čtvrtek 29. listopadu 2018

Šoulet

   Tento jednoduchý recept předznamenává budoucí blogy o zásobách a vaření z nich. Vznikne též seznam jídel s odkliky do blogu na recepty a vzorové jídelníčky.

    Šoulet je staré židovské jídlo, které vhodně kombinuje luštěniny s obilovinami. Touto kombinací získáme kompletní syté jídlo, ve kterém nechybí žádná z potřebných esenciálních aminokyselin. Pokud k němu přidáte trochu kvašené zeleniny získáte superjídlo :). Ječné kroupy působí také velmi pozitivně při regeneraci jater. Pokud vám kroupy přijdou příliš pevné, použijte jemnější krupky nebo lámanku. Je to také vhodné jídlo pro zimní období.
Podobných kombinací obilovin a luštěnin je víc a postupně je uvařím a recepty zveřejním.


Šoulet

0,5kg zeleného hrachu
0,5kg ječných krup nebo krupek
několik stroužků česneku
2 větší cibule
majoránka, sůl
olej
kvašená zelenina jako přílohu

    Večer namočíme zvlášť hrách a zvlášť kroupy. Ráno vodu slijeme a každé zvlášť uvaříme. Kroupy přisolíme, hrách ne. Vaření hrachu bude trvat déle. Pokud je zelený neloupaný, bude to trvat cca 3/4hodiny. Kroupy budou vařené za 1/2 hodiny. Kroupy smícháme s hrachem, drceným česnekem, 2 lžícemi oleje a majoránkou. Dáme na 3/4 hodiny péct na 200 stupňů. Je možné péci i v remosce.
Mezitím si na oleji osmahneme do růžová na drobno nakrájenou cibulku.
Jednotlivé porce dáme na talíř a ochutíme cibulkou. Jídlo i po zapečení zůstává sypké, peče se jen aby se chutě propojily a celé jídlo bylo chutnější.




pondělí 26. listopadu 2018

Stručný rodinný průvodce zajímavými časy 2.díl - Psychická kondice

"Bez rodiny se člověk chvěje zimou v nekonečném vesmíru"  André Maurois

      

    Nejraději bychom poté, co jsme si přiznali, že problém je, a jak vážný opravdu je, začali hromadit zásoby, provádět rychlé změny a vůbec byli velmi aktivní. Než půjdete nakoupit konzervy, přečtěte si kapitolu, která je důležitější než všechny další kapitoly. To je totiž věc, která rozhodne, jestli budete mít osud pevně pod kontrolou nebo budete obětí.



    Zhoršující se prognózy týkající se budoucnosti, vyvolávají úzkosti především u žen. Nejzasaženější skupinou budou vždy matky malých dětí. Kromě strachu o děti a zpráv o stavu věcí kolem, to způsobuje snad i vědomí, jak malý vliv mají na dění kolem. Ovšem jsou to právě ony, které jsou vybaveny pro to, krizové situace skvěle zvládnout. Umí zhodnotit situaci, naplánovat si čas, zorganizovat vše s přihlédnutím k důležitosti. Navíc je u nich, díky čerstvému mateřství, nejvíc rozvinutá empatie a intuice. Nyní mohou nejvíc měnit chod svých rodin a vytvářet sociální vazby. Roky zažité společenské návyky mění nejvíc ženy na mateřské dovolené. Plno věcí, ač se v kontextu doby mohly zdát zbytečné, jako vaření z bio potravin, zero waste hnutí nebo třeba zájem o domácí porody, mohou být pro budoucnost naprosto zásadní.
    Pokud si krizové cestičky předem vyšlapeme, necháme je přejít do krve a začleníme je do běžného života, budeme se cítit bezpečněji a zároveň se vyhneme počátečnímu traumatu z prudké změny. Neznamená to nastěhovat se do krytu a jíst konzervy. Spíš si při každém nákupu uvědomit z jakého zdroje pochází které potraviny a zvolna si přivykat na ty lokální a sezónní. Přizpůsobit tomu vaření. Cizokrajné potraviny berte jako vzácnost a tak k nim i přistupujte. Vlastně tím naplníte i ekologický požadavek. Konzumujte každý týden i něco z krizových zásob (což je důvod nenakoupit jen hromadu konzerv), jednak si na ně přivyknete a naučíte se z nich chutně vařit a jednak tím zajistíte jejich rotaci. Toto téma bude mít vlastní kapitolu.
    
    Zjednodušte systém v domácnosti co se týká drogerie, úklidových prostředků a kosmetiky. Mnoho jich lze vyrobit doma, mnoho zcela opustit. Dělejte to postupně ať si přivyknete na jinou vůni i méně razantní účinky. Některé návody tu najdete a existují další, specializované blogy a knihy, které si můžete pročíst. Vyhněte se ovšem takovým, kde většinu surovin musíte nakoupit přes web a pocházejí z velké dálky. Je to možné řešit i lokálně a vše dozajista seženete do dvaceti kilometrů od bydliště. Navíc například výroba kosmetiky je vysoce kreativní činnost, která se může stát právě tím, co budete moci jednou nabídnout. Mnoho žen má právě tuto činnost jako hobby s vědomím, že tak prospívá zdraví své rodiny i planetě. Navíc využijete bylinkářství, což je další velmi oblíbená a užitečná dovednost. Naučte se nejen znát, ale i opravdu sbírat a zpracovávat rostliny, které rostou ve vašem okolí. Jeden malý atlas rostlin můžete mít na vycházkách vždy u sebe. V klidných časech, můžete zvolit opačný postup než je obvyklé. Nehledejte byliny na konkrétní problémy. Určete všechny rostliny, které se ve vašem okolí vyskytují během celé sezony a doma věnujte čas tomu, abyste si osvojili jejich účinky a způsob zpracování. Pokud vám chybí byliny v některé z důležitých skupin, můžete vyhledat jak je pěstovat. A to i v případě, že nemáte pozemek a bydlíte ve městě. Vždy je možné podniknout diverzní akci a osít mez či zanedbaný pozemek. Divoké rostliny mohou ovšem sloužit i k přípravě chutných jídel. Především na špenát, různá pesta a do salátů. Pomohou vám nejen zvětšit objem připravovaného jídla, ale i jeho nutriční hodnotu. Jen je musíte bezpečně poznat, protože i v naší přírodě se vyskytuje několik velmi jedovatých rostlin.




    Nejprve si ale doma sedněte a domluvte se, kde se při případné krizi sejdete. Pokud bydlíte v bytě, ale máte třeba blízko rodiče nebo blízké přátele v domku, sejděte se rovnou u nich. Samozřejmě pokud vám jsou ochotni poskytnout azyl. To platí především v případě blackoutu.
    Pokud někdo z rodiny studuje nebo pracuje dál od domova, měl by mít sebou vždy balíček, který se mu pro návrat domů bude hodit. Stačí jen zavírací nůž, sirky, dvě tři energetické tyčinky, vodu, prášek proti bolesti, náplast a provázek popřípadě vteřinové lepidlo na poškozenou obuv či jiný malér. U těchto balíčků nezapomínejte na obnovování obsahu dle trvanlivosti. Vodu měníme denně. Starou buď vypijeme, dáme domácím zvířatům nebo s ní zalijeme květiny.
    Rozhodně musíte vědět, kudy se dostanete pěšky domů i kdyby to mělo trvat déle. Do mobilu si stáhněte offline verzi map a je dobré mít u sebe nabitou powerbanku. V zimě není od věci nosit jednu vrstvu oblečení navíc, i kdyby měla být v batohu či jiném zavazadle, které nosíte. Rukavice, šála a něco na hlavu by mělo být samozřejmostí, i když to běžně nenosíte. Pokud jezdíte autem, můžete mít v kufru sportovnější oblečení a boty. Cestu je dobré si projít třeba na etapy a pojmout to jako výlet.





    K psychické pohodě v případě, že už se rozeběhne nějaký krizový scénář, rozhodně přispěje společně trávený čas. Přes den budou mít všichni své povinnosti, ale u jídla by se vždy měla rodina sejít. Je to čas uvolnění a zhodnocení proběhnuvšího času. Členové rodiny by neměli jíst osaměle jak se jim to právě hodí, ale ustanovit pevný čas snídaně, oběda i večeře. Režim je v krizových časech něco, o co se můžeme opřít, dodá nám to klid. I pravidelné vstávání, i když nás v danou chvíli nic nenutí, je velmi prospěšné. Takto zvládneme mnohem víc práce a věřte, že v takové situaci denně bude co dělat. A ještě se vrátím k času. Je dobré naučit se v čase orientovat. Vědět alespoň přibližně, ve které části dopoledne či odpoledne se nacházíme. Tomu velmi napomůže sledování slunce v různých částech dne a ročních obdobích. V domě či bytě by měly být alespoň jedny mechanické natahovací hodiny a někdo by měl mít povinnost je pravidelně natahovat. Pokud seženete mechanické náramkové hodinky v dobré kondici, měl by je mít vždy na ruce ten, kdo odchází mimo domácnost, aby se mohl vrátit v předem domluvenou dobu. K odchodu z domova mě ještě pro psychickou pohodu napadá, že každý odcházející by měl někomu říct kam jde a kdy se vrátí. Nebylo by příjemné zjistit, že někdo není k nalezení. Zdá se to nyní, v době klidu a mobilních telefonů, jako banalita, ale takové opomenutí může v krizi způsobit zbytečný stres a nebo vyprovokovat aktivitu, která nemusí být bezpečná.
    Stará dobrá volná neděle bude vhodná na regeneraci a osobní koníčky. Pokud máte malé děti nebo máte sami zálibu v hraní her, můžete se jimi postupně vybavit. Věřte, že v chladném, nevlídném dni, kdy je teplo jen v jedné místnosti, se hodí mít pár společenských her. Snižuje to napětí, ponorkovou nemoc a odvádí pozornost od nepříjemných myšlenek. Také hraní her upevňuje vztahy v rodině a vytváří něco, nač se můžete společně těšit.




    Pokud se běžně pohybujete na internetu a účastníte se dění na sociálních sítích tak víte, jak těžké je se odpoutat. Ještě těžší je to pro děti a puberťáky. Je dobré začít trénovat offline neděle, víkendy a dovolené. Postupně, ale nekompromisně. Pro puberťáky může být ztráta takového kontaktu opravdu frustrující a tak je vhodné si na takovou situaci přivyknout. Za krize by nebylo příjemné ještě řešit puberťáka, který nemůže na sociální sítě. Samozřejmě rodiče musí jít příkladem a sami mobil vypnout. Jeden přístroj prohlašte za rodinný, na ten se vám mohou přátelé a rodina dovolat.

    Je velmi užitečné se dobře zorientovat v okolí bydliště. Platí to pro krajinu i město pokud tam bydlíte. Nejprve se jedná o pár ulic či blízký les, ale nakonec by vzdálenost měla dosáhnout alespoň pěti kilometrů na každou stranu. Projděte si všechny cesty pěšky nebo je projeďte na kole. Alespoň zjistíte co kde roste a které cesty jsou zaniklé. Vypátrejte také, kde je nejbližší studánka či pramen a zajděte se podívat v jakém je stavu, můžete ho i vyčistit a udržovat v dobrém stavu. Vůbec se snažte po okolí chodit pěšky, může se to hodit. Objevíte, kde chovají krávy nebo prodávají med. Také se tak dobře navazují sociální kontakty s lidmi, kteří bydlí poblíž a třeba pravidelně chodí třeba venčit psa. Chůzi považuji za velmi důležitou. Choďte s dětmi, ať se to pro ně stane přirozené a příjemné. Pomalu prodlužujte vzdálenosti. Za den by měl být zdravý člověk schopen ujít bez větší újmy 25 kilometrů. Obnáší to schopnost orientovat se v terénu, vlastnit alespoň jednu papírovou turistickou mapu okolí a dobré boty. 

    


    Pokud vlastníte kus půdy, zahradu nebo jen balkón, je nejvyšší čas uvést tyto do stavu, kdy je možné z nich získávat potraviny. Zrovna toto může výrazně pomoci. I k tomuto tématu existuje literatura a já se pěstování budu věnovat v jedné z dalších kapitol. Je to ale věc, která vás rovněž psychicky podpoří.

    Ještě jsou tu dvě věci, na kterých můžete začít pracovat už teď a do budoucna budou mít pro vás velký význam. Tou první je uvědomění si ročních období a slavení svátků. Oslavy pojímejte po svém a nebo tradičně, ale slavte! Chystejte Vánoce celý advent ať jste nebo nejste věřící. Totéž s velikonocemi. Oslavte sv. Martina i Václava. Zjistěte, které svátky vás oslovují, čtěte a vymýšlejte jak je začlenit do svého roku. Pomohou vám ho rozdělit, budete mít něco, nač se těšit a vybudujete si rodinné tradice. Ty jsou spolu s pevnějším režimem dne a společnými aktivitami něčím, oč se můžete v těžkých chvílích opřít.






    Druhou důležitou podporou je komunita. To je asi nejtěžší věc, protože nezávisí jen na vás. I toto začněte řešit co nejdřív. Vždy je dobré být v centru komunity než na jejím okraji. Zkuste poznat své sousedy. I když zjistíte, že jsou mezi nimi někteří jedinci třeba asociální nebo přímo agresivní, alespoň víte, odkud může přijít problém. Také je přínosné vědět, kolik je v komunitě slabších jedinců, starých lidí a podobně. Na ty se bude muset pomoc v době krize zaměřit. Je dobré se účastnit komunitního života nebo přímo komunitu budovat. Cesta může vést přes děti. Mateřská centra, Dny dětí a další akce, vzájemné hlídání a pomoc potřebným. Dobře je nehledět na vzájemné rozdíly, různé názory ať už politické nebo třeba výchovné, ale hledat společné zájmy. Zažili jsme mnoho desetiletí klidu a tedy i luxusu vybírat si své přátele a komunitu. Nebo se obejít zcela bez ní. Ale komunita chrání i své nejslabší. Je to sociální síť, když jiné struktury nefungují.
    
    Rozhodně sebou nenechte cloumat strach víc než je potřeba, protože to samo o sobě nic neřeší. Zároveň se nenechte ukonejšit, že se nic neděje a času je dost. Buďte ostražití a připravení.




  Poznámka: kapitola ještě není hotová definitivně. Obsahuje informace, které někomu mohou připadat samozřejmé, ale neuvažujeme všichni stejně a proto tuto kapitolu považuji za důležitou.
Další blog ze série se bude věnovat krizovým zásobám. Bude určitě rozdělen na více částí a budou k němu patřit i recepty. To všechno až po vánocích ať si nekazíme advent. No a hlavně je s tím víc práce než jsem myslela.
A pište dál do komentářů. Pro mě jsou to dobré podněty pro další studium.

čtvrtek 15. listopadu 2018

Domácí lepidla

    Do tohohle článku budu postupně přidávat položky, takže se vyplatí vracet. Některá lepidla mám vyzkoušená, některá možná vyzkouším nebo vím, že fungují a některá zkoušet nebudu, protože jsou živočišná. Snažím se ale o určitou úplnost takže sem i tak tyto návody dám. Je to sbírka receptů, která nějakou dobu vznikala a některé postupy jsou hodně...řekněme extravagantní... ale u surovin nehleďte na absurdnost, složky jsou tam buď z důvodů chemických nebo mechanických. U těch nejabsurdnějších se pokusím vám nabízet adekvátní náhradu.
    Ne všechna lepidla, která jsem objevila, jsou ekologická. Pokud potřebujete slepit plast, jinak než plastem nebo něčím leptavým ho neslepíte. Proto alespoň jedno zmíním.


Domácí bílá pasta

Tohle lepidlo je, co se týče funkčnosti, opravdu velmi podobné staré známé bílé pastě. Lepí savé materiály, některé lepe (papír, karton) některé hůře (textil, dřevo). Textil na papír lepí dobře, ale jde to oddělit s trochou snahy. Papír k papíru přilepený tímto lepidlem bez poškození neodtrhnete. Je dobré vychytat konzistenci, kdy vám to ještě půjde natřít, ale nebude to moc tekuté. Tato první dvě lepidla si velmi rozumí s papírovinou. Je možné jimi dolepovat různé ubrousky a nebo jimi spravovat mísy z papíroviny.

1 lžíce pšeničné hladké mouky
250ml vody
1 lžíce cukru (volitelně)
1 lžička alkoholu (volitelně)

Tak třetinu vody dáme do misky, přidáme mouku a prošleháme metličkou. Zbytek vody spolu s cukrem mezitím přivedeme blízko varu. No prostě stačí aby byla voda horká. Přilijeme rozmíchanou mouku a metličkou mícháme.


Vaříme cca dvě tři minuty. Směs musí lehce zprůhlednět. Pokud se vám povede dobře míchat, neudělají se hrudky. V opačném případě ještě horkou směs promixujte tyčovým mixerem nebo přepasírujte přes síto. Já jsem cedila.



V tuhle chvíle můžete do lepidla vmíchat alkohol. Použila jsem lžičku obyčejného rumu. Ten vám prodlouží trvanlivost lepidla skladovaného v lednici až na 1 měsíc. Jinak ho do týdne spotřebujte. Nyní přelijte lepidlo do nádoby. Já zvolila plastovou lahvičku od šamponu, ale je možné použít sklenici se širokým hrdlem, ve které můžete přímo namáčet štětec. Tento recept je velmi vhodný na lepení s dětmi. Lepidlo jde dobře umýt vpodstatě ze všeho.





Škrobové lepidlo jednoduché

Jestli vám minulé lepidlo přišlo jednoduché, tak tohle je ještě jednodušší. Je to jako vařit hodně hustý pudink. Lepidlo bude průhledné a je vhodné i na tmavé papíry, není téměř vidět.

1 rovná lžíce bramborového škrobu (pokud seženete pšeničný tak to bude lepit ještě víc)
250ml vody

V části vody rozšlehejte škrob, zbytek vody přiveďte k varu. Pomalu vlévejte zředěný škrob do vařící vody a šlehejte. Hoodně to zhoustne. Vařte jen minutu a pak stáhněte z ohně. Budete mít hustou hmotu, kterou můžete hned přendat do sklenice s širokým hrdlem.
V lednici vydrží myslím tak dva týdny. Ještě trvanlivost testuju.





 Lepidlo z kaštanů

Tohle lepidlo na papír z obyčejných kaštanů vypadá na první pohled úžasně přírodně, ale není. Je v něm těkavý formaldehyd. Takže je spíš do sbírky. A vyrábějte ho venku!

Nasbírané čerstvé kaštany oloupeme a rozmělníme. Nadrtíme je jak to jde a ještě víc. Úplně čerstvé plody jdou i strouhat. Kaštany zalijeme vodou a důkladně promícháme. Nyní po kapkách přidáváme formaldehyd. Směs začne houstnout. Stále ji mícháme. Měla by dosáhnout hustoty pudingu. Směs zavřeme do dobře uzaviratelné nádoby, protože formaldehyd je těkavý. Nemusí být úplně v lednici, ale spíš někde, kde je vlhčeji.

 

Lepidlo na plasty

Žijeme v plastové době a to se ze dne na den nezmění. Lepší je plasty opravovat než je vyhazovat a nakupovat nové. Tedy toto lepidlo je doporučováno konkrétně na plastové kusy bot, na modely a další spíše ploché spoje masivnějšího charakteru. Opět raději pracujte venku a dýchejte spíš mimo výpary.

Potřebujeme šroubovací nádobu, aceton a polystyren. Malé množství acetonu nalijeme do nádoby  přidáváme polystyrenovou drť. Polystyren se bude zvolna rozpouštět. Přidáváme ho dokud nemá lepidlo požadovanou hustotu. Pak lepidlo pevně uzavřeme v nádobě nebo rovnou lepíme.
Tady je video, ve kterém je polystyren rozpouštěn v benzínu a rovnou si s lepidlem slepí boty. Tedy doporučuju si v tom tolik nemáchat ruce :).

Zvláštní lepidlo na dřevo 

K tomuto lepu potřebujeme smůlu z nějakého jehličnanu (nevím proč zrovna takto, ale je to v návodu), dřevěné uhlí a trus býložravce. Osobně myslím, že najemno namleté seno nebo přesáté jemné piliny by splnily úlohu stejně. Přijde mi, že jde o celulózu.
Uhlí a vysušený trus nadrtíme na prášek. Z obou surovin si udělejte prášku víc abyste mohli dohušťovat dle potřeby. Asi bych to i přesála aby to bylo opravdu jemné. Na oheň dáme nádobu (plechovka od čehokoliv bude to pravé) a v ní rozehříváme pryskyřici. Děláme to ale velmi opatrně, protože smůla se takto ráda vznítí, takže spíše pomalinku a mimo velké plameny. Když je smůla tekutá, tak přidáme prášek. Vznikne černá hustá hmota, která rychle tvrdne. Lepit se musí za tepla, takže před lepením musíte směs rozehřát a udržovat poblíž zdroje tepla.


Další skupinou lepidel jsou klihy. Do tajů základního klihu z kostí a kůží se mi zatím nepovedlo proniknout ani teoreticky. Tedy prakticky to testovat nehodlám, ale nelze to úplně obejít. Dlouhou dobu to byl základní truhlářský lep. Mám ale i další nevyzkoušená lepidla, která pravděpodobně ještě otestuji. Patří sem dextrinové lepidlo na papír ze žíhaného škrobu a různé typy kaseinových klihů, které by měli být schopny lepit kůži a být nepropustné pro vodu. Je zde plno variací dle materiálů a zdroje převážně zahraniční. A třeba bude zmínit i ševcovský pop či lep, který není lepem v pravém slova smyslu, ale svůj smysl má. Dám vědět jak to pokračuje.







čtvrtek 8. listopadu 2018

Voskované ubrousky

    Tohle je pro mě bezkonkurenčně objev letošního roku. Tedy ne že bych to vymyslela já, ale objevila jsem výrobky a postupy na zero waste diskuzích. Nejdřív jsem to zkusila trochu nedůvěřivě. Měla jsem pochybnosti ohledně údržby a trvanlivosti.



    Ubrousky stačí opláchnout studenou vodou, vosk je natolik nepřilnavý, že vše odteče. I přes pravidelné používání, některé ubrousky slouží už dva měsíce. Když se ubrousek nejeví v kondici, tak ho stačí převoskovat. Podrobně popíšu voskování v troubě pomocí štětce, ale zmíním i další dva způsoby.

    A na co se dají ubrousky použít? Zjednodušeně místo igelitových pytlíků a nepřilnavé folie. Balím do nich pečivo, sýry pro rodinu, přikryju jimi buchtu na míse. Můžete do nich zabalit svačinu nebo překrýt nádobu bez víčka, ve které je třeba sušené ovoce. Nejnovějším objevem je jejich kombinace s mísami z papíroviny. Po vyložení voskovaným plátnem jsou, kromě tekutin, použitelné téměř na vše.


    Na samotný ubrousek je lepší použít tenčí plátno, které tolik nenasákne vosk. Téměř všechny ubrousky na fotkách jsou ze starých, obnošených košil. Vosk musí být 100% včelí. Na tom rozhodně nešetřete. 
    Nejprve si ustřihněte velikost a tvar, který potřebujete. Nemusíte ho obrubovat, protože vosk bude třepení bránit.



   
 Na vařič dáme nádobu s voskem a velmi opatrně a pomalu rozehříváme. Na plyn dáme rozptylovač plamene


    Troubu roztopíme na 150°C a připravíme si plech na pečení vyložený pečícím papírem. Rozpuštěný vosk natíráme širokým štětcem na ubrousek. Pokud potřebujete velký formát, který se vám na plech nevejde, přeložte ho na čvrtiny. Po natření první části vložte plech do trouby a nechte vosk několik minut tavit. Plátno nemusí být dokonale natřené, budeme s ním dále pracovat.



 

Po vyndání z trouby přetřeme ubrousek několika tahy štětce, aby bylo navoskování rovnoměrné. Pokud je ubrousek přeložený otočíme ho a postupně takto navoskujeme všechny části. U malého formátu už máte hotovo.





Pokud do něj balíte sýr, je lepší aby ležel v lednici v plastové misce nebo na talířku. Lépe se s ním manipuluje a neleží v případném vlhku na poličce.






    Je možné voskovat i tak, že vosk na plátno nastrouháte a zapečete nebo zažehlíte mezi dvěma pečícími papíry. Mě ale stará pánvička, kterou i s papírem, zatvrdlým voskem a štetcem pověsím na zeď, přišla nejjednodušší. Voskuji jak potřebuji a je hned sklizeno. Pokud jste velmi ortodoxní ZW a chcete se vyhnout pečícímu papíru, stačí sehnat starý plech a voskovat přímo na něm. Stačí ho za horka utřít novinami nebo hadříkem.


pondělí 5. listopadu 2018

Stručný rodinný průvodce zajímavými časy 1.díl - úvod a audit domácnosti

"Nemůžete probudit člověka, který předstírá, že spí." 
Navažské přísloví


    Když pominu všechny nejistoty, které vznik tohoto článku provázejí, i to, že se k jeho napsání necítím ani trochu povolaná, tak zbyde vysvětlit o co vlastně jde a proč text vzniknul. Dlouho bylo příliš brzo a nyní je skoro příliš pozdě.
    Projekt Domácnost v neklidné době vznikl, aby v časech, které přicházejí, zmírnil dopad především na rodiny. Psát první příspěvky jsem začala v době krize kolem roku 2009. Svět se z ní otřepal a vypadalo to, že máme plno času se učit a opouštět staré, toxické návyky. Nezměnilo se však nic. Naopak konzum narostl a schopnost většiny rodin vydržet dva týdny bez nákupu popřípadě elektřiny, je stále malá. Roky jsem ovšem nevěděla, který z problémů by mohl spustit lavinu. Nyní se zdá, že by to mohla být klimatická změna.
   Jsou zhruba tři týdny po vydání klimatické zprávy OSN. Mainstreamem vpodstatě jen profrčela. Znělo to výhružně, ale málokdo si dovede představit dopad klimatických změn na vlastní život. Málokdo domyslí řetězec událostí. U lidí, sledujících téma, se prohloubil enviromentální žal. A zpráva OSN byla spíš mírná než tvrdě realistická. I tak máme zhruba 12 let, která rozhodnou, jestli bude budoucnost jen střídavě nepříjemná a náročná nebo zcela katastrofická. Pokud necháme tento čas vyprchat, pokud ho budeme ztrácet pouze zábavou a konzumem, spoleháním se na to, že to někdo vyřeší, že vědci něco vymyslí, že politici všechno zařídí, budou naše děti a vnoučata žít v katastrofické noční můře. A nelze říct, že nás nikdo nevaroval.

Respekt: Nová klimatická zpráva OSN je vzkazem pro kapitána Titaniku
Klimatická změna.cz: Dopady změny klimatu - extrémní jevy 
Změna klimatu.cz: fakta


    V seriálu, jehož první část právě čtete, se budu zabývat především osobní zodpovědností jednotlivce a rodiny. Co můžeme udělat pro svou bezpečnost a zmírnění klimatické změny? Nejdřív situaci přestaňme popírat, hledat důvody proč my nemůžeme nic udělat a bagatelizovat celý problém. 

 


    Už jste vyděšení? To je taky úplně zbytečné. Strach je sice přirozená, ale ne zrovna konstruktivní emoce. Spíš zkuste být zdravě naštvaní, zlobte se a něco změňte.


   

     Důležitá je shoda v rodině nebo se spolubydlícími, že problém je a je třeba ho řešit. Přečtěte si všechno, co k problematice najdete ať máte argumenty a protiargumenty. Pak si o tom doma promluvte. Neřešte do jaké hloubky půjdete, nesnažte se ze dne na den být vzorní a minimalističtí. Nepřepalte zkrátka začátek, ať vás nedožene únava a pocit zmaru, který vaše snažení spíš zpozdí než popožene. Budete muset pravděpodobně sahat do oblastí, které jsou tradičně nějak nastaveny a mění se bolestivě. Ale ani tradiční postupy nemusí být v nastalé situaci ty správné. A naopak některé už téměř zapomenuté věci nám velmi pomůžou.



    Je dobré si uvědomit, že v této situaci řešíme hned tři různé přístupy, které se snažíme skloubit a někdy bude náročné dosáhnout kompromisu. Zásadní věc je, že by naše konání mělo co nejméně, nebo alespoň méně a méně, přispívat ke zhoršování stavu.
    První přístup je tedy na první pohled ekologický. Planetu zatěžovat méně než doposud a svou uhlíkovou stopu spíš snižovat. Ale nejde jen o CO2 a nejde v prvním přístupu jen o ekologii. Jde také o zdroje. V posledních suchých letech každého napadne voda. Pitná voda, kterou používáme i jako užitkovou. Ale jsou tu zdroje jako ropa, která je zprostředkovaně nejen pohonnou hmotou, ale i každým plastem, který vytřídíte nebo dokonce ani nevytřídíte. A ropa je neobnovitelným zdrojem. Jde ale i o vzácné kovy v naší elektronice, křemičitý písek v našem skle...
    Druhý přístup je krizový. Z povětrnostních nebo jiných důvodů nejde proud, voda, nezaváží se obchody. Podívejte se například na to, co se právě teď děje v Belgii, ale hlavně co se tam může dít, pokud vše nepůjde dobře. O aktuální situaci v Itálii ani nemluvím. Dvě různé, ale stále evropské země, dva různé problémy s různým, ale nemalým dopadem na obyvatele. Potřebujete krizový plán alespoň na dva týdny, zásoby, světlo a teplo. A při nákupu pro tuto situaci mít na mysli předchozí bod.
    Třetí přístup řeší dlouhodobé snižování životní úrovně, úpadek, život po velké krizi. Stále je třeba mít na paměti první bod. Je třeba připravit si podmínky pro vyšší soběstačnost, místo k životu v takové době a získat nové dovednosti. I pohled na zařízení domova by bylo v takové chvíli jiné.

    Ale zároveň je třeba normálně žít, nezatěžovat svůj život příliš druhými dvěma body příliš, protože krizová situace nemusí vůbec nastat a vše může být velmi pozvolné, střídavě nahoru i dolů. Tohle vybalancování potřebné přípravy a normálního života musí udělat každý za sebe. Co ovšem prospěje úplně každému je skromnost a minimalismus.


Audit domácnosti

    To je první věc, kterou vám doporučím udělat. Není to tak obtížné jak to zní. Dejte si celý jeden měsíc na to, abyste sledovali, jak vaše domácnost funguje, co potřebuje a co spotřebuje.
Všechny účty za nákupy dávejte na jedno místo včetně těch za telefon, vodu, elektřinu, odpady, teplo. Vyfoťte si vodoměr ať máte reálný přehled kolik vám domácností proteče vody. A alespoň jeden týden sledujte a zapisujte veškerý odpad včetně organického, sledujte jídlo, které vyhodíte nesnědené. Zapisujte kam jste jeli autem a proč. Kolik stupňů jste měli v obytných místnostech.
A spočítejte svou uhlíkovou stopu.

    Teprve až tohle uděláte, budete mít dostatek podkladů pro změnu. V dalších dílech seriálu se budu zabývat právě těmito jednotlivými oblastmi a zkusíme najít různé přístupy jak je zlepšit. Nemyslete si, že doma nemáme velké rezervy. Budeme na té cestě společně.
    V dalších dnech vznikne seznam literatury, který bude průběžně doplňován a nejspíš i seznam zásob.
    Na blogu budou ale články tohoto typu vycházet jen jednou měsíčně, zbytek budou stále návody a recepty.
    Nebojte se ptát. Budu hlídat komentáře pod články a pokusím se odpovídat nejlépe jak to půjde.


čtvrtek 1. listopadu 2018

Dýňová hořčice

    Nejdřív se pokusím zmírnit trauma některých žen, které mi občas píšou, že tohle prostě nestíhají a jak je možné, že já ano. Jednak jsem nárazově hyperaktivní :) a jednak jsem doma. Být doma je moje práce a moje kariéra. Být doma znamená vykonávat všechnu tu práci, která není moc vidět, je tak samozřejmá a udržuje v chodu mnohé procesy. A taky to znamená, že si toho nikdo nevšimne, dokud se to dělá a všichni si všimnou, když se to zadře :). A vzhledem k tomu, že na to mám celou vaši pracovní dobu plus všechen ten čas, který vy věnujete domácnosti, jste oproti mě superženy a já se vlastně tak trochu poflakuju!
    Takže jsem doma a dělám hořčici. Hořčici ve výborné kvalitě dneska seženete běžně a nebude nijak předražená. Proč ji tedy dělám a navíc z dýně? Prostě je jiná, ostrá přesně jak sama určím a s tóny dalších surovin. Navíc ten objemový základ si můžete vypěstovat hravě doma. Dá se samozřejmě připravit jen mixováním namočených semen a dochucení výsledné pasty, ale to pro nás bylo přeci jen příliš ostré.
    Podobných receptů najdete na netu hodně. Překvapilo mě ale, že obvykle obsahují lžičku hořčice na kilo dýně. Výsledkem je spíš hořčičná omáčka, kterou podle mě jídlo moc nedochutíte. Ale my chceme hořčici, chceme aby trochu pálila, měla říz a hlavně...aby chutnala jako hořčice.
Používám ji na dochucení sojanézy, různých omáček, pomazánek a dipů na saláty...nebo jen tak do plněných baget, sendvičů a k veganské uzenině.


Dýňová hořčice

1 větší dýně hokkaido nebo máslová nebo cokoliv žlutého co máte (cca 2kg)
3 cibule
4 stroužky česneku
100g hořčice
med
sůl
bílý vinný nebo jablečný ocet (množství dle chuti, ale cca 400ml)
2 lžíce řepkového nebo pomace olivového oleje
2 lžíce medu

Den až dva předem si namočíme semínka hořčice do dostatečného množství vody. hodně jí vypije takže to chce zhruba dvojnásobek objemu semínek.


Dýni oloupeme a vykostíme...rozuměj zbavíme pecek a měkkého vnitřku. Nic z toho ovšem nevyhodíme, ale schováme to na vývar, který je z toho skvělý.



 Dužinu dýně nakrájíme na kostky.


Pokrájíme si cibuli a dáme lehce rozesmažit na olej. Přidáme cibuli, česnek nakrájený na menší kousky a dusíme pod pokličkou.
Než bude základ hotov, tak si slijeme vodu z hořčičných semínek, přilijeme trochu octa a rozmixujeme dohladka. Zvládne to i tyčový mixer. Můžeme přidat i vodu podle potřeby. (Moje pasta teda není úplně nejhladší, chtělo to namočit na delší dobu)



Rozdušenou dýni mixujeme, osolíme, přidáme med, hořčičnou pastu a ředíme octem nebo vodou na správnou chuť i konzistenci. To je důležité. Stále ochutnávejte. Já použila domácí jablečný ocet a minimálně 400ml jsem tam nalila. Není důležité aby to bylo podle receptu, jen vám to musí chutnat. I když tam dáte nepoměrně málo hořčice oproti dýni, bude to pálit. Pálivost se ještě zmírní rozležením. Můžete ji ale srazit dalším převářením. Nepřežeňte to, protože určitý říz k hořčici patří.
Pak už stačí ještě horkou hořčici naplnit do skleniček a otočit na víčko. Je zároveň konzervovaná i octem a nekazí se.