Vánoční štóla

    Abych podpořila myšlenku slavení svátků a jejich příjemné prožívání, přináším recept na tradiční vánoční štólu. Původní recept jsem našla na stránkách rakouského cukrářství a měl by být 100 let starý. Recept jsem přeložila pomocí překladače a slovníku a veganizovala ho. Ale velmi snadno ho upečete jakkoliv upravený, jde jen o mléko, druh tuku a vejce, která jsem zcela vynechala.

   

    Vánoční štólu dělám první adventní neděli už 21 let. Otevírá nám advent a těšíme se na ní. Je bohatá, a je to kalorická nálož. V těstě je cukru přibližně jako ve vánočce, ale cukrová čepice na hotové štóle je celkem velká. Ta se dá samozřejmě výrazně redukovat.

    Adventní svačiny o ostatních nedělích dodržujeme posledních čtrnáct. Je to něco, co nám rozděluje advent spolu se zapalováním svíček. Jsou to chvíle, kdy usedáme všichni ke stolu, pouštíme hudbu a místnost je osvětlena svíčkami, povídáme si. Je to první chvíle, kdy cítíme Vánoce blízko.

    Adventní věnec máme přírodní a prostý, navíc velmi bezpečný, letos bez jakéhokoliv lepení. Kdysi mi upadla kameninová forma na bábovku a lehce napraskla. Na pečení už to nebylo a tak mě napadlo do ní vytvořit věnec. Na dně je nekvalitní ovčí vlna, kterou jsem kdysi dostala a byla vpodstatě nepoužitelná. Tvoří jakýsi korpus pro další aranžování. Na ní je vrstva větviček a břečťanu, které není třeba jakkoliv přichytit. Kovové zapichovací kalíšky máme mnoho let a ty vpíchnu přes větvičky do korpusu. Na závěr přidám šišky a z ovčí vlny plstěnou přízdobu. To jsou jakési plátky jablíček, které jsem dělala před několika lety. Neopadává mi na stůl jehličí a pokud by věnec vzplál (což se nám ještě nestalo, nemá se kam rozšířit. Navíc korpus z ovčí vlny by ani nehořel.

 

 Vánoční štóla

750g hladké mouky

300g vegan tuku

220 sójového (nebo jiného vegan) mléka

120g moučkového cukru

250g rozinek (+kandované ovoce, kandovaná dýně, brusinky...)

60g droždí

100g směsi sekaných ořechů

vanilka

2 lžičky zázvoru

1/2 lžičky skořice

1/2 lžičky kardamomu

strouhaná kůra z jednoho citronu

1/2 lžičky soli

rum na namočení rozinek

tuk a moučkový cukr na krustu

    Nejprve si rozpustíme tuk a necháme ho chladnout. Droždí rozdrobíme do misky a rozetřeme se lžičkou cukru dohladka a tekuta, přidáme 2 lžíce mléka a lžíci mouky, dobře rozmícháme a v teple necháme vzejít kvásek. Mezitím rozinky namočíme do rumu.

    Nyní odvážíme všechny suché ingredience včetně koření a smícháme je. Můžeme je i prošlehat metličkou.

    Zchladlý tuk, mléko a kvásek vlijeme do mouky s přísadami a zpracujeme těsto. Pozor na teplotu tuku, musíte být schopni v něm udržet prst, příliš horký by spařil droždí a štóla by nevykynula. Těsto zpracovávám ručně a jde to velmi dobře. Rozinky dám až ke konci s trochou mouky..

    Nyní necháme těsto kynou alespoň 2 hodiny. Obsah tuku je vysoký a i když je i vyšší množství droždí, je třeba delšího času na vykynutí.

    Nyní už tvarujeme štolu (buď jednu velkou nebo dvě malé). Těsto se rozprostře do placky a nadvakrát přeloží, pak se dotvaruje. Tady zhruba ve 2,45 minutě je postup tvarování vidět.

    Štólu necháme pod utěrkou další hodinu kynout. Mezitím si rozehřejeme troubu na 200°C. Štólu potřeme rozpuštěným tukem a dáme péct. Na 200°C ji pečeme 15 minut, poté stáhneme na 150°C a dopékáme cca půl až třičtvrtě hodiny. V půlce pečení opět potřeme tukem a bohatě pocukrujeme. Na závěr tukem už jen pokapeme a ještě přecukrujeme. Cukr potom lépe drží.

     Je dobré upéct štólu několik dní předem aby se uležela. Skladuji ji v chladnu zabalenou do voskovaného plátna.

 

Dýňová hořčice

    Nejdřív se pokusím zmírnit trauma některých žen, které mi občas píšou, že tohle prostě nestíhají a jak je možné, že já ano. Jednak jsem nárazově hyperaktivní :) a jednak jsem doma. Být doma je moje práce a moje kariéra. Být doma znamená vykonávat všechnu tu práci, která není moc vidět, je tak samozřejmá a udržuje v chodu mnohé procesy. A taky to znamená, že si toho nikdo nevšimne, dokud se to dělá a všichni si všimnou, když se to zadře :). A vzhledem k tomu, že na to mám celou vaši pracovní dobu plus všechen ten čas, který vy věnujete domácnosti, jste oproti mě superženy a já se vlastně tak trochu poflakuju!

    Takže jsem doma a dělám hořčici. Hořčici ve výborné kvalitě dneska seženete běžně a nebude nijak předražená. Proč ji tedy dělám a navíc z dýně? Prostě je jiná, ostrá přesně jak sama určím a s tóny dalších surovin. Navíc ten objemový základ si můžete vypěstovat hravě doma. Dá se samozřejmě připravit jen mixováním namočených semen a dochucení výsledné pasty, ale to pro nás bylo přeci jen příliš ostré.

    Podobných receptů najdete na netu hodně. Překvapilo mě ale, že obvykle obsahují lžičku hořčice na kilo dýně. Výsledkem je spíš hořčičná omáčka, kterou podle mě jídlo moc nedochutíte. Ale my chceme hořčici, chceme aby trochu pálila, měla říz a hlavně...aby chutnala jako hořčice.

Používám ji na dochucení sojanézy, různých omáček, pomazánek a dipů na saláty...nebo jen tak do plněných baget, sendvičů a k veganské uzenině.

Dýňová hořčice

1 větší dýně hokkaido nebo máslová nebo cokoliv žlutého co máte (cca 2kg)
3 cibule
4 stroužky česneku
100g hořčice
med
sůl
bílý vinný nebo jablečný ocet (množství dle chuti, ale cca 400ml)
2 lžíce řepkového nebo pomace olivového oleje
2 lžíce medu

Den až dva předem si namočíme semínka hořčice do dostatečného množství vody. hodně jí vypije takže to chce zhruba dvojnásobek objemu semínek.

Dýni oloupeme a vykostíme...rozuměj zbavíme pecek a měkkého vnitřku. Nic z toho ovšem nevyhodíme, ale schováme to na vývar, který je z toho skvělý.

 Dužinu dýně nakrájíme na kostky.

Pokrájíme si cibuli a dáme lehce rozesmažit na olej. Přidáme cibuli, česnek nakrájený na menší kousky a dusíme pod pokličkou.

Než bude základ hotov, tak si slijeme vodu z hořčičných semínek, přilijeme trochu octa a rozmixujeme dohladka. Zvládne to i tyčový mixer. Můžeme přidat i vodu podle potřeby. (Moje pasta teda není úplně nejhladší, chtělo to namočit na delší dobu)

Rozdušenou dýni mixujeme, osolíme, přidáme med, hořčičnou pastu a ředíme octem nebo vodou na správnou chuť i konzistenci. To je důležité. Stále ochutnávejte. Já použila domácí jablečný ocet a minimálně 400ml jsem tam nalila. Není důležité aby to bylo podle receptu, jen vám to musí chutnat. I když tam dáte nepoměrně málo hořčice oproti dýni, bude to pálit. Pálivost se ještě zmírní rozležením. Můžete ji ale srazit dalším převářením. Nepřežeňte to, protože určitý říz k hořčici patří.

Pak už stačí ještě horkou hořčici naplnit do skleniček a otočit na víčko. Je zároveň konzervovaná i octem a nekazí se.

Sušenky a tyčinky z odpadu po odšťavnění jablek

    Nejsem až tak šetřivá, abych musela zpracovat úplně vše. Na druhou stranu nerada vyhazuji cokoliv, co má potenciál nakrmit nebo sloužit.Principy zero waste jsou mi blízké a navíc velmi obohacují můj projekt. Díky tomuto hnutí jsem objevila plno vychytávek, které mohou dobře posloužit v náročné situaci. Ale přejímám jen ty, které jsou z lokálních surovin a nebo pomáhají recyklovat. Už jsem tu představovala jak vyrábím ze zbytků zeleniny vývar na polévku či omáčku a teď se koukneme na zbytky po odšťavnění.

  

    To co vidíte na fotce výš je to, co nám po odšťavnění zbyde. Ještě tomu však předchází vykrájení. pokud jsou jablka zdravá a bez červů, můžeme odkrojky použít na výrobu jablečného octa. Dělá se stejně jako ten ze slupek či pokrájených jablek. 

    Po odšťavnění na odstředivce (tu vlastníme a tak píšu hlavně o ní) zbyde na povrchu taková hustá pěna. tu sbíráme a je na první fotce úplně vlevo. Pak zbyde jemná drť promíchaná se slupkami. Tu si přebereme a slupky dáme stranou. Po propláchnutí je lze usušit a použít do ovocných čajů.

    Oba recepty začínají vpodstatě stejně jen v sušenkách je všeho víc a jsou kaloričtější...a oblíbenější...

Müsli tyčinky

200g dužniny z jablek

200ml pěny sebrané po odšťavnění

300g ovesných vloček (nebo jakýchkoliv jiných)

100g slunečnicových semínek

100g sušeného ovoce

50g libovolného sladidla (med, cukr...)

50ml olivového oleje z pokrutin

1 lžička skořice

   A teď nastane to podstatné. pokud chcete tyčinky zachovat vhodné pro raw stravování, tak vynechte veškeré pražení a pečení. Na závěr je prostě jen usušte v sušičce na ovoce a použijte do nich nějaký chuťově zajímavější olej.

    Nejprve nasucho opražíme vločky a slunečnicová semínka. Nesmíme je přepražit. Stačí, když budou některá semínka hnědá a celé to bude vonět. Pak už jen v míse vše smícháme. Směs bude zpočátku lepit, ale necháme ji půl hodiny odstát a mělo by to být lepší. Když bude lepit i pak, přidáme trochu vloček a na tvarování si namočíme ruce.

    Vytvarujeme tyčky a pečeme v troubě na 170°C. Bude to tak hodinu trvat, protože jsou silnější. Ale chce to hlídat. Vydrží určitě týden v neprodyšně uzavřené nádobě a v lednici. Já je dělám v době jablek do zásoby a mrazím je. V mrazáku je pak máme klidně celou zimu.

Jablečné sušenky 

200g dužniny po odšťavňování

100g slunečnicových semínek nebo oříšků

200g ovesných vloček

200g mouky (hladká, špalda, celozrnná)

1 prášek do pečiva

100ml olivového oleje z pokrutin

80g cukru nebo libovolné množství oblíbeného sladidla

1 lžička skořice nebo zázvoru

    Semínka opražíme spolu s vločkami a co nejvíce podrtíme nebo pomeleme. Pak smícháme všechny suché přísady. Do nich přidáme olej a dužninu. Propracujeme těsto, které necháme půl hodiny odstát. Až teprve tehdy ho dohustíme moukou, je-li tak lepivé, že nelze tvořit placičky. Ty se lépe tvoří pokud si potřeme ruce olejem.

    Pečeme v předehřáté troubě na 170°C zhruba 20 minut. Jelikož jsou to sušenky, měly by se spíš sušit a být křupavé. Troubu kontrolujeme. Tyto sušenky rády natáhnou vlhkost, takže je skladujeme v uzavřené nádobě.

Zázvorové pivo a další divoké limonády

    Konečně mě nemoc propustila a mohu pokračovat v sepisování...do knihy i sem. A zpracovávání zbytku úrody do zásob. Protože sušení jablek a pečení povidel, vaření čatný a kvašení zeleniny je po čase poněkud jednotvárná činnost, zpříjemnila jsem si ji zdravými limonádami. Tedy zdravými pokud jde o obsahové látky a probiotiku. Máte-li osypky ze slova cukr, dál ani nečtěte. Ačkoliv je možno použít i ten třtinový. 

    Velmi jsem toužila doma vyrábět zázvorové pivo a přestože jsem sháněla kvasinky v pevných "houbičkových" koloniích podobných tibi krystalům nebo kombuše, zatím jsem neměla štěstí. GBP houbičky mají vytvářet velmi lahodný, vpodstatě nealkoholický nápoj v první fázi založený na zázvoru, při druhém kvašení je možné ho dochutit. 

    Když ale ještě nebyl přístup k těmto vymoženostem, kvasila se piva (ale opravdu spíš limonády s obsahem alkoholu rovnajícím se nealkoholickému pivu) nejspíš divoce. Čerpala jsem z knihy Síla přírodní fermentace, blogu Zkvašeno! a nějakých cizojazyčných videí. Hledejte jiné postupy a chutě. chytne-li vás to jako mě, bez nějaké té limonády v lednici se neobejdete.

    Jste-li milovníci bublinek jako já a nevadí-li vám zbytkový cukr, tak směle do toho!

    Pokud si ještě nejste jistí, jestli tohle bude zrovna to ono, nic nového si na akci nepořizujte...kromě cukru, zázvoru a citronu - petku má doma asi každý. Bude se jednat o mléčné kvašení a to, pokud bude mít cukr a bude zavřeno bez přístupu vzduch ve sklenici, obstará vše samo.

Postup na výrobu startéru pro zázvorové pivo:  

    Vezměte 5cm zázvorového oddenku, umyjte ho vlažnou vodou, ale neloupejte. Postrouhejte ho nahrubo a dejte do sklenice o objemu cca 0,7l. Přidejte lžíci obyčejného řepného cukru a zalijte 0,5l chladné vody. Můžete použít filtrovanou nebo zchladlou převařenou vodu. Chlor může blokovat kvašení. My ho máme ve vodě buď tak málo, nebo je moje vůle kvasit silnější, protože to natočím z kohoutku a jede to. Jsem fermentátor anarchista a jediné pravidlo, které dodržuju, je mít všechny pomůcky čisté. Oplachuji vše horkou vodou a ještě octuju.

    Tak máme zázvor s cukrem ve sklenici a tu překryjeme dvojitým igelitovým pytlíkem a zagumičkujeme. Dělám to takhle, protože ačkoliv neplastuju, tak nějaký použitý pytlík se doma vždy najde. Já do toho igelitu udělám ještě tenkou jehlou pididírky aby mi to celé neexplodovalo až se kvašení rozjede.

    Tento postup opakujeme obden...kousek zázvoru, lžíce cukru, zamíchat. Po zhruba týdnu už to bude nejspíš velmi čile bublat. A nyní nás čekají další kroky. Scedíme zázvorový kvas do hrnku, vypláchneme původní nádobu a do ní vrátíme 100ml kvasné tekutiny. Do té přidáme další kousek zázvoru a lžíci cukru a 0,5l chladné vody. Přikryjeme igelitem a jelikož ještě neznáme výsledek experimentu, dáme kvas do lednice odpočívat. Až už budeme vědět, že chceme pokračovat, necháme ho stejně jako na začátku prokvasit a pokračujeme podle návodu níže.

Postup při fermentaci aneb konečně zázvorové pivo

    Nyní si nastrouháme cca 15cm zázvorového oddenku, tentokrát oloupeme. Ten svaříme se 300ml vody. Vaříme tak 5 - 10 minut. Měl by vzniknout drsnější koncentrát, který bude rozpouštět kovy a leptat sklo. Tento scedíme, nalijeme do velké 3,5l zavařovací sklenice. Dolijeme studenou vodou do půlky a rozmícháme 400g cukru. Nebojte se, kvasinky ho velkou část požerou a vy si můžete časem množství cukru přizpůsobit. Pokud dáte hodně cukru a necháte dlouho kvasit, bude výsledné pití obsahovat alkohol, ale dobré to moc není.

    Když se cukr rozpustí a směs je chladná, vlijeme dovnitř náš zázvorový kvas, vymačkáme jeden citron a dolijeme nádobu tak 2cm pod okraj, překryjeme dírkatým igelitem a necháme minimálně dva dny v klidu. Tekutina se postupně lehce mléčně zakalí a při hladině budou bublinky nebo přímo pěna. Po dvou dnech ochutnáme. Nečekejte ještě perlivý nápoj, zatím jen zjistíte jestli je sladkost akorát, jestli vám to prostě chutná. Já nechávám fermentovat tři dny a možná budu experimentálně snižovat cukr.

Stáčení do lahví a druhá fermentace aneb bublinkování

    Když je zázvorovka sladká jen o něco více než sneseme, stočíme ji do lahví. A teď pozor! Pokud nemáte takové ty patentní lahve jako jsou na fotce výše, a nemusí být od piva, stačí, že jsou silnostěnné a mají takovou tu páku na uzavření, tak pokud je nemáte, použijte petky. Doporučuju spíš půllitrové petlahve, protože to je tak dávka, kterou vypijete snadno najednou. Pomocí trychtýře na naběračky přelijte obsah kvasné nádoby do lahví, u petek nechte kus místa volný a před zavřením jí smáčkněte. Tlakem se vyrovnají.  A teď je odložte v pokojové teplotě na dva dny.

    A teď důležité informace! Petky nikdy nenechávejte dozrát v pokojové teplotě déle než dva dny. Mohly by explodovat. Ono i u patentních lahví je to zbytečné, bublinky se vytvoří za dva dny bohatě. Princip je, že kvasinky produkují oxid uhličitý, který normálně uniká do vzduchu. Když nemůže unikat do vzduchu, natlakuje nádobu a z ní se pak bublinky rozptylují v tekutině. Perlení je opravdu intenzivní a příjemné Po dvou dnech přesuňte lahve do lednice a nechte řádně vychladit. Poprvé i tak otevírejte venku nebo nad dřezem. Mě vybublali ale jen nechlazené limonády, chlazená nikdy, jen zasyčí.

Ale to není všechno!

    Teď přijde ta legrace se startérem. Pokud jste dělali čistě zázvor s citronem, nechte si klidně půl litru ještě před slitím do lahví na nastartování další dávky a startér ušetřete na později. Ale to funguje jen s čistě zázvorovým nápojem. Ono je totiž možné tímto startérem nastartovat ledacos. Zkuste různé ovocné šťávy, ale nesmí být sířené ani jinak konzervované. Funguje to na jablečný mošt, ale i na doma dělané sirupy, kdy třičtvrtě litru doředíte vodou a startérem do té velké sklenice od okurek. Skvělý je takto překvašený bezový sirup. Půjdou i jiné bylinné oslazené nálevy a sirupy. Chci zkusit meduňku a mátu. Co jsem zkusila byl domácí aroniový sirup a ten rozhodně plánuji kvasit před vánoci, protože je skvělý. Prostě experimentujte.

    A na to se vyplatí mít startér klidně i v lednici, kde vydrží týden bez krmení. Budete-li kvasit víc, mějte ho v pokojové teplotě a krmte obden. Mě funguje už druhý měsíc z prvotní násady.

Krátký souhrn ze sociálních sítí...

...aneb aby to nezapadlo...

   Tak mi přišlo líto, že na facebooku mi příspěvky postupně odjedou na okraj zorného pole či úplně za něj a rozhodla jsem se některé jednou za čas dát do blogu a třeba je i rozvést. Týkají se ponejvíc věcí, které právě dělám, které hýbou naším malým domácím světem, také výsledky procesů, o kterých byly starší blogy...plus něco sezónního navíc.

    Nejprve výsledky octování a tipy jak zvýšit šanci na úspěch. Mám slito 3,5l jablečného octa. Ph se pohybuje mezi 3,5 a 3,8 což je přibližně jako u komerčních kvasných octů. Je možné ho už používat, ale většinu nechám zrát pár měsíců v chladu. Ocet jsem slila z kalů a cedila přes pláténko. Je sice nadále kalný, ale nic dalšího s ním dělat nebudu, protože to ničemu nevadí. Celý proces trval měsíc a jeden týden. U obou kvasných nádob se, po slití u ovoce, na hladině objevila octová blána, kterou jsem nechala neporušenou až do konce procesu. Před slíváním jsem ji opatrně vyjmula a s trochou octa nechala v lednici. Zaočkovala jsem s ní další ocet po slití z jablek. Urychlilo to celý proces a nová blána se na něm objevila už druhý den.

Ačkoliv by ocet měl mít přístup vzduchu, než jsem odstranila jablka, nechala jsem nádobu přiklopenou. To velmi doporučuji, protože jablka tolik nehnědnou a nemají sklon plesnivět. Po slití stačí už jen plátno aby mohl proces zdárně proběhnout.

Děláte-li ocet opakovaně, celý proces usnadní, když do nově založeného nalijete trochu z již úspěšně vyrobeného.

Doma vyrobený ocet není špatný do vody místo citronu jako ranní starter. Stačí ho jen lžíce.

 

      Na zahradě jsem provedla v srpnu podzimní výsevy ředkviček, červené řepy, kedluben a špenátu. Špenát mi zčásti něco ožralo, ale bude-li počasí, tak tam na jeden oběd bude. Po něm přijde na záhon česnek. Nejlepší výnos mají ředkvičky. Zatím jsem sklízela pětkrát a nejméně dvakrát ještě budu. Jsou pálivější, ale nedřevnatí a jsou veliké. Na zbytek teprve čekám, ale podle lupení, to jde zatím dobře.

    Ze zeleniny vaříme denně a vpodstatě vždy zbyde kousek, který je trochu ovadlý, trochu dřevnatý nebo se z jiného důvodu se na přímou konzumaci nehodí. Nemluvím samozřejmě o plesnivé, nahnilé nebo jinak znehodnocené zelenině.
Tyto ještě vpodstatě zdravé kousky zeleniny si odkládám do plastové krabičky do lednice a po několika dnech z nich uvařím vývar. Obvykle je doplním o cibuli, zelené koření a kořenovou zeleninu. Takový vývar mohu hned použít jako základ polévky, omáčky nebo jím podlévat italské rizoto. Lze jej i zamrazit.
Zbytky na fotce sestávají z vnitřku dýně hokkaido, listů ředkviček, košťálu brokolice a listů pekingského zelí z vnějšku hlávky. Přidala jsem zbytek cibule, jednu mrkev a hrst bylinek (šalvěj, tymián a rozmarýnu). Vše jsem zalila dvěma litry vody a půl hodiny vařila. Pak je dobré vývar slít aby se v něm zelenina nerozvařila. Je možné ho ještě chvíli redukovat aby byl silnější.
Pak můžete uvařit tu nejjednodušší polévku. Brambory nakrájené na kostičky osmahnete na lžíci oleje a zalijete vývarem, krátce povaříte a přidáte drcený česnek. Dochutíte pepřem a majoránkou a máte skvělou česnečku. Já přidala fazolové lusky ze zahrádky. S kváskovým chlebem to je skvělá večeře pro pošmourný den.

    I u nás začaly růst houby a jelikož je to výrazné zpestření jídelníčku mám to na seznamu povinností - donést a zpracovat. Našla jsem mnoho václavek a protože použijeme jen kloboučky na naložení a guláš, tak nožky jsem vyvařila spolu se zeleninou. Vznikl skvělý vývar na polévku k večeři. Můžete ho vychladit a přelít do petlahve. Buď ho v ní několik dní uchováte v lednici (to je možné i ve šroubovacích sklenicích) nebo zamrazíte. Na zamražení ji nenalévejte úplně plnou.

    A ještě výsledky kvašení zeleniny. Na červené řepě se ke konci vytvořil křís a tak jsem ji slila, opláchla a naložila do roztoku vody, soli a octa. I tak je dobrá a určitě ji sníme. Příště přidám extrakt z hřebíčku a budu kvasit pod spirálami v menších sklenicích.

Klasické zelí se vyvedlo bez problémů a tak jsme koupili desetilitrovou keramickou kvasnou nádobu. Jen co bude cenově přijatelné zelí, jdu na to.

Kvasila jsem čalamádu ze dvou hlávek zelí. Recept byl zvláštní, protože je v něm rovnou olej a ocet, ale kupodivu to vyšlo. 

Teď už ve větším jen zelí s křenem a kimchi. Na malé experimenty mám několik spirál do litrových sklenic.

 

         A protože se mi vše do jednoho blogu nevejde, vydám další podobný určitě během října. A příště něco o houbách...

Žaludová káva

    Opět v úterý a vypadá to, že je to od začátku školního roku lepší den a zůstanu u něj. Témat by bylo mnoho, ale je třeba vše vyzkoušet a ověřit.

    Dnešní návod je jednoduchý a nic nového k němu nepotřebujete. Letos je všeho opravdu hodně, jablek, ostružin, ale i třeba žaludů. Nejlepší chvíle zkusit žaludovou kávu. Spíš by vhodnější napsat kávovinu. Žaludovka stojí v jedné řadě s cikorkou a obilnými kávami. Má ale něco navíc a to je léčivá síla dubu. Není to nic metafyzického. Prostě látky v ní obsažené dělají dobře žaludku a trávení vůbec, zrychlují metabolismus a prospívají játrům i pleti. Taniny, v ní obsažené, pomáhají při průjmech.

 

    Návod na výrobu je snadný, i když téměř každý nalezený recept je jiný. Základem je žaludy co nejlépe oloupat, zbavit více či méně hořkosti, opražit a umlít.

 

    Trhala jsem žaludy ještě zelené přímo z menších doubků, protože ještě nepadají a ty které ano, ty jsou červavé. Takto jsem ovšem dostala prvotřídní a zdravý základ, který se dobře loupal.

  

    Zalila jsem žaludy vařící vodou a krátce povařila. Po nakrojení vrchního obalu jdou dobře vyjmout. Ještě je třeba oloupat slupku přímo z plodu. Lépe se loupe z plodů mokrých.

 

     A tady se recepty začínají lišit. Někdo zbavuje hořkosti celé dlouhé dny. Máčí žaludy ve studené vodě, kterou opakovaně slévá. Někdo vaří žaludy v nové a nové vodě aby přestaly být hořké. Já se rozhodla žaludy přijmout v celé jejich hořkosti a dále je neupravovala. Na tuto hořkost jsou totiž vázány výše zmíněné léčivé účinky a nejde o nijak nesnesitelnou chuť.

    Žaludy jsem jen nakrájela na malé kousky a pražila je na litinové pánvi. Pražením se zároveň vysušily. Některé kousky ztmavly víc a některé méně, ale mletí to srovná.

Mlela jsem na ručním mlýnku na kávu, na kterém obvykle melu koření. Jde to snadno, takže se nemusíte bát ani o svůj elektrický mlýnek. Žaludy pražením zkřehnou.

    Pomlela jsem je nejprve nahrubo a poté ještě jednou na prášek.

    Káva se připravuje stejně jako ta pravá. 2-3 lžičky zalijeme čtvrt litrem vařící vody, necháme stát několik minut a pak buď pijeme nebo slijeme ze sedliny. Upravíme podle chuti. Já do ní použila rostlinné mléko. Někdo doporučuje zkonzumovat i sedlinu. Není škodlivá jako u pravé kávy, naopak.
    Pro mě je chuť žaludové kávy příjemná a tak si plánuju domů nanosit plno žaludů a postupně je zpracovat.
    Žaludová káva se dá i koupit v obchodech se zdravou výživou a není to žádná novinka. Před rozšířením cikorky (kávoviny z kořene čekanky) se na venkově pila běžně.