pondělí 7. února 2011

Krajino rozloupnutých jader

Štěrk není ještě písek
a už ne skála
...na půli v pavučině cesty
Tu padáme...
a zas a znova
Zraněni o mezičas skal
Do čerstvých ran
kladeš nám jádra ještě hořká
A my...běsnící...
tlučeme kámen po kameni
...ti, co se teprv učí chodit

Krajino s modří za očima
učíš nás vnímat křehký čas
v kterém se něco započíná
a týká se to jader v nás...


1 komentář: