusím vám nabízet adekvátní náhradu.
    Ne všechna lepidla, která jsem objevila, jsou ekologická. Pokud potřebujete slepit plast, jinak než plastem nebo něčím leptavým ho neslepíte. Proto alespoň jedno zmíním.


Domácí bílá pasta

Tohle lepidlo je, co se týče funkčnosti, opravdu velmi podobné staré známé bílé pastě. Lepí savé materiály, některé lepe (papír, karton) některé hůře (textil, dřevo). Textil na papír lepí dobře, ale jde to oddělit s trochou snahy. Papír k papíru přilepený tímto lepidlem bez poškození neodtrhnete. Je dobré vychytat konzistenci, kdy vám to ještě půjde natřít, ale nebude to moc tekuté. Tato první dvě lepidla si velmi rozumí s papírovinou. Je možné jimi dolepovat různé ubrousky a nebo jimi spravovat mísy z papíroviny.

1 lžíce pšeničné hladké mouky
250ml vody
1 lžíce cukru (volitelně)
1 lžička alkoholu (volitelně)

Tak třetinu vody dáme do misky, přidáme mouku a prošleháme metličkou. Zbytek vody spolu s cukrem mezitím přivedeme blízko varu. No prostě stačí aby byla voda horká. Přilijeme rozmíchanou mouku a metličkou mícháme.


Vaříme cca dvě tři minuty. Směs musí lehce zprůhlednět. Pokud se vám povede dobře míchat, neudělají se hrudky. V opačném případě ještě horkou směs promixujte tyčovým mixerem nebo přepasírujte přes síto. Já jsem cedila.



V tuhle chvíle můžete do lepidla vmíchat alkohol. Použila jsem lžičku obyčejného rumu. Ten vám prodlouží trvanlivost lepidla skladovaného v lednici až na 1 měsíc. Jinak ho do týdne spotřebujte. Nyní přelijte lepidlo do nádoby. Já zvolila plastovou lahvičku od šamponu, ale je možné použít sklenici se širokým hrdlem, ve které můžete přímo namáčet štětec. Tento recept je velmi vhodný na lepení s dětmi. Lepidlo jde dobře umýt vpodstatě ze všeho.





Škrobové lepidlo jednoduché

Jestli vám minulé lepidlo přišlo jednoduché, tak tohle je ještě jednodušší. Je to jako vařit hodně hustý pudink. Lepidlo bude průhledné a je vhodné i na tmavé papíry, není téměř vidět.

1 rovná lžíce bramborového škrobu (pokud seženete pšeničný tak to bude lepit ještě víc)
250ml vody

V části vody rozšlehejte škrob, zbytek vody přiveďte k varu. Pomalu vlévejte zředěný škrob do vařící vody a šlehejte. Hoodně to zhoustne. Vařte jen minutu a pak stáhněte z ohně. Budete mít hustou hmotu, kterou můžete hned přendat do sklenice s širokým hrdlem.
V lednici vydrží myslím tak dva týdny. Ještě trvanlivost testuju.





 Lepidlo z kaštanů

Tohle lepidlo na papír z obyčejných kaštanů vypadá na první pohled úžasně přírodně, ale není. Je v něm těkavý formaldehyd. Takže je spíš do sbírky. A vyrábějte ho venku!

Nasbírané čerstvé kaštany oloupeme a rozmělníme. Nadrtíme je jak to jde a ještě víc. Úplně čerstvé plody jdou i strouhat. Kaštany zalijeme vodou a důkladně promícháme. Nyní po kapkách přidáváme formaldehyd. Směs začne houstnout. Stále ji mícháme. Měla by dosáhnout hustoty pudingu. Směs zavřeme do dobře uzaviratelné nádoby, protože formaldehyd je těkavý. Nemusí být úplně v lednici, ale spíš někde, kde je vlhčeji.

 

Lepidlo na plasty

Žijeme v plastové době a to se ze dne na den nezmění. Lepší je plasty opravovat než je vyhazovat a nakupovat nové. Tedy toto lepidlo je doporučováno konkrétně na plastové kusy bot, na modely a další spíše ploché spoje masivnějšího charakteru. Opět raději pracujte venku a dýchejte spíš mimo výpary.

Potřebujeme šroubovací nádobu, aceton a polystyren. Malé množství acetonu nalijeme do nádoby  přidáváme polystyrenovou drť. Polystyren se bude zvolna rozpouštět. Přidáváme ho dokud nemá lepidlo požadovanou hustotu. Pak lepidlo pevně uzavřeme v nádobě nebo rovnou lepíme.
Tady je video, ve kterém je polystyren rozpouštěn v benzínu a rovnou si s lepidlem slepí boty. Tedy doporučuju si v tom tolik nemáchat ruce :).

Zvláštní lepidlo na dřevo 

K tomuto lepu potřebujeme smůlu z nějakého jehličnanu (nevím proč zrovna takto, ale je to v návodu), dřevěné uhlí a trus býložravce. Osobně myslím, že najemno namleté seno nebo přesáté jemné piliny by splnily úlohu stejně. Přijde mi, že jde o celulózu.
Uhlí a vysušený trus nadrtíme na prášek. Z obou surovin si udělejte prášku víc abyste mohli dohušťovat dle potřeby. Asi bych to i přesála aby to bylo opravdu jemné. Na oheň dáme nádobu (plechovka od čehokoliv bude to pravé) a v ní rozehříváme pryskyřici. Děláme to ale velmi opatrně, protože smůla se takto ráda vznítí, takže spíše pomalinku a mimo velké plameny. Když je smůla tekutá, tak přidáme prášek. Vznikne černá hustá hmota, která rychle tvrdne. Lepit se musí za tepla, takže před lepením musíte směs rozehřát a udržovat poblíž zdroje tepla.


Další skupinou lepidel jsou klihy. Do tajů základního klihu z kostí a kůží se mi zatím nepovedlo proniknout ani teoreticky. Tedy prakticky to testovat nehodlám, ale nelze to úplně obejít. Dlouhou dobu to byl základní truhlářský lep. Mám ale i další nevyzkoušená lepidla, která pravděpodobně ještě otestuji. Patří sem dextrinové lepidlo na papír ze žíhaného škrobu a různé typy kaseinových klihů, které by měli být schopny lepit kůži a být nepropustné pro vodu. Je zde plno variací dle materiálů a zdroje převážně zahraniční. A třeba bude zmínit i ševcovský pop či lep, který není lepem v pravém slova smyslu, ale svůj smysl má. Dám vědět jak to pokračuje.







čtvrtek 8. listopadu 2018

Voskované ubrousky

    Tohle je pro mě bezkonkurenčně objev letošního roku. Tedy ne že bych to vymyslela já, ale objevila jsem výrobky a postupy na zero waste diskuzích. Nejdřív jsem to zkusila trochu nedůvěřivě. Měla jsem pochybnosti ohledně údržby a trvanlivosti.



    Ubrousky stačí opláchnout studenou vodou, vosk je natolik nepřilnavý, že vše odteče. I přes pravidelné používání, některé ubrousky slouží už dva měsíce. Když se ubrousek nejeví v kondici, tak ho stačí převoskovat. Podrobně popíšu voskování v troubě pomocí štětce, ale zmíním i další dva způsoby.

    A na co se dají ubrousky použít? Zjednodušeně místo igelitových pytlíků a nepřilnavé folie. Balím do nich pečivo, sýry pro rodinu, přikryju jimi buchtu na míse. Můžete do nich zabalit svačinu nebo překrýt nádobu bez víčka, ve které je třeba sušené ovoce. Nejnovějším objevem je jejich kombinace s mísami z papíroviny. Po vyložení voskovaným plátnem jsou, kromě tekutin, použitelné téměř na vše.


    Na samotný ubrousek je lepší použít tenčí plátno, které tolik nenasákne vosk. Téměř všechny ubrousky na fotkách jsou ze starých, obnošených košil. Vosk musí být 100% včelí. Na tom rozhodně nešetřete. 
    Nejprve si ustřihněte velikost a tvar, který potřebujete. Nemusíte ho obrubovat, protože vosk bude třepení bránit.



   
 Na vařič dáme nádobu s voskem a velmi opatrně a pomalu rozehříváme. Na plyn dáme rozptylovač plamene


    Troubu roztopíme na 150°C a připravíme si plech na pečení vyložený pečícím papírem. Rozpuštěný vosk natíráme širokým štětcem na ubrousek. Pokud potřebujete velký formát, který se vám na plech nevejde, přeložte ho na čvrtiny. Po natření první části vložte plech do trouby a nechte vosk několik minut tavit. Plátno nemusí být dokonale natřené, budeme s ním dále pracovat.



 

Po vyndání z trouby přetřeme ubrousek několika tahy štětce, aby bylo navoskování rovnoměrné. Pokud je ubrousek přeložený otočíme ho a postupně takto navoskujeme všechny části. U malého formátu už máte hotovo.





Pokud do něj balíte sýr, je lepší aby ležel v lednici v plastové misce nebo na talířku. Lépe se s ním manipuluje a neleží v případném vlhku na poličce.






    Je možné voskovat i tak, že vosk na plátno nastrouháte a zapečete nebo zažehlíte mezi dvěma pečícími papíry. Mě ale stará pánvička, kterou i s papírem, zatvrdlým voskem a štetcem pověsím na zeď, přišla nejjednodušší. Voskuji jak potřebuji a je hned sklizeno. Pokud jste velmi ortodoxní ZW a chcete se vyhnout pečícímu papíru, stačí sehnat starý plech a voskovat přímo na něm. Stačí ho za horka utřít novinami nebo hadříkem.


pondělí 5. listopadu 2018

Stručný rodinný průvodce zajímavými časy 1.díl - úvod a audit domácnosti

"Nemůžete probudit člověka, který předstírá, že spí." 
Navažské přísloví


    Když pominu všechny nejistoty, které vznik tohoto článku provázejí, i to, že se k jeho napsání necítím ani trochu povolaná, tak zbyde vysvětlit o co vlastně jde a proč text vzniknul. Dlouho bylo příliš brzo a nyní je skoro příliš pozdě.
    Projekt Domácnost v neklidné době vznikl, aby v časech, které přicházejí, zmírnil dopad především na rodiny. Psát první příspěvky jsem začala v době krize kolem roku 2009. Svět se z ní otřepal a vypadalo to, že máme plno času se učit a opouštět staré, toxické návyky. Nezměnilo se však nic. Naopak konzum narostl a schopnost většiny rodin vydržet dva týdny bez nákupu popřípadě elektřiny, je stále malá. Roky jsem ovšem nevěděla, který z problémů by mohl spustit lavinu. Nyní se zdá, že by to mohla být klimatická změna.
   Jsou zhruba tři týdny po vydání klimatické zprávy OSN. Mainstreamem vpodstatě jen profrčela. Znělo to výhružně, ale málokdo si dovede představit dopad klimatických změn na vlastní život. Málokdo domyslí řetězec událostí. U lidí, sledujících téma, se prohloubil enviromentální žal. A zpráva OSN byla spíš mírná než tvrdě realistická. I tak máme zhruba 12 let, která rozhodnou, jestli bude budoucnost jen střídavě nepříjemná a náročná nebo zcela katastrofická. Pokud necháme tento čas vyprchat, pokud ho budeme ztrácet pouze zábavou a konzumem, spoleháním se na to, že to někdo vyřeší, že vědci něco vymyslí, že politici všechno zařídí, budou naše děti a vnoučata žít v katastrofické noční můře. A nelze říct, že nás nikdo nevaroval.

Respekt: Nová klimatická zpráva OSN je vzkazem pro kapitána Titaniku
Klimatická změna.cz: Dopady změny klimatu - extrémní jevy 
Změna klimatu.cz: fakta


    V seriálu, jehož první část právě čtete, se budu zabývat především osobní zodpovědností jednotlivce a rodiny. Co můžeme udělat pro svou bezpečnost a zmírnění klimatické změny? Nejdřív situaci přestaňme popírat, hledat důvody proč my nemůžeme nic udělat a bagatelizovat celý problém. 

 


    Už jste vyděšení? To je taky úplně zbytečné. Strach je sice přirozená, ale ne zrovna konstruktivní emoce. Spíš zkuste být zdravě naštvaní, zlobte se a něco změňte.


   

     Důležitá je shoda v rodině nebo se spolubydlícími, že problém je a je třeba ho řešit. Přečtěte si všechno, co k problematice najdete ať máte argumenty a protiargumenty. Pak si o tom doma promluvte. Neřešte do jaké hloubky půjdete, nesnažte se ze dne na den být vzorní a minimalističtí. Nepřepalte zkrátka začátek, ať vás nedožene únava a pocit zmaru, který vaše snažení spíš zpozdí než popožene. Budete muset pravděpodobně sahat do oblastí, které jsou tradičně nějak nastaveny a mění se bolestivě. Ale ani tradiční postupy nemusí být v nastalé situaci ty správné. A naopak některé už téměř zapomenuté věci nám velmi pomůžou.



    Je dobré si uvědomit, že v této situaci řešíme hned tři různé přístupy, které se snažíme skloubit a někdy bude náročné dosáhnout kompromisu. Zásadní věc je, že by naše konání mělo co nejméně, nebo alespoň méně a méně, přispívat ke zhoršování stavu.
    První přístup je tedy na první pohled ekologický. Planetu zatěžovat méně než doposud a svou uhlíkovou stopu spíš snižovat. Ale nejde jen o CO2 a nejde v prvním přístupu jen o ekologii. Jde také o zdroje. V posledních suchých letech každého napadne voda. Pitná voda, kterou používáme i jako užitkovou. Ale jsou tu zdroje jako ropa, která je zprostředkovaně nejen pohonnou hmotou, ale i každým plastem, který vytřídíte nebo dokonce ani nevytřídíte. A ropa je neobnovitelným zdrojem. Jde ale i o vzácné kovy v naší elektronice, křemičitý písek v našem skle...
    Druhý přístup je krizový. Z povětrnostních nebo jiných důvodů nejde proud, voda, nezaváží se obchody. Podívejte se například na to, co se právě teď děje v Belgii, ale hlavně co se tam může dít, pokud vše nepůjde dobře. O aktuální situaci v Itálii ani nemluvím. Dvě různé, ale stále evropské země, dva různé problémy s různým, ale nemalým dopadem na obyvatele. Potřebujete krizový plán alespoň na dva týdny, zásoby, světlo a teplo. A při nákupu pro tuto situaci mít na mysli předchozí bod.
    Třetí přístup řeší dlouhodobé snižování životní úrovně, úpadek, život po velké krizi. Stále je třeba mít na paměti první bod. Je třeba připravit si podmínky pro vyšší soběstačnost, místo k životu v takové době a získat nové dovednosti. I pohled na zařízení domova by bylo v takové chvíli jiné.

    Ale zároveň je třeba normálně žít, nezatěžovat svůj život příliš druhými dvěma body příliš, protože krizová situace nemusí vůbec nastat a vše může být velmi pozvolné, střídavě nahoru i dolů. Tohle vybalancování potřebné přípravy a normálního života musí udělat každý za sebe. Co ovšem prospěje úplně každému je skromnost a minimalismus.


Audit domácnosti

    To je první věc, kterou vám doporučím udělat. Není to tak obtížné jak to zní. Dejte si celý jeden měsíc na to, abyste sledovali, jak vaše domácnost funguje, co potřebuje a co spotřebuje.
Všechny účty za nákupy dávejte na jedno místo včetně těch za telefon, vodu, elektřinu, odpady, teplo. Vyfoťte si vodoměr ať máte reálný přehled kolik vám domácností proteče vody. A alespoň jeden týden sledujte a zapisujte veškerý odpad včetně organického, sledujte jídlo, které vyhodíte nesnědené. Zapisujte kam jste jeli autem a proč. Kolik stupňů jste měli v obytných místnostech.
A spočítejte svou uhlíkovou stopu.

    Teprve až tohle uděláte, budete mít dostatek podkladů pro změnu. V dalších dílech seriálu se budu zabývat právě těmito jednotlivými oblastmi a zkusíme najít různé přístupy jak je zlepšit. Nemyslete si, že doma nemáme velké rezervy. Budeme na té cestě společně.
    V dalších dnech vznikne seznam literatury, který bude průběžně doplňován a nejspíš i seznam zásob.
    Na blogu budou ale články tohoto typu vycházet jen jednou měsíčně, zbytek budou stále návody a recepty.
    Nebojte se ptát. Budu hlídat komentáře pod články a pokusím se odpovídat nejlépe jak to půjde.


čtvrtek 1. listopadu 2018

Dýňová hořčice

    Nejdřív se pokusím zmírnit trauma některých žen, které mi občas píšou, že tohle prostě nestíhají a jak je možné, že já ano. Jednak jsem nárazově hyperaktivní :) a jednak jsem doma. Být doma je moje práce a moje kariéra. Být doma znamená vykonávat všechnu tu práci, která není moc vidět, je tak samozřejmá a udržuje v chodu mnohé procesy. A taky to znamená, že si toho nikdo nevšimne, dokud se to dělá a všichni si všimnou, když se to zadře :). A vzhledem k tomu, že na to mám celou vaši pracovní dobu plus všechen ten čas, který vy věnujete domácnosti, jste oproti mě superženy a já se vlastně tak trochu poflakuju!
    Takže jsem doma a dělám hořčici. Hořčici ve výborné kvalitě dneska seženete běžně a nebude nijak předražená. Proč ji tedy dělám a navíc z dýně? Prostě je jiná, ostrá přesně jak sama určím a s tóny dalších surovin. Navíc ten objemový základ si můžete vypěstovat hravě doma. Dá se samozřejmě připravit jen mixováním namočených semen a dochucení výsledné pasty, ale to pro nás bylo přeci jen příliš ostré.
    Podobných receptů najdete na netu hodně. Překvapilo mě ale, že obvykle obsahují lžičku hořčice na kilo dýně. Výsledkem je spíš hořčičná omáčka, kterou podle mě jídlo moc nedochutíte. Ale my chceme hořčici, chceme aby trochu pálila, měla říz a hlavně...aby chutnala jako hořčice.
Používám ji na dochucení sojanézy, různých omáček, pomazánek a dipů na saláty...nebo jen tak do plněných baget, sendvičů a k veganské uzenině.


Dýňová hořčice

1 větší dýně hokkaido nebo máslová nebo cokoliv žlutého co máte (cca 2kg)
3 cibule
4 stroužky česneku
100g hořčice
med
sůl
bílý vinný nebo jablečný ocet (množství dle chuti, ale cca 400ml)
2 lžíce řepkového nebo pomace olivového oleje
2 lžíce medu

Den až dva předem si namočíme semínka hořčice do dostatečného množství vody. hodně jí vypije takže to chce zhruba dvojnásobek objemu semínek.


Dýni oloupeme a vykostíme...rozuměj zbavíme pecek a měkkého vnitřku. Nic z toho ovšem nevyhodíme, ale schováme to na vývar, který je z toho skvělý.



 Dužinu dýně nakrájíme na kostky.


Pokrájíme si cibuli a dáme lehce rozesmažit na olej. Přidáme cibuli, česnek nakrájený na menší kousky a dusíme pod pokličkou.
Než bude základ hotov, tak si slijeme vodu z hořčičných semínek, přilijeme trochu octa a rozmixujeme dohladka. Zvládne to i tyčový mixer. Můžeme přidat i vodu podle potřeby. (Moje pasta teda není úplně nejhladší, chtělo to namočit na delší dobu)



Rozdušenou dýni mixujeme, osolíme, přidáme med, hořčičnou pastu a ředíme octem nebo vodou na správnou chuť i konzistenci. To je důležité. Stále ochutnávejte. Já použila domácí jablečný ocet a minimálně 400ml jsem tam nalila. Není důležité aby to bylo podle receptu, jen vám to musí chutnat. I když tam dáte nepoměrně málo hořčice oproti dýni, bude to pálit. Pálivost se ještě zmírní rozležením. Můžete ji ale srazit dalším převářením. Nepřežeňte to, protože určitý říz k hořčici patří.
Pak už stačí ještě horkou hořčici naplnit do skleniček a otočit na víčko. Je zároveň konzervovaná i octem a nekazí se.





úterý 23. října 2018

Sociální sítě podruhé plus viktoriánský bonus

    Měla jsem rozepsaný blog...takový pěkný negativně laděný, plameny a síru dštící blog. Ale smazala jsem ho ve chvíli, kdy i mainstream začal lomit rukama nad klimatickou změnou a má sociální bublina denně sdílela další a další články na toto téma. A jelikož VY jste moje sociální bublina, pochybuji, že by se to k vám nedoneslo. Své snažení tedy raději napřu do nových praktických návodů jak chránit sebe, svou rodinu a svou planetu. 
    K původnímu tématu snad jen pár slov za mě a mou rodinu. Nejsme bezplastoví ačkoliv bojujeme, odpad produkujeme také a dokonce až letos jsme kvůli suchu zrušili bazén. Alespoň recyklujeme vše co jde a nenakupujeme bezhlavě. Když něco chci tak tomu dám měsíc...a po půl roce to obvykle zavrhnu jako nesmysl... Ovšem klimatická zpráva mě vybičovala k auditu domácnosti, co se odpadů týče a tak ke sledování spotřeby pitné vody. I na zahradě podnikneme další opatření. Beru to jako cestu, která pomůže jak zemi, tak i nám. Naučíme-li se žít skromně, budoucí změny nás nezasáhnou s takovou silou. Je čas přejít z fáze Popírání alespoň do fáze Hněv.
    
    Na Facebook a Instagram dávám krátké návody na věci, které zrovna dělám doma a přijdou mi k tématu...no a mám zrovna čas fotit i psát. Takže fotky jsou často málo kvalitní, spíš jen dokumentační.




    První, co by stálo za zmínku, je pomáda na rty. V tomto počasí se může hodit. 
   
   Vosk a oleje 1:1 cca. Chcete-li ji pevnější tak dáte vosku o trochu víc a opačně. Použila jsem levandulový olej (ne silici, ale olej ve kterém se louhovala levandule) a třezalkový olej. Ten zahojí prasklinky, které nadělá vítr a mráz. Ale pokud použijete mandlový nebo jiný výživný olej, výsledek bude skvělý. Vosk rozpustíme ve vodní lázni, přimícháme oleje a stáhneme z plamene. Když se složky spojí tak vyjmeme nádobu z vodní lázně. Mícháme do chvíle, kdy začne hmota houstnout. Přidáme šťávu z aronie zahuštěnou odpařováním a tři kapky kvalitní pomerančové silice. Silici volíme uváženě, protože rty jsou velmi citlivé. Ještě kašovitou pomádu dáme do nádobek a můžeme hned používat. Stačí na výrobu použít lžíci směsy olejů a lžíci vosku. Pomády nespotřebujeme tolik. Lepší je ji uchovat v lednici.




    Druhým příspěvkem jsou vysoce funkční tašky ze starých triček. 

    Tašek není nikdy dost zvlášť když nekupujete ty igelitové. Na nákupy máme látkové a háčkované síťovky, ale občas je potřeba nějaká navíc.
Tahle je vyrobená ze starého, hodně obnošeného trička a byla hotová za deset minut. Stačí ustřihnout rukávy, výstřih prostřihnout na úroveň průramků, otočit tričko naruby, spodní lem prošít a stáhnout pevnou přízí. Pro delší životnost ještě přizašiju konce všech švů, aby se nepáraly. A je hotovo. Nosnost je podle materiálu. Triko na fotce není bavlněné čímž se jeho nosnost zvyšuje. Jinak záleží na síle vzniklých uch. Tahle taška zvládá tříkilovou nálož. Už mám i další a vřele doporučuju.



    Zjistila jsem, že ještě všichni neznají povidla pečená v troubě:

    Jablka, která teď padají, už jsou dost sladká, aby se z nich dala upéct povidla. Je to nejjednodušší ze všech receptů na zpracování jablek. Naplníte pekáč s poklicí nakrájenými jablky se slupkou úplně po okraj, přidáte dle chuti pár hřebíčků a trochu skořice, na litr jablek lžíci jablečného octa a lžíci cukru, přiklopíme a na 150° pečeme. Jablka pustí šťávu a v tu chvíli odklopíme poklici a pokračujeme v pečení. Může to pár hodin trvat...kolem pěti hodin určitě. Letos kvůli suchu mají jablka silnější slupku, takže je lepší ke konci celou hmotu promixovat tyčovým mixerem. Dopečeme do opravdu husté kaše. Hmota ztmavne. Přendáme ji horkou do vyvařených skleniček a poklopíme na víčka. Stejně můžeme péct i švestková a hrušková povidla.




    Sběr nadzemních částí bylin končí. Pokud vám na zahrádce zbyly aromatické bylinky a koření, které ještě nejsou zmrzlé a stále mají silné aroma, můžete si je na zimu naložit do soli. Mě přerostly bylinky, které jsem si přesadila do nádob na zimní užití a tak jsem ostříhala je. Ze zahrady jsem přidala dobromysl. Směs obsahuje tymián, dobromysl, petrželku, koriandr, rozmarýnu. Bylinky obereme a čerstvé podrtíme v nádobě na sekání zeleniny. Přisypeme sůl. Té by měla být alespoň třetina objemu bylin. Znovu důkladně mixujeme. Přesypeme do nádoby s pevným uzávěrem a skladujeme ve tmě a chladu. Bylinky vydrží dlouho jako čerstvé. Sůl zůstane mírně vlhká podle toho jak vlhké byly bylinky. Používáme na solení při vaření i do salátů. Stejným způsobem můžeme vyrobit i jednodruhovou sůl.


Čtyři návody na blog stačí takže teď ten viktoriánský bonus. Jde o návod jak vyrobit písek na drhnutí a mám ho ze seriálu Viktoriánská farma. Návod je to směšně jednoduchý, ale funkční. Vezmete kousek cihly a obyčejný hrubý kámen. Cihlu třete až se začne uvolňovat prach.


Když máte prachu dost, přesijete ho přes jemné sítko, protože cihly často obsahují kamínky.


Prášek můžete dát jen tak do nádobky, namočit hadřík v octu a pak v prášku a drhnout. Nebo ho smíchat s malým množstvím slizu na praní a vytvořit tekutý písek či pastu. Velmi dobře drhne připálené nebo očazené hrnce, ale i dřez a sporák. Na nové povrchy bych ho asi nepoužívala a nebo vyzkoušela na skrytém místě. Nezdá se mi ale, že by mi něco poškrábal.