Domácí lepidla

    Do tohohle článku budu postupně přidávat položky, takže se vyplatí vracet. Některá lepidla mám vyzkoušená, některá možná vyzkouším nebo vím, že fungují a některá zkoušet nebudu, protože jsou živočišná. Snažím se ale o určitou úplnost takže sem i tak tyto návody dám. Je to sbírka receptů, která nějakou dobu vznikala a některé postupy jsou hodně...řekněme extravagantní... ale u surovin nehleďte na absurdnost, složky jsou tam buď z důvodů chemických nebo mechanických. U těch nejabsurdnějších se pokusím vám nabízet adekvátní náhradu.
    Ne všechna lepidla, která jsem objevila, jsou ekologická. Pokud potřebujete slepit plast, jinak než plastem nebo něčím leptavým ho neslepíte. Proto alespoň jedno zmíním.

Domácí bílá pasta

Tohle lepidlo je, co se týče funkčnosti, opravdu velmi podobné staré známé bílé pastě. Lepí savé materiály, některé lepe (papír, karton) některé hůře (textil, dřevo). Textil na papír lepí dobře, ale jde to oddělit s trochou snahy. Papír k papíru přilepený tímto lepidlem bez poškození neodtrhnete. Je dobré vychytat konzistenci, kdy vám to ještě půjde natřít, ale nebude to moc tekuté. Tato první dvě lepidla si velmi rozumí s papírovinou. Je možné jimi dolepovat různé ubrousky a nebo jimi spravovat mísy z papíroviny.

1 lžíce pšeničné hladké mouky
250ml vody
1 lžíce cukru (volitelně)
1 lžička alkoholu (volitelně)

Tak třetinu vody dáme do misky, přidáme mouku a prošleháme metličkou. Zbytek vody spolu s cukrem mezitím přivedeme blízko varu. No prostě stačí aby byla voda horká. Přilijeme rozmíchanou mouku a metličkou mícháme.

 

Vaříme cca dvě tři minuty. Směs musí lehce zprůhlednět. Pokud se vám povede dobře míchat, neudělají se hrudky. V opačném případě ještě horkou směs promixujte tyčovým mixerem nebo přepasírujte přes síto. Já jsem cedila.

V tuhle chvíle můžete do lepidla vmíchat alkohol. Použila jsem lžičku obyčejného rumu. Ten vám prodlouží trvanlivost lepidla skladovaného v lednici až na 1 měsíc. Jinak ho do týdne spotřebujte. Nyní přelijte lepidlo do nádoby. Já zvolila plastovou lahvičku od šamponu, ale je možné použít sklenici se širokým hrdlem, ve které můžete přímo namáčet štětec. Tento recept je velmi vhodný na lepení s dětmi. Lepidlo jde dobře umýt vpodstatě ze všeho.

Škrobové lepidlo jednoduché

Jestli vám minulé lepidlo přišlo jednoduché, tak tohle je ještě jednodušší. Je to jako vařit hodně hustý pudink. Lepidlo bude průhledné a je vhodné i na tmavé papíry, není téměř vidět.

1 rovná lžíce bramborového škrobu (pokud seženete pšeničný tak to bude lepit ještě víc)

250ml vody

V části vody rozšlehejte škrob, zbytek vody přiveďte k varu. Pomalu vlévejte zředěný škrob do vařící vody a šlehejte. Hoodně to zhoustne. Vařte jen minutu a pak stáhněte z ohně. Budete mít hustou hmotu, kterou můžete hned přendat do sklenice s širokým hrdlem.

V lednici vydrží myslím tak dva týdny. Ještě trvanlivost testuju.

 Lepidlo z kaštanů

Tohle lepidlo na papír z obyčejných kaštanů vypadá na první pohled úžasně přírodně, ale není. Je v něm těkavý formaldehyd. Takže je spíš do sbírky. A vyrábějte ho venku!

Nasbírané čerstvé kaštany oloupeme a rozmělníme. Nadrtíme je jak to jde a ještě víc. Úplně čerstvé plody jdou i strouhat. Kaštany zalijeme vodou a důkladně promícháme. Nyní po kapkách přidáváme formaldehyd. Směs začne houstnout. Stále ji mícháme. Měla by dosáhnout hustoty pudingu. Směs zavřeme do dobře uzaviratelné nádoby, protože formaldehyd je těkavý. Nemusí být úplně v lednici, ale spíš někde, kde je vlhčeji.

 

Lepidlo na plasty

Žijeme v plastové době a to se ze dne na den nezmění. Lepší je plasty opravovat než je vyhazovat a nakupovat nové. Tedy toto lepidlo je doporučováno konkrétně na plastové kusy bot, na modely a další spíše ploché spoje masivnějšího charakteru. Opět raději pracujte venku a dýchejte spíš mimo výpary.

Potřebujeme šroubovací nádobu, aceton a polystyren. Malé množství acetonu nalijeme do nádoby  přidáváme polystyrenovou drť. Polystyren se bude zvolna rozpouštět. Přidáváme ho dokud nemá lepidlo požadovanou hustotu. Pak lepidlo pevně uzavřeme v nádobě nebo rovnou lepíme.

Tady je video, ve kterém je polystyren rozpouštěn v benzínu a rovnou si s lepidlem slepí boty. Tedy doporučuju si v tom tolik nemáchat ruce :).

Zvláštní lepidlo na dřevo 

K tomuto lepu potřebujeme smůlu z nějakého jehličnanu (nevím proč zrovna takto, ale je to v návodu), dřevěné uhlí a trus býložravce. Osobně myslím, že najemno namleté seno nebo přesáté jemné piliny by splnily úlohu stejně. Přijde mi, že jde o celulózu.

Uhlí a vysušený trus nadrtíme na prášek. Z obou surovin si udělejte prášku víc abyste mohli dohušťovat dle potřeby. Asi bych to i přesála aby to bylo opravdu jemné. Na oheň dáme nádobu (plechovka od čehokoliv bude to pravé) a v ní rozehříváme pryskyřici. Děláme to ale velmi opatrně, protože smůla se takto ráda vznítí, takže spíše pomalinku a mimo velké plameny. Když je smůla tekutá, tak přidáme prášek. Vznikne černá hustá hmota, která rychle tvrdne. Lepit se musí za tepla, takže před lepením musíte směs rozehřát a udržovat poblíž zdroje tepla.

Další skupinou lepidel jsou klihy. Do tajů základního klihu z kostí a kůží se mi zatím nepovedlo proniknout ani teoreticky. Tedy prakticky to testovat nehodlám, ale nelze to úplně obejít. Dlouhou dobu to byl základní truhlářský lep. Mám ale i další nevyzkoušená lepidla, která pravděpodobně ještě otestuji. Patří sem dextrinové lepidlo na papír ze žíhaného škrobu a různé typy kaseinových klihů, které by měli být schopny lepit kůži a být nepropustné pro vodu. Je zde plno variací dle materiálů a zdroje převážně zahraniční. A třeba bude zmínit i ševcovský pop či lep, který není lepem v pravém slova smyslu, ale svůj smysl má. Dám vědět jak to pokračuje.

Voskované ubrousky

    Tohle je pro mě bezkonkurenčně objev letošního roku. Tedy ne že bych to vymyslela já, ale objevila jsem výrobky a postupy na zero waste diskuzích. Nejdřív jsem to zkusila trochu nedůvěřivě. Měla jsem pochybnosti ohledně údržby a trvanlivosti.

    Ubrousky stačí opláchnout studenou vodou, vosk je natolik nepřilnavý, že vše odteče. I přes pravidelné používání, některé ubrousky slouží už dva měsíce. Když se ubrousek nejeví v kondici, tak ho stačí převoskovat. Podrobně popíšu voskování v troubě pomocí štětce, ale zmíním i další dva způsoby.

    A na co se dají ubrousky použít? Zjednodušeně místo igelitových pytlíků a nepřilnavé folie. Balím do nich pečivo, sýry pro rodinu, přikryju jimi buchtu na míse. Můžete do nich zabalit svačinu nebo překrýt nádobu bez víčka, ve které je třeba sušené ovoce. Nejnovějším objevem je jejich kombinace s mísami z papíroviny. Po vyložení voskovaným plátnem jsou, kromě tekutin, použitelné téměř na vše.

 

    Na samotný ubrousek je lepší použít tenčí plátno, které tolik nenasákne vosk. Téměř všechny ubrousky na fotkách jsou ze starých, obnošených košil. Vosk musí být 100% včelí. Na tom rozhodně nešetřete. 

    Nejprve si ustřihněte velikost a tvar, který potřebujete. Nemusíte ho obrubovat, protože vosk bude třepení bránit.

   

 Na vařič dáme nádobu s voskem a velmi opatrně a pomalu rozehříváme. Na plyn dáme rozptylovač plamene

 

    Troubu roztopíme na 150°C a připravíme si plech na pečení vyložený pečícím papírem. Rozpuštěný vosk natíráme širokým štětcem na ubrousek. Pokud potřebujete velký formát, který se vám na plech nevejde, přeložte ho na čvrtiny. Po natření první části vložte plech do trouby a nechte vosk několik minut tavit. Plátno nemusí být dokonale natřené, budeme s ním dále pracovat.

 

 

Po vyndání z trouby přetřeme ubrousek několika tahy štětce, aby bylo navoskování rovnoměrné. Pokud je ubrousek přeložený otočíme ho a postupně takto navoskujeme všechny části. U malého formátu už máte hotovo.

Pokud do něj balíte sýr, je lepší aby ležel v lednici v plastové misce nebo na talířku. Lépe se s ním manipuluje a neleží v případném vlhku na poličce.

    Je možné voskovat i tak, že vosk na plátno nastrouháte a zapečete nebo zažehlíte mezi dvěma pečícími papíry. Mě ale stará pánvička, kterou i s papírem, zatvrdlým voskem a štetcem pověsím na zeď, přišla nejjednodušší. Voskuji jak potřebuji a je hned sklizeno. Pokud jste velmi ortodoxní ZW a chcete se vyhnout pečícímu papíru, stačí sehnat starý plech a voskovat přímo na něm. Stačí ho za horka utřít novinami nebo hadříkem.

Sociální sítě podruhé plus viktoriánský bonus

    Měla jsem rozepsaný blog...takový pěkný negativně laděný, plameny a síru dštící blog. Ale smazala jsem ho ve chvíli, kdy i mainstream začal lomit rukama nad klimatickou změnou a má sociální bublina denně sdílela další a další články na toto téma. A jelikož VY jste moje sociální bublina, pochybuji, že by se to k vám nedoneslo. Své snažení tedy raději napřu do nových praktických návodů jak chránit sebe, svou rodinu a svou planetu. 

    K původnímu tématu snad jen pár slov za mě a mou rodinu. Nejsme bezplastoví ačkoliv bojujeme, odpad produkujeme také a dokonce až letos jsme kvůli suchu zrušili bazén. Alespoň recyklujeme vše co jde a nenakupujeme bezhlavě. Když něco chci tak tomu dám měsíc...a po půl roce to obvykle zavrhnu jako nesmysl... Ovšem klimatická zpráva mě vybičovala k auditu domácnosti, co se odpadů týče a tak ke sledování spotřeby pitné vody. I na zahradě podnikneme další opatření. Beru to jako cestu, která pomůže jak zemi, tak i nám. Naučíme-li se žít skromně, budoucí změny nás nezasáhnou s takovou silou. Je čas přejít z fáze Popírání alespoň do fáze Hněv.

    

    Na Facebook a Instagram dávám krátké návody na věci, které zrovna dělám doma a přijdou mi k tématu...no a mám zrovna čas fotit i psát. Takže fotky jsou často málo kvalitní, spíš jen dokumentační.

    První, co by stálo za zmínku, je pomáda na rty. V tomto počasí se může hodit. 

   

   Vosk a oleje 1:1 cca. Chcete-li ji pevnější tak dáte vosku o trochu víc a opačně. Použila jsem levandulový olej (ne silici, ale olej ve kterém se louhovala levandule) a třezalkový olej. Ten zahojí prasklinky, které nadělá vítr a mráz. Ale pokud použijete mandlový nebo jiný výživný olej, výsledek bude skvělý. Vosk rozpustíme ve vodní lázni, přimícháme oleje a stáhneme z plamene. Když se složky spojí tak vyjmeme nádobu z vodní lázně. Mícháme do chvíle, kdy začne hmota houstnout. Přidáme šťávu z aronie zahuštěnou odpařováním a tři kapky kvalitní pomerančové silice. Silici volíme uváženě, protože rty jsou velmi citlivé. Ještě kašovitou pomádu dáme do nádobek a můžeme hned používat. Stačí na výrobu použít lžíci směsy olejů a lžíci vosku. Pomády nespotřebujeme tolik. Lepší je ji uchovat v lednici.

 

    Druhým příspěvkem jsou vysoce funkční tašky ze starých triček. 

    Tašek není nikdy dost zvlášť když nekupujete ty igelitové. Na nákupy máme látkové a háčkované síťovky, ale občas je potřeba nějaká navíc.

Tahle je vyrobená ze starého, hodně obnošeného trička a byla hotová za deset minut. Stačí ustřihnout rukávy, výstřih prostřihnout na úroveň průramků, otočit tričko naruby, spodní lem prošít a stáhnout pevnou přízí. Pro delší životnost ještě přizašiju konce všech švů, aby se nepáraly. A je hotovo. Nosnost je podle materiálu. Triko na fotce není bavlněné čímž se jeho nosnost zvyšuje. Jinak záleží na síle vzniklých uch. Tahle taška zvládá tříkilovou nálož. Už mám i další a vřele doporučuju.

 

    Zjistila jsem, že ještě všichni neznají povidla pečená v troubě:

    Jablka, která teď padají, už jsou dost sladká, aby se z nich dala upéct povidla. Je to nejjednodušší ze všech receptů na zpracování jablek. Naplníte pekáč s poklicí nakrájenými jablky se slupkou úplně po okraj, přidáte dle chuti pár hřebíčků a trochu skořice, na litr jablek lžíci jablečného octa a lžíci cukru, přiklopíme a na 150° pečeme. Jablka pustí šťávu a v tu chvíli odklopíme poklici a pokračujeme v pečení. Může to pár hodin trvat...kolem pěti hodin určitě. Letos kvůli suchu mají jablka silnější slupku, takže je lepší ke konci celou hmotu promixovat tyčovým mixerem. Dopečeme do opravdu husté kaše. Hmota ztmavne. Přendáme ji horkou do vyvařených skleniček a poklopíme na víčka. Stejně můžeme péct i švestková a hrušková povidla.

    Sběr nadzemních částí bylin končí. Pokud vám na zahrádce zbyly aromatické bylinky a koření, které ještě nejsou zmrzlé a stále mají silné aroma, můžete si je na zimu naložit do soli. Mě přerostly bylinky, které jsem si přesadila do nádob na zimní užití a tak jsem ostříhala je. Ze zahrady jsem přidala dobromysl. Směs obsahuje tymián, dobromysl, petrželku, koriandr, rozmarýnu. Bylinky obereme a čerstvé podrtíme v nádobě na sekání zeleniny. Přisypeme sůl. Té by měla být alespoň třetina objemu bylin. Znovu důkladně mixujeme. Přesypeme do nádoby s pevným uzávěrem a skladujeme ve tmě a chladu. Bylinky vydrží dlouho jako čerstvé. Sůl zůstane mírně vlhká podle toho jak vlhké byly bylinky. Používáme na solení při vaření i do salátů. Stejným způsobem můžeme vyrobit i jednodruhovou sůl.

Čtyři návody na blog stačí takže teď ten viktoriánský bonus. Jde o návod jak vyrobit písek na drhnutí a mám ho ze seriálu Viktoriánská farma. Návod je to směšně jednoduchý, ale funkční. Vezmete kousek cihly a obyčejný hrubý kámen. Cihlu třete až se začne uvolňovat prach.

Když máte prachu dost, přesijete ho přes jemné sítko, protože cihly často obsahují kamínky.

Prášek můžete dát jen tak do nádobky, namočit hadřík v octu a pak v prášku a drhnout. Nebo ho smíchat s malým množstvím slizu na praní a vytvořit tekutý písek či pastu. Velmi dobře drhne připálené nebo očazené hrnce, ale i dřez a sporák. Na nové povrchy bych ho asi nepoužívala a nebo vyzkoušela na skrytém místě. Nezdá se mi ale, že by mi něco poškrábal.

Krátký souhrn ze sociálních sítí...

...aneb aby to nezapadlo...

   Tak mi přišlo líto, že na facebooku mi příspěvky postupně odjedou na okraj zorného pole či úplně za něj a rozhodla jsem se některé jednou za čas dát do blogu a třeba je i rozvést. Týkají se ponejvíc věcí, které právě dělám, které hýbou naším malým domácím světem, také výsledky procesů, o kterých byly starší blogy...plus něco sezónního navíc.

    Nejprve výsledky octování a tipy jak zvýšit šanci na úspěch. Mám slito 3,5l jablečného octa. Ph se pohybuje mezi 3,5 a 3,8 což je přibližně jako u komerčních kvasných octů. Je možné ho už používat, ale většinu nechám zrát pár měsíců v chladu. Ocet jsem slila z kalů a cedila přes pláténko. Je sice nadále kalný, ale nic dalšího s ním dělat nebudu, protože to ničemu nevadí. Celý proces trval měsíc a jeden týden. U obou kvasných nádob se, po slití u ovoce, na hladině objevila octová blána, kterou jsem nechala neporušenou až do konce procesu. Před slíváním jsem ji opatrně vyjmula a s trochou octa nechala v lednici. Zaočkovala jsem s ní další ocet po slití z jablek. Urychlilo to celý proces a nová blána se na něm objevila už druhý den.

Ačkoliv by ocet měl mít přístup vzduchu, než jsem odstranila jablka, nechala jsem nádobu přiklopenou. To velmi doporučuji, protože jablka tolik nehnědnou a nemají sklon plesnivět. Po slití stačí už jen plátno aby mohl proces zdárně proběhnout.

Děláte-li ocet opakovaně, celý proces usnadní, když do nově založeného nalijete trochu z již úspěšně vyrobeného.

Doma vyrobený ocet není špatný do vody místo citronu jako ranní starter. Stačí ho jen lžíce.

 

      Na zahradě jsem provedla v srpnu podzimní výsevy ředkviček, červené řepy, kedluben a špenátu. Špenát mi zčásti něco ožralo, ale bude-li počasí, tak tam na jeden oběd bude. Po něm přijde na záhon česnek. Nejlepší výnos mají ředkvičky. Zatím jsem sklízela pětkrát a nejméně dvakrát ještě budu. Jsou pálivější, ale nedřevnatí a jsou veliké. Na zbytek teprve čekám, ale podle lupení, to jde zatím dobře.

    Ze zeleniny vaříme denně a vpodstatě vždy zbyde kousek, který je trochu ovadlý, trochu dřevnatý nebo se z jiného důvodu se na přímou konzumaci nehodí. Nemluvím samozřejmě o plesnivé, nahnilé nebo jinak znehodnocené zelenině.
Tyto ještě vpodstatě zdravé kousky zeleniny si odkládám do plastové krabičky do lednice a po několika dnech z nich uvařím vývar. Obvykle je doplním o cibuli, zelené koření a kořenovou zeleninu. Takový vývar mohu hned použít jako základ polévky, omáčky nebo jím podlévat italské rizoto. Lze jej i zamrazit.
Zbytky na fotce sestávají z vnitřku dýně hokkaido, listů ředkviček, košťálu brokolice a listů pekingského zelí z vnějšku hlávky. Přidala jsem zbytek cibule, jednu mrkev a hrst bylinek (šalvěj, tymián a rozmarýnu). Vše jsem zalila dvěma litry vody a půl hodiny vařila. Pak je dobré vývar slít aby se v něm zelenina nerozvařila. Je možné ho ještě chvíli redukovat aby byl silnější.
Pak můžete uvařit tu nejjednodušší polévku. Brambory nakrájené na kostičky osmahnete na lžíci oleje a zalijete vývarem, krátce povaříte a přidáte drcený česnek. Dochutíte pepřem a majoránkou a máte skvělou česnečku. Já přidala fazolové lusky ze zahrádky. S kváskovým chlebem to je skvělá večeře pro pošmourný den.

    I u nás začaly růst houby a jelikož je to výrazné zpestření jídelníčku mám to na seznamu povinností - donést a zpracovat. Našla jsem mnoho václavek a protože použijeme jen kloboučky na naložení a guláš, tak nožky jsem vyvařila spolu se zeleninou. Vznikl skvělý vývar na polévku k večeři. Můžete ho vychladit a přelít do petlahve. Buď ho v ní několik dní uchováte v lednici (to je možné i ve šroubovacích sklenicích) nebo zamrazíte. Na zamražení ji nenalévejte úplně plnou.

    A ještě výsledky kvašení zeleniny. Na červené řepě se ke konci vytvořil křís a tak jsem ji slila, opláchla a naložila do roztoku vody, soli a octa. I tak je dobrá a určitě ji sníme. Příště přidám extrakt z hřebíčku a budu kvasit pod spirálami v menších sklenicích.

Klasické zelí se vyvedlo bez problémů a tak jsme koupili desetilitrovou keramickou kvasnou nádobu. Jen co bude cenově přijatelné zelí, jdu na to.

Kvasila jsem čalamádu ze dvou hlávek zelí. Recept byl zvláštní, protože je v něm rovnou olej a ocet, ale kupodivu to vyšlo. 

Teď už ve větším jen zelí s křenem a kimchi. Na malé experimenty mám několik spirál do litrových sklenic.

 

         A protože se mi vše do jednoho blogu nevejde, vydám další podobný určitě během října. A příště něco o houbách...