Zahrada a já...nekonečný příběh

    Okamžik, kdy jsem viděla dvůr a zahradu našeho budoucího domu, byl pro mě pro koupi rozhodující. A od prvního jara zde (letos jsme tu 21 let) se zahrada nepřestala měnit a vyvíjet. Byly i roky, kdy byla úplně ladem a zarostlá, protože bylo mnoho jiné práce. Poslední roky je ale zahrada mojí prioritou. Ono jen vymyslet fungující systém ve všech částech pozemku, začlenit vlivy jako je sucho, slimáci, špačci a přitom vypěstovat nějaké smysluplné množství poživatin, je téměř nadlidský výkon. Je to skoro jako počítačová hra, kde něco zvládnete a šup, objeví se další výzva. Jako například soused s Rondupem, který vám pravidelně polévá plot a domluva zabírá jen částečně. Takže každý rok jsme o nějakou úroveň výš a letos už to poprvé vidím na dobré cestě k vítězství. Ne nad zahradou nebo sousedem s Rondupem, ale spíš nad vlastním přístupem k problému. Konečně jsem opustila snahu vmanipulovat zahradu do něčeho, co se mi líbí, ale v daném čase a místě nefunguje.

    A právě o tom co fungovalo a už nefunguje, o vvyvíjení se a resilienci bych chtěla psát tenhle příspěvek. Ale i o zakládání záhonů, sázení a hnojení.

    První roky jsem se snažila o úplně klasickou zahradu. Zelenina, hnojení, postřiky, květiny a něco málo bylin. Ono to nefungovalo, nebavilo mě to a i když to rostlo, tak jsem cítila, že tohle asi ne. A tehdy zahrada na nějakou dobu zmizela zarostlá trávou a kopřivami. Pak se mi dostala do ruky kniha Heleny Vlašínové Zelená zahrada. První z mnoha na dané téma, ale změnila tenkrát všechno. Přišlo okouzlení mulčem a divokými zahradami, hnojení a postřiky jíchou a bylinnými výluhy. První roky to fungovalo skvěle. Nové záhony jsem zakládala vpodstatě v zamulčované trávě a dařilo se vypěstovat celkem dost, aby to za to stálo.

   A nastala invaze slimáků. V mulči se jim líbilo a nebylo možné se jich zbavit. Omezovala jsem je sběrem, ale byly jich stovky. Chemii jsem použít nechtěla a tak jsme několik let neměli na zahradě téměř nic. Sadbu jsem pěstovala, ale na záhonech nepřežila ani několik dní. Zkusila jsem mnohé, ale při tom množství nefungovalo nic. Co mi ale ty roky dělalo radost, byla výsadba keřů. V mulči se jim dařilo a letos jsme průběžné dosazování nových keříků velmi ocenili. Zaplodily opravdu bohatě a já jen zpracovávám ovoce a přihnojuju osbírané keříky. 

    Poté, co mi loni opět slimáci požrali všechny sazenice, stáhla jsem mulč ze záhonu, zryla ho a letos pěstuju na volné půdě. nelíbí se mi to, ale je to jediný způsob tady a teď. Dá to víc práce, protože záhoky okopávám i dvákrát do týdne aby se netvořil škraloup a voda šla ke kořenům. Hnojím jen kopřivovou jíchou a zalévám nachytanou dešťovkou pokud je a odstátou vodou z řadu pokud je nejhůř, což se stalo zatím asi dvakrát. Pokud se vrátí stav slimáků na únosnou mez, mulč vrátím na záhony. Ušetří mi to práci a sníží potřebu zálivky. Pro půdu není přirozené zůstat odkrytá. V mulči zůstávají stromy a keře. Těm to prospívá velmi. Keře jsem zalila jednou po odplození, a to kopřivovou jíchou, aby znovu zesílily. 

     Ovšem mulčování zůstávám věrná při zakládání záhonů. Veškeré nepotištěné kartony shromažďuju ve dřevníku, sloupneme z nich všchny plasty a pak je naskládám na budoucí záhon ideálně ve dvou vrstvách. Může to být letitý trávník nebo silně zaplevelená čast zahrady. Je třeba aby bylo právě po silnějším dešti a pozemek byl posekán. na suchou půdu by se přes kartony nedostávala voda a to by půdě, a organismům v ní, škodilo. Na kartony přijde tak půlmetrová vrstva sena nebo slámy. Je možné použíz i čerstvě posekanou trávu, ale tu v tenčí vrstvě a častěji, silná vrstva by plesnivěla. Ideální je toto udělat na jaře. Na podzim kartony stáhnu, zkompostuju a ryju. Takto upravený pozemek zvladne zrýt i žena. Půda má po zamulčování dobrou strukturu a zbytky plevelů jdou snadno ven. Příští jaro jí udělá dobře vrstva kompostu. První rok po zamulčování netrpí na větší zaplevelení.

    A teď co do půdy. O tom, jak pěstuji sadbu, jsem psala zde a celkem nic se nezměnilo. Trvám na tom, že je výhodné si vypiplat vlastní sadbu ze semen, i když ta ze zahradnictví bude vypada v první chvíli lépe. Když vyberete nejsilnější jedince, předem je otužíte, víckrát přesadíte, tak výsledek bude srovnatelný. Jednak ušetříte peníze za sadbu, protože o osivo se můžete dělit či si ho vyměňovat, pěstovat si časem vlastní jedince na semena nebo se zapojit do projektu Semínkovna. A především pěstováním vlastní sadby zvyšujete odolnost vaší zahrady proti ekonomickým výkyvům a víte, co se s rostlinkou dělo od semínka, máte k ní jiný vztah.

    Protože o sadbě jsem psala co se týče piplání, tak teď bych ráda zmínila sázení do půdy a to konkrétně u rajčat. Praktikuji to už mnoho let a rostliny jsou opravdu mnohem silnější a dobře plodí. Každému rajčatovému jedinci vykopu velkou jámu, tu naplním vodu po okraj. Rajče do jámy strčím po špičku a to velmi našikmo. Koukají mu jen čtyři lístky, maximálně šest. První zasypání je kompostem, pak přihrnu hlínu. Trvá tak týden než rajče vyrazí, ale pak vše dožene. Budou se vám možná sousedi smát, co se to vašim rajčatům stalo, ale on je ten smích přejde, až zaplodí. Silnou rostlinu dělá rozsáhlý kořenový systém. Vaše rajčata obrazí z celého toho dlouhého stonku, který je teď v zemi. A to se projeví na množství plodů. Mohou stáhnout mnohem vetší množství vody z pozemku as ní i živiny. Pravidelná týdenní zálivka kopřivovou jíchou a opatrné okopávání z nich udělají idol mezi rajčaty. Každý druh zeleniny chce něco trochu jiného. K tomuto tématu se brzy vrátím a přidám další tipy.

    Co je ale stejně důležité jako sadba je její hnojení. Nic neroste jen tak. rostlina, aby plodila potřebuje kromě vody a slunce i dusík, fosfor a draslík...kromě spousty dalších prvků nacházejích s v půdě v proměnlivém množství. Při startu občas použiju granulovaný hnůj, což není příliš levné ani úplně správné (ne že by byl hnůj pro rostliny špatný, je-li uleželý, ale pro mě jako veganku není hnůj z velkochovu vlastně etický), ale chci být upřímná. Udělám to jen, když ještě nemám zkvašenou jíchu a nebo je málo kompostu. Ale kompost a kopřivová jícha stačí na pokrytí minimálně dusíku. S draslíkem pomůže popel ze dřeva. Ten si schraňuju v plechovém kyblíku a dávám k tykvím a cuketám. Velmi prospívá cibuli i česneku. S Fosforem je to těžké. U toho doufám že ho pokryje kompost a jícha. Máte-li libovolnou drubež tak její trus obsahuje velké množství fosforu. Měl by se nechat zkvasit rozmíchaný ve vodě a naředěným zákvasem pak hnojit. Velmi to ocení i květiny, protože fosfor podporuje nasazování květů.

Kopřivová jícha je pro mě na zahradě nepostradatelná. Používám ji jako hnojivo k rostlinám, které vyžadují mnoho dusíku, především k rajčatům a tykvím. Na hnojení ji ředím vodou 1:1. Dá se použít, po přecezení přes sítko, v ředění 1:4, i jako hnojivo na list. Ve stejném ředění je to i skvělý a zaručený postřik proti mšicím. Všechna má rajčata a tykve rostou letos na půdě po zrytém trávníku. A hnojeny jsou jen jíchou. I přes pozdní výsev i výsadbu jsou silné a bohatě plodí.
Jíchu založíte snadno. Já používám 30l vědro, ale plánuji pořídit další, ještě větší. Nádobu naplníte posekanými kopřivami a zalijete vodou. Nenalévejte vodu až po okraj, protože kvašením se hladina zvedne. Nechte nádobu ve stínu někde dál od lidí. Jícha poněkud zapáchá. Můžete ji zakrýt, ale ne neprodyšně. Každý den ji zamíchejte. V teplém počasí v nové nádobě zkvasí tak do týdne. Budete-li používat stejnou nádobu stále dokola, doba zkvašení se zkrátí na čtyři dny. Nejprve začne tekutina velmi pěnit a postupně se zelená masa uvolní od pevných vláken ve stoncích. Ty z nádoby vyndejte pomocí tyčky a zkompostujte. Až se pěna ztratí tak je jícha dokvašená a připravená k používání. Jíchy lze vyrábět i z dalších rostlin a mohou mít různé účinky. Pokud chcete dodat dusík, je dobré použít takové nejedovaté rostliny, které ho vyhledávají a kumulují, kromě kopřiv například kostival.
Kopřivová jícha je dalším důvodem (kromě podpory množení motýlů), proč mít na pozemku místa určená kopřivám. Pokud máte místo, kde usušit kopřivy na několik dávek jíchy, pomůže vám to brzy na jaře, kdy kopřivy teprve začínají růst. Dobře kvasí i sušené. Rada na závěr: používejte stále stejnou nádobu. Bakterie se v ní budou držet a doba kvašení se zkrátí.

 

     Nyní se chystám zakládat od úplného začátku bylinkovou zahradu. Budu to celé fotit a točit a průběžně dávat fotky i videa na Instagram. Doufám, že za rok touto dobou to bude už bylinková zahrada osazená a rozrůstající se. Pak z toho celého sepíšu příspěvek včetně slepých uliček, které mám z minulosti prochozené.

   

    Jo a souseda s Rondupem jsme částečně vyřešili překrytím plotu stínovací tkaninou (což snad omezí i strach souseda z migrace našeho plevele k němu). Prosaky to neřeší, ale tolik toho nepřilétne vzduchem. Prosaky plánuju řešit zakopáním řady starých tašek podél plotu.