Bylinky pro věčné začátečníky

    Je léto, všude plno bylin, chuť chodit ven a sbírat je a pěstovat, sušit a shromažďovat. A je to prima a dobře a určitě pozitivní volba...a má to svá úskalí. Pokud jste věčný bylinkový začátečník, jistě jste na ně již narazili. První, největší a nejčastější je, že vám bylinky prostě nechutnají. Jste například nastydlí a koupíte si bylinnou směs na nastydnutí, nebo si ji namícháte podle knih či internetu, pokud jste dobrodružnější. Doma si ji uvaříte dle návodu a vypijete první šálek, do druhého už se nutíte a večer už se sami před sebou vymlouváte proč třetí už ne. Ještě to pár dní zkoušíte a za pár měsíců zbytek bylin vysypete na kompost. To samé může platit i v případě, že si bylinky sami nasbíráte nebo dokonce vypěstujete. Následuje zklamání s tím, že to není pro vás. Možná si řeknete, že pravidelné pití bylinných nálevů je moc pracné a prostě se vám už do života nevejde. Netlačte na sebe, nevyčítejte si. Zkuste to pomalu, krok za krokem.                                                                                                                                                                                                                                                            

  

                                                                

     Většinou si to zkomplikujeme už na začátku. Sáhneme po léčivkách až když je to akutní a vlastně nevíme, co od nich čekat. Tak si to zkusme udělat co nejjednodušší. Zkusme hledat takové byliny, které nemají tak výraznou chuť a nebo nám naopak chutnají. Jen tak, bez očekávání. Maliník, jahodník a ostružiník jsou takové bylinky bez hořkosti, pachuti a razantních účinků. Meduňka, máta, monarda, mateřídouška nebo dobromysl jsou vyloženě dobré bylinky, u kterých jeden šálek denně nic nezkazí. Když vyberete pár bylin na zkoušku, pro začátek je nemíchejte. Nechte každou zaznít samostatně. Míchání může být trochu věda a je lepší se kdyžtak držet důvěryhodných zdrojů a receptur. Ale jsme na začátku a rozhodli jsme se pít třeba mátu. Co vám může vadit je cezení bylin. Může vám to přijít komplikované a nadělá se s tím nepořádek. Na to mám elegantní a přitom cenově přijatelnou radu: plnitelné papírové čajové sáčky. Kupujeme je v DM drogerii, v krabičce je jich 100 a jsou z neběleného, opravdu rozložitelného papíru, ktery může bez obav přijít na kompost. Naplníte potřebnou dávkou bylin, vložíte do hrnku nebo konvice a je to. Další problém může být délka louhování a to, že čaj zapomínáte včas slít. Nejjednodušší je si nastavit kuchyňskou minutku. Po deseti až patnácti minutách (zpočátku raději deseti) vám oznámí, že je hotovo.

    Nezabralo to? Ještě to nevzdávejte. Bylinky nemusíte jen pít. Začněte je čerstvé přidávat do salátu (dobromysl, bazalka), dělat z nich pesta (bazalka, bršlice...) nebo zkuste bylinková másla, oleje, octy. Nemusíte používat jen ty bylinky, které jsou zároveň kořením. Ty jsou samozřejmě chuťově nejnormálnější a ve směsi by neměly chybět, protože ji učiní přijatelnou nejen pro vás, ale i pro rodinu. Pokud do bylinkového másla (za mě kvalitního rostlinného tuku) ndrobno nasekáte dobromysl, bazalku a tymián, přidáte pár lístků růže, měsíčku, lichořeřišnice nebo monardy. Benefit možná nebude obří, jen pár minerálů a vitamínů, ale začnete si zvykat na jiné bylinkové chuti a navíc je takové máslo prostě krásné. Úžasná mozaika zelené a růžové nebo oranžové, mozaika chutí a barev. Hodí se za studena na bagetu, ale i na tousty, do zapékaných sendvičů nebo na omaštení brambor. Je to letos u nás doma, společně s pesty všech druhů, nejžádanější bylinková pochutina.

    Asi by se hodil přesnější recept na ten zázrak. Vyvíjela jsem ho pro skvělou chuť i konzistenci, tak snad jsem se trefila.

Bylinkové máslo:

    Běžně se dělá tak, že nasekáte pár hrstí bylin, necháte povolit máslo a vetřete je do něj...možná s trochou soli. U nás se máslo nejí, já jsem veganka a v rodině máme navíc intoleranci na mléko, proto používám rostlinné tuky. O nich u nás panuje mnoho mýtů. Dřív se ztužovaly způsobem, který nebyl zrovna zdravý a ani složení nebylo ideální, ale ani zde se vývoj nezastavil. Tak jako z tlačítkových mobilů se staly ty chytré, i rostlinné tuky jsou dnes mnohem chytřejší...totiž zdravější. Ve složení hledejte nenasycené omega mastné kyseliny, lněný olej a jako základ řepku. Ano, řepkový olej je, k překvapení mnohých, v našich podmínkách ze všech olejů nejzdravější. Může za to výhodný poměr omega 6 a 3 mastných kyselin. Tento poměr nemá například slunečnicový olej moc dobrý. Ale to je na jiný článek a možná i na jiný blog.

    Takže použijeme to, co nám nejvíc vyhovuje a u nás je to rostlinný tuk v kostce. Jelikož mě nikdo neplatí, můžu říct i který používám já. Pokud se k němu v naší obydlené zatáčce dostanu, použiju Alsan, pokud mám rozmařilou náladu tak bude dokonce Bio. Chuťově je, podle mě, super. Ráda z něj dělám krémy do dortů i zákusků. Pokud ho nemám, použiju Ramu v kostce. Překvapivě je dnes vegan a chuť je s Alsanem srovnatelná. Nechám ji tak hodinu povolit při pokojové teplotě. Má být měkká, roztíratelná, neměla by téct. Mezitím si pokrájím dvě pořádné hrsti bylin. Teď je u nás nejoblíbenější Směs dvou dílů dobromysli (oregana) a po jednom dílu, bazalky, saturejky horské (nebo tymiánu) a přiměřeně něčeho barevného...teď určitě třeba monarda, měsíček nebo lichořeřišnice. Ony ty barevné by měli tvořit tak půl dílu a ve výsledné chuti se moc neprojeví. Dál si připravte k ruce olivový olej, česnek a sůl. Na kostku tuku budete potřebovat šest polévkových lžic olivového oleje, dva stroužky česneku a soli velkou špetku (cca 1/3 čajové lžičky) soli a skleněné nádobky na výsledný produkt. Normálně se máslo dělá tuhé a musí se nechat povolit. Já ho dělám mazací, spíš konzistence pomazánky.

    Povolený tuk smícháme s olivovým olejem. Dobře je smísíme aby olej nevytékal a tuk poměrně dost změknul. V lednici opět trochu ztuhne. Teď přichází chvíle pro bylinky. Jemně a s citem je vmícháme do tuku. Potom si na prkénko rozdrtíme lisem česnek a utřeme ho najemno se solí. To má dvojí význam, nebudou tam kusy česneku a sůl se rozpustí nebo alespoň skoro rozpustí. A nyní česnek k bylinkám a tuku a opět zlehka promíchat. To je vše. Přendejte to celé do nádobek a do lednice s tím. Vydrží než ho sníte. U nás to netrvá rozhodně ani měsíc...možná ani dva týdny.

    Pokud si nejste jistí a chuťově s tím nemáte zkušenost, začněte malým možstvím, klidně jen čtvrtinou. Přinejhorším to celé skončí postupně na bramborách.

Pro přehlednost ještě rekapitulace surovin:

250g Ramy v kostce (nebo Alsanu či másla) povolené

6 polévkových lžic olivového oleje

2 pořádné hrsti bylin 

2 stroužky česneku

1/3 čajové lžičky soli

    Pokud vám bylinky v másle zachutnaly, můžete zkusit třeba bylinkovou sůl, olej nebo ocet. Výroba je vcelku intuitivní, ale mohu ji popsat v některém z dalších blogů.

    Zpět k bylinkám. Pokud vám pít bylinkové čaje nevadí, nebo už nevadí, asi si rádi bylinky nasbíráte a usušíte. Možná i s takovou vášní, že jich za rok hodně vyhazujete. Já to dělám tak, že si na jaře obejdu naleziště a zapíšu, co letos kde asi poroste. Každý rok se to mění. Také je důležité vědět, že v červnu se louky sekají a něco tudíž stihne vykvést a my sklidit před sečí, na něco si ale budeme muset pčkat do července až to znovu obrazí a vykvete. A ono to obrazí a vykvete, nebojte.

Když víte, co z bylin kde roste (první roky jsem chodila s atlasem a určovala každý lísteček), tak si vyhledejte v knihách nebo na internetu na co se to používá, s čím se to míchá a kdy se to sbírá. Hlavní je zjistit, jestli mě, nebo někomu z rodiny, daná bylina na něco bude. Ať už jde o konkretní chronické onemocnění nebo nějakou skupinu akutních nemocí. U první skupiny víme, u druhé sbíráme a mícháme byliny abychom je měli pro jistotu doma. Preventivně se hodí mít doma směs na žaludek, průjem, různé druhy respiračních onemocnění, možná i na močovou soustavu a podporu jater. Pokud všechny byliny ve vašem okolí neseženete není ostuda některé koupit.

Není potřeba sebrat vše, co v okolí roste, i když je to super léčivka a všichni na sociálních sítích ji zrovna sbírají a fotí. Pokud neléčí žádnou z nemocí, které mám já nebo někdo z okolí, nechám ji, s úctou k přírodě a ostatním bylinářům, růst.

    Ještě se vrátím k léčebnému užití. Může se stát, že je pro vás nakonec přece jen nepřijatelné pít čaje. Celý den jste v pohybu a prostě to nejde. Pro většinu nemocí je tu možnost brát tinktury. Osobně, při problému s ledvinami, bych raději přišla na způsob jak pít ten nálev. Jinak je tinktura dobrý způsob jak si to celé zjednodušit.

    A ještě jeden tip k čajům. Pokud už máte bylinky, které vám vyloženě chutnají, zkuste si do každě směsi přimíchat, v objemu třeba půl dílu ostatních bylin, jednu z nich. Je dobré zjistit na co daná bylinka je a rozšířit pomocí ní účinek směsi. Například mátu k bylinkám na žaludek, mateřídoušku k těm na kašel, dobromysl k bylinkám na nervy a podobně. Známá a příjemná chuť vás možná smíří i s ne úplně skvělou chutí nálevu.

    Krátce bych ještě ráda zmínila další způsoby jak dostat byliny do svého života. Jsou to samozřejmě z léčebného užití i různé masti a mazání. Vyrábí se celkem snadno, je to zábava a v lednici vám vydrží i dva roky.

    Kromě léčebného tu máme ale i využití kosmetické. Můžete si třeba jen naložit lístky historických růží do oleje a při každodenním protřepávání máte za pár týdnů luxusní pleťový olej, to samé s levandulí. Složitější, ale ne nijak extrémně, jsou pleťové krémy, balzámy a tonika. Pokud máte bylinky rádi, je to další způsob jak se s nimi častěji osobně potkávat.

    Na úplný závěr ještě pro mě nejtajemnější používání bylin, pryskyřic a dřev, ať už nasbíraných nebo koupených. Letos jsem se začala hodně věnovat vykuřování. Zatím studuju a praktikuju, jsem učeň. Už ale vím, že je v tom víc, než se může zdát. Doporučuju to vyzkoušet. Samozřejmě je i tady dobré vědět, co pálit či nahřívat, a co ne. Ale je to radost a nové území k prozkoumání.

    Přeju ať si k bylinkám najdete cestu. Udělejte si ji snazší, lákavou, přizvěte na ní rodinu a přátele a začněte hned, protože léto je k tomu nejvhodnější. Čas plyne pomaleji a vytváříme si vzpomínky pro horší dny.

Krém na obličej se solí z Mrtvého moře

    Historie receptu je jednoduchá. Existuje kosmetika s produkty z Mrtvého moře, pomáhá při kožních problémech, lupénce a podobně. Také jsem sama na sobě zaznamenala čistící účinky mořské vody, které byly zpočátku dost divoké a projevy nepříjemné, ale zlepšily mou pleť na mnoho týdnů. Účinky krému nejsou tak důrazné, ale věřím, že pravidelným používáním, budou znatelné.

    

    Je tu ovšem ještě jeden nezanedbatelný bonus. Mořská sůl (vlastně jakákoliv) je skvělý konzervant. Krém takto vyrobený vydrží v lednici měsíce. Při použití vitamínu E zůstanou v dobré kondici i tuky. Trvanlivost se prodlouží především u krémů, do kterých použijete bylinné výluhy ať už ve vodě nebo v oleji. I když výluh pečlivě filtrujete, vždy tam jemné organické částečky zůstávají a mohu časem plesnivět. Protože se krémy lépe dělají ve větším množství, cca 200 ml a více,  konzervace se hodí. Druhá možnost je o krémy se dělit s kamarádkami a nebo vyrábět společně.   Existují jiné způsoby konzervace, ale mě jde především o čistotu a dostupnost, jak fyzickou tak finanční. Sůl z mrtvého moře seženete v každé lékárně a není drahá. Budu zkoušet další druhy solí, například mě láká himalájská. V nouzi je možné použít i běžně dostupnou mořskou jedlou sůl. Otestuju i další způsoby konzervace a uskladnění a v nějakém dalším článku se o výsledky podělím.

    Krém, na který sem dám recept, měl být konzistencí, barvou a vůní co nejpodobnější komerčním výrobkům. To naráží na jeden zásadní problém a tím je to nejskvělejší v domácích krémech, byliny. V tomto krému je obsažen měsíček lékařský v dvojí formě, výluh v horké vodě a výluh v oleji. Na obojí je teď ta pravá chvíle, protože měsíček můžete mít čerstvý. Jak vyrobit olejový výluh najdete v jednom starším článku. Problémém bylin v kosmetice není jen její trvanlivost, jde i o její vůni a barvu. Byliny, zvláště v oleji, jsou specificky cítit a až na vyjímky (růže, levandule...) to není vůně, kterou si každý oblíbí. Řešením jsou silice, tam je potřeba nejít jen po vůni, ale i po vhodnosti pro váš typ pleti, předem otestovat reakci kůže a uvědomit si, že silice jsou silným koncentrátem s často důraznými účinky. Já protentokrát použila jeden ze vzorků olejového arabského parfému, bílý mošus (white musk). To je velmi čistá až mýdlová vůně a do kosmetiky se hodí. Celkově jsou arabské olejové parfémy do kosmetiky vhodné, protože jsou poměrně stabilní. Je ale potřeba si uvědomit, že ne vždy jsou zcela přírodní. I tady je třeba vyzkoušet reakci kůže.

    Někdy je použití bylin vyřešeno přidáním lihových výtažků, tinktur. Ty mohou vyřešit hned dva problémy. Jsou-li přidány až po ohřívací fázi, alkohol zafunguje jako konzervant. Tyto výtažky jsou také méně cítit. Rozdíl je ovšem v účincích. Nejsilněji bude vždy působit kombinace všech tří způsobů zpracování. V každém z těchto tří médií se vylouhuje trochu jiná sestava účinných látek. Pokud budete dělat čistě léčebný krém (měsíčkový, kostivalový, třezalkový) tak je tohle kombo superúčinné.

    Barva bylinných krémů není zcela bílá. Emulgace krém velmi zesvětlí, ale nikdy do komeční zářivosti. Já jsem do toho svého dala nepatrné množství červeného potravinářského barviva rozpuštěného v několika kapkách vody. Chystám se vyzkoušet barvící sílu bezinek a aronie.

Krém na obličej se solí z Mrtvého moře a měsíčkem lékařským

10 ml včelího vosku

200 ml libovolného oleje s vylouhovaným měsíčkem

200ml výluhu z měsíčku

1 vrchovatá čajová lžička soli z Mrtvého moře

20ml kosmetického glycerinu

špetka potravinářského barviva (volitelné)

olejový parfém nebo silice (volitelné)

tyčový mixér

    

     Předem si připravíme výluh z měsíčku lékařského. Vezmeme pět právě rozkvetlých květů (nebo 2 lžíce sušené drogy) a zalijeme ji 300ml vařící vody. Necháme odstát 20 minut až půl hodiny. Scedíme a odměříme 200ml výluhu.  Toto vše platí jen pro vnější užití. Pro pitné kůry se množství i čas louhování liší. Přidáme mořskou sůl a dobře rozpustíme.

    Do vodní lázně dáme rozpouštět včelí vosk. Mezitím v další vodní lázni ohřejeme měsíčkový olej na teplotu cca 60°C. Poté vléváme pomalu olej do nádoby s voskem, tu máme ve vodní lázni už na vypnutém vařiči.  Mícháním oboje propojíme. Pokud se vosk sráží, prohřejeme směs ještě krátce společně. 

     Směs oleje a vosku vyjmeme z vodní lázně. Nyní vezmeme si tyčový mixér, výluh měsíčku ve vodě a za stálého mixování velmi pomalu vléváme vodní složku do olejové. Je to trochu jako výroba majonézy. Když se oboje propojí, máme pravděpodobně řidčí emulzi. Nyní přidáme glycerin, krátce promixujeme a necháme zhruba 20 minut chladnout. Pak jen přidáme barvivo a parfém či silice. Oboje dáváme do krému vychladlého pod 40°C. Teď už by měl mít krém správnou konzistenci. Ještě lehce zpevní v ledničce. V tomto poměru vodní a olejové složky se krém dobře roztírá a vstřebává i po vyndání z chladu. Díky přídavku glycerinu spolu s vodou má dobré hydratační schopnosti.

    

Bylinné oleje, tinktury a octy pro kosmetické účely

Právě je doba nevětšího sběru bylin a tak si je, kromě sušení, nakládám na pozdější použítí do oleje, lihu a octa. Tyto oleje, tinktury a octy pak dále využívám po celý rok (nejen) do kosmetiky. Samozřejmě jsou dostupné různé velmi kvalitní oleje, ale většina nepochází z naší oblasti. Dlouhodobě se snažím soustředit na místní suroviny a výživnost cizozemských olejů nahradit bylinkami. Brzy bych ráda vyzkoušela i nějaké zajímavější místní oleje (makový, lněný, konopný).

Je to vlastně úplně snadné. Vybranou bylinku trochu natrháte aby se vám vešla do sklenice, trochu jí upěchujete a zalijete olejem.Používám nejdostupnější slunečnicový, ale pokud máte nějaký jiný oblíbený, je možné použít ten. Skleničky zašroubuji a umístím na velmi teplou půdu. Neměly by být na přímém slunci, ale teplo urychlí louhování. Pokud nemáte tuto možnost, můžete je otevřené na deset minut ohřát ve vodní lázni, ale jen velmi zvolna. Pak je zašroubujte a nechte louhovat v pokojové teplotě. Četla jsem i o ohřátí v jogurtovači přes noc, pak nechat pár dní až týdnů dojít. Když máme sklenice takto připravené, každý den je alespoň jednou (ale raději dvakrát) protřepeme a snažíme se, aby byl rostlinný materiál ponořen v oleji jinak by mohl začít plesnivět. Pokud uměle nezahříváme, ponecháme byliny v oleji týden až dva.

Stejně dělám i tinktury (až na zahřívání). Pro kosmetické účely stačí bylinku naložit do konzumního alkoholu. Tinktura nejen účinek rozšíří, ale třeba pleťovou vodu i konzervuje. Ovšem je třeba myslet na to, že alkohol pleť vysušuje a nepřehnat to s ním. K louhování v octu používám jablečný (do pleťových vod) a běžný kvasný jako oplach na vlasy.

Bylinky vybírejte pečlivě a sami si o nich něco přečtěte. Vyhněte se těm, které mohou způsobit potíže na slunci. Napadá mě jen třezalka, ale bude jich víc. Třezalku používám jen do zimních pomád na rty a hojivých mastí na nosík při rýmě (kromě klasických léčebných užití). Pokud máte méně času a nebo prostoru, můžete si připravit rovnou směsi bylin a do krémů používat rovnou ty.

 V oleji mám nyní naložen protizánětlivý popenec (už slitý), ořechové listí, svízel a jitrocel do krému na akné, tymián na mastičku při rýmě, mrkev (kořen) do opalovacího krému. Určitě přibude třezalka, heřmánek, tužebník, majoránka, kostival, měsíček, řebříček, růže a kdovíco dalšího. Výhodou je, že kromě krémů můžete pouhým přidáním vosku vyrobit jak jednodruhovou tak směsnou léčivou mast.

Tinktury vyrábím i klasické pro léčbu, ale tyto bývají ve víceprocentním lihu. Kromě pleťových vod se dají směsi tinktur i tinktury samostatné použít do gelů ať již léčebných nebo kosmetických. Navíc mícháním výluhu olejového, vodního a lihového dosáhnete komplexnějšího výsledku, v každém mediu se totiž rozpouští jiné látky.

Do pleťových vod přidávám i jablečné bylinkové octy na vyrovnání ph kůže. Na vlasy zase louhuji v octu kopřivy, ořešákové listí a přesličku. Do oplachu stačí jedna lžíce a funguje to jako kondicionér. Ředit můžete jak vodou, tak i bylinkovým odvarem.