čtvrtek 27. listopadu 2014

houbičky s všestraným použitím




V lednu to budou dva roky, kdy jsem na blog dávala článek o háčkovaných žínkách. Byly z bavlněné příze a doma se nám osvědčily. Používáme je od té doby stále, jednou za čas je vyperu, po každém mytí nechám pečlivě uschnout a ačkoliv už barvy trochu vybledly, žínky vypadají, že tu s námi budou ještě dlouho. To samé takové ty peelingové kosmetické minižínky. Ty peru po každém použití, mám jich mnoho a fungují skvěle. Po čase mi došlo, že se nesmím snažit aplikovat pleťovou vodu na ně, ale nalít jí malé množství do misky a minižínku v ní namočit. Takto všechno funguje jak má. Stejně mívám domácí pleťové vody nadbytek, protože ráda zkouším nové příměsy, odvary a celkové složení.

V zahraničí jsou oblíbené houbičky na nádobí háčkované z nylonu. Tento typ nylonové síťky nemohu nikde objevit, ale bude to tím, že nevím přesný název té textilie. Pokud ho znáte, budu vděčná, když se o něj se mnou podělíte! Po houbičkách jsem ale zatoužila, protože myju všechno nádobí ručně (a je ho mnoho, když se stále vaří a peče), obyčejný hadr mi tak úplně nevyhovuje, chybí mi ta drátěnka, která je na kupovaných houbičkách. Ty se ale rychle zničí, musí se stále kupovat a rozhodně je nevyperete v pračce. Jako náhradu nylonové síťky jsem chtěla použít silonovou záclonu, ale výsledná houbička je tuhá, špatně se s ní pracuje. Nakonec jsem objevila doma pásy barevného tylu, pro které už nemám využití. Háčkuje se z něj dobře pokud použijete opravdu velký háček a příliš neutahujete. Chtěla jsem ale houbičky měkké a z jedné strany jemnější. Zkusila jsem tedy jednu stranu uháčkovat ze zbytků akrylu. Ten rychleji schne než bavlna a prát v pračce jde bez problému. Houbičky se ukázaly jako funkční a tak jsem zkusila uháčkovat větší, mycí, tělové. Ty jsou z akrylové příze celé. Myje se s nimi výborně a po vyždímání dobře schnou. Stručný návod na houbičky na nádobí najdete pod obrázky. Na konci článku jsou fotky používaných žínek i houbiček.

 Na houbičku stačí opravdu několik metrů obyčejné akrylové příze.

 Když háčkuji proužky na šálách či šátcích a konce zapošívám, zbydou mi kousky přízí dlouhé několik centimetrů. Ty si schovávám a pokud se mi jeví houbička tenká, dovycpu ji jimi.
 

 Tyl si smotáme po délce a převážeme aby se nám nerozmotával. Pak nastříháme pruhy o šíři cca 2cm. Na obrázku je tyl o šíři 35cm a délce 1m. Toto množství vystačí na dvě houbičky a možná ještě zbyde. Zjistila jsem, že světlé barvy jsou lepší, červená velmi pouští.

 Nastříhané proužky k sobě svážeme. Zkoušela jsem je i napojovat přímo při háčkování, ale byla zbytečně velká spotřeba materiálu.

Umotáme si klubko pro lepší manipulaci.

 Začínáme háčkovat nejprve tylem. Uděláme si tzv. kouzelný kroužek či smyčku a háčkujeme krátké sloupky do kruhu. Já rozšiřuju kolečko intuitivně, ale určitě najdete i návody jak na to "správně". Všechny konce necháváme na té straně, která je od nás dál. Až skončíme, budou schované uvnitř houbičky a pomůžou nám ji vycpat. Osvědčila se mi velikost kolečka zhruba do dlaně, cca 7cm v průměru. Když uháčkujeme kolečko potřebné velikosti, napojíme akryl. Dvě první řady háčkujeme do předešlých oček, abychom vytvořili tloušťku houbičky. Až po té začneme buď kolečko zmenčovat sháčkováním některých sloupků nebo jejich přecházením. U prvních houbiček jsem sloupky jen vynechávala, ale teď je raději sháčkuji, výsledek je úhlednější a kompaktnější. Když nám zbývá už jen malý otvor, můžeme houbičku zlehka vycpat. Nepřeženeme to, chceme aby zůstala ohebná. Nyní můžeme práci uzavřít a velkou jehlou zapošít konec.



 
Mycí houbičky mají navíc poutko, ale to jde udělat i houbičkám na nádobí.
 
 Po několika měsících používání.

Tohle jsou téměř dva roky intenzivně používané bavlněné žínky. Ještě určitě poslouží.

úterý 25. listopadu 2014

Krém na boty černý


Tento návod je pravda trochu bizarní, ale zase proč si nezkusit vyrobit vlastní krém na boty. Nebude cítit ještě několik hodin po krémování (a nebo jen po levanduli). Mám vyzkoušeno, že se chová jako běžný krém na boty, dá se vyleštit do celkem obstojného lesku, oživí černou barvu a vůbec je takový vyhovující. Pokud nebudete chtít krém černý, saze vynechte a dejte o něco víc vosku. Ještě budu zkoušet jeden bezbarvý, speciální, s lanolinem...až budu mít lanolin :).

Krém na boty černý

5g včelího vosku
50ml oleje (slunečnicový, olivový)
3 lžíce jemně prosátých sazí z kamen či kotle (dobře se dají získat i z komína)
levandulová silice

Vosk rozehřejeme ve vodní lázni spolu s olejem, vmícháme saze a třeme až se stane z tekutiny pasta. Vmícháme pár kapek silice. Pokud krém tuhne příliš rychle, vmícháme ještě trochu teplého oleje. Uschováme v zavřené krabičce v pokojové teplotě. Používáme jako běžný krém na boty.



pátek 21. listopadu 2014

Pralinky


Všechno mi trvá opravdu dlouho. Pokud objevím něco, co bych ráda zkusila, nejprve použiju všech argumentů, abych se od dané věci odradila. A obvykle se mi to na čas podaří. Vytáhnu na sebe finanční náročnost, nebezpečnost a možnost, že se mi daná věc nezdaří rovnající se 99 %. Začalo to pečením kváskového chleba a pokračovalo to výrobou pořádného domácího mýdla (z hydroxidu a olejů), odléváním svíček, domácími sýry a ještě milionem dalších dovedností včetně právě pralinek. Vybírám si věci, které vyžadují dovednost, která se dá získat jen praxí a pochopením principů, ale jsou vpodstatě praktické. A nakonec, když si to spočítám, mi vyjde, že s ohledem na kvalitu lze takto naopak i něco ušetřit. No dobře, u pralinek to tak úplně neplatí, ale nakonec mi udělá radost už jen ta práce s čokoládou a to se počítá.
 Když skončím odrazovací fázi a činnost projde do dalšího kola, začne fáze přípravná. Ta obnáší jednak studium a jednak opatření nejnutnějších pomůcek. Studium započne na internetu, ale to je mi málo, takže si pořídím veškerou literaturu na kterou v dané chvíli mé prostředky stačí. Studijní fáze trvá od několika týdnů do několika let. Tak jsem se po letech dopracovala i k těm vytouženým pralinkám. Nejvíc mě na nich zajímají nápně, kombinace různých zajímavých příchutí s čokoládou. Můžu se vyhnout všem cukrovým fondánům a máslovým krémům, možností je mnoho.

Způsob, který zde popíšu, dosti závisí na kvalitě čokolády. Zprvu jsem si myslela, že odleju cokoliv, ale pokud jde i o to, jaká bude kvalita pralinek po odlití, tak je třeba používat buď vysokoprocentní hořkou čokoládu nebo čokoládu na odlití objednat. Jsem průkopník slepých uliček, takže mohu říct: Milku už ani odlévat nezkoušejte, tudy se mi projít nepodařilo ;).
V popisu narazíte na temperování čokolády. Ještě si nejsem zcela jistá, ale myslím, že minimálně tmavou vysokoprocentní čokoládu prodávanou přímo na jídlo není už třeba temperovat, protože temperována byla. Toto se pokusím ještě zjistit a v nějakém dalším blogu nebo na svém facebookovém profilu se k tomu vrátím. Zatím zdatně temperuji dokud nezjistím, že je to úplně zbytečné :D.

Co k celé pralinkové akci potřebuji:

- 2 menší hrnce a mísu. V jednom hrnci bude voda, ve druhém čokoláda a v míse bude voda s ledem nebo rovnou kostka ledu.

- formu na čokoládu. I když jsou profesionální formy z pevného plastu, ještě jsem neobjevila jak z něj pralinky vyjmout (zrovna máme jednu takovou formu v lednici a pralinky jdou ven jen lžičkou). Takže pro začátek doporučuji formy ze silikonu (takové ty pružné, měkké, třeba od Tescomy).

- malý štěteček nejlépe s přírodním vlasem.

- popřípadě kahánek na přihřívání čokolády. Bez toho se obejdete, jen musíte pracovat rychleji a nádobu s čokoládou například vkládat zpět do hrnce s horkou vodou.

- čokoládu. Hledejte na internetu čokoládu na odlévání pralinek. Bez problémů jsem odlévala čokoládu Lindt míchanou z 50g čokolády na vaření. Ta čokoláda na vaření sníží viskozitu, takže se s čokoládou lépe pracuje. Pokud se vám ale stane, že pořídíte nějakou nevhodou čokoládu, která ani po rozehřátí není dostatečně tekutá (má nízkou viskozitu), můžete si pomoci přidáním zhruba 1 čajové lžičky kakaového nebo kokosového tuku na 100g čokolády. Nepřežeňte to jinak bude výsledná čokoláda příliš měkká.

- teploměr. Pokud budete temperovat, je dobré mít potravinářský teploměr. Ten se vám hodí, i  když temperování vynecháte. Nejlépe se s čokoládou pracuje při 31°C (mléčná a bílá snese i vyšší teplotu). Dobrý je elktronický potravinářský teploměr, protože je rychlý, ale já si zatím vystačím s vpichovacím, který používám na pečení a sýrařinu.

- náplň. Níž v postupu bude jedna, kterou jsem zrovna použila. Buď si další najděte na internetu (pro zdravější pralinky doporučuju hledat raw dorty a použít recepty na nápně právě do nich - vynechávám kokosový tuk)

Postup

Čokoládu si nejprve rozpustíme ve vodní lázni a hlídáme, aby teplota nepřesáhla 45°C. Na jednu Tescoma formu mi stačí 120g čokolády (možná by i těch 100g stačilo). 
Přistoupíme k temperování. Musíme čokoládu schladit co nejrychleji na 28°C (na méně ne, protože pak začne čokoláda prudce tuhnout). Buď si dáme do mísy kostky ledu nebo ve větší platové krabičce zmrazíme rovnou kostku a postavíme kastrůlek na ní. Ze zoufalství jsem dokonce sáhla po mražené zelenině a na tu hrnec postavila. Fungovalo to výborně! Mám zkušenost, že v běžné vodě z kohoutku trvá chlazení příliš dlouho nebo se vůbec nezdaří. Profesionálové rozlévají čokoládu na mramorovou desku a třou jí do lehkého zhoustnutí stěrkou. Já používám sterku dřevěnou a čokoládu nepřestávám odmíchávat ode dna, ke kterému se chytá. Chce to této fázi věnovat plnou pozornost. Při dosažení správné teploty vrátíme hrnec s čokoládou do hrnce s horkou vodou a znovu ji přihřejeme, tentokrát jen na odlévací teplotu 31°C. Poté s hrncem s čokoládou několikrát prudce klepneme o podložku abychom se zbavili vzduchových bublinek. Ty by mohly působit problémy po ztuhnutí. Pak můžeme umístit hrnec na ohříváček (ten můj je vyroben z obyčejného pevnějšího pletiva, viz fotky na konci příspěvku), hlídáme teplotu.
A teď k odlévání do forem. Správně se čokoláda do pevné formy nalije, chvíli se počká, vylije se a forma se očistí stěrkou. To je určitě rychlé, ale bez odborného vedení asi nedosažitelné. Já si postupně do každé prohlubně naliju přibližně lžičku čokolády a pomocí štětečku ji roztáhnu po stěnách vzhůru. Je potřeba po prvním natření všech prohlubní každou ještě zkontrolovat. Vrstva čokolády musí být dostatečná a stejnoměrná aby tekutější nápň nevytékala a celkově pralinky nepraskaly. Nyní necháme čokoládu ztuhnout a naplníme vzniklé dutinky zvolenou náplní. Plníme do 2/3 aby bylo dost místa na víčko. Pokud je náplň tekutější, je lepší nechat celou formu před zavíčkováním chvíli zmrazit. Na zalití pralinky potřebujeme zhruba 1 lžičku čokolády v teplotě cca 31°C. Tekutou čokoládu pečlivě dotáhneme ke krajům.
Tuhnout by měla čokoláda v pokojové teplotě. Myslím, že to má co dělat s povlakem kakaového másla na výsledných pralinkách. Já to ale obvykle nevydržím a dochladím v lednici.
Ze silikonové formy jdou pralinky vyloupnout velmi lehce.

Margot náplň do pralinek

50g kokosu
100g kešu oříšků, nepražených, nesolených
3 lžičky třtinového cukru (podle chuti)
50ml smetany na šlehání
1 lžička rumu

Nejdřív si podrtíme kešu oříšky (nebo pomeleme, já používám tyčový mixer), přidáme zbytek a tyčovým mixerem rozmixujeme co nejvíce dohladka. Mixer necháváme odpočinout abychom ho nespálili. Nápně je tak o třetinu více než je potřeba. Lze použít i tak, že uválíme kuličky, necháme je zmrazit a pak je obalíme v tekuté čokoládě...chuť bude stejná ;). Do dutinek ji musíme trochu natlačit.

Výhledově věnuji jeden celý blog náplním. To je ta kreativnější část celé práce ;).


 První ohřívání čokolády

Přihřívání po temperování

Na natírání používám obyčejný menší štětec

Stojánek na přihřívání jsem si vyrobila z pletiva

Natírání dutinek (tahle forma nebyla to pravé, pralinky nešly ven)

S náplní

 Čokoláda Milka s přídavkem kakaového másla

Hotovo!

 Lindt čokoláda (86%) s 50g čokolády na vaření