Úklid domácnosti dostupně, levně, s rozumem

    Mnoho blogů a stránek se poslední roky věnuje domácí výrobě drogerie ať už z hlediska zdravotního nebo ekonomického či ekologického. A je to moc dobře! Jen je často vidět přebírání jednotlivých receptů bez pochopení zásadních chemických principů. Pak paradoxně dochází k zeslabování účinků eko čističů nebo úplnému plýtvání surovinami. To často vede k návratu ke komerčním výrobkům. Toto propagují i komerční stránky obsahující stovky podobných návodů (s patřičnými prokliky na vlastní e-shop) a na otázky k chemickým reakcím taktně mlčí. Proto pokud hledáte funkční recepty, koukněte jestli na dané stránce nemíchají bezhlavě zásadu s kyselinou a netvrdí jak úžasný je to čistič. Některé takové bludy vycházejí i tiskem, ale to na tom, že prostě vznikne sůl, nic nemění. Nejsem chemik, ale toto je chemie středoškolská a tak jsem využila domácího středoškoláka aby mi s tímhle problémem pomohl.

  

    Doma můžeme použít základní arzenál složený z jedlé a krystalické sody, obyčejného jádrového mýdla, octa a kyseliny octové. Složky můžeme míchat, ale ne libovolně. Soda je zásaditá (ph je dle zředění obvykle kolem 8), mýdlo, pokud nemá dráždit pokožku je z arzenálu nejneutrálnější (jeho ph se nejvíc blíží 7), kyselina citronová zase dle ředění se pohybuje kolem 4 a kvasný ocet dokonce kolem 3,8. Má tedy jakýsi smysl umocňovat zásadu zásadou a kyselinu kyselinou, ne tak už tyto dvě protichůdné složky míchat.
   A co se stane? Nevybouchne to...jen proběhne zábavná reakce při které ze zásady a kyseliny vzniká sůl...v té zbyde část zásady nebo kyseliny v závislosti na tom, co převažovalo. Někdy je to velmi šumivá a bublavá reakce, která může mít úspěch pokud mechanicky potřebujete uvolnit odpad. Nasypete sodu do odpadu a zalijete octem. Tlak plynu méně ucpaný odpad uvolní. Mechanicky, nikoliv chemicky.
  
    Pro zvídavé sem zkopíruju chemickou reakci kyseliny octové (octa) a jedlé sody.

CH3COOH + NaHCO3 → CH3COONa + H2O + CO2

kyselina octová + hydrogenuhličitan sodný → octan sodný + voda + oxid uhličitý

Při reakci sody a kyseliny citronové to probíhá podobně, jen vznikne citronan sodný. Obojí je v menším množství neškodné, má využití v potravinářství a citronan například v hematologii. To je to, o čem jsem psala jako o plýtvání surovinami. Touto reakcí vznikne sůl, ne ta kuchyňská, ale  sůl, která nemá žádný zvláštní účinek...pokud nevlastníte transfúzní stanici tak ji nejspíš nevyužijete...

    Trochu jsem zapátrala, proč vlastně něco při úklidu (myšleno umytí špíny) pomáhá a něco méně. Pomůžu si Wikipedií: 

"Velké povrchové napětí ztěžuje proces smáčení. Například destilovaná voda smáčí látky obsažené v oblečení velmi špatně, perlí. Toto je jeden z důvodů, proč se při praní přidávají prací prostředky, které svými mýdlovými látkami (tenzidy) smáčení usnadňují.

Jiným příkladem je mytí mastných rukou. Mytí mastných rukou je obtížné, protože voda nesmáčí mastný povrch. Proto používáme mýdlo. V mýdlovém roztoku jsou síly mezi molekulami menší než síly mezi molekulami vody. Důsledkem je jednak snížení povrchového napětí vody, jednak to, že roztok smáčí mastný povrch."

   A ačkoliv se mi to nepovedlo zatím nikde najít, tak zřejmě toto povrchové napětí mastnoty (jakožto ulpívajícímu základu každé špíny) snižuje i něco kyselejšího či zásaditějšího než je ona sama. Proto soda, ocet, kyselina citronová a hlavně mýdlo jako zástupce tenzidů. A teď k jednotlivým receptům. Všechny jsem vyzkoušela a vybrala jen to, co mělo uspokojivý účinek.

Mýdlový sliz

150 - 200g mýdla na praní, marseillského mýdla, vlastnoručně vyrobená mýdla musí být vysolená jinak se sliz nepovede...nezhoustne
250g sody na praní (křišťálové sody) - méně či více podle tvrdosti vody (na měření tvrdosti vody se dají sehnat testovací papírky), používám 150g, máme měkčí vodu
nádoba o objemu cca 12 l
šroubovací zavařovací sklenice o objemu 750ml - 1l

Do zavařovací sklenice dáme odváženou sodu a do dvou třetin naplníme horkou vodou, zašroubujeme a třesením sodu rozpustíme.
Mýdlo nastouháme nahrubo, nasypeme do 12l nádoby a zalijeme 1l vařící vody. Poté buď mícháme do rozpuštění nebo rozmixujeme ponorným mixerem. To je rychlé a přináší to dobrý výsledek, jen mýdlo velmi napění. Do mýdla vlijeme rozpuštěnou sodu a ihned začneme napouštět studenou vodu, mícháme. Směs doplníme na 10l. Necháme minimálně 12 hodin stát a poté dobře promícháme. Přelijeme do kanystru nebo jiné uzaviratelné nádoby. Před použitím protřeseme nebo promícháme. Použijeme 1 - 2 kelímky o objemu 150 ml přímo do bubnu pračky. Množství je třeba vyzkoušet. Místo aviváže je dobré použít ocet, který vlijeme s několika kapkami oblíbené silice (často levandulové) do nádobky na aviváž. Ocet pomůže proplachování pračky od slizu a zároveň změkčuje prádlo.

Mycí prostředek na nádobí, koupelnu, WC a na čištění mosazi (Nalezeno na YouTube jako videonávod v italštině)

3 citrony

hrnek soli (200g)

hrnek kvasného octa (200 ml)

voda 400 ml (máte-li tvrdou kohoutkovou vodu, raději destilovanou)

Citrony vymačkáme do hrnce, z kůry sloupneme vnitřní slupky zbylé po vymačkání, ty vyhodíme, a kůru nakrájíme nadrobno, přilijeme ocet a vodu, přisypeme sůl. To vše rozmixujeme ponorným mixerem. Dáme to vařit cca na 15 minut. Poté znovu rozmixujeme do hladké kaše. Necháme vychladnout.

Používáme na nádobí - 1 - 2 lžíce do dřezu nebo na silně zašpiněné kousky přímo.  Výborně leští mosaz. Mosaz musíme po použití omýt slabým roztokem jedlé sody pro neutralizaci jinak by zelenala (korodovala).

Lze použít na mytí oken, koupelny a WC.

Tohle je extra kyselý návod a někomu to celé nemusí dělat dobře na kůži. Jakože tak moc kyselý, že je dle našeho domácího mladého chemika možné, že vznikne kyselina chlorovodíková. Takže pracujte v rukavicích a výsledný produkt dobře řeďte.

Pokud nechcete tak silný i časově náročnější detergent, zkuste si jen nakládat slupky citrusů do octa. Jejich účinek to umocní.

Aromatizovaný ocet

Občas potřebujeme v domácnosti použít ocet. Třeba do vody na oplach nádobí, umytí WC nebo přestříkání všeho lesklého v koupelně či kuchyni. Málokomu je ovšem octový zápach příjemný. Můžeme jej ale vylepšit, když si na dno větší zavařovací sklenice dáme slupky od pomeranče, mandarinek, citronu, hřebíček, anýz, skořici, fenykl a celé to zalijeme dvěma litry obyčejného kvasného octa. Směs je dobré obden zamíchat a už po dvou týdnech jej můžeme zcezený používat. Já si vždy odeberu potřebnou část a občas ocet doliji. Když se mi zdá méně aromatický, slupky i koření vyměním. Citrusy sílu octa zesílí a stane se z něj účinný čistič.

Čistič dřeva

Stačí smíchat jen čtyři suroviny a máte čistič, který vyčistí jak lakované tak i mořené dřevo. Nedoporučuju ho na voskovaný nábytek, protože je schopný mastnotu, i třeba leštěnku, obstojně odstranit a mohl by způsobit fleky.

šálek vlažné vody (250ml), 

1/4 šálku bílého vinného nebo jablečného octa, 

2 lžíce olivového oleje, 

15 kapek silice (univerzální je levandulová, ale já raději používám pomerančovou)
 

Vše smícháme, dobře protřepeme a můžeme dát do lahvičky s rozstřikovačem. Před použití vždy protřepeme, protože jednotlivé složky mají tendenci se od sebe oddělovat. Pokud je nábytek jen namořený, je dobré použít po čističi i leštěnku, dřevo zůstane čisté, ale holé. Vždy nejprve vyzkoušíme na skrytém místě jak se na konkrétním kusu nábytku čistič chová.

A když máme nábytek vyčištěný, chtělo by ho to navoskovat.

Leštěnka na nábytek jednoduchá

40 ml včelího vosku (cca čtyři polévkové lžíce)

200ml oleje (slunečnicový, olivový, dobře přefiltrovaný po smažení)

silice (majoránka, levandule, pomeranč)

nádoba o objemu 300 - 400 ml

Vosk rozpustíme ve vodní lázni (pod skleněnou nádobu umístíme na dno hrnce složenou utěrku nebo několik ubrousků, aby nepraskla). Vedle si ohřejeme olej - důležité - aby se vosk v chladném oleji nesrážel. Ohřátý olej vléváme za šlehání metlou do rozehřátého vosku stále umístěného ve vodní lázni. Šleháme ještě pět minut (na vychlazeném talířku ověříme konzistenci - musí se velmi lehce roztírat), pak vyjmeme z lázně, promícháváme metlou a necháme stydnout. Když je leštěnka teplá jen 40 °C - udržíme v ní ruku - vmícháme do ní 2 ml majoránkové silice (cca 40 kapek) - nemusí být - a pomerančovou nebo levandulovou silici pro vůni. Leštěnku dáme do šroubovací sklenice se širokým hrdlem. Nejlépe ji umístit na chladnější místo a před použitím nechat lehce ohřát v pokojové teplotě. Na nábytek nanášíme měkkým hadříkem, chvíli necháme vsáknout a pak přeleštíme novým hadříkem nebo ubrousky. Tím setřeme přebytečnou mastnotu i vosk. Na nábytku zanechá tenkou vrstvu, která dobře odpuzuje vodu. U jídelního stolu, který musíme pravidelně mýt a utírat vydrží týden, u ostatního nábytku i měsíc.

Během roku si můžeme filtrovat olej (např. přes papírový ubrousek v sítku), který ovšem nebyl použit na smažení masa a skladovat jej v šroubovací sklenici v chladu. Pak z něj za vpodstatě nulové náklady vyrobíme leštěnku. Mám vyzkoušeno, že nábytku použitý olej ani v nejmenším nevadí. Pokud do oleje přes léto naložíme čerstvou majoránku, bude to pro dřevo velmi prospěšné.

Tekutý písek

Tekutý písek získáme jednoduše tak, že smícháme mýdlový sliz s přesátým dřevěným popelem do konzistence, která nám bude vyhovovat. Jemné částečky popela slouží jako drhnoucí složka a zároveň se ještě zvýší zásaditost přípravku. Osvědčil se mi zejména na mytí trouby, vařiče, dřezu a vany. Možno použít i větší množství sody právě ve slizu.

Čištění stříbra

Vyčistit šperky nebo stříbrné příbory můžeme snadno bez silné chemie a to dvěma způsoby. Vezmeme hliníkový ešus, napustíme ho do poloviny vodou a tu přivedeme k varu. Nasypeme do ní lžíci obyčejné kuchyňské soli (lze použít jedlou sodu) a vhodíme stříbro. Celé to stačí promíchat a pak nechat chvíli stát. Můžeme ale také vzít běžný alobal používaný v kuchyni, dvěma vrstvami vyložit mísu, nasypat sůl či sodu, vložit stříbro a celé to zalít vařící vodou. Necháme stát do vychladnutí. Důležitý je použitý hliník, sůl a horká voda. Pozor, pokud jsou šperky patinované, tento proces je patiny zcela zbaví! Problém by mohly možná dělat i některé polodrahokamy, ale zatím se mi to nestalo. Na fotce je miska s alobalem a soda zalitá horkou vodou.

...spáry mezi dlaždičkami v koupelně se mi dobře čistí kyselinou citronovou v sypkém stavu a kartáčkem na zuby. Nejdřív namočím kartáček v octu, pak v kyselině citronové a drhnu.

...Wc stačí na noc zasypat kyselinou citronovou a ráno vydrhnout.

...jako bělidlo je možno použít šťávu z citronu. Vymačkat do chladné vody a bělené prádlo do ní na pár desítek minut namočit.

...jako modřidlo na zvýraznění bílé barvy stačí kapka modrého inkoustu do máchací lázně. Rozpouštím ho rovnou v octu. Nepřehnat jinak dělá fleky.

Opět vítám další tipy na domácí úklid!

Konzervování téměř bez odpadu

Nejdřív chci poděkovat, že čtete tenhle blog. Jste inspirativní a motivující a vůbec mě to celé těší! A ještě omluva za nereagování na komentáře. Někde se něco pokazilo a mě přestala chodit upozornění na mail. Ale teď to vím a ohlídám si to. Komentáře jsou moje nejmilejší čtení.

   

    Je stále plná sklízecí sezona a jednotlivé plodiny plynule navazují. Doma konzervujeme třemi způsoby: sušíme, zavařujeme (tedy různě konzervujeme do skla) a mrazíme. Mrazák také používáme jako mezistupeň k džemům a sirupům, když se nedá vše stihnout v ten samý den po sklizni. Nyní je průběžně mrazák plný po víko. Vždy když vyndám ovoce na rozvaření, vystřídá ho jiné a nebo upravená zelenina do zásoby. 

    Stále se učím, takže pokud jde něco dělat lépe a nebo úsporněji, neváhejte mi to napsat. Vedení venkovské domácnosti vyžaduje tak široký záběr, že jsem z toho občas vyděšená.

    A teď proč jsem zdůraznila tu bezodpadovost. Letos je ovoce tolik, že to skoro nabádá k plýtvání. Naučila jsem se ovšem počítat se špatnými roky, takže konzervuji na dva až tři roky budoucí. Pochybuji, že za rok bude takový výnos ovoce jako letos. Ale neměla jsem tolik zeleniny, kolik bych si představovala, takže se mohu za rok směle zaměřit na ní. Zpracovat každý zdravý a použitelný kousek je zábavná výzva. Nebudu uvádět u všeho úplně konkrétní recepty, protože těch je plný internet. Spíš nápady, co všechno z jednotlivých druhů, které máme na zahradě, ještě vyrobit.

    Do třešní je ještě daleko a u nás jsou třešně svátek. Obvykle se o ně postarají špačci a my sotva ochutnáme. Letos to bylo jiné. Mnoho jsme zamrazili na knedlíky a bublaninu, rozvařili na džemy, zapomněli zavařit kompoty a sirup. Většinou musíme třešně vypeckovat a pecek je hodně i pod stromem, kde je můžete najít i teď. Pokud je budete pravidelně promývat a sušit, dají se použít jako výplň do polštářků, které se dají nahřívat na topení nebo v troubě a přikládat na tělo, když je teplo potřeba. Tyto polštářky se dají i mrazit a používat jako chladivé. Je to snadné a vlastně to ani nic nestojí. 

    Drobné ovoce jako jsou maliny, rybíz a ostružiny, které má drobné, protivné pecičky, se do džemů pasírují, A zbývá nejedlá drť. I z výroby sirupů zbývá podobná hmota. Část jí můžete na krátkou chvíli namočit do přiměřeného množství vody, promýt, přecedit do džbánu, popřípadě dosladit.

    Další část drtě můžete buď usušit nebo zamrazit a přidávat do domácích ovocných čajů k šípkům a jablečným slupkám.

    Pokud máte drť z jakéhokoliv ovoce bez peciček, ať už z odšťavnění nebo zbytek po sirupech (jablka, hrušky, aronie, třešně, jahody), můžete ji smíchat s nadrcenými ovesnými vločkami, medem nebo cukrem, trochou oleje a oblíbeného koření. Hmotu nechte půl hodiny nasáknout a propojit, pak tvarujte tyčinky. Ty sušte v sušičce nebo troubě a když jsou akorát suché, tak je buď nechte pár dní v lednici než se sní a nebo je zamražte. V mrazáku vydrží bez ztráty chuti i rok. Večer je dáte do lednice a ráno jsou připraveny k jídlu.

   
    Jak už jsem výše zmínila tak slupky z domácích jablek a hrušek se dají usušit a je z nich dobrý ovocný čaj.

    A pokud máte padaná jablka, která nejsou úplně vhodná k jinému zpracování, nebo jich máte hodně, naložte si jablečný ocet. Stačí nádoba, kousky zdravých jablek a trochu cukru pro start. Budete-li denně míchat, tak za tři týdny slijete svůj vlastní ocet.

        Tyhle bezodpadové nápady vpodstatě sbírám, takže budu ráda za každý nový do sbírky. Pokud bych je plánovala nějak využít, vyžádám si samozřejmě svolení.
   
   

Recyklace oblečení a textilií vůbec

    V první řadě se musím omluvit za blogové zdržení, ale pozapomněla jsem na rodinnou dovolenou. Tudíž blog dnes a to na téma, které se velmi rozjíždí na sociálních sítích hned vedle protiplastové kampaně. Ze všech ekologických kampaní mám velkou radost, protože minimálně část nabádá k nakupování s rozmyslem nebo k tomu si některé věci odepřít. 

    My jako rodina moc v nákupech oblečení nejedeme. I pubertální dcera už víc přemýšlí, co koupit a teď to plánuje dorovnávat v seconhandech. Pro sebe občas něco přešiju, protože se mi většina konfekce nelíbí a navíc tedy zdaleka nemám konfekční postavu. Část oblečení po dětech rozdáme a zase nějaké dostaneme. A pak jsou tu oděvy, povlečení, prostěradla, ručníky, které se pro jakékoliv běžné využití nehodí. Jsou děravé, flekaté, nemoderní, divně barevné... A právě z těchto kousků je možno udělat něco dalšího, co může sloužit ještě velmi dlouho a může to být i hezké.

    

    Pokud se rozhodnete  starý textil zpracovávat, je možné jít dvěma cestami (pominu-li přešívání). Buď si ponecháte každý kousek hadříku, vypraný, složený a barevně roztříděný a čekáte až přijde jeho chvíle. Touhle cestou jdu já a je prostorově náročná. Mám textil na půdě v pytlích a moc to nedoporučuju. Lepší jsou velké krabice nebo přepravky. V pytlích se špatně hledá a během tvůrčího zápalu si způsobíte ve skladu chaos. 

Druhou cestou je, že si ponecháte jen to, co vám barevně ladí s interiérem a hodí se na váš konkrétní projekt. Takové kousky posbíráte po známých a doplníte v seconhandech. Z těchto textilií hned vystříháte potřebné kusy nebo je nastříháte na proužky, které spojíte. Tak budete nejspíš postupovat pokud máte méně prostoru a nebo chcete-li vyrobit konkrétní věc. Ani jeden přístup mi nepřipadá horší. Hlavně, že část textilu bude dál zpracována. 

    Je možné jej použít na háčkované puffy a mísy či koše a košíky, na tkaní koberců, rohožek a podsedáků na běžném nebo dostupnějším kolíkovém stavu, nebo výrobu všech těchto věcí ze sešívaných, splétaných látkových copů a určitě i patchwork nebo šití pytlíků či nákupních tašek. Možností je mnoho a možná by to byl námět pro ty, které rády něco dělají rukama. Třeba by někdo i rád zaplatil za to, že z pytle jeho vyřazeného oblečení pro něj vyrobíte něco do domácnosti. Mohl by mít dobrý pocit hned několikrát. Poskytne práci, bude se chovat ekologicky a vše se mu vrátí v podobě užitného výrobku.

    

    Věcí, ve které utopíte velké množství textilu, včetně úplně všech odstřižků a jinak nepoužitelných kusů, je puff. Takový háčkovaný (nebo pletený) taburet, který textilem i vyplníte. Může posloužit jako stolek nebo podnožka, ale na vyšších se dá i pohodlně sedět. Jeho životnost je velká a po rozebrání by měl jít i vyprat v ruce.

    Nebudu zde psát přesný popis, protože ten se mění s materiálem, ale navedu vás jak postupovat. Nejprve si na základě interiéru i možností určete barevnost. Výsledek bude spíš strakatý než jednolitě barevný, pokud předtím textilie ještě neobarvíte. Můžete ale určit, které barvy vynechat úplně a které využít co nejvíc. 

    Dalším krokem je nastříhání nebo natrhání látek na proužky široké 2 - 3 centimetry. Výhodou trhání je, že je mnohem rychlejší, střihnete vždy jen šev. Velmi se při něm ale práší a je lepší to dělat venku. Stříhání je pomalejší a je třeba víc hlídat šířku pruhu. Když máte nějakou část nastříhánu, tak začněte pruhy spojovat. Není dobré je jen svazovat. Lepší je každý nastřihnout a spojit jak je to vidět v odkaze. Tento postup mám vyzkoušený a je funkční. Je lepší nespojovat za sebou různobarevné pruhy, spíš jich spojit větší množství v jedné barvě. Vzhled výrobku je možné korigovat tak, že si již prostřižené proužky budete spojovat přímo při práci.

    Háček buď můžete koupit nebo si ho vyřezat z větvičky jako já. Není to těžké a ušetříte. Časem napíšu i o tom. Pokud budete kupovat, tak bych to viděla na číslo 10 a víc, podle toho jak při háčkování utahujete.

   

      
    Začínala jsem pěti řetízkovými oky spojenými pevným okem. Do kroužku jsem pak háčkovala krátkých sloupků co se tam vešlo. Kolečko jsem dál rozháčkovávala po řadách až získalo průměr, který má mít výsledný puff.

    Od další řady už se nepřidává a po řadách háčkuje do každého krátkého sloupku další krátký sloupek. Zase až do požadované výšky puffu. Tedy spíš o něco víc, protože používáním se celý puff slehne, trochu sníží. Pak jsem v dalších dvou řadách několik oček vždy ubrala aby se miska začala uzavírat. V tu chvíli přijde čas puff naplnit.

    Právě teď se nám hodí staré napínací prostěradlo, klidně děravé, a odstřižky nebo rovnou celé nepoužitelné textilie. Prostěradlo jednou stranou dáme dovnitř puffu až je jím puff vyložen a plníme otvorem dokud není puff pevný. Poté přetáhneme zbytek prostěradla dovnitř a pečlivě zastrkáme aby byl kolem dokola zbytkových textilií.
    Začneme háčkovat víčko stejně jako jsme začínali celý puff. Výsledná placka musí být o kousek menší než otvor. Do vycpávacího otvoru ji pak všijeme proužkem látky. Je dobré použít kontrastnější barvu abychom víko snadno našli až budeme puff prát. Místo, kudy jsme vycpávali, je lepší dát na zem.

 

    Je velmi zábavné při používání puffu rozeznávat jednotlivé kousky oblečení, které jsme měli rádi nebo je děti nosily jako malé.

Dalším způsobem zpracování proužků textilií je tkaní na kolíkovém stavu. Ten je mnohem dostupnější než stav listový a pro výrobu užitkových věcí do domácnosti poslouží dobře. O výrobě pomocí tohoto stavu se rozepíšu jindy až toho vyrobím víc. Zatím mám za sebou rohožku z pruhů rifloviny. Byla celkem rychle hotová a slouží skvěle už půl roku. Navíc vpodstatě bez změny vzhledu. Na zátěžové věci riflovinu doporučuji. 

Vyrábíte něco ze starého textilu?

Domácnost v neklidné době - o projektu

    Tenhle blog bude dost obecný a možná trochu zmatený, ale zkuste ho alespoň prolétnout. Pokusím se v něm vysvětlit, co je cílem projektu a co můžete dál očekávat.

    Projekt vznikl z potřeby zajistit nějakou stabilitu pro rodinu. Vytvořit polštář, který zbrzdí případné hospodářské propady nebo rodinné finanční krize. Začalo to shromažďováním návodů na cokoliv, jejich zkoušením a zjednodušováním. Pak jsem byla oslovována s žádostí o jejich přeposílání a proto vznikl blog. Je to způsob sdílení a možnost komunikovat. Souběžně je v provozu i stránka na Facebooku . Tam zveřejňuji krátké návody a tipy, které na blog nestačí, ale mám potřebu se o ně podělit. Na Instagram zase dávám větší množství fotek zahrady, domu a věcí, které každý den dělám. 

    Souběžně vznikají texty, které podle možností vyjdou buď jako kniha nebo jako e-book. Ale zatím spíš určuju do jaké šíře jít a čemu se ještě věnovat. Mělo by jít o jakési velmi měkké, spíš ženské, prepperství. Ne čekání na apokalypsu, spíš příprava na kolísání světa a výpadky proudu. Ne pořizování zbraní, ale spíš zavařování a pečení chleba.

   

    Protože mezi tím pořizuju literaturu k tématu, ráda bych občas zveřejnila recenze na knihy, doporučení jiných projektů, blogů a stránek. Budu ráda za tipy, protože určitě sama na všechno nenarazím a plno zajímavého mi uteče.

    Témata, kterým se hodlám dále v blogu věnovat: péče o domácnost, kosmetika, konzervace potravin, jednoduché háčkování, zpracování ovčí vlny a dalších vláken, užitkové drátování, byliny, přírodní zahrada a produkce vlastních potravin celkově. Plno témat je provázáno s ekologií a recyklací.

 

        Nový blog by měl být zveřejněn vždy v pondělí (recenze případně i během týdne) a ten další už bude zase praktický s nějakým návodem.