Recyklace papíru na věci užitečné

    Recyklaci papíru se věnuju už poměrně dlouho. V tomto případě nejde ani tak o důvody ekologické, protože dobře vytříděný a odevzdaný papír je podle mě řádně recyklován i průmyslově. Ačkoliv může být pak bělen a barven a to už tak úplně eko není. Já spíš na začátku hledala materiál, kterého bude hodně, bude levný a široce využitelný. Tohle papír v různých podobách splňuje a přitom předměty z něj jsou zároveň lehké i pevné.

    Ale jako úplně první bych ráda představila využití papíru na zahradě. Tedy spíš nepotištěných kartonu zbavených lepící pásky. Takové my celoročně schraňujeme a pak využíváme k mulčování. Velmi se to vyplatí v místě, kde je nemožné se jinak zbavit plevele. Jejich užití je taky výhodné tam, kde je tráva, my tam chceme záhon a nemáme k dispozici žádnou techniku. Na pěstování zeleniny bych ho doporučila jen tam, kde nejsou problémy s vodou a se slimáky. V prvním případě karton pouští málo vláhy do země. Pokud vám prší málo, voda se pod karton ani nedostane. V případě slimáků se jim pod kartonem bude skvěle dařit i v sušších obdobích, kdy byste s nimi jinak problém neměli.

    Na zakládání záhonů je ale skvělý a zrýt takový záhon zvládne i žena. Je třeba počkat buď na jaro nebo na podzim na delší vlhké období. Plochu posekejte, trávu nechte ležet a můžete na ni navézt kompost nebo uleželý hnůj. Poté ji překryjte kartony tak, že se budou výrazně překrývat. Máte-li dost kartonu, položte dvě vrstvy. V této chvíli je dobré karton zatížít kameny a pokrýt starým senem, slámou nebo posekanou travou (tou ve slabé vrstvě aby neplesnivěla). Tento poslední krok má dva důvody, jednak bude budoucí záhon lépe vypadat v mulči ze sena než pokryt jen kartonem a také mulč udrží na povrchu více vláhy, která může pronikat postupně dovnitř. Mulč na povrch doplňujte dle potřeby. Když ponecháte toto na pozemku půl roku, tak pak stačí zbytek shrabat a zkompostovat. Pozemek zryjte, zem bývá kyprá a má drobkovitou strukturu, také je v ní mnoho  žížal.

    Dalším způsobem jak doslova spotřebovat letáky a noviny je výroba briket. Manžel je míchá půl napůl s pilinami, kterých máme hodně po řezání dřeva a je dobré je zpracovat. Postup není složitý, ale vyžaduje prostor odolný vůči vodě a hodně místa na sušení. Briketami ohříváme přes léto vodu v koupelnových kamnech. 

     Letáky nebo noviny se natrhají na malé kousky a namočí na den či několik dnů do vody. Pak se nástavcem na vrtačku, určeným k míchání barvy, rozmixují na co nejhladší kaši. Do té se nasypou piliny, promíchají a speciálním lisem na brikety se vytváří jednotlivé cihličky. Při lisování vytéká velké množství vody, proto se to nejlépe dělá venku. Pak už se dají brikety sušit, což trvá i několik měsíců. Nenechte se oklamat suchým povrchem, uvnitř může být briketa ještě vlhká. Je třeba počítat s tím, že v kamnech nehoří jako dřevo, spíš žhne. Ale při omezení přístupu vzduchu, žhne poměrně dlouho.

    Moje oblíbené zpracování papíru je na drobnější dekorace a užitné předměty. Technologie může být různá podle toho, jak moc času, energie tomu chcete věnovat. Úplně nejprostší způsob jsem použila na výrobu mísy na ovoce. Tu jsem opravdu potřebovala a používám jí už několik měsíců. Výhodou je, že když ji nešikovně chytnete a kousek se uloupne, spraví to libovolné disperzní lepidlo a nic není poznat. V pohodě pojme tři kilogramy ovoce.

   Na fotkách je postup celkem dobře vidět. Nejprve si papír roztrháme na malé kousky. Tady jsou použity výhradně ruličky od toaletního papíru. K papíru můžeme přidat libovolné sušené přírodniny, v tomto případě je použit starší čaj. Pokud chcete ale například okvětní lístky vcelku, přidejte je až na závěr. Roztrhaný papír zalijeme vařící vodou tak, aby byl ponořený. Po vsáknutí vody do papíru můžeme dolít. Papírové směsi dáme alespoň 24 hodin na změknutí. Poté ji dohladka rozmixujeme kuchyňským tyčovým mixérem. U menšího množství to funguje dobře. 

    Připravíme si velkou mísu, nepřilnavou folii, houbičku na nádobí nebo něco jiného, co dobře saje a dá se ždímat, igelit na překrytí stolu, plastové sítko (půjde umýt a dál normálně používat) a nádobu na odpadní vodu. Pokud to můžete dělat přes léto venku, budete to mít jednodušší. Já se k tomu dostanu spíš v zimě, takže se držím igelitu a hadru.

    Mísu poryjeme nepřilnavou folií, papírovinu nabereme do sítka, necháme okapat a o částech nanášíme na mísu. Jednotlivé vrstvy odsávamé a pěchujeme na podklad houbičkou. vytvoříme skořepinu o síle 1-1,5cm. Vyschnutím se vrstva ztenčí a na mísu, která má udržet váhu ovoce, potřebujeme nějakou pevnost. Můžeme vytvarovat i stojánek nebo jen rovné dno aby mísa dobře stála. Na závěr odsajeme co nejvíc vody a dáme mísu i s vnitřní předlohou schnout na slunce. To může trvat i několik dní. Když zpevní tak, že jde sejmout, sloupneme folii (kterou můžeme používat opakovaně) a necháme mísu doschnout zevnitř. Nesundáváme mísu předčasně nebo se nám schnutím zdeformuje. I do budoucna ji, plnou ovoce, nikdy nechytáme za okraj, mohl by se vylomit.

    Finální úprava je na vás. Já ponechala mísu zcela přírodní a ovoci to svědčí. Jen je třeba hlídat aby se nezačalo kazit, to by mísu znehodnotilo. Myslím, že oproti sklu a keramice papír dýchá a ovoce se tak nezapaří. Papír stačí oprášit nebo otřít rychle vhkou houbičkou. Pokud zvlhne tak ho znovu nechte uschnout. Pokud máte obavu nechat papír holý, je možné koupit bezbarvý lak či barvy s atestem na kontakt s potravinami. Můžete mísu buď napustit naředěným bezbarvým lakem, aby zůstala zachována struktura, nebo rovnou omalovat.

 

    Stejným způsobem můžete natlačit papírovinu do silikonových nebo vazelínou vymazaných forem a vytvářet například vánoční ozdoby.

   

    Pokud zvolíte spíš trhání novin na proužky, jejich máčení v řídkém uvařeném škrobu a lepení na formu nebo balónek, můžete kromě misek a třeba odpadkových košů, vytvářet i masky.

U tohoto koše je vylepen z proužků vnitřek aby byl hladký pro barvení.

    Pokud vám papírovina zbyde, vyždímejte ji v sítku a v menších dávkách zamrazte v igelitových sáčcích. Pak stačí zalít horkou vodou a počkat až rozmrznou. Kvalita se neztrácí.

Zahrada a já...nekonečný příběh

    Okamžik, kdy jsem viděla dvůr a zahradu našeho budoucího domu, byl pro mě pro koupi rozhodující. A od prvního jara zde (letos jsme tu 21 let) se zahrada nepřestala měnit a vyvíjet. Byly i roky, kdy byla úplně ladem a zarostlá, protože bylo mnoho jiné práce. Poslední roky je ale zahrada mojí prioritou. Ono jen vymyslet fungující systém ve všech částech pozemku, začlenit vlivy jako je sucho, slimáci, špačci a přitom vypěstovat nějaké smysluplné množství poživatin, je téměř nadlidský výkon. Je to skoro jako počítačová hra, kde něco zvládnete a šup, objeví se další výzva. Jako například soused s Rondupem, který vám pravidelně polévá plot a domluva zabírá jen částečně. Takže každý rok jsme o nějakou úroveň výš a letos už to poprvé vidím na dobré cestě k vítězství. Ne nad zahradou nebo sousedem s Rondupem, ale spíš nad vlastním přístupem k problému. Konečně jsem opustila snahu vmanipulovat zahradu do něčeho, co se mi líbí, ale v daném čase a místě nefunguje.

    A právě o tom co fungovalo a už nefunguje, o vvyvíjení se a resilienci bych chtěla psát tenhle příspěvek. Ale i o zakládání záhonů, sázení a hnojení.

    První roky jsem se snažila o úplně klasickou zahradu. Zelenina, hnojení, postřiky, květiny a něco málo bylin. Ono to nefungovalo, nebavilo mě to a i když to rostlo, tak jsem cítila, že tohle asi ne. A tehdy zahrada na nějakou dobu zmizela zarostlá trávou a kopřivami. Pak se mi dostala do ruky kniha Heleny Vlašínové Zelená zahrada. První z mnoha na dané téma, ale změnila tenkrát všechno. Přišlo okouzlení mulčem a divokými zahradami, hnojení a postřiky jíchou a bylinnými výluhy. První roky to fungovalo skvěle. Nové záhony jsem zakládala vpodstatě v zamulčované trávě a dařilo se vypěstovat celkem dost, aby to za to stálo.

   A nastala invaze slimáků. V mulči se jim líbilo a nebylo možné se jich zbavit. Omezovala jsem je sběrem, ale byly jich stovky. Chemii jsem použít nechtěla a tak jsme několik let neměli na zahradě téměř nic. Sadbu jsem pěstovala, ale na záhonech nepřežila ani několik dní. Zkusila jsem mnohé, ale při tom množství nefungovalo nic. Co mi ale ty roky dělalo radost, byla výsadba keřů. V mulči se jim dařilo a letos jsme průběžné dosazování nových keříků velmi ocenili. Zaplodily opravdu bohatě a já jen zpracovávám ovoce a přihnojuju osbírané keříky. 

    Poté, co mi loni opět slimáci požrali všechny sazenice, stáhla jsem mulč ze záhonu, zryla ho a letos pěstuju na volné půdě. nelíbí se mi to, ale je to jediný způsob tady a teď. Dá to víc práce, protože záhoky okopávám i dvákrát do týdne aby se netvořil škraloup a voda šla ke kořenům. Hnojím jen kopřivovou jíchou a zalévám nachytanou dešťovkou pokud je a odstátou vodou z řadu pokud je nejhůř, což se stalo zatím asi dvakrát. Pokud se vrátí stav slimáků na únosnou mez, mulč vrátím na záhony. Ušetří mi to práci a sníží potřebu zálivky. Pro půdu není přirozené zůstat odkrytá. V mulči zůstávají stromy a keře. Těm to prospívá velmi. Keře jsem zalila jednou po odplození, a to kopřivovou jíchou, aby znovu zesílily. 

     Ovšem mulčování zůstávám věrná při zakládání záhonů. Veškeré nepotištěné kartony shromažďuju ve dřevníku, sloupneme z nich všchny plasty a pak je naskládám na budoucí záhon ideálně ve dvou vrstvách. Může to být letitý trávník nebo silně zaplevelená čast zahrady. Je třeba aby bylo právě po silnějším dešti a pozemek byl posekán. na suchou půdu by se přes kartony nedostávala voda a to by půdě, a organismům v ní, škodilo. Na kartony přijde tak půlmetrová vrstva sena nebo slámy. Je možné použíz i čerstvě posekanou trávu, ale tu v tenčí vrstvě a častěji, silná vrstva by plesnivěla. Ideální je toto udělat na jaře. Na podzim kartony stáhnu, zkompostuju a ryju. Takto upravený pozemek zvladne zrýt i žena. Půda má po zamulčování dobrou strukturu a zbytky plevelů jdou snadno ven. Příští jaro jí udělá dobře vrstva kompostu. První rok po zamulčování netrpí na větší zaplevelení.

    A teď co do půdy. O tom, jak pěstuji sadbu, jsem psala zde a celkem nic se nezměnilo. Trvám na tom, že je výhodné si vypiplat vlastní sadbu ze semen, i když ta ze zahradnictví bude vypada v první chvíli lépe. Když vyberete nejsilnější jedince, předem je otužíte, víckrát přesadíte, tak výsledek bude srovnatelný. Jednak ušetříte peníze za sadbu, protože o osivo se můžete dělit či si ho vyměňovat, pěstovat si časem vlastní jedince na semena nebo se zapojit do projektu Semínkovna. A především pěstováním vlastní sadby zvyšujete odolnost vaší zahrady proti ekonomickým výkyvům a víte, co se s rostlinkou dělo od semínka, máte k ní jiný vztah.

    Protože o sadbě jsem psala co se týče piplání, tak teď bych ráda zmínila sázení do půdy a to konkrétně u rajčat. Praktikuji to už mnoho let a rostliny jsou opravdu mnohem silnější a dobře plodí. Každému rajčatovému jedinci vykopu velkou jámu, tu naplním vodu po okraj. Rajče do jámy strčím po špičku a to velmi našikmo. Koukají mu jen čtyři lístky, maximálně šest. První zasypání je kompostem, pak přihrnu hlínu. Trvá tak týden než rajče vyrazí, ale pak vše dožene. Budou se vám možná sousedi smát, co se to vašim rajčatům stalo, ale on je ten smích přejde, až zaplodí. Silnou rostlinu dělá rozsáhlý kořenový systém. Vaše rajčata obrazí z celého toho dlouhého stonku, který je teď v zemi. A to se projeví na množství plodů. Mohou stáhnout mnohem vetší množství vody z pozemku as ní i živiny. Pravidelná týdenní zálivka kopřivovou jíchou a opatrné okopávání z nich udělají idol mezi rajčaty. Každý druh zeleniny chce něco trochu jiného. K tomuto tématu se brzy vrátím a přidám další tipy.

    Co je ale stejně důležité jako sadba je její hnojení. Nic neroste jen tak. rostlina, aby plodila potřebuje kromě vody a slunce i dusík, fosfor a draslík...kromě spousty dalších prvků nacházejích s v půdě v proměnlivém množství. Při startu občas použiju granulovaný hnůj, což není příliš levné ani úplně správné (ne že by byl hnůj pro rostliny špatný, je-li uleželý, ale pro mě jako veganku není hnůj z velkochovu vlastně etický), ale chci být upřímná. Udělám to jen, když ještě nemám zkvašenou jíchu a nebo je málo kompostu. Ale kompost a kopřivová jícha stačí na pokrytí minimálně dusíku. S draslíkem pomůže popel ze dřeva. Ten si schraňuju v plechovém kyblíku a dávám k tykvím a cuketám. Velmi prospívá cibuli i česneku. S Fosforem je to těžké. U toho doufám že ho pokryje kompost a jícha. Máte-li libovolnou drubež tak její trus obsahuje velké množství fosforu. Měl by se nechat zkvasit rozmíchaný ve vodě a naředěným zákvasem pak hnojit. Velmi to ocení i květiny, protože fosfor podporuje nasazování květů.

Kopřivová jícha je pro mě na zahradě nepostradatelná. Používám ji jako hnojivo k rostlinám, které vyžadují mnoho dusíku, především k rajčatům a tykvím. Na hnojení ji ředím vodou 1:1. Dá se použít, po přecezení přes sítko, v ředění 1:4, i jako hnojivo na list. Ve stejném ředění je to i skvělý a zaručený postřik proti mšicím. Všechna má rajčata a tykve rostou letos na půdě po zrytém trávníku. A hnojeny jsou jen jíchou. I přes pozdní výsev i výsadbu jsou silné a bohatě plodí.
Jíchu založíte snadno. Já používám 30l vědro, ale plánuji pořídit další, ještě větší. Nádobu naplníte posekanými kopřivami a zalijete vodou. Nenalévejte vodu až po okraj, protože kvašením se hladina zvedne. Nechte nádobu ve stínu někde dál od lidí. Jícha poněkud zapáchá. Můžete ji zakrýt, ale ne neprodyšně. Každý den ji zamíchejte. V teplém počasí v nové nádobě zkvasí tak do týdne. Budete-li používat stejnou nádobu stále dokola, doba zkvašení se zkrátí na čtyři dny. Nejprve začne tekutina velmi pěnit a postupně se zelená masa uvolní od pevných vláken ve stoncích. Ty z nádoby vyndejte pomocí tyčky a zkompostujte. Až se pěna ztratí tak je jícha dokvašená a připravená k používání. Jíchy lze vyrábět i z dalších rostlin a mohou mít různé účinky. Pokud chcete dodat dusík, je dobré použít takové nejedovaté rostliny, které ho vyhledávají a kumulují, kromě kopřiv například kostival.
Kopřivová jícha je dalším důvodem (kromě podpory množení motýlů), proč mít na pozemku místa určená kopřivám. Pokud máte místo, kde usušit kopřivy na několik dávek jíchy, pomůže vám to brzy na jaře, kdy kopřivy teprve začínají růst. Dobře kvasí i sušené. Rada na závěr: používejte stále stejnou nádobu. Bakterie se v ní budou držet a doba kvašení se zkrátí.

 

     Nyní se chystám zakládat od úplného začátku bylinkovou zahradu. Budu to celé fotit a točit a průběžně dávat fotky i videa na Instagram. Doufám, že za rok touto dobou to bude už bylinková zahrada osazená a rozrůstající se. Pak z toho celého sepíšu příspěvek včetně slepých uliček, které mám z minulosti prochozené.

   

    Jo a souseda s Rondupem jsme částečně vyřešili překrytím plotu stínovací tkaninou (což snad omezí i strach souseda z migrace našeho plevele k němu). Prosaky to neřeší, ale tolik toho nepřilétne vzduchem. Prosaky plánuju řešit zakopáním řady starých tašek podél plotu.

Krém na obličej se solí z Mrtvého moře

    Historie receptu je jednoduchá. Existuje kosmetika s produkty z Mrtvého moře, pomáhá při kožních problémech, lupénce a podobně. Také jsem sama na sobě zaznamenala čistící účinky mořské vody, které byly zpočátku dost divoké a projevy nepříjemné, ale zlepšily mou pleť na mnoho týdnů. Účinky krému nejsou tak důrazné, ale věřím, že pravidelným používáním, budou znatelné.

    

    Je tu ovšem ještě jeden nezanedbatelný bonus. Mořská sůl (vlastně jakákoliv) je skvělý konzervant. Krém takto vyrobený vydrží v lednici měsíce. Při použití vitamínu E zůstanou v dobré kondici i tuky. Trvanlivost se prodlouží především u krémů, do kterých použijete bylinné výluhy ať už ve vodě nebo v oleji. I když výluh pečlivě filtrujete, vždy tam jemné organické částečky zůstávají a mohu časem plesnivět. Protože se krémy lépe dělají ve větším množství, cca 200 ml a více,  konzervace se hodí. Druhá možnost je o krémy se dělit s kamarádkami a nebo vyrábět společně.   Existují jiné způsoby konzervace, ale mě jde především o čistotu a dostupnost, jak fyzickou tak finanční. Sůl z mrtvého moře seženete v každé lékárně a není drahá. Budu zkoušet další druhy solí, například mě láká himalájská. V nouzi je možné použít i běžně dostupnou mořskou jedlou sůl. Otestuju i další způsoby konzervace a uskladnění a v nějakém dalším článku se o výsledky podělím.

    Krém, na který sem dám recept, měl být konzistencí, barvou a vůní co nejpodobnější komerčním výrobkům. To naráží na jeden zásadní problém a tím je to nejskvělejší v domácích krémech, byliny. V tomto krému je obsažen měsíček lékařský v dvojí formě, výluh v horké vodě a výluh v oleji. Na obojí je teď ta pravá chvíle, protože měsíček můžete mít čerstvý. Jak vyrobit olejový výluh najdete v jednom starším článku. Problémém bylin v kosmetice není jen její trvanlivost, jde i o její vůni a barvu. Byliny, zvláště v oleji, jsou specificky cítit a až na vyjímky (růže, levandule...) to není vůně, kterou si každý oblíbí. Řešením jsou silice, tam je potřeba nejít jen po vůni, ale i po vhodnosti pro váš typ pleti, předem otestovat reakci kůže a uvědomit si, že silice jsou silným koncentrátem s často důraznými účinky. Já protentokrát použila jeden ze vzorků olejového arabského parfému, bílý mošus (white musk). To je velmi čistá až mýdlová vůně a do kosmetiky se hodí. Celkově jsou arabské olejové parfémy do kosmetiky vhodné, protože jsou poměrně stabilní. Je ale potřeba si uvědomit, že ne vždy jsou zcela přírodní. I tady je třeba vyzkoušet reakci kůže.

    Někdy je použití bylin vyřešeno přidáním lihových výtažků, tinktur. Ty mohou vyřešit hned dva problémy. Jsou-li přidány až po ohřívací fázi, alkohol zafunguje jako konzervant. Tyto výtažky jsou také méně cítit. Rozdíl je ovšem v účincích. Nejsilněji bude vždy působit kombinace všech tří způsobů zpracování. V každém z těchto tří médií se vylouhuje trochu jiná sestava účinných látek. Pokud budete dělat čistě léčebný krém (měsíčkový, kostivalový, třezalkový) tak je tohle kombo superúčinné.

    Barva bylinných krémů není zcela bílá. Emulgace krém velmi zesvětlí, ale nikdy do komeční zářivosti. Já jsem do toho svého dala nepatrné množství červeného potravinářského barviva rozpuštěného v několika kapkách vody. Chystám se vyzkoušet barvící sílu bezinek a aronie.

Krém na obličej se solí z Mrtvého moře a měsíčkem lékařským

10 ml včelího vosku

200 ml libovolného oleje s vylouhovaným měsíčkem

200ml výluhu z měsíčku

1 vrchovatá čajová lžička soli z Mrtvého moře

20ml kosmetického glycerinu

špetka potravinářského barviva (volitelné)

olejový parfém nebo silice (volitelné)

tyčový mixér

    

     Předem si připravíme výluh z měsíčku lékařského. Vezmeme pět právě rozkvetlých květů (nebo 2 lžíce sušené drogy) a zalijeme ji 300ml vařící vody. Necháme odstát 20 minut až půl hodiny. Scedíme a odměříme 200ml výluhu.  Toto vše platí jen pro vnější užití. Pro pitné kůry se množství i čas louhování liší. Přidáme mořskou sůl a dobře rozpustíme.

    Do vodní lázně dáme rozpouštět včelí vosk. Mezitím v další vodní lázni ohřejeme měsíčkový olej na teplotu cca 60°C. Poté vléváme pomalu olej do nádoby s voskem, tu máme ve vodní lázni už na vypnutém vařiči.  Mícháním oboje propojíme. Pokud se vosk sráží, prohřejeme směs ještě krátce společně. 

     Směs oleje a vosku vyjmeme z vodní lázně. Nyní vezmeme si tyčový mixér, výluh měsíčku ve vodě a za stálého mixování velmi pomalu vléváme vodní složku do olejové. Je to trochu jako výroba majonézy. Když se oboje propojí, máme pravděpodobně řidčí emulzi. Nyní přidáme glycerin, krátce promixujeme a necháme zhruba 20 minut chladnout. Pak jen přidáme barvivo a parfém či silice. Oboje dáváme do krému vychladlého pod 40°C. Teď už by měl mít krém správnou konzistenci. Ještě lehce zpevní v ledničce. V tomto poměru vodní a olejové složky se krém dobře roztírá a vstřebává i po vyndání z chladu. Díky přídavku glycerinu spolu s vodou má dobré hydratační schopnosti.

    

Proč blog stagnuje a co s ním dál

Koukám letopočet posledního příspěvku a je to už tři roky, co jsem ho přidala. Stala se jedna zásadní věc, která způsobila, že jsem dlouho nevěděla, co s blogem dál. Jelikož jsem z vegetariánské stravy přešla na veganskou, změnil se zásadně přístup k vaření...a o tom tenhle blog být neměl. Je mi ale líto pohřbít ho, když už obsahuje některé informace a postupy, které mi přijdou zajímavé a funkční.

Rozhodla jsem se proto veganské jídlo umístit do speciálního blogu, protože se mě občas lidé ptají na recepty. Blog spustím někdy během září a bude čistě o veganském jídle...nula ideologie, nula čehokoliv ostatního.

Tento blog (Tichý život) propojím se svým projektem Domácnost v neklidné době. Obsah se téměř nezmění. Dále se budu věnovat kosmetice, zahradě bez chemie, výrobě všeho možného a recyklaci. Projekt představím v některém z dalších příspěvků včetně Instagramového účtu.

Nasbírala jsem nějaké nové nápady tak alespoň ukázka co už brzy na blogu zveřejním. První z nových příspěvků bude jednoduchý krém na obličej se solí z mrtvého moře.