Malá rozvaha o samozásobitelství

Jak se měnila naše rodinná situace v průběhu let, měnily se i mé sny a představy o tom, jak bychom měli či mohli jako rodina žít. Na venkov jsme se stěhovali bezdětní s hlavou plnou plánů. Spousta z těch věcí, které jsme považovali za snadné, se ukázala jako neuskutečnitelná. Mnohé jiné však samy vyplynuly a obohatily náš život.

Od začátku bylo jasné, že Živitel bude zkrátka živitel a já budu nejspíš doma, protože bude třeba pečovat o chalupu a přilehlé okolí. Jen na tři roky jsem propadla sebeklamu, že lze skloubit rodinu (přibyli dvě děti), dům se zahradou a práci na živnostenský list. Vyléčená tu teď stojím před novým začátkem. Beru čistý list a skládám na něj, co jsem se za ty roky dozvěděla o soběstačnosti, permakultuře, chovu zvířat a potravinářství. Je to vpravdě neuchopitelné téma velmi se prolínající s myšlenkou dobrovolné skromnosti, narážející na různé otázky etické i praktické.

O své pochyby a myšlenkové pochody se tímto dělím, protože možná někdo další stojí před podobným rozhodnutím.

Ať mám za sebou pravdu nejtrpčí a zároveň nejsladší začnu dětmi. Od chvíle, kdy se objevili v našem životě, už nerozhodujeme jen za sebe, ale i za ně. Jakékoliv uzavření do komunity znamená ještě víc jim zkomplikovat zařazení do běžné společnosti. Talenty a intelekt našich dětí je přímo předurčen ke studiu. Nebylo by správné jim tuto možnost vzít. Ještě je čas, ale už teď je třeba s tím počítat. pokud bychom se vrhly naplno do samozásobitelství, nebudeme mít finanční prostředky na udržení dětí na škole. A děti nebudou mít vhodné sociální dovednosti, aby mohly něco takového podstoupit. Už tak bez mobilu a televize navíc bez masa, musejí často vysvětlovat a obhajovat. Zatím se nám daří daří jim vysvětlit věci tak, aby je chápaly, sdílely a přijímaly. Ale přijde úskalí číslo dvě a to bude puberta. Nehodlám stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko ;).

 

Samozásobitelství jako takové nikdy nebylo možné v rámci jedné rodiny. Byly-li dříve takto izolované rodiny, byly velmi chudé a neživotaschopné. Problém číslo dva a je tedy zařazení v komunitě. Komunity v tomto slova smyslu existují ve světě, existují průběžně i u nás, ale jejich trvanlivost v našich podmínkách je malá, spíše roky než desetiletí. A vlastně narážíme opět na problém dětí a jejich uzavření do takové komunity. V zahraničí souvisí životaschopnost takových komunit nejen se společnou vizí samozásobitelství, ale především s přidanou hodnotou společného náboženství a podobně. Tak je to například komunity Amišů v Americe. Heslo ve wikipedii doporučuji k prostudování, je to zajímavé čtení.

V čem je tedy problém při fungování mimo komunitu? Tak velké množství potravy a krmiva jedna rodina vlastní fyzickou silou nevyprodukuje. Pokud si pořídí koně, musí ho krmit a to není taky žádná legrace. Bude-li mít stroje, potřebuje naftu a na ni peníze. Tady narážíme na otázku dobrovolné skromnosti. pokud budeme hodně málo jíst, může to fungovat. Osobně nechci ale dětem odměřovat krajíce chleba a další potraviny.

Pokud tedy přistoupíme na to, že peníze potřebujeme může za a) alespoň jeden z partnerů vydělávat - tím padne iluze samozásobitelství, protože druhý z partnerů to sám prostě nezvládne v takové míře; za b) věnovat se např bio zemědělství a prodávat přebytky, které ovšem musí být dostatečně velké, aby pokryly zdravotní i sociální pojištění. K poplatkům se ještě vrátím. Nároky na malozemědělce jsou ovšem asi taky vysoké. Dále je problém s prodejem. U mléčných výrobků je to téměř nerealizovatelné.

Tak ještě k poplatkům. V dnešní době v naší zemi se nelze zcela odříznout od státu a hrát si na svém písečku. Můžete ignorovat sociální pojištění pokud jste nepracující (neplést s nezaměstnaným, to je jiná kategorie). Co nemůžete ignorovat je zdravotní pojištění. Nejnižší platba od ledna je 1.670 Kč. Pokud jste matka je to jinak - u dvou dětí do věku tuším 12 let neplatíte zdravotní pojištění vůbec. Je potřeba se na to ale u pojišťovny informovat. Teoreticky můžete zdravotní pojištění pokrýt tzv příležitostným příjmem, který činí max. 20 tisíc ročně.  Moc vám toho už ale nezbyde na ošacení a věci pro děti. To je ta nejméně romantická část celého samozásobitelství. Peníze budete potřebovat tak jako tak.

Jako nejvhodnější mi v současné době tedy přijde samozásobitelství částečné. Člověk s ním může začít i při práci obou partnerů ve veškerém volném čase. Když se přenese přes počáteční pokusy, omyly a začne se dařit, ten méně výdělečně činný partner zůstane doma a věnuje svou energii hospodářství. Do celé věci je třeba zapojit hlavu a vymyslet, kde ušetřit - otázka dobrovolné skromnosti, alespoň částečné. Nejvíc práce dá vybalancovat to tak, aby to všechny členy domácnosti co nejméně obtěžovalo. Respektive aby dobrovolně obětovali jen to, s čím budou vnitřně srozuměni. Zároveň si dohromady uvědomit, že vše je v pohybu, proměnlivé a je možno to za chody posouvat a měnit. Je to totiž skromnost dobrovolná! Znám rodinu, která vyšla svého času s jedním tisícem korun českých na měsíc (samozřejmě bez poplatků), ale tam pracovali na vlastním hospodářství oba partneři a byli opravdu velmi skromní.

Hlavní zásadou udržitelného života je, že bude udržitelný trvale. To znamená, že bychom neměli děti dostat do stavu, kdy začnou nenávidět zelenou a toužit po panelákovém bytě a hamburgeru. Jen pokud budou sdílet naše myšlenky od útlého dětství, je šance, že se jednou k námi opečovávané půdě vrátí a nenechají ji ladem. Přečtěte si v odkazu na společenství Amišů odstavec o tradici Rimspringa. I tak sevřená komunita dává svým pubescentům na výběr! A samozřejmě doufá, že se k nim mladí lidé vrátí...a oni to v naprosté většině taky udělají... V našich podmínkách to znamená mluvit, učit a ukazovat.

Nejschůdnější model pro naši rodinu je tedy tento. Živitel nadále zůstane živitelem, děti budou nadále navštěvovat státní školu a jeden kroužek čí oddíl dle svého výběru a já se pokusím pracovat na vybudování funkčního organismu z naší zahrady a stáje. Jinými slovy až rozchodím zahradu, budu přidávat další dovednosti přesně do chvíle, kdy budu mít pocit, že to ještě zvládám bez újmy na duševním i fyzickém zdraví. S tím, že živitel mi samozřejmě bude pomáhat jak bude moct.

Pomohlo mi to utřídit myšlenky a priority, ale zdaleka jsem svým zápiskem neobsáhla problematiku celou. Doporučuji samostudium, na internetu je k dispozici takové množství materiálů, že jsou jen stěží k přečtení. A protože není nad osobní zkušenost, ráda budu informovat jak se celý "projekt" daří.