O vodě upřímně a s emocemi

         Tenhle příspěvek jsem začala psát někdy v roce 2019. To už sucho ukázalo co umí a bylo jasné, že tu s námi nejspíš v různých podobách zůstane. Proč jsem ho nedopsala už nevím. Následovaly jiné články a covid a válka na Ukrajině se všemi úzkostmi kolem ní. Ono to dokonce předchozí tři roky vypadalo, že to možná nebude se suchem tak zlé. Letos se však vrátilo i s jasným poselstvím: bude to střídavě dost zlé a vy se musíte přizpůsobit. Blog nechávám v původní podobě, bude působit autentičtěji. Kurzívou psané poznámky, vložené do původního textu, jsou současné.

     Nejdřív opět několik vysvětlení. Dala jsem si pauzu, protože jsem byla unavená, zahlcená vším, co je třeba rychle vyřešit a prostě jsem potřebovala odstup. Pozorovala jsem půl roku měnící se svět. Mění se opravdu rychle a sama nevím jestli je možné reagovat na ty změny ve všech rovinách...nezhoršovat, být občansky aktivní, chránit okolí a držet v bezpečí rodinu. Takže dál děláme co můžeme a na svá záda nakládáme kolik jen uneseme. Tentokrát je to povinnost chránit vodu a šetřit s ní.

       Hodně lidí k sobě tyto věci nechce pouštět, nechce nad tím ani přemýšlet a trápit se tím. Jenže dokud neznáme pravý stav věcí, jak se můžeme rozhodovat? Jak můžeme říct, že jednáme adekvátně k riziku? Nejhorší možné je si říct, že dělám dost a že je to stejně jedno.

    Dnes tedy o vodě. Ráda bych byla v tomto příspěvku upřímná i přes to, že mi to nebude úplně příjemné. Ráda bych byla uvědomělá od narození, nikdy neokusila maso ani jiné živočišné produkty, nejezdila autem a vodu používala jen na mytí a pití. Pravdou ovšem je, že pokud jde o vodu, mám černé svědomí. Měli jsme na zahradě deset let bazén. Takovou tu ošklivou modrou trubku trčící nad zemí. Osm let byl napušten a využíván. Chemie jsem sice používala poměrně málo a část vody na jaře použila na zalití zahrady, ale to nic nemění na tom, že to byla původně voda pitná a teď se za to stydím. Letos na jaře jsem ho rozebrala a dost se mi ulevilo. Vím, že jsou obce, které nejsou napojené k veřejnému vodovodu a s tímto velmi bojují. Jedno napuštění bazénu může způsobit problém. Ze dne na den se jistě nepovede přesvědčit všechny ke zrušení bazénů nebo jejich použití jako nadrží na dešťovku. Pokud se nedokážete bazénu vzdát, a já to v tuhle chvíli nijak nehodnotím, pokuste se vymyslet jak na podzim tuto chemizovanou a umrtvenou vodu dál použít. Jediné, co mě napadá je její přečerpání a využití na splachování záchoda, to by ovšem vyžadovalo nějaké technické řešení.

    Lidé se občas diví, proč je stále zmiňována právě pitná voda, když na většině našeho území je jí dost a tam kde chybí, se doveze v cisternách. Tato voda ovšem musí projít náročnou úpravou, při které se stává jak biologicky tak chemicky vhodná k pití. Nesmí obsahovat žádné viry ani bakterie. Neměla by výrazně zapáchat a být kalná. Taková voda nám teče z kohoutku, takovou se myjeme, splachujeme záchody a napouštíme své bazény. Někdo by řekl, že je to jedno, protože se tato voda stejně dostane po vyčištění zpět do řeky. To má ovšem dva aspekty. Úprava vody spotřebovává nějaké množství zdrojů (a to ta první i ta druhá). Potřebujete energii, chemikálie, filtry...možná je toho dokonce ještě víc. Na to je třeba myslet při každém použití pitné vody. Po přečištění v ČOV je voda biologicky zcela mrtvá, což je druhý aspekt používání pitné vody. To, co se vrací do řek, není stejné jako to, co jsme před všemi úpravami čerpali. Samozřejmě že v přírodě nic nezůstane stejné, pasivní, a voda se smíchá s tou biologicky aktivní. Ovšem určitá zátěž pro přírodu to je. Pak jsou však ještě stále obce, které nemají k čističce přístup a pouští šedou vodu přímo do místních potoků. Tak je tomu u nás. To pak musíte hodně přemýšlet v čem prát a čím mýt nádobí.
   
    A opravdu nestačí si říct, že Jar u nás používá každý, je to stará značka a je český! Otočte si přípravek, který používáte, a přečtěte si zadní stranu. Obvykle je tam plno výstražných piktogramů a pokud není přípravek ekologický tak i zajímavé povídání, co vše napáchá v přírodě. Najděte si svou alternativu. I do myčky existují ekologické prostředky a na přímé mytí je jich několik. Jsou dražší, ano, ale pokud zrovna rodina opravdu velmi nestrádá, peníze na toto se najdou. Používejte i tak prostředek s rozmyslem, dávkujte ho pomocí nějaké odměrky. Pokud jí člověk nepoužije, má sklon lít do dřezu saponátu víc než je třeba. 

    To už jsme u praktického chodu domácnosti. I my se k mytí nádobí snažíme volit co nejšetrnější prostředek. Střídavě je to nějaký ekologický gel a běžné mýdlo, tedy spíš mýdlový sliz. K oplachu využíváme ocet. Nevlastníme myčku na nádobí. Argumentem pro její používání je obvykle právě úspora vody. Ano, pokud myjete nádobí pod tekoucí vodou, tak je to určitě pravda. Já to řeším napouštěním dřezu. Máme dvojdřez takže v jedné jeho časti je horká voda s mycím prostředkem, ve druhé octový oplach a nádobí dávám okapat do velkého plastového lavoru. Téměř veškerá jídla, která rodina sní, připravuji doma, takže nádobí je třeba umýt dvakrát denně. To by ovšem bylo třeba udělat v myčce také. Nemůžeme vlastnit tolik nádobí, aby vystačilo pro přípravu a konzumaci pěti jídel denně pro čtyřčlenou rodinu.

Do vody na oplach používam octa jen trochu a bez problému jí zaliju růže nebo trávník.

    Přechod na tento systém byl nepohodlný a stál mě na čas i pomocníky. Dnes se z toho stala rutina, nádobí je po octu lesklé, ale cítit po něm není. Pokud vám i tak ocet vadí, je možné použít trochu kyseliny citronové, mycí prostředek svým kyselým pH zneutralizuje stejně dobře. Jen při mytí nádobí pomocí mýdla nebo mýdlového slizu počítejte s tím, že působení na mastnotu je jiné. Na rozdíl od tenzidů v komerčních saponátech ji nerozpouští, ale sráží. Proto se vám bude mastnota usazovat na krajích dřezu. S tím můžete naložit dvěma způsoby. Buď při vypouštění stěny omýváte a vypustíte tento tuk do odpadu, nebo stěny po vypuštění otřete zmačkanými novinami. Tyto noviny dejte bud do směsného odpadu, nebo je zkompostujte. Druhý způsob ocení každý, kdo má s tukem v odpadech problém. Aktuálně to dělám druhým způsobem a funguje to.

    Po čtyřech letech musím přiznat, že u ručního mytí jsem zůstala, ale u mytí mýdlem ne. Důvodem je, že o víkendu nemyju nádobí já a mé nadšení pro alternativní řešení nesdílí celá domácnost. Nicméně používáme Ecover, který by měl být šetrný. A asi i je, protože mi po něm, na rozdíl od Jaru, neslézá kůže na rukou (od dětství mám citlivost na některé chemikálie, a s věkem jich jen přibývá). Nicméně mýdlo zůstává jako krizová varianta.

 

    Kromě nádobí vypouštíme do odpadu ještě vodu z mytí a praní. Prací prostředek jsem vyřešila před zhruba deseti lety mýdlovým slizem, který tady na blogu taky mám. Máchám místo aviváže v běžném kvasném octu. Prádlo není nijak cítit. Když píšu nijak tak opravdu nijak. Po sušení venku snad jen sluncem a větrem. Voda z praní nám jde zatím přímo do odpadu. Uvažuju o jejím využití na splachování nebo alespon úklid domácnosti, protože není tak špinavá, aby nešla použít. Zvláště když se naředí vodou z máchání. pro začátek bych ráda našla místo pro nádrž na její záchyt. Je to trochu nešťastné, protože splachovat by se muselo ručně a nejsem si jistá, jestli k tomu přiměju sama sebe natož rodinu. Je to věc, kterou promýšlím v rámci nakládání s vodou.

     Nadále peru v mýdlovém slizu a máchám v octu. Zkusila jsem to pár měsíců bez pračky a dá se to zvládnout s pěkně vypraným prádlem. Tedy v létě, kdy to rychle schne.

    Abych zůstala ještě u koupelny, tak zmíním vodu z vany. Měla jsem snahu zachycovat i vodu ze sprchování. Naučila jsem se ovšem umýt se v tak malém množství vody, že je pak těžké ho z té vany dostat. Velmi doporučuji úspornou hlavici na sprchu. Její použítí opravdu množství vody sníží. K mytí používám to nejobyčejnější mýdlo vyráběné z rostlinných olejů. Vlasy si myju aktuálně buď jen vodou nebo, a to častěji, žitnou moukou, k oplachu používám domácí jablečný ocet. Může vám to znít exoticky, ale jde o metody, které jsou dnes používané více, než byste čekali. Zkuste si vyhledat metodu No poo (mytí vlasů bez šamponu). Možná naleznete mezi No poo možnostmi i nějakou pro sebe. Chvíli zabere hledání vhodného postupu, ale může to nakonec přinést výrazné zjednodušení do vašeho života a cesta k jednoduchosti je ta správná. Výsledkem toho všeho ale hlavně je, že do vody, vypouštěné do potoka, nejde nic, s čím by si jeho samočistící schopnost neporadila.
    Fotka níže má dokumentovat, že i na No poo metodě můžete normálně vyjít mezi lidi a z vlasů vám neopadává těsto či jíl. Fotka je pět let stará a žitnou moukou jsem si v té době myla vlasy už dva roky nepřerušovaně.
V pozadí je ostatně také zmiňovaný bazén.

        U mytí žitnou moukou jsem s pár přestávkami zůstala dodnes. Vždy, když mě lenost přemůže a použiju šampon, vytrestá mě to přesušenými vlasy a problémy s pokožkou hlavy. A jelikož mám vlasy opravdu dlouhé, ušetřím tak i nějaké peníze. 

    Problematické, z hlediska vody, jsou splachovací záchody. Přinesly lidstvu hodně dobrého co se týče hygieny a tudíž zdraví. Bydlíte-li ve městě, nemáte moc jiných možností, protože současný systém tomu není uzpůsoben. Možná se to s čím dál náročnější úpravou pitné vody změní. Na venkově se můžete vrátit k systému klasické latríny, ale to není pro každého přijatelné a před vytvořením takového wc je třeba něco nastudovat. Mnohem zajímavější může být taková separační nebo kompostovatelná toaleta. Vyhledejte oba výrazy a zjistíte, že oba typy mohou vypadat jak úplně moderně, tak i velmi alternativně. Vybere si opravdu každý. Jen musíte vyřešit jak je přípustné naložit třeba ve městě s obsahem. I na venkově to bude chtít nějaké změny v kompostování. Obsah toalety by měl ležet čtyři roky než se použije k hnojení. Je to doba, kdy bezpečně vymizí jak případní paraziti, tak i viry a bakterie. Dále se s tou myšlenkou musí všichni doma ztotožnit, protože se bude denně muset řešit obsah takovéto toalety. No a nakonec budete muset instruovat každou návštěvu o způsobu jakým se u vás toaleta používá. Ovšem z hlediska udržitelnosti i ve chvílích, kdy by nešla voda a celkově nastala nějaká složitá situace, je dobré vědět jak to funguje a jak to vyrobit.
    Vrátím se ještě k úklidu a celkové péči o dům. Vše, co čistíme pomocí vody, ji také znečistí. Na blogu byl k čistícím prostředkům článek, takže jestli potřebujete nějaké tipy v této oblasti, nahlédněte prosím.

    Letos na jaře se objevil tento článek a inspiroval celý projekt. Na stránce projektu najdete plno informací a tipů pokud jde o nakládání s vodou. Já sama od jara shromažďuju vodu v kuchyni jak z oplachu nádobí, tak z mytí zeleniny, oplachu rukou a prostě vše bez saponátu. Vedle vchodu na zápraží mám 15l kýbl a pokud se mi nechce hned běžet zalít cukety, růže nebo nějaký keř, tak liju vodu do něj. Stejně tak když prší.Za den ho nasbírám plný a někdy ještě půlku dalšího. Už na základě této informace mi bylo i řečeno, že plýtvám vodou. Ale zkuste to pár dní sami. Pokud vaříte doma naprostou většinu jídla, nekupujete polotovary, jíte hodně ovoce a zeleniny, čaj nepoužíváte pytlíkový, ale sypaný a kávu mletou a ne rozpustnou, louhovanou například ve french pressu. Pokud vařím opravdu několikrát denně a od nápojů vyplachuji nádoby do tohoto kyblíku včetně lógru a čajových lístků, naplním takový kyblík velmi rychle. Ale tato voda zalije na zahradě to, co bych stejně zalévala. Ano ještě můžeme přestat pít kávu a čaj...

       Ráda bych ještě namontovala kanystr na odpad v koupelně. To bude ovšem asi obnášet změnit značku zubní pasty, protože tou, kterou používá rodina, si nejsem jistá. Na mytí rukou používáme běžné jádrové rostlinné mýdlo. Množství, ve vodě po mytí rukou obsažené, by nemělo stromům ani keřům vadit. Nic jiného nám v koupelně do odpadu nejde. Zatím se to nestalo, hledám co nejvlídnější a obecně nejpřijatelnější technické řešení.

    Tím se už dostáváme k zahradě. Samozřejmě že by bylo úžasné mít obrovskou podzemní nádrž! Ovšem bydlíme na skále. Bydlíme na skále až tak moc, že místy na dvoře vykukuje ze země. Pokud chci někde díru hlubší než 30 cm, tak je to dobrodružství. Tím podzemní nádrž padá. Chceme pořídit velké nadzemní nádrže, ovšem to bude chtít přemýšlení, plánování a měření. Pozemek je úzký a nádrže nesmí bránit v jeho užívání. To především pokud jde o dvůr. Na zahradě musíme na stodolu doplnit okap na druhou půlku střechy. Dřív nám stačila vana a sud. Plnilo se to deštěm průběžně a další vodu nebylo třeba chytat. Zalévám zeleninu jen když je to opravdu třeba. Sázím na kvalitní kořenový systém a hlavně mulčování.

 Zahrada nám zatím poskytuje dost sena pro morčata i jako mulč. používám také veškerý plevel, který vytrhnu. Položím ho navrch mulče, kde uschne a stane se neškodným. Muč máme u keřů, stromů a od chvíle, kdy rostlinky povyrostou a jsou schopny čelit slimákům a šnekům, tak i kolem zeleniny. Jako mulč používám i posekanou trávu ze dvora. Ten ovšem letos kosíme ještě mnohem méně než obvykle. O tom ale budu psát níže.
Od čeho jsem téměř zcela ustoupila jsou vyvýšené záhony. Zbývá mi jen jeden na cukety a ten mám blízko kuchyně. Obden dostane svou dávku kuchyňské vody. Dlouhý vyvýšený záhon, několik let přehazovaný a plněný organickým materiálem, byl natolik vysychavý, že jsem ho rozebrala. Nemohu založit klasické vyvýšené záhony s masivním dřevěným jádrem, protože na to nemám dost materiálu. Ovšem pochybuju, že by u nás aktuálně fungovaly. Hlavní hodnotou bude v této době přizpůsobivost. Sledujeme a měníme přístup k okolí.
    Pěstuju samozřemě i léčivé byliny a nějaké květiny. S přihlednutí ke klimatickým změnám se vlhkomilným rostlinám zatím vyhýbám. Plánuju je vysadit kolem budoucího většího jezírka. Květiny a byliny, které jsou volně v půdě zalévám jen při vysazení dokud se neuchytí. Usiluju o to, aby se výsadby zatáhly a nebyla mezi nimi holá půda. Než se tak stane, rovněž mulčuji. Pokud jde o léčivky a rostliny pro hmyz, mám toho většinu ještě před sebou.

    Snažím se poskytnout vodu i hmyzu, ptákům i zvěři. Nádoby jsem umístila po celém pozemku a denně je dolévám. První menší jezírko je ve výstavbě a sedá si. Zatím vyčkávám jestli bude třeba ještě osazovat. Vzniklo téměř v místě, kde býval bazén. Je určeno především jako napajedlo a rovněž má vyrovnat mikroklima svého okolí. Chystám se kopat jedno větší, ale bude záležet především na tom, co dovolí skála pod pozemkem.

       A teď doplnění po čtyřech letech. Pořídili jsme 1000 litrovou nádrž a 200 litrový sud. Plánujeme další nadzemní nádrže. Zahradu z řadu vůbec nezaléváme.

Druhé jezírko zatím není spíše z prostorových důvodů. zabíralo by aktuálně místo potřebné pro keře. Hledám mu nové místo.

       Voda je a bude základní potřebou pro fungování života na této planetě. Už dnes je plná mikroplastů (jako vše ostatní), dusíku, fosforu a dalších látek, které její kvalitu a využití zhoršují. Sami ten proces samozřejmě nezvládneme zvrátit a ani zastavit, ale můžeme si po čase říct, že k tomu nepřispíváme.

zdroj Proveg.cz

           Poslední obrázek ponechám bez komentáře, protože vím, že to budí emoce. Je tu jen k zamyšlení.

Bylinky pro věčné začátečníky

    Je léto, všude plno bylin, chuť chodit ven a sbírat je a pěstovat, sušit a shromažďovat. A je to prima a dobře a určitě pozitivní volba...a má to svá úskalí. Pokud jste věčný bylinkový začátečník, jistě jste na ně již narazili. První, největší a nejčastější je, že vám bylinky prostě nechutnají. Jste například nastydlí a koupíte si bylinnou směs na nastydnutí, nebo si ji namícháte podle knih či internetu, pokud jste dobrodružnější. Doma si ji uvaříte dle návodu a vypijete první šálek, do druhého už se nutíte a večer už se sami před sebou vymlouváte proč třetí už ne. Ještě to pár dní zkoušíte a za pár měsíců zbytek bylin vysypete na kompost. To samé může platit i v případě, že si bylinky sami nasbíráte nebo dokonce vypěstujete. Následuje zklamání s tím, že to není pro vás. Možná si řeknete, že pravidelné pití bylinných nálevů je moc pracné a prostě se vám už do života nevejde. Netlačte na sebe, nevyčítejte si. Zkuste to pomalu, krok za krokem.                                                                                                                                                                                                                                                            

  

                                                                

     Většinou si to zkomplikujeme už na začátku. Sáhneme po léčivkách až když je to akutní a vlastně nevíme, co od nich čekat. Tak si to zkusme udělat co nejjednodušší. Zkusme hledat takové byliny, které nemají tak výraznou chuť a nebo nám naopak chutnají. Jen tak, bez očekávání. Maliník, jahodník a ostružiník jsou takové bylinky bez hořkosti, pachuti a razantních účinků. Meduňka, máta, monarda, mateřídouška nebo dobromysl jsou vyloženě dobré bylinky, u kterých jeden šálek denně nic nezkazí. Když vyberete pár bylin na zkoušku, pro začátek je nemíchejte. Nechte každou zaznít samostatně. Míchání může být trochu věda a je lepší se kdyžtak držet důvěryhodných zdrojů a receptur. Ale jsme na začátku a rozhodli jsme se pít třeba mátu. Co vám může vadit je cezení bylin. Může vám to přijít komplikované a nadělá se s tím nepořádek. Na to mám elegantní a přitom cenově přijatelnou radu: plnitelné papírové čajové sáčky. Kupujeme je v DM drogerii, v krabičce je jich 100 a jsou z neběleného, opravdu rozložitelného papíru, ktery může bez obav přijít na kompost. Naplníte potřebnou dávkou bylin, vložíte do hrnku nebo konvice a je to. Další problém může být délka louhování a to, že čaj zapomínáte včas slít. Nejjednodušší je si nastavit kuchyňskou minutku. Po deseti až patnácti minutách (zpočátku raději deseti) vám oznámí, že je hotovo.

    Nezabralo to? Ještě to nevzdávejte. Bylinky nemusíte jen pít. Začněte je čerstvé přidávat do salátu (dobromysl, bazalka), dělat z nich pesta (bazalka, bršlice...) nebo zkuste bylinková másla, oleje, octy. Nemusíte používat jen ty bylinky, které jsou zároveň kořením. Ty jsou samozřejmě chuťově nejnormálnější a ve směsi by neměly chybět, protože ji učiní přijatelnou nejen pro vás, ale i pro rodinu. Pokud do bylinkového másla (za mě kvalitního rostlinného tuku) ndrobno nasekáte dobromysl, bazalku a tymián, přidáte pár lístků růže, měsíčku, lichořeřišnice nebo monardy. Benefit možná nebude obří, jen pár minerálů a vitamínů, ale začnete si zvykat na jiné bylinkové chuti a navíc je takové máslo prostě krásné. Úžasná mozaika zelené a růžové nebo oranžové, mozaika chutí a barev. Hodí se za studena na bagetu, ale i na tousty, do zapékaných sendvičů nebo na omaštení brambor. Je to letos u nás doma, společně s pesty všech druhů, nejžádanější bylinková pochutina.

    Asi by se hodil přesnější recept na ten zázrak. Vyvíjela jsem ho pro skvělou chuť i konzistenci, tak snad jsem se trefila.

Bylinkové máslo:

    Běžně se dělá tak, že nasekáte pár hrstí bylin, necháte povolit máslo a vetřete je do něj...možná s trochou soli. U nás se máslo nejí, já jsem veganka a v rodině máme navíc intoleranci na mléko, proto používám rostlinné tuky. O nich u nás panuje mnoho mýtů. Dřív se ztužovaly způsobem, který nebyl zrovna zdravý a ani složení nebylo ideální, ale ani zde se vývoj nezastavil. Tak jako z tlačítkových mobilů se staly ty chytré, i rostlinné tuky jsou dnes mnohem chytřejší...totiž zdravější. Ve složení hledejte nenasycené omega mastné kyseliny, lněný olej a jako základ řepku. Ano, řepkový olej je, k překvapení mnohých, v našich podmínkách ze všech olejů nejzdravější. Může za to výhodný poměr omega 6 a 3 mastných kyselin. Tento poměr nemá například slunečnicový olej moc dobrý. Ale to je na jiný článek a možná i na jiný blog.

    Takže použijeme to, co nám nejvíc vyhovuje a u nás je to rostlinný tuk v kostce. Jelikož mě nikdo neplatí, můžu říct i který používám já. Pokud se k němu v naší obydlené zatáčce dostanu, použiju Alsan, pokud mám rozmařilou náladu tak bude dokonce Bio. Chuťově je, podle mě, super. Ráda z něj dělám krémy do dortů i zákusků. Pokud ho nemám, použiju Ramu v kostce. Překvapivě je dnes vegan a chuť je s Alsanem srovnatelná. Nechám ji tak hodinu povolit při pokojové teplotě. Má být měkká, roztíratelná, neměla by téct. Mezitím si pokrájím dvě pořádné hrsti bylin. Teď je u nás nejoblíbenější Směs dvou dílů dobromysli (oregana) a po jednom dílu, bazalky, saturejky horské (nebo tymiánu) a přiměřeně něčeho barevného...teď určitě třeba monarda, měsíček nebo lichořeřišnice. Ony ty barevné by měli tvořit tak půl dílu a ve výsledné chuti se moc neprojeví. Dál si připravte k ruce olivový olej, česnek a sůl. Na kostku tuku budete potřebovat šest polévkových lžic olivového oleje, dva stroužky česneku a soli velkou špetku (cca 1/3 čajové lžičky) soli a skleněné nádobky na výsledný produkt. Normálně se máslo dělá tuhé a musí se nechat povolit. Já ho dělám mazací, spíš konzistence pomazánky.

    Povolený tuk smícháme s olivovým olejem. Dobře je smísíme aby olej nevytékal a tuk poměrně dost změknul. V lednici opět trochu ztuhne. Teď přichází chvíle pro bylinky. Jemně a s citem je vmícháme do tuku. Potom si na prkénko rozdrtíme lisem česnek a utřeme ho najemno se solí. To má dvojí význam, nebudou tam kusy česneku a sůl se rozpustí nebo alespoň skoro rozpustí. A nyní česnek k bylinkám a tuku a opět zlehka promíchat. To je vše. Přendejte to celé do nádobek a do lednice s tím. Vydrží než ho sníte. U nás to netrvá rozhodně ani měsíc...možná ani dva týdny.

    Pokud si nejste jistí a chuťově s tím nemáte zkušenost, začněte malým možstvím, klidně jen čtvrtinou. Přinejhorším to celé skončí postupně na bramborách.

Pro přehlednost ještě rekapitulace surovin:

250g Ramy v kostce (nebo Alsanu či másla) povolené

6 polévkových lžic olivového oleje

2 pořádné hrsti bylin 

2 stroužky česneku

1/3 čajové lžičky soli

    Pokud vám bylinky v másle zachutnaly, můžete zkusit třeba bylinkovou sůl, olej nebo ocet. Výroba je vcelku intuitivní, ale mohu ji popsat v některém z dalších blogů.

    Zpět k bylinkám. Pokud vám pít bylinkové čaje nevadí, nebo už nevadí, asi si rádi bylinky nasbíráte a usušíte. Možná i s takovou vášní, že jich za rok hodně vyhazujete. Já to dělám tak, že si na jaře obejdu naleziště a zapíšu, co letos kde asi poroste. Každý rok se to mění. Také je důležité vědět, že v červnu se louky sekají a něco tudíž stihne vykvést a my sklidit před sečí, na něco si ale budeme muset pčkat do července až to znovu obrazí a vykvete. A ono to obrazí a vykvete, nebojte.

Když víte, co z bylin kde roste (první roky jsem chodila s atlasem a určovala každý lísteček), tak si vyhledejte v knihách nebo na internetu na co se to používá, s čím se to míchá a kdy se to sbírá. Hlavní je zjistit, jestli mě, nebo někomu z rodiny, daná bylina na něco bude. Ať už jde o konkretní chronické onemocnění nebo nějakou skupinu akutních nemocí. U první skupiny víme, u druhé sbíráme a mícháme byliny abychom je měli pro jistotu doma. Preventivně se hodí mít doma směs na žaludek, průjem, různé druhy respiračních onemocnění, možná i na močovou soustavu a podporu jater. Pokud všechny byliny ve vašem okolí neseženete není ostuda některé koupit.

Není potřeba sebrat vše, co v okolí roste, i když je to super léčivka a všichni na sociálních sítích ji zrovna sbírají a fotí. Pokud neléčí žádnou z nemocí, které mám já nebo někdo z okolí, nechám ji, s úctou k přírodě a ostatním bylinářům, růst.

    Ještě se vrátím k léčebnému užití. Může se stát, že je pro vás nakonec přece jen nepřijatelné pít čaje. Celý den jste v pohybu a prostě to nejde. Pro většinu nemocí je tu možnost brát tinktury. Osobně, při problému s ledvinami, bych raději přišla na způsob jak pít ten nálev. Jinak je tinktura dobrý způsob jak si to celé zjednodušit.

    A ještě jeden tip k čajům. Pokud už máte bylinky, které vám vyloženě chutnají, zkuste si do každě směsi přimíchat, v objemu třeba půl dílu ostatních bylin, jednu z nich. Je dobré zjistit na co daná bylinka je a rozšířit pomocí ní účinek směsi. Například mátu k bylinkám na žaludek, mateřídoušku k těm na kašel, dobromysl k bylinkám na nervy a podobně. Známá a příjemná chuť vás možná smíří i s ne úplně skvělou chutí nálevu.

    Krátce bych ještě ráda zmínila další způsoby jak dostat byliny do svého života. Jsou to samozřejmě z léčebného užití i různé masti a mazání. Vyrábí se celkem snadno, je to zábava a v lednici vám vydrží i dva roky.

    Kromě léčebného tu máme ale i využití kosmetické. Můžete si třeba jen naložit lístky historických růží do oleje a při každodenním protřepávání máte za pár týdnů luxusní pleťový olej, to samé s levandulí. Složitější, ale ne nijak extrémně, jsou pleťové krémy, balzámy a tonika. Pokud máte bylinky rádi, je to další způsob jak se s nimi častěji osobně potkávat.

    Na úplný závěr ještě pro mě nejtajemnější používání bylin, pryskyřic a dřev, ať už nasbíraných nebo koupených. Letos jsem se začala hodně věnovat vykuřování. Zatím studuju a praktikuju, jsem učeň. Už ale vím, že je v tom víc, než se může zdát. Doporučuju to vyzkoušet. Samozřejmě je i tady dobré vědět, co pálit či nahřívat, a co ne. Ale je to radost a nové území k prozkoumání.

    Přeju ať si k bylinkám najdete cestu. Udělejte si ji snazší, lákavou, přizvěte na ní rodinu a přátele a začněte hned, protože léto je k tomu nejvhodnější. Čas plyne pomaleji a vytváříme si vzpomínky pro horší dny.