Voskované ubrousky

    Tohle je pro mě bezkonkurenčně objev letošního roku. Tedy ne že bych to vymyslela já, ale objevila jsem výrobky a postupy na zero waste diskuzích. Nejdřív jsem to zkusila trochu nedůvěřivě. Měla jsem pochybnosti ohledně údržby a trvanlivosti.

    Ubrousky stačí opláchnout studenou vodou, vosk je natolik nepřilnavý, že vše odteče. I přes pravidelné používání, některé ubrousky slouží už dva měsíce. Když se ubrousek nejeví v kondici, tak ho stačí převoskovat. Podrobně popíšu voskování v troubě pomocí štětce, ale zmíním i další dva způsoby.

    A na co se dají ubrousky použít? Zjednodušeně místo igelitových pytlíků a nepřilnavé folie. Balím do nich pečivo, sýry pro rodinu, přikryju jimi buchtu na míse. Můžete do nich zabalit svačinu nebo překrýt nádobu bez víčka, ve které je třeba sušené ovoce. Nejnovějším objevem je jejich kombinace s mísami z papíroviny. Po vyložení voskovaným plátnem jsou, kromě tekutin, použitelné téměř na vše.

 

    Na samotný ubrousek je lepší použít tenčí plátno, které tolik nenasákne vosk. Téměř všechny ubrousky na fotkách jsou ze starých, obnošených košil. Vosk musí být 100% včelí. Na tom rozhodně nešetřete. 

    Nejprve si ustřihněte velikost a tvar, který potřebujete. Nemusíte ho obrubovat, protože vosk bude třepení bránit.

   

 Na vařič dáme nádobu s voskem a velmi opatrně a pomalu rozehříváme. Na plyn dáme rozptylovač plamene

 

    Troubu roztopíme na 150°C a připravíme si plech na pečení vyložený pečícím papírem. Rozpuštěný vosk natíráme širokým štětcem na ubrousek. Pokud potřebujete velký formát, který se vám na plech nevejde, přeložte ho na čvrtiny. Po natření první části vložte plech do trouby a nechte vosk několik minut tavit. Plátno nemusí být dokonale natřené, budeme s ním dále pracovat.

 

 

Po vyndání z trouby přetřeme ubrousek několika tahy štětce, aby bylo navoskování rovnoměrné. Pokud je ubrousek přeložený otočíme ho a postupně takto navoskujeme všechny části. U malého formátu už máte hotovo.

Pokud do něj balíte sýr, je lepší aby ležel v lednici v plastové misce nebo na talířku. Lépe se s ním manipuluje a neleží v případném vlhku na poličce.

    Je možné voskovat i tak, že vosk na plátno nastrouháte a zapečete nebo zažehlíte mezi dvěma pečícími papíry. Mě ale stará pánvička, kterou i s papírem, zatvrdlým voskem a štetcem pověsím na zeď, přišla nejjednodušší. Voskuji jak potřebuji a je hned sklizeno. Pokud jste velmi ortodoxní ZW a chcete se vyhnout pečícímu papíru, stačí sehnat starý plech a voskovat přímo na něm. Stačí ho za horka utřít novinami nebo hadříkem.

Sociální sítě podruhé plus viktoriánský bonus

    Měla jsem rozepsaný blog...takový pěkný negativně laděný, plameny a síru dštící blog. Ale smazala jsem ho ve chvíli, kdy i mainstream začal lomit rukama nad klimatickou změnou a má sociální bublina denně sdílela další a další články na toto téma. A jelikož VY jste moje sociální bublina, pochybuji, že by se to k vám nedoneslo. Své snažení tedy raději napřu do nových praktických návodů jak chránit sebe, svou rodinu a svou planetu. 

    K původnímu tématu snad jen pár slov za mě a mou rodinu. Nejsme bezplastoví ačkoliv bojujeme, odpad produkujeme také a dokonce až letos jsme kvůli suchu zrušili bazén. Alespoň recyklujeme vše co jde a nenakupujeme bezhlavě. Když něco chci tak tomu dám měsíc...a po půl roce to obvykle zavrhnu jako nesmysl... Ovšem klimatická zpráva mě vybičovala k auditu domácnosti, co se odpadů týče a tak ke sledování spotřeby pitné vody. I na zahradě podnikneme další opatření. Beru to jako cestu, která pomůže jak zemi, tak i nám. Naučíme-li se žít skromně, budoucí změny nás nezasáhnou s takovou silou. Je čas přejít z fáze Popírání alespoň do fáze Hněv.

    

    Na Facebook a Instagram dávám krátké návody na věci, které zrovna dělám doma a přijdou mi k tématu...no a mám zrovna čas fotit i psát. Takže fotky jsou často málo kvalitní, spíš jen dokumentační.

    První, co by stálo za zmínku, je pomáda na rty. V tomto počasí se může hodit. 

   

   Vosk a oleje 1:1 cca. Chcete-li ji pevnější tak dáte vosku o trochu víc a opačně. Použila jsem levandulový olej (ne silici, ale olej ve kterém se louhovala levandule) a třezalkový olej. Ten zahojí prasklinky, které nadělá vítr a mráz. Ale pokud použijete mandlový nebo jiný výživný olej, výsledek bude skvělý. Vosk rozpustíme ve vodní lázni, přimícháme oleje a stáhneme z plamene. Když se složky spojí tak vyjmeme nádobu z vodní lázně. Mícháme do chvíle, kdy začne hmota houstnout. Přidáme šťávu z aronie zahuštěnou odpařováním a tři kapky kvalitní pomerančové silice. Silici volíme uváženě, protože rty jsou velmi citlivé. Ještě kašovitou pomádu dáme do nádobek a můžeme hned používat. Stačí na výrobu použít lžíci směsy olejů a lžíci vosku. Pomády nespotřebujeme tolik. Lepší je ji uchovat v lednici.

 

    Druhým příspěvkem jsou vysoce funkční tašky ze starých triček. 

    Tašek není nikdy dost zvlášť když nekupujete ty igelitové. Na nákupy máme látkové a háčkované síťovky, ale občas je potřeba nějaká navíc.

Tahle je vyrobená ze starého, hodně obnošeného trička a byla hotová za deset minut. Stačí ustřihnout rukávy, výstřih prostřihnout na úroveň průramků, otočit tričko naruby, spodní lem prošít a stáhnout pevnou přízí. Pro delší životnost ještě přizašiju konce všech švů, aby se nepáraly. A je hotovo. Nosnost je podle materiálu. Triko na fotce není bavlněné čímž se jeho nosnost zvyšuje. Jinak záleží na síle vzniklých uch. Tahle taška zvládá tříkilovou nálož. Už mám i další a vřele doporučuju.

 

    Zjistila jsem, že ještě všichni neznají povidla pečená v troubě:

    Jablka, která teď padají, už jsou dost sladká, aby se z nich dala upéct povidla. Je to nejjednodušší ze všech receptů na zpracování jablek. Naplníte pekáč s poklicí nakrájenými jablky se slupkou úplně po okraj, přidáte dle chuti pár hřebíčků a trochu skořice, na litr jablek lžíci jablečného octa a lžíci cukru, přiklopíme a na 150° pečeme. Jablka pustí šťávu a v tu chvíli odklopíme poklici a pokračujeme v pečení. Může to pár hodin trvat...kolem pěti hodin určitě. Letos kvůli suchu mají jablka silnější slupku, takže je lepší ke konci celou hmotu promixovat tyčovým mixerem. Dopečeme do opravdu husté kaše. Hmota ztmavne. Přendáme ji horkou do vyvařených skleniček a poklopíme na víčka. Stejně můžeme péct i švestková a hrušková povidla.

    Sběr nadzemních částí bylin končí. Pokud vám na zahrádce zbyly aromatické bylinky a koření, které ještě nejsou zmrzlé a stále mají silné aroma, můžete si je na zimu naložit do soli. Mě přerostly bylinky, které jsem si přesadila do nádob na zimní užití a tak jsem ostříhala je. Ze zahrady jsem přidala dobromysl. Směs obsahuje tymián, dobromysl, petrželku, koriandr, rozmarýnu. Bylinky obereme a čerstvé podrtíme v nádobě na sekání zeleniny. Přisypeme sůl. Té by měla být alespoň třetina objemu bylin. Znovu důkladně mixujeme. Přesypeme do nádoby s pevným uzávěrem a skladujeme ve tmě a chladu. Bylinky vydrží dlouho jako čerstvé. Sůl zůstane mírně vlhká podle toho jak vlhké byly bylinky. Používáme na solení při vaření i do salátů. Stejným způsobem můžeme vyrobit i jednodruhovou sůl.

Čtyři návody na blog stačí takže teď ten viktoriánský bonus. Jde o návod jak vyrobit písek na drhnutí a mám ho ze seriálu Viktoriánská farma. Návod je to směšně jednoduchý, ale funkční. Vezmete kousek cihly a obyčejný hrubý kámen. Cihlu třete až se začne uvolňovat prach.

Když máte prachu dost, přesijete ho přes jemné sítko, protože cihly často obsahují kamínky.

Prášek můžete dát jen tak do nádobky, namočit hadřík v octu a pak v prášku a drhnout. Nebo ho smíchat s malým množstvím slizu na praní a vytvořit tekutý písek či pastu. Velmi dobře drhne připálené nebo očazené hrnce, ale i dřez a sporák. Na nové povrchy bych ho asi nepoužívala a nebo vyzkoušela na skrytém místě. Nezdá se mi ale, že by mi něco poškrábal.

Recyklace oblečení a textilií vůbec

    V první řadě se musím omluvit za blogové zdržení, ale pozapomněla jsem na rodinnou dovolenou. Tudíž blog dnes a to na téma, které se velmi rozjíždí na sociálních sítích hned vedle protiplastové kampaně. Ze všech ekologických kampaní mám velkou radost, protože minimálně část nabádá k nakupování s rozmyslem nebo k tomu si některé věci odepřít. 

    My jako rodina moc v nákupech oblečení nejedeme. I pubertální dcera už víc přemýšlí, co koupit a teď to plánuje dorovnávat v seconhandech. Pro sebe občas něco přešiju, protože se mi většina konfekce nelíbí a navíc tedy zdaleka nemám konfekční postavu. Část oblečení po dětech rozdáme a zase nějaké dostaneme. A pak jsou tu oděvy, povlečení, prostěradla, ručníky, které se pro jakékoliv běžné využití nehodí. Jsou děravé, flekaté, nemoderní, divně barevné... A právě z těchto kousků je možno udělat něco dalšího, co může sloužit ještě velmi dlouho a může to být i hezké.

    

    Pokud se rozhodnete  starý textil zpracovávat, je možné jít dvěma cestami (pominu-li přešívání). Buď si ponecháte každý kousek hadříku, vypraný, složený a barevně roztříděný a čekáte až přijde jeho chvíle. Touhle cestou jdu já a je prostorově náročná. Mám textil na půdě v pytlích a moc to nedoporučuju. Lepší jsou velké krabice nebo přepravky. V pytlích se špatně hledá a během tvůrčího zápalu si způsobíte ve skladu chaos. 

Druhou cestou je, že si ponecháte jen to, co vám barevně ladí s interiérem a hodí se na váš konkrétní projekt. Takové kousky posbíráte po známých a doplníte v seconhandech. Z těchto textilií hned vystříháte potřebné kusy nebo je nastříháte na proužky, které spojíte. Tak budete nejspíš postupovat pokud máte méně prostoru a nebo chcete-li vyrobit konkrétní věc. Ani jeden přístup mi nepřipadá horší. Hlavně, že část textilu bude dál zpracována. 

    Je možné jej použít na háčkované puffy a mísy či koše a košíky, na tkaní koberců, rohožek a podsedáků na běžném nebo dostupnějším kolíkovém stavu, nebo výrobu všech těchto věcí ze sešívaných, splétaných látkových copů a určitě i patchwork nebo šití pytlíků či nákupních tašek. Možností je mnoho a možná by to byl námět pro ty, které rády něco dělají rukama. Třeba by někdo i rád zaplatil za to, že z pytle jeho vyřazeného oblečení pro něj vyrobíte něco do domácnosti. Mohl by mít dobrý pocit hned několikrát. Poskytne práci, bude se chovat ekologicky a vše se mu vrátí v podobě užitného výrobku.

    

    Věcí, ve které utopíte velké množství textilu, včetně úplně všech odstřižků a jinak nepoužitelných kusů, je puff. Takový háčkovaný (nebo pletený) taburet, který textilem i vyplníte. Může posloužit jako stolek nebo podnožka, ale na vyšších se dá i pohodlně sedět. Jeho životnost je velká a po rozebrání by měl jít i vyprat v ruce.

    Nebudu zde psát přesný popis, protože ten se mění s materiálem, ale navedu vás jak postupovat. Nejprve si na základě interiéru i možností určete barevnost. Výsledek bude spíš strakatý než jednolitě barevný, pokud předtím textilie ještě neobarvíte. Můžete ale určit, které barvy vynechat úplně a které využít co nejvíc. 

    Dalším krokem je nastříhání nebo natrhání látek na proužky široké 2 - 3 centimetry. Výhodou trhání je, že je mnohem rychlejší, střihnete vždy jen šev. Velmi se při něm ale práší a je lepší to dělat venku. Stříhání je pomalejší a je třeba víc hlídat šířku pruhu. Když máte nějakou část nastříhánu, tak začněte pruhy spojovat. Není dobré je jen svazovat. Lepší je každý nastřihnout a spojit jak je to vidět v odkaze. Tento postup mám vyzkoušený a je funkční. Je lepší nespojovat za sebou různobarevné pruhy, spíš jich spojit větší množství v jedné barvě. Vzhled výrobku je možné korigovat tak, že si již prostřižené proužky budete spojovat přímo při práci.

    Háček buď můžete koupit nebo si ho vyřezat z větvičky jako já. Není to těžké a ušetříte. Časem napíšu i o tom. Pokud budete kupovat, tak bych to viděla na číslo 10 a víc, podle toho jak při háčkování utahujete.

   

      
    Začínala jsem pěti řetízkovými oky spojenými pevným okem. Do kroužku jsem pak háčkovala krátkých sloupků co se tam vešlo. Kolečko jsem dál rozháčkovávala po řadách až získalo průměr, který má mít výsledný puff.

    Od další řady už se nepřidává a po řadách háčkuje do každého krátkého sloupku další krátký sloupek. Zase až do požadované výšky puffu. Tedy spíš o něco víc, protože používáním se celý puff slehne, trochu sníží. Pak jsem v dalších dvou řadách několik oček vždy ubrala aby se miska začala uzavírat. V tu chvíli přijde čas puff naplnit.

    Právě teď se nám hodí staré napínací prostěradlo, klidně děravé, a odstřižky nebo rovnou celé nepoužitelné textilie. Prostěradlo jednou stranou dáme dovnitř puffu až je jím puff vyložen a plníme otvorem dokud není puff pevný. Poté přetáhneme zbytek prostěradla dovnitř a pečlivě zastrkáme aby byl kolem dokola zbytkových textilií.
    Začneme háčkovat víčko stejně jako jsme začínali celý puff. Výsledná placka musí být o kousek menší než otvor. Do vycpávacího otvoru ji pak všijeme proužkem látky. Je dobré použít kontrastnější barvu abychom víko snadno našli až budeme puff prát. Místo, kudy jsme vycpávali, je lepší dát na zem.

 

    Je velmi zábavné při používání puffu rozeznávat jednotlivé kousky oblečení, které jsme měli rádi nebo je děti nosily jako malé.

Dalším způsobem zpracování proužků textilií je tkaní na kolíkovém stavu. Ten je mnohem dostupnější než stav listový a pro výrobu užitkových věcí do domácnosti poslouží dobře. O výrobě pomocí tohoto stavu se rozepíšu jindy až toho vyrobím víc. Zatím mám za sebou rohožku z pruhů rifloviny. Byla celkem rychle hotová a slouží skvěle už půl roku. Navíc vpodstatě bez změny vzhledu. Na zátěžové věci riflovinu doporučuji. 

Vyrábíte něco ze starého textilu?

Recyklace papíru na věci užitečné

    Recyklaci papíru se věnuju už poměrně dlouho. V tomto případě nejde ani tak o důvody ekologické, protože dobře vytříděný a odevzdaný papír je podle mě řádně recyklován i průmyslově. Ačkoliv může být pak bělen a barven a to už tak úplně eko není. Já spíš na začátku hledala materiál, kterého bude hodně, bude levný a široce využitelný. Tohle papír v různých podobách splňuje a přitom předměty z něj jsou zároveň lehké i pevné.

    Ale jako úplně první bych ráda představila využití papíru na zahradě. Tedy spíš nepotištěných kartonu zbavených lepící pásky. Takové my celoročně schraňujeme a pak využíváme k mulčování. Velmi se to vyplatí v místě, kde je nemožné se jinak zbavit plevele. Jejich užití je taky výhodné tam, kde je tráva, my tam chceme záhon a nemáme k dispozici žádnou techniku. Na pěstování zeleniny bych ho doporučila jen tam, kde nejsou problémy s vodou a se slimáky. V prvním případě karton pouští málo vláhy do země. Pokud vám prší málo, voda se pod karton ani nedostane. V případě slimáků se jim pod kartonem bude skvěle dařit i v sušších obdobích, kdy byste s nimi jinak problém neměli.

    Na zakládání záhonů je ale skvělý a zrýt takový záhon zvládne i žena. Je třeba počkat buď na jaro nebo na podzim na delší vlhké období. Plochu posekejte, trávu nechte ležet a můžete na ni navézt kompost nebo uleželý hnůj. Poté ji překryjte kartony tak, že se budou výrazně překrývat. Máte-li dost kartonu, položte dvě vrstvy. V této chvíli je dobré karton zatížít kameny a pokrýt starým senem, slámou nebo posekanou travou (tou ve slabé vrstvě aby neplesnivěla). Tento poslední krok má dva důvody, jednak bude budoucí záhon lépe vypadat v mulči ze sena než pokryt jen kartonem a také mulč udrží na povrchu více vláhy, která může pronikat postupně dovnitř. Mulč na povrch doplňujte dle potřeby. Když ponecháte toto na pozemku půl roku, tak pak stačí zbytek shrabat a zkompostovat. Pozemek zryjte, zem bývá kyprá a má drobkovitou strukturu, také je v ní mnoho  žížal.

    Dalším způsobem jak doslova spotřebovat letáky a noviny je výroba briket. Manžel je míchá půl napůl s pilinami, kterých máme hodně po řezání dřeva a je dobré je zpracovat. Postup není složitý, ale vyžaduje prostor odolný vůči vodě a hodně místa na sušení. Briketami ohříváme přes léto vodu v koupelnových kamnech. 

     Letáky nebo noviny se natrhají na malé kousky a namočí na den či několik dnů do vody. Pak se nástavcem na vrtačku, určeným k míchání barvy, rozmixují na co nejhladší kaši. Do té se nasypou piliny, promíchají a speciálním lisem na brikety se vytváří jednotlivé cihličky. Při lisování vytéká velké množství vody, proto se to nejlépe dělá venku. Pak už se dají brikety sušit, což trvá i několik měsíců. Nenechte se oklamat suchým povrchem, uvnitř může být briketa ještě vlhká. Je třeba počítat s tím, že v kamnech nehoří jako dřevo, spíš žhne. Ale při omezení přístupu vzduchu, žhne poměrně dlouho.

    Moje oblíbené zpracování papíru je na drobnější dekorace a užitné předměty. Technologie může být různá podle toho, jak moc času, energie tomu chcete věnovat. Úplně nejprostší způsob jsem použila na výrobu mísy na ovoce. Tu jsem opravdu potřebovala a používám jí už několik měsíců. Výhodou je, že když ji nešikovně chytnete a kousek se uloupne, spraví to libovolné disperzní lepidlo a nic není poznat. V pohodě pojme tři kilogramy ovoce.

   Na fotkách je postup celkem dobře vidět. Nejprve si papír roztrháme na malé kousky. Tady jsou použity výhradně ruličky od toaletního papíru. K papíru můžeme přidat libovolné sušené přírodniny, v tomto případě je použit starší čaj. Pokud chcete ale například okvětní lístky vcelku, přidejte je až na závěr. Roztrhaný papír zalijeme vařící vodou tak, aby byl ponořený. Po vsáknutí vody do papíru můžeme dolít. Papírové směsi dáme alespoň 24 hodin na změknutí. Poté ji dohladka rozmixujeme kuchyňským tyčovým mixérem. U menšího množství to funguje dobře. 

    Připravíme si velkou mísu, nepřilnavou folii, houbičku na nádobí nebo něco jiného, co dobře saje a dá se ždímat, igelit na překrytí stolu, plastové sítko (půjde umýt a dál normálně používat) a nádobu na odpadní vodu. Pokud to můžete dělat přes léto venku, budete to mít jednodušší. Já se k tomu dostanu spíš v zimě, takže se držím igelitu a hadru.

    Mísu poryjeme nepřilnavou folií, papírovinu nabereme do sítka, necháme okapat a o částech nanášíme na mísu. Jednotlivé vrstvy odsávamé a pěchujeme na podklad houbičkou. vytvoříme skořepinu o síle 1-1,5cm. Vyschnutím se vrstva ztenčí a na mísu, která má udržet váhu ovoce, potřebujeme nějakou pevnost. Můžeme vytvarovat i stojánek nebo jen rovné dno aby mísa dobře stála. Na závěr odsajeme co nejvíc vody a dáme mísu i s vnitřní předlohou schnout na slunce. To může trvat i několik dní. Když zpevní tak, že jde sejmout, sloupneme folii (kterou můžeme používat opakovaně) a necháme mísu doschnout zevnitř. Nesundáváme mísu předčasně nebo se nám schnutím zdeformuje. I do budoucna ji, plnou ovoce, nikdy nechytáme za okraj, mohl by se vylomit.

    Finální úprava je na vás. Já ponechala mísu zcela přírodní a ovoci to svědčí. Jen je třeba hlídat aby se nezačalo kazit, to by mísu znehodnotilo. Myslím, že oproti sklu a keramice papír dýchá a ovoce se tak nezapaří. Papír stačí oprášit nebo otřít rychle vhkou houbičkou. Pokud zvlhne tak ho znovu nechte uschnout. Pokud máte obavu nechat papír holý, je možné koupit bezbarvý lak či barvy s atestem na kontakt s potravinami. Můžete mísu buď napustit naředěným bezbarvým lakem, aby zůstala zachována struktura, nebo rovnou omalovat.

 

    Stejným způsobem můžete natlačit papírovinu do silikonových nebo vazelínou vymazaných forem a vytvářet například vánoční ozdoby.

   

    Pokud zvolíte spíš trhání novin na proužky, jejich máčení v řídkém uvařeném škrobu a lepení na formu nebo balónek, můžete kromě misek a třeba odpadkových košů, vytvářet i masky.

U tohoto koše je vylepen z proužků vnitřek aby byl hladký pro barvení.

    Pokud vám papírovina zbyde, vyždímejte ji v sítku a v menších dávkách zamrazte v igelitových sáčcích. Pak stačí zalít horkou vodou a počkat až rozmrznou. Kvalita se neztrácí.