O vodě upřímně a s emocemi

         Tenhle příspěvek jsem začala psát někdy v roce 2019. To už sucho ukázalo co umí a bylo jasné, že tu s námi nejspíš v různých podobách zůstane. Proč jsem ho nedopsala už nevím. Následovaly jiné články a covid a válka na Ukrajině se všemi úzkostmi kolem ní. Ono to dokonce předchozí tři roky vypadalo, že to možná nebude se suchem tak zlé. Letos se však vrátilo i s jasným poselstvím: bude to střídavě dost zlé a vy se musíte přizpůsobit. Blog nechávám v původní podobě, bude působit autentičtěji. Kurzívou psané poznámky, vložené do původního textu, jsou současné.

     Nejdřív opět několik vysvětlení. Dala jsem si pauzu, protože jsem byla unavená, zahlcená vším, co je třeba rychle vyřešit a prostě jsem potřebovala odstup. Pozorovala jsem půl roku měnící se svět. Mění se opravdu rychle a sama nevím jestli je možné reagovat na ty změny ve všech rovinách...nezhoršovat, být občansky aktivní, chránit okolí a držet v bezpečí rodinu. Takže dál děláme co můžeme a na svá záda nakládáme kolik jen uneseme. Tentokrát je to povinnost chránit vodu a šetřit s ní.

       Hodně lidí k sobě tyto věci nechce pouštět, nechce nad tím ani přemýšlet a trápit se tím. Jenže dokud neznáme pravý stav věcí, jak se můžeme rozhodovat? Jak můžeme říct, že jednáme adekvátně k riziku? Nejhorší možné je si říct, že dělám dost a že je to stejně jedno.

    Dnes tedy o vodě. Ráda bych byla v tomto příspěvku upřímná i přes to, že mi to nebude úplně příjemné. Ráda bych byla uvědomělá od narození, nikdy neokusila maso ani jiné živočišné produkty, nejezdila autem a vodu používala jen na mytí a pití. Pravdou ovšem je, že pokud jde o vodu, mám černé svědomí. Měli jsme na zahradě deset let bazén. Takovou tu ošklivou modrou trubku trčící nad zemí. Osm let byl napušten a využíván. Chemie jsem sice používala poměrně málo a část vody na jaře použila na zalití zahrady, ale to nic nemění na tom, že to byla původně voda pitná a teď se za to stydím. Letos na jaře jsem ho rozebrala a dost se mi ulevilo. Vím, že jsou obce, které nejsou napojené k veřejnému vodovodu a s tímto velmi bojují. Jedno napuštění bazénu může způsobit problém. Ze dne na den se jistě nepovede přesvědčit všechny ke zrušení bazénů nebo jejich použití jako nadrží na dešťovku. Pokud se nedokážete bazénu vzdát, a já to v tuhle chvíli nijak nehodnotím, pokuste se vymyslet jak na podzim tuto chemizovanou a umrtvenou vodu dál použít. Jediné, co mě napadá je její přečerpání a využití na splachování záchoda, to by ovšem vyžadovalo nějaké technické řešení.

    Lidé se občas diví, proč je stále zmiňována právě pitná voda, když na většině našeho území je jí dost a tam kde chybí, se doveze v cisternách. Tato voda ovšem musí projít náročnou úpravou, při které se stává jak biologicky tak chemicky vhodná k pití. Nesmí obsahovat žádné viry ani bakterie. Neměla by výrazně zapáchat a být kalná. Taková voda nám teče z kohoutku, takovou se myjeme, splachujeme záchody a napouštíme své bazény. Někdo by řekl, že je to jedno, protože se tato voda stejně dostane po vyčištění zpět do řeky. To má ovšem dva aspekty. Úprava vody spotřebovává nějaké množství zdrojů (a to ta první i ta druhá). Potřebujete energii, chemikálie, filtry...možná je toho dokonce ještě víc. Na to je třeba myslet při každém použití pitné vody. Po přečištění v ČOV je voda biologicky zcela mrtvá, což je druhý aspekt používání pitné vody. To, co se vrací do řek, není stejné jako to, co jsme před všemi úpravami čerpali. Samozřejmě že v přírodě nic nezůstane stejné, pasivní, a voda se smíchá s tou biologicky aktivní. Ovšem určitá zátěž pro přírodu to je. Pak jsou však ještě stále obce, které nemají k čističce přístup a pouští šedou vodu přímo do místních potoků. Tak je tomu u nás. To pak musíte hodně přemýšlet v čem prát a čím mýt nádobí.
   
    A opravdu nestačí si říct, že Jar u nás používá každý, je to stará značka a je český! Otočte si přípravek, který používáte, a přečtěte si zadní stranu. Obvykle je tam plno výstražných piktogramů a pokud není přípravek ekologický tak i zajímavé povídání, co vše napáchá v přírodě. Najděte si svou alternativu. I do myčky existují ekologické prostředky a na přímé mytí je jich několik. Jsou dražší, ano, ale pokud zrovna rodina opravdu velmi nestrádá, peníze na toto se najdou. Používejte i tak prostředek s rozmyslem, dávkujte ho pomocí nějaké odměrky. Pokud jí člověk nepoužije, má sklon lít do dřezu saponátu víc než je třeba. 

    To už jsme u praktického chodu domácnosti. I my se k mytí nádobí snažíme volit co nejšetrnější prostředek. Střídavě je to nějaký ekologický gel a běžné mýdlo, tedy spíš mýdlový sliz. K oplachu využíváme ocet. Nevlastníme myčku na nádobí. Argumentem pro její používání je obvykle právě úspora vody. Ano, pokud myjete nádobí pod tekoucí vodou, tak je to určitě pravda. Já to řeším napouštěním dřezu. Máme dvojdřez takže v jedné jeho časti je horká voda s mycím prostředkem, ve druhé octový oplach a nádobí dávám okapat do velkého plastového lavoru. Téměř veškerá jídla, která rodina sní, připravuji doma, takže nádobí je třeba umýt dvakrát denně. To by ovšem bylo třeba udělat v myčce také. Nemůžeme vlastnit tolik nádobí, aby vystačilo pro přípravu a konzumaci pěti jídel denně pro čtyřčlenou rodinu.

Do vody na oplach používam octa jen trochu a bez problému jí zaliju růže nebo trávník.

    Přechod na tento systém byl nepohodlný a stál mě na čas i pomocníky. Dnes se z toho stala rutina, nádobí je po octu lesklé, ale cítit po něm není. Pokud vám i tak ocet vadí, je možné použít trochu kyseliny citronové, mycí prostředek svým kyselým pH zneutralizuje stejně dobře. Jen při mytí nádobí pomocí mýdla nebo mýdlového slizu počítejte s tím, že působení na mastnotu je jiné. Na rozdíl od tenzidů v komerčních saponátech ji nerozpouští, ale sráží. Proto se vám bude mastnota usazovat na krajích dřezu. S tím můžete naložit dvěma způsoby. Buď při vypouštění stěny omýváte a vypustíte tento tuk do odpadu, nebo stěny po vypuštění otřete zmačkanými novinami. Tyto noviny dejte bud do směsného odpadu, nebo je zkompostujte. Druhý způsob ocení každý, kdo má s tukem v odpadech problém. Aktuálně to dělám druhým způsobem a funguje to.

    Po čtyřech letech musím přiznat, že u ručního mytí jsem zůstala, ale u mytí mýdlem ne. Důvodem je, že o víkendu nemyju nádobí já a mé nadšení pro alternativní řešení nesdílí celá domácnost. Nicméně používáme Ecover, který by měl být šetrný. A asi i je, protože mi po něm, na rozdíl od Jaru, neslézá kůže na rukou (od dětství mám citlivost na některé chemikálie, a s věkem jich jen přibývá). Nicméně mýdlo zůstává jako krizová varianta.

 

    Kromě nádobí vypouštíme do odpadu ještě vodu z mytí a praní. Prací prostředek jsem vyřešila před zhruba deseti lety mýdlovým slizem, který tady na blogu taky mám. Máchám místo aviváže v běžném kvasném octu. Prádlo není nijak cítit. Když píšu nijak tak opravdu nijak. Po sušení venku snad jen sluncem a větrem. Voda z praní nám jde zatím přímo do odpadu. Uvažuju o jejím využití na splachování nebo alespon úklid domácnosti, protože není tak špinavá, aby nešla použít. Zvláště když se naředí vodou z máchání. pro začátek bych ráda našla místo pro nádrž na její záchyt. Je to trochu nešťastné, protože splachovat by se muselo ručně a nejsem si jistá, jestli k tomu přiměju sama sebe natož rodinu. Je to věc, kterou promýšlím v rámci nakládání s vodou.

     Nadále peru v mýdlovém slizu a máchám v octu. Zkusila jsem to pár měsíců bez pračky a dá se to zvládnout s pěkně vypraným prádlem. Tedy v létě, kdy to rychle schne.

    Abych zůstala ještě u koupelny, tak zmíním vodu z vany. Měla jsem snahu zachycovat i vodu ze sprchování. Naučila jsem se ovšem umýt se v tak malém množství vody, že je pak těžké ho z té vany dostat. Velmi doporučuji úspornou hlavici na sprchu. Její použítí opravdu množství vody sníží. K mytí používám to nejobyčejnější mýdlo vyráběné z rostlinných olejů. Vlasy si myju aktuálně buď jen vodou nebo, a to častěji, žitnou moukou, k oplachu používám domácí jablečný ocet. Může vám to znít exoticky, ale jde o metody, které jsou dnes používané více, než byste čekali. Zkuste si vyhledat metodu No poo (mytí vlasů bez šamponu). Možná naleznete mezi No poo možnostmi i nějakou pro sebe. Chvíli zabere hledání vhodného postupu, ale může to nakonec přinést výrazné zjednodušení do vašeho života a cesta k jednoduchosti je ta správná. Výsledkem toho všeho ale hlavně je, že do vody, vypouštěné do potoka, nejde nic, s čím by si jeho samočistící schopnost neporadila.
    Fotka níže má dokumentovat, že i na No poo metodě můžete normálně vyjít mezi lidi a z vlasů vám neopadává těsto či jíl. Fotka je pět let stará a žitnou moukou jsem si v té době myla vlasy už dva roky nepřerušovaně.
V pozadí je ostatně také zmiňovaný bazén.

        U mytí žitnou moukou jsem s pár přestávkami zůstala dodnes. Vždy, když mě lenost přemůže a použiju šampon, vytrestá mě to přesušenými vlasy a problémy s pokožkou hlavy. A jelikož mám vlasy opravdu dlouhé, ušetřím tak i nějaké peníze. 

    Problematické, z hlediska vody, jsou splachovací záchody. Přinesly lidstvu hodně dobrého co se týče hygieny a tudíž zdraví. Bydlíte-li ve městě, nemáte moc jiných možností, protože současný systém tomu není uzpůsoben. Možná se to s čím dál náročnější úpravou pitné vody změní. Na venkově se můžete vrátit k systému klasické latríny, ale to není pro každého přijatelné a před vytvořením takového wc je třeba něco nastudovat. Mnohem zajímavější může být taková separační nebo kompostovatelná toaleta. Vyhledejte oba výrazy a zjistíte, že oba typy mohou vypadat jak úplně moderně, tak i velmi alternativně. Vybere si opravdu každý. Jen musíte vyřešit jak je přípustné naložit třeba ve městě s obsahem. I na venkově to bude chtít nějaké změny v kompostování. Obsah toalety by měl ležet čtyři roky než se použije k hnojení. Je to doba, kdy bezpečně vymizí jak případní paraziti, tak i viry a bakterie. Dále se s tou myšlenkou musí všichni doma ztotožnit, protože se bude denně muset řešit obsah takovéto toalety. No a nakonec budete muset instruovat každou návštěvu o způsobu jakým se u vás toaleta používá. Ovšem z hlediska udržitelnosti i ve chvílích, kdy by nešla voda a celkově nastala nějaká složitá situace, je dobré vědět jak to funguje a jak to vyrobit.
    Vrátím se ještě k úklidu a celkové péči o dům. Vše, co čistíme pomocí vody, ji také znečistí. Na blogu byl k čistícím prostředkům článek, takže jestli potřebujete nějaké tipy v této oblasti, nahlédněte prosím.

    Letos na jaře se objevil tento článek a inspiroval celý projekt. Na stránce projektu najdete plno informací a tipů pokud jde o nakládání s vodou. Já sama od jara shromažďuju vodu v kuchyni jak z oplachu nádobí, tak z mytí zeleniny, oplachu rukou a prostě vše bez saponátu. Vedle vchodu na zápraží mám 15l kýbl a pokud se mi nechce hned běžet zalít cukety, růže nebo nějaký keř, tak liju vodu do něj. Stejně tak když prší.Za den ho nasbírám plný a někdy ještě půlku dalšího. Už na základě této informace mi bylo i řečeno, že plýtvám vodou. Ale zkuste to pár dní sami. Pokud vaříte doma naprostou většinu jídla, nekupujete polotovary, jíte hodně ovoce a zeleniny, čaj nepoužíváte pytlíkový, ale sypaný a kávu mletou a ne rozpustnou, louhovanou například ve french pressu. Pokud vařím opravdu několikrát denně a od nápojů vyplachuji nádoby do tohoto kyblíku včetně lógru a čajových lístků, naplním takový kyblík velmi rychle. Ale tato voda zalije na zahradě to, co bych stejně zalévala. Ano ještě můžeme přestat pít kávu a čaj...

       Ráda bych ještě namontovala kanystr na odpad v koupelně. To bude ovšem asi obnášet změnit značku zubní pasty, protože tou, kterou používá rodina, si nejsem jistá. Na mytí rukou používáme běžné jádrové rostlinné mýdlo. Množství, ve vodě po mytí rukou obsažené, by nemělo stromům ani keřům vadit. Nic jiného nám v koupelně do odpadu nejde. Zatím se to nestalo, hledám co nejvlídnější a obecně nejpřijatelnější technické řešení.

    Tím se už dostáváme k zahradě. Samozřejmě že by bylo úžasné mít obrovskou podzemní nádrž! Ovšem bydlíme na skále. Bydlíme na skále až tak moc, že místy na dvoře vykukuje ze země. Pokud chci někde díru hlubší než 30 cm, tak je to dobrodružství. Tím podzemní nádrž padá. Chceme pořídit velké nadzemní nádrže, ovšem to bude chtít přemýšlení, plánování a měření. Pozemek je úzký a nádrže nesmí bránit v jeho užívání. To především pokud jde o dvůr. Na zahradě musíme na stodolu doplnit okap na druhou půlku střechy. Dřív nám stačila vana a sud. Plnilo se to deštěm průběžně a další vodu nebylo třeba chytat. Zalévám zeleninu jen když je to opravdu třeba. Sázím na kvalitní kořenový systém a hlavně mulčování.

 Zahrada nám zatím poskytuje dost sena pro morčata i jako mulč. používám také veškerý plevel, který vytrhnu. Položím ho navrch mulče, kde uschne a stane se neškodným. Muč máme u keřů, stromů a od chvíle, kdy rostlinky povyrostou a jsou schopny čelit slimákům a šnekům, tak i kolem zeleniny. Jako mulč používám i posekanou trávu ze dvora. Ten ovšem letos kosíme ještě mnohem méně než obvykle. O tom ale budu psát níže.
Od čeho jsem téměř zcela ustoupila jsou vyvýšené záhony. Zbývá mi jen jeden na cukety a ten mám blízko kuchyně. Obden dostane svou dávku kuchyňské vody. Dlouhý vyvýšený záhon, několik let přehazovaný a plněný organickým materiálem, byl natolik vysychavý, že jsem ho rozebrala. Nemohu založit klasické vyvýšené záhony s masivním dřevěným jádrem, protože na to nemám dost materiálu. Ovšem pochybuju, že by u nás aktuálně fungovaly. Hlavní hodnotou bude v této době přizpůsobivost. Sledujeme a měníme přístup k okolí.
    Pěstuju samozřemě i léčivé byliny a nějaké květiny. S přihlednutí ke klimatickým změnám se vlhkomilným rostlinám zatím vyhýbám. Plánuju je vysadit kolem budoucího většího jezírka. Květiny a byliny, které jsou volně v půdě zalévám jen při vysazení dokud se neuchytí. Usiluju o to, aby se výsadby zatáhly a nebyla mezi nimi holá půda. Než se tak stane, rovněž mulčuji. Pokud jde o léčivky a rostliny pro hmyz, mám toho většinu ještě před sebou.

    Snažím se poskytnout vodu i hmyzu, ptákům i zvěři. Nádoby jsem umístila po celém pozemku a denně je dolévám. První menší jezírko je ve výstavbě a sedá si. Zatím vyčkávám jestli bude třeba ještě osazovat. Vzniklo téměř v místě, kde býval bazén. Je určeno především jako napajedlo a rovněž má vyrovnat mikroklima svého okolí. Chystám se kopat jedno větší, ale bude záležet především na tom, co dovolí skála pod pozemkem.

       A teď doplnění po čtyřech letech. Pořídili jsme 1000 litrovou nádrž a 200 litrový sud. Plánujeme další nadzemní nádrže. Zahradu z řadu vůbec nezaléváme.

Druhé jezírko zatím není spíše z prostorových důvodů. zabíralo by aktuálně místo potřebné pro keře. Hledám mu nové místo.

       Voda je a bude základní potřebou pro fungování života na této planetě. Už dnes je plná mikroplastů (jako vše ostatní), dusíku, fosforu a dalších látek, které její kvalitu a využití zhoršují. Sami ten proces samozřejmě nezvládneme zvrátit a ani zastavit, ale můžeme si po čase říct, že k tomu nepřispíváme.

zdroj Proveg.cz

           Poslední obrázek ponechám bez komentáře, protože vím, že to budí emoce. Je tu jen k zamyšlení.

Stručný rodinný průvodce zajímavými časy 3.díl - potravinová bezpečnost

    Na začátek chci napsat, že je to dlouhé a celkem nudné a to jsem pro účely blogu ještě krátila. Navíc to ještě není celé. Budou následovat recepty a jídelníčky. Upozorňuji, že tohle není žádná preperská příručka pro přežití v lese. Texty mají pomoct vytvořit domácnost udržitelnou v jakýchkoliv podmínkách. Není to tudíž omezeno na nějaký konkrétní kolaps, ale naopak to umožní i v běžném provozu snížit plýtvání a produkci odpadu. 

     Při tvorbě zásob mysleme na to, že při neočekávané situaci můžeme potřebovat alespoň dvoutýdenní zásobu snadno připravitelného jídla. To by mělo stačit buď ohřát nebo jen krátce vařit. Můžeme do zásob zařadit i trvanlivé potraviny vhodné k okamžité konzumaci. Dlouhodobé zásoby vytváříme především v období sklizně dané suroviny a nejlépe nákupem od pěstitele či chovatele. Je dobré si takové kontakty vybudovat a udržovat. pomůže to oběma stranám.V začátcích se dá přes internet sehnat celkem široká škála rýže, luštěnin a těstovin v gastro balení např. po pěti kilogramech, mouka ze mlýna atp.

    Obě zásoby držme oddělené a mějme v nich pořádek. Je třeba ze zásob průběžně vařit, aby cirkulovaly. Ty první, které máme pro snadnou spotřebu, vydrží cca rok a během tohoto roku je zvládneme obměnit. Vozíme je sebou na dovolené nebo výlety a nebo z nich vaříme ve chvílích, kdy potřebujeme řešit jiné věci než jídlo. Vedeme si ovšem pečlivý seznam, ze kterého jednotlivé složky vyškrtneme nebo smažeme či opět doplníme. Seznam můžeme vést elektronicky, ale vyplatí se mít i písemnou evidenci, kterou doplníme alespoň jednou měsíčně. Tohle je činnost, kterou zvládnou i odrostlejší děti a bude je to nejspíš bavit. Jednou týdně na základě toho dokupte chybějící potraviny.

Vytvořte si rodinnou krizovou kuchařku, kde budou jídla jak ze zásob, tak prostá jídla ze surovin. Klidně podle těchto receptů vařte s dětmi. Něco nového se naučí a budou vás moct zastoupit v případě nemoci. 

    Také se vyplatí vytvářet každý týden jídelníček a podle něj nakupovat potraviny. V tomto případě je jedno jestli jde o sušené suroviny nebo ovoce a zeleninu. I pokud nakupujete denně, tak je dobré mít týdenní seznam. Zjistíte, že to šetří peníze a nevyhazujete nespotřebované potraviny. V jídelníčku zohledněte pravidelný režim rodiny a přizpůsobte se mu. Jídelníčky obměňujte, ale můžete je pravidelně recyklovat, ušetří to práci. Ve vytváření jídelníčku vám pomůže také vaše rodinná krizová kuchařka. Na předsádku této kuchařky si vypište nutriční hodnoty potravin, které pravidelně konzumujete, zohledněte zdravotní omezení a věk členů rodiny. Stačí si je zařadit do skupin podle toho, které důležité živiny obsahují. Pak se můžete během tvorby týdenního jídelníčku snadno orientovat v individuálních potřebách. Stačí, když budou nutriční hodnoty sedět právě v rámci jednoho týdne, u některých mikroelementů i v rámci měsíce. V tomto případě můžeme vědu využít se všemi výhodami pro sebe. Je dobré začít studovat, dovzdělat se v oboru, který bude v době krize pro rodinu důležitý. Zvláště pokud má kdokoliv v rodině nějakou dietu předepsanou lékařem. Musíte se naučit připravovat potraviny pro takovou dietu ze surovin a to nejlépe ve chvíli, kdy máte přístup k informacím a postupům. Jde o různé diety při potravinových alergiích, diabetickou a nebo třeba bezlepkovou dietu.

    Já se budu při tvorbě zásob zabývat především rostlinnou stravou jelikož se takto stravuji většinu života. Navíc rostlinná strava pomáhá vyhnout se většině otrav jídlem a jeho zamoření nebezpečnými mikroorganismy. Není ale účelem příštího textu dát vám přesný seznam potravin. Ráda bych abyste na základě mého seznamu, jídelníčků a receptů pochopili jak si vytvořit vlastní z toho, co rádi a pravidelně jíte. Podstatné není co bude zásoba obsahovat, ale aby vám to nutričně sedělo. Ale i to berte s rezervou, protože zase není třeba vše dodržet týden co týden, den co den. Nemusí být dostupné suroviny nebo energie stále jídelníček vyvažovat. Lidské tělo je velmi odolné, zvláště pak při kratší krizové situaci. Dobré je si pamatovat, že libovolná luštěnina s obilovinami či pseudoobilovinami vám dá kvalitní, plnohodnotné jídlo, obsahující všechny potřebné esenciální aminokyseliny. Pokud takové jídlo doplníte o čerstvou nebo kvašenou zeleninu tak máte i vitamíny a minerály. Dobré je vše různě druhově prostřídávat a udržíte se zdraví a i vaše děti porostou jak mají.

    Doporučuji vám zařadit jeden den v týdnu postní. Nejde o den, kdy nebudete jíst vůbec, ale spíš jídelníček odlehčíte. V křesťanské (katolické) Evropě se dodržoval, a někde stále dodržuje, jako postní den pátek, nepřipadá-li na ten den nějaká liturgická slavnost (Hod boží a podobně). Běžný páteční půst znamená půst od masa, tedy zřeknutí se potravy z masa teplokrevných zvířat. Myslím, že pojmout páteční půst jako den, kdy jíme méně a obědváme polévku, nikomu neublíží. Pokud se vám z nějakého důvodu příčí dodržovat právě křesťanský systém, je vhodným dnem pondělí. Pokud vás půst v křesťanském pojetí zaujal, vyhledejte si nějaké delší pojednání. Vhodným delším půstem je předvelikonoční půst, kdy se na konci zimy zřekneme tučných, sladkých a masitých jídel, přidáme naklíčenou čočku a hrách a kvašené potraviny. Pomůže nám to zdravotně a posiluje to naši vůli.

     Naproti tomu na významné svátky si můžeme šetřit exotičtější nebo dražší potraviny a jejich přípravou tento svátek oslavit. To vyvolá před těmito dny velké těšení zvláště u dětí. I neděle by už při tvorbě jídelníčku měla být bohatší. Je to den odpočinku a když si připravíte i dobré jídlo, pomůže vám to se vstupem do dalšího týdne. Prvorepublikový oběd s polévkou, hlavním jídlem a moučníkem vám jednou týdně udělá dobře.

                                                                                                                                                                          

    Pro prudké krizové časy počítáme maximálně se třemi jídly denně. V případě potřeby posuneme oběd na pozdější hodinu a vynecháme večeři. Jen dbejte na opravdu syté a bohaté snídaně a celkové nasycení. Bude trvat než si na daný stav zvyknete. Děti budou mít hlad i v průběhu dne, připravte si pro ně různé suchary, sušenky, čerstvé nebo sušené ovoce...pochutiny, které nemusíte vařit ani ohřívat.

  

    Při krizovém scénáři by měl být jeden člen domácnosti, nejčastěji žena, který bude spravovat kuchyň. Bude mít přehled o zásobách, rozhodovat o jídelníčku a vydávat jídlo. Na vaření se může podílet kdokoliv má čas, ale za důležité rozhodování by měl mít zodpovědnost jeden člověk. Není možné si v opravdové krizi brát kdykoliv jídlo ze zásoby a obcházet tím systém takového správce.

 

Vytváření zásob a jejich cirkulace

     Nejprve si řekněte, jestli při případné krizi zůstanete na místě nebo přejdete jinam (chalupa, chata, azyl u známých či příbuzných). Tomuto se věnuje mnoho preperských příruček (nedávno např. Ruka noci podaná editora Václava Cílka) a proto tohle téma pomíjím. Jde mi spíš o to, jak fungovat v definitivním útočišti neomezeně dlouhou dobu. Snad jen byste měli mít lehké a snadno přenosné zásoby pro dobu přesunu. Nejlépe takové, aby nebylo nutné je vařit.

    Na místě, kde budete v krizi přebývat, vyhraďte místo či místa pro zásoby. Pokud máte k dispozici spižírnu, můžete tam umístit vše, co je citlivé na vlhko. Velmi se mi osvědčilo skladovat cukr, sůl, luštěniny, rýži, semínka a podobně v pevnějších plastových lahvích od mléka. Dobře těsní a jsou pevné. Takto uchováte dávku surovin na dvě jídla a prázdnou nádobu hned znovu naplníte dokoupeným jídlem. Jde o trvanlivější potraviny, takže víčko opatřím jen samolepkou s druhem a letopočtem plnění.

    Při výpadcích energií je velmi důležitý chladný sklep. Můžete ho používat místo lednice. Pokud máte kopanou studnu, je možné některé potraviny, které jsou citlivé na teplo, skladovat v koši zavěšeném těsně nad hladinou. Máslo se dá dokonce ponořit do ledové vody, kterou pravidelně měníte. Lepší je ho ale přepustit a skladovat toto ghí v dobře uzavíratelné, vyvařené skleničce. Jeho odolnost a trvanlivost je výrazně delší. Někdy postačí ve stínu vykopat hlubší, prkny a zeminou překrytou jámu, do které část potravin dáte. Rozhodně nepodceňujte skladování. Znehodnocení zásob může mít zdravotní následky. Vyhněte se plesnivému, shnilému nebo špatně skladovanému jídlu. Ve chvíli, kdy nebudete mít k dispozici okamžitou lékařskou péči, mohou být následky fatální.

    Obilí a podobné sypké dlouhodobé zásoby můžete skladovat v potravinářských sudech. Je důležité sudy dobře uzavřít a pravidelně kontrolovat kvůli škůdcům i plísním. Pro snížení vlhkosti je dobré přidat něco, co tuto vlhkost absorbuje (silikagel, betonit, čisté železo). Sudy dobře popište, protože obilí můžete skladovat i roky, pokud bude v dobrém stavu. Je možné každý rok přikoupit nějaké navíc. Toto praktikujte ovšem jen v případě, že zároveň koupíte mlýnek a budete doma pravidelně péct. V tom případě nejen ušetříte, ale budete mít k dispozici velmi nutričně hodnotnou surovinu. Sudy umístěte do míst, která nevymrzají a zároveň se v létě příliš neprohřejí. Ovšem při prvních mrazech je můžete jednou nechat pořádně vymrznout kvůli škůdcům. I když už obilí po několika letech ztratí klíčivost, nutriční hodnotu si udrží mnohem déle. Pokud ho máte kde skladovat, není od věci mít ho zásobu větší než spotřebuje vaše rodina. Mouka se skladuje hůře, vydrží maximálně jednu sezonu. Celozrnné mouky rády žluknou nebo zatuchnou. I napadení škůdci je pravděpodobnější.

    Takto můžete skladovat i luštěniny, pokud se vám povede jich dostatek napěstovat nebo sehnat v dobré kvalitě. Klíčením hrachu a čočky v zimě doplníte potřebné vitamíny. Nezříkejte se ani sóji, která se v našich podmínkách začíná díky klimatickým změnám více pěstovat. Je to nutričně velmi hodnotná surovina, která mnoha způsoby může doplnit jídelníček. Samotné sójové boby jsou těžce stravitelné, ale dá se z nich i v domácích podmínkách vyrobit tofu nebo je lze fermentovat. Tofu je možné konzervovat zavařením v ochuceném nálevu nebo ho dál zpracovat kvašením. Těmito úpravami získá sója na stravitelnosti, chutnosti a stane se nutričně cennější.

    Z textu nejspíš už vyplynulo, že není ideální všechny zásoby skladovat na jednom místě. Bydlíte-li v domě, hodí se mít dobře izolovaný sklep, který nepromrzá, suchou komoru se stabilní, spíše nižší, teplotou a pak místo přímo v kuchyni na nejcitlivější potraviny a suroviny na přímou spotřebu.

Sklep je třeba pravidelně bílit klasickým hašeným vápnem, které je velmi desinfekční. Malé sklepy je možné rovněž vysířit pomocí sirných knotů. Pokud máte ve sklepě brambory, držte je odděleně od jablek. Jablka urychlují klíčení a zelenání brambor. Do chladného sklepa můžete umístit i zeleninu. Pořiďte si nádoby na vlhký písek, do kterého budete dávat mrkev a další kořenovou zeleninu. Písek musíte každé léto rozprostřít na plachtu v tom nejparnějším období, kdy slunce opravdu intenzivně svítí, a nechat vyschnout a sterilizovat slunečním zářením. Před sklizní ho opět navlhčíte. Řepu, zelí a brambory je dobré skladovat v bednách. Přes brambory přehoďte pytel nebo těžší kus látky, oddálíte tak klíčení. Pokud přes léto průběžně ve sklepě skladujete například saláty, udržujte je vlhké. Můžete přes bedýnku s nimi přehodit hadr a pravidelně jej namočit a důkladně vyždímat. Ve sklepě si ponechte místo i na věci, které máte aktuálně v lednici.

    Do suché komory zavěšte česnek, cibuli, ale třeba i lilek déle vydrží zavěšený v prostoru, do přepravek dejte ovoce, na police kompoty, zavařeniny, octy, oleje, konzervy a naloženou zeleninu. Dále i větší nádoby s rýží, pohankou, jáhlami, kroupami, cukrem a solí. Tyto musí být pečlivě uzavřené. Pro snadnější záchyt škůdců můžete přelepit nádoby kolem dokola přes hrdlo izolepou. Na zem pak umístěte soudky s kvašenou zeleninou a zelím. Patří sem i nádoby se sušeným ovocem a překvapivě rovněž tykve a dýně, ty můžeme ale skladovat přímo v místnostech kolem zdí. Vše je třeba průběžně kontrolovat.

Bydlíte-li v bytě, situace bude organizačně náročnější. Vycházejte z možností bytu a sezony. V zimě je možné používat balkon, jen zajistěte, aby vám zásoby neohřálo zimní slunce. platí to jen pro zásoby, které mohou zmrznout a nesmí potom do spotřebování rozmrznout. Jinak musíte zásoby přemisťovat dle počasí. Komora v bytě, kde máte nyní třeba méně potřebné předměty, poslouží na uskladnění potravin dobře. Bude to chtít lépe promýšlet, co za věci opravdu potřebujeme. Většina bytů má alespoň nějaký sklep. V tom vydrží zelenina, brambory i ovoce. Tam bych umístila i kvašené poživatiny. Sklep důkladně zabezpečte proti vetřelcům a škůdcům.

V kuchyni si pak ponechte malá množství surovin v uzavřených nádobách, čerstvě pomletou mouku a obilné vločky. Naučte se nic nenechávat v obalech, ve kterých jste to koupili. Při každém přesypávání si zároveň kontrolujete přítomnost škůdců (více níže v textu).

Nemá smysl investovat peníze do zásob, které pak nebudete schopni udržet v poživatelném stavu. Začněte proto se zásobami na dva týdny a teprve až promyslíte jak udržet v kondici větší množství jídla, pokračujte.

Všechny zásoby vždy označujte datem spotřeby i názvem suroviny. Hodí se na to běžné samolepící štítky. V místech, kde nádoby skladujete, je mějte vždy otočené štítky k sobě. Průběžně spotřebovávejte nejstarší nakoupené zásoby. Nové po přesypání a oštítkování přesuňte za starší. Je třeba si tento systém osvojit a pak budete tyto úkony dělat automaticky.

Záměrně zde jako skladovací prostor neuvádím mrazák. Po dvoudenním výpadku elektřiny v parném létě je vše z něj na další uskladnění nepoužitelné. Je dobré mrazák mít, i my poměrně velký máme, ale je také dobré si říct, co uděláme s potravinami v případě výpadku proudu, Ze zeleniny je možné uvařit polévku a některé druhy by šly v nouzi i kvasit. Rozhodně z nich budeme přednostně vařit, přidáme je do placek nebo z nich spolu s luštěninami upečeme paštiky. Máme-li možnost vařit bez elektřiny, dáme na zdroj tepla největší hrnec, do něj všemožné ovoce a uvaříme marmeládu. Zahradní směs je chuťově skvělá a můžeme s ní ochucovat kaše, mazat placky a lívance a podobně. Po rozmrznutí lze dělat z ovoce i sirupy. U jednotlivých mražených potravin přemýšlíme, co s nimi v případě výpadku.

    Ještě jedna věc, týkající se jídla, je velmi důležitá a to jak z hlediska potravinové bezpečnosti, tak i ekologie. Jde o plýtvání jídlem. Pečlivou přípravou jídelníčků na další týden či dva se tomuto můžeme zcela vyhnout. Pokud se vám povede věnovat nákupu i vaření opravdu soustředěnou pozornost, plýtvání se zbavíte. K vyhazování jídla často dochází, nakoupíme-li náhodně rychleji se kazící potraviny (třeba i velmi levně) a nakonec je nespotřebujeme včas. Proto je důsledný nákup podle seznamu nejlepší prevencí.

Další problém může nastat, pokud vaříme z originálních balení potravin. Tehdy je pravděpodobné, že například máme 500g balení těstovin, ale jako čtyřčlenná rodina tolik přílohy nesníme. Přesto je uvaříme, protože se nám nechce skladovat zbytek (riziko zamoření škůdci). Buď se zbytečně přejídáme a nebo zbytek vyhodíme. Je lepší nakoupit více balení stejného tvaru těstovin a hned je sesypat do jedné velké nádoby. Na tu si můžete klidně nalepit originální složení či návod na přípravu. Před vařením si jen odvážíte potřebné množství. Čtyřem dospělým bohatě stačí 400g, rodině se dvěma malými dětmi i 300g. Množství už vypozorujete sami. Další možností je se naučit připravovat těstoviny sami, ale tomu se budeme věnovat v praktické části.

To samé se stává s originálním balením luštěnin. Tam je pomoc jednodušší. Použijeme celé balení, namočíme a uvaříme ho a ze zbytku uděláme pomazánku nebo paštiku pečenou ve sklenici. Máme tak na další dny co namazat na pečivo a v druhém případě i něco do zásob.

Plánujeme-li například slepice, zjistěme si, které z našich potravin, mohou ve formě zbytků dostat a které ne. Nezpracovatelné zbytky samozřejmě skončí na kompostu. Do bytu je možné umístit vermikompostér s násadou kalifornských žížal. Zbytky z kuchyně spolehlivě zpracují a ještě budete mít kvalitní hnojivo pro balkonové pěstování. Vařit se snažíme nízkoodpadově, což zohledním v jednotlivých receptech.

    Až budete vybírat novou kuchařku, najděte takovou, jejíž součástí budou i kapitoly o zbožíznalství. Jde o popis jednotlivých surovin potřebných k vaření. Často jsou tam dnes i nutriční hodnoty. Proto je dobré mít alespoň jednu moderní kuchařku, která toto obsahuje, ve své knihovně.

    V souvislosti s předchozím tématem zmíním ještě podrobněji alespoň některé škůdce, kteří vám mohou zásoby výrazně znehodnotit.

    Mezi nejrozšířenější patří zavíječ moučný, kterého můžete spíš znát jako moučného mola. V celých obilných zrnech můžete najít spíš jeho příbuzného zavíječe skladištního. Moučného mola si pravděpodobně přinesete už z obchodu. Nejčastěji v přehybech pytlíků s moukou, ovesnými vločkami, ale někdy i v koření nebo semínkách. Tento škůdce je schopen znehodnotit téměř jakékoliv potraviny a při velkém zamoření se protáhne i závitem některých lahví. Proto doporučuji prokazatelně nezasažené nádoby raději preventivně přelepit izolepou v místě závitu. Jediné, co funguje v případě zavíječe je přesypávání nově donesených zásob do pevně uzaviratelných nádob. Při tom kontrolujeme, jestli se neobjeví uvnitř originálního balení pavučinky. Ty přítomnost zavíječe signalizují. Stane-li se tak, je lépe potraviny typu luštěniny a celá zrna přebrat. Mouku a další sypké suroviny přesít. Tak zjistíme jak masivní zamoření v balení je. Pokud nenajdeme přímo larvy ani jiné další známky přítomnosti hmyzu, můžeme si potravinu ponechat, ale doporučím spíš její rychlejší zkonzumování. Silně zamořené potraviny reklamujeme nebo vyhodíme. Stejně tak v domě či bytě nenecháváme originální obaly, aby se z nich škůdci nerozšířily. Menší množství potravin můžeme po přinesení domů a před přesypáním nechat přes noc v mrazáku. Objeví-li se vám moučný mol přímo poletující v kuchyni, je to hra o čas. Je možné koupit lepové destičky na tento hmyz, ale ty spíš působí preventivně a pomáhají odhalit výskyt. Fungují na bázi feromonů, takže jen postupně stahují z oběhu samečky. Jediné, co můžete udělat, je zkontrolovat, přesypat či vyházet všechny potraviny z papírových či igelitových obalů. Moučný mol si totiž s igelitem hravě poradí. Umyjte octovou vodou všechny poličky ve skladovacích prostorách. Zdá se, že výrazné pachy tento škůdce nevyhledává. Sušení aromatických bylin typu levandule, vratič atp. a jejich rozvěšení ve skladech může šanci na zamoření snížit. Dobře hlídejte aby ani na špatně dostupných místech v kuchyni nezůstávala mouka a další zbytky suchých potravin. Po generálním úklidu postupně zkontrolujte i uzavřené zásoby. Vývoj od vajíčka po dospělce trvá pět týdnů, při teplotách nižších než 13°C se vývoj zpomalí až zastaví. V teplých budovách to znamená 2-3 generace za rok. Abyste měli jistotu, že jste se zcela zbavili všech škůdců, zopakujte celou akci jednou nebo dvakrát po pěti týdnech.

    Další škůdce, pilous černý neboli nosatec, není v domácnostech tak častý. Spíš si ho můžete přivézt s celými obilnými zrny. Ještě na místě nákupu si proto obilí dobře prohlédněte. Nejenže zcela vyžere zrno, ale zanechá výkaly, které zásobu znehodnotí. Takto napadené obilí nežere ani drůbež. Z ekologických domácích prostředků je nejspíš nejdostupnější vymražení. To předpokládá mráz brzy na podzim. Rozhodně je výhodnější skladovat obilí spíše ve více menších nádobách. Rozmnožování tohoto kazisvěta zabrání udržování vlhkosti v nádobách pod 13%. V teplotách pod 10°C larvy ani brouci neškodí. Výhodné by proto byly skladovací prostory s co nejnižší teplotou po celý rok. Důležité je důkladné vyčištění nádob před dalším používáním. A kontrolovat, kontrolovat, kontrolovat. Za rok může brouk vytvořit dvě generace a samička znehodnotí vajíčky až 200 zrn. Špatnou zprávou je, že pilous vydrží bez potravy až 2 roky!

    Myš domácí je škůdce, který se poslední roky zvláště na vesnicích vymyká kontrole. Můžou za to teplé zimy, kdy nedochází k vymrzání (což je problém všech škůdců) a díky menším srážkám se také tak často nevyplavují doupata. Pomalu se množí predátoři, kteří myši potírají, ale proti nim zase působí lidský faktor. Během léta se uvnitř budov s myší téměř nesetkáte (pokud si jí tam nehýčkáte od zimy). Kritický je podzim. Tehdy se snaží myši stáhnout do tepla a za potravou. Je důležité nenechávat dlouhodobě otevřená okna ani dveře. Ani to nemusí myší katastrofě zabránit. Kočka v domě může pomoct, ale stává se, že pokud konkrétní myš nechytne hned na začátku, zvyknou si na sebe a už k ulovení nedojde. To se nám stalo opakovaně. Pak zbývají pasti. Pokud se vám povede chytit myš do živochytné pasti, vyneste ji opravdu daleko. Klidně kilometr. Vypuštění na zahradu kolem domu není dobrý nápad. Okamžitě se vrátí tam, kde bylo teplo a co žrát. Jedna samice může mít až pět vrhů do roka po čtyřech až osmi mláďatech. Je třeba proto klást pasti opakovaně a důsledně. Mláďata dosahují pohlavní dospělosti ve věku šesti týdnů. Pak už dochází k nekontrolovatelnému množení. Z konkrétních míst v zahradě je myši možné odpudit vysazením máty peprné. Pach mentolu nesnáší. Možná i stříkání rámů dveří a oken mátovou silicí koncem léta a na podzim by mohlo zabránit vnikání myší do domu.

    Přijde-li jeden člen domácnosti o práci, tak než najde případně novou, může se tomuto intenzivně věnovat. Nakonec zjistí, že tím dělá pro rodinu mnoho užitečného. Potrava je to, co pomocí složitých biochemických dějů, utváří každou buňku našeho těla. Není to jen zábava a zdroj potěšení. Je to důležité jako voda a vzduch. Pokud máte v hlavě, že se vám nechce jídlu věnovat tolik energie a práce, říkáte tím, že vám nezáleží na vašem těle, zdraví a na tom, kolik času tu ještě se svými blízkými strávíte. A je to jen naše osobní zodpovědnost. Nečekejte, že ji za vás převezme stát nebo nějaký jeho kontrolní úřad.

Stručný rodinný průvodce zajímavými časy 1.díl - úvod a audit domácnosti

Stručný rodinný průvodce zajímavými časy 2.díl - Psychická kondice

Domácí lepidla

    Do tohohle článku budu postupně přidávat položky, takže se vyplatí vracet. Některá lepidla mám vyzkoušená, některá možná vyzkouším nebo vím, že fungují a některá zkoušet nebudu, protože jsou živočišná. Snažím se ale o určitou úplnost takže sem i tak tyto návody dám. Je to sbírka receptů, která nějakou dobu vznikala a některé postupy jsou hodně...řekněme extravagantní... ale u surovin nehleďte na absurdnost, složky jsou tam buď z důvodů chemických nebo mechanických. U těch nejabsurdnějších se pokusím vám nabízet adekvátní náhradu.
    Ne všechna lepidla, která jsem objevila, jsou ekologická. Pokud potřebujete slepit plast, jinak než plastem nebo něčím leptavým ho neslepíte. Proto alespoň jedno zmíním.

Domácí bílá pasta

Tohle lepidlo je, co se týče funkčnosti, opravdu velmi podobné staré známé bílé pastě. Lepí savé materiály, některé lepe (papír, karton) některé hůře (textil, dřevo). Textil na papír lepí dobře, ale jde to oddělit s trochou snahy. Papír k papíru přilepený tímto lepidlem bez poškození neodtrhnete. Je dobré vychytat konzistenci, kdy vám to ještě půjde natřít, ale nebude to moc tekuté. Tato první dvě lepidla si velmi rozumí s papírovinou. Je možné jimi dolepovat různé ubrousky a nebo jimi spravovat mísy z papíroviny.

1 lžíce pšeničné hladké mouky
250ml vody
1 lžíce cukru (volitelně)
1 lžička alkoholu (volitelně)

Tak třetinu vody dáme do misky, přidáme mouku a prošleháme metličkou. Zbytek vody spolu s cukrem mezitím přivedeme blízko varu. No prostě stačí aby byla voda horká. Přilijeme rozmíchanou mouku a metličkou mícháme.

 

Vaříme cca dvě tři minuty. Směs musí lehce zprůhlednět. Pokud se vám povede dobře míchat, neudělají se hrudky. V opačném případě ještě horkou směs promixujte tyčovým mixerem nebo přepasírujte přes síto. Já jsem cedila.

V tuhle chvíle můžete do lepidla vmíchat alkohol. Použila jsem lžičku obyčejného rumu. Ten vám prodlouží trvanlivost lepidla skladovaného v lednici až na 1 měsíc. Jinak ho do týdne spotřebujte. Nyní přelijte lepidlo do nádoby. Já zvolila plastovou lahvičku od šamponu, ale je možné použít sklenici se širokým hrdlem, ve které můžete přímo namáčet štětec. Tento recept je velmi vhodný na lepení s dětmi. Lepidlo jde dobře umýt vpodstatě ze všeho.

Škrobové lepidlo jednoduché

Jestli vám minulé lepidlo přišlo jednoduché, tak tohle je ještě jednodušší. Je to jako vařit hodně hustý pudink. Lepidlo bude průhledné a je vhodné i na tmavé papíry, není téměř vidět.

1 rovná lžíce bramborového škrobu (pokud seženete pšeničný tak to bude lepit ještě víc)

250ml vody

V části vody rozšlehejte škrob, zbytek vody přiveďte k varu. Pomalu vlévejte zředěný škrob do vařící vody a šlehejte. Hoodně to zhoustne. Vařte jen minutu a pak stáhněte z ohně. Budete mít hustou hmotu, kterou můžete hned přendat do sklenice s širokým hrdlem.

V lednici vydrží myslím tak dva týdny. Ještě trvanlivost testuju.

 Lepidlo z kaštanů

Tohle lepidlo na papír z obyčejných kaštanů vypadá na první pohled úžasně přírodně, ale není. Je v něm těkavý formaldehyd. Takže je spíš do sbírky. A vyrábějte ho venku!

Nasbírané čerstvé kaštany oloupeme a rozmělníme. Nadrtíme je jak to jde a ještě víc. Úplně čerstvé plody jdou i strouhat. Kaštany zalijeme vodou a důkladně promícháme. Nyní po kapkách přidáváme formaldehyd. Směs začne houstnout. Stále ji mícháme. Měla by dosáhnout hustoty pudingu. Směs zavřeme do dobře uzaviratelné nádoby, protože formaldehyd je těkavý. Nemusí být úplně v lednici, ale spíš někde, kde je vlhčeji.

 

Lepidlo na plasty

Žijeme v plastové době a to se ze dne na den nezmění. Lepší je plasty opravovat než je vyhazovat a nakupovat nové. Tedy toto lepidlo je doporučováno konkrétně na plastové kusy bot, na modely a další spíše ploché spoje masivnějšího charakteru. Opět raději pracujte venku a dýchejte spíš mimo výpary.

Potřebujeme šroubovací nádobu, aceton a polystyren. Malé množství acetonu nalijeme do nádoby  přidáváme polystyrenovou drť. Polystyren se bude zvolna rozpouštět. Přidáváme ho dokud nemá lepidlo požadovanou hustotu. Pak lepidlo pevně uzavřeme v nádobě nebo rovnou lepíme.

Tady je video, ve kterém je polystyren rozpouštěn v benzínu a rovnou si s lepidlem slepí boty. Tedy doporučuju si v tom tolik nemáchat ruce :).

Zvláštní lepidlo na dřevo 

K tomuto lepu potřebujeme smůlu z nějakého jehličnanu (nevím proč zrovna takto, ale je to v návodu), dřevěné uhlí a trus býložravce. Osobně myslím, že najemno namleté seno nebo přesáté jemné piliny by splnily úlohu stejně. Přijde mi, že jde o celulózu.

Uhlí a vysušený trus nadrtíme na prášek. Z obou surovin si udělejte prášku víc abyste mohli dohušťovat dle potřeby. Asi bych to i přesála aby to bylo opravdu jemné. Na oheň dáme nádobu (plechovka od čehokoliv bude to pravé) a v ní rozehříváme pryskyřici. Děláme to ale velmi opatrně, protože smůla se takto ráda vznítí, takže spíše pomalinku a mimo velké plameny. Když je smůla tekutá, tak přidáme prášek. Vznikne černá hustá hmota, která rychle tvrdne. Lepit se musí za tepla, takže před lepením musíte směs rozehřát a udržovat poblíž zdroje tepla.

Další skupinou lepidel jsou klihy. Do tajů základního klihu z kostí a kůží se mi zatím nepovedlo proniknout ani teoreticky. Tedy prakticky to testovat nehodlám, ale nelze to úplně obejít. Dlouhou dobu to byl základní truhlářský lep. Mám ale i další nevyzkoušená lepidla, která pravděpodobně ještě otestuji. Patří sem dextrinové lepidlo na papír ze žíhaného škrobu a různé typy kaseinových klihů, které by měli být schopny lepit kůži a být nepropustné pro vodu. Je zde plno variací dle materiálů a zdroje převážně zahraniční. A třeba bude zmínit i ševcovský pop či lep, který není lepem v pravém slova smyslu, ale svůj smysl má. Dám vědět jak to pokračuje.

Voskované ubrousky

    Tohle je pro mě bezkonkurenčně objev letošního roku. Tedy ne že bych to vymyslela já, ale objevila jsem výrobky a postupy na zero waste diskuzích. Nejdřív jsem to zkusila trochu nedůvěřivě. Měla jsem pochybnosti ohledně údržby a trvanlivosti.

    Ubrousky stačí opláchnout studenou vodou, vosk je natolik nepřilnavý, že vše odteče. I přes pravidelné používání, některé ubrousky slouží už dva měsíce. Když se ubrousek nejeví v kondici, tak ho stačí převoskovat. Podrobně popíšu voskování v troubě pomocí štětce, ale zmíním i další dva způsoby.

    A na co se dají ubrousky použít? Zjednodušeně místo igelitových pytlíků a nepřilnavé folie. Balím do nich pečivo, sýry pro rodinu, přikryju jimi buchtu na míse. Můžete do nich zabalit svačinu nebo překrýt nádobu bez víčka, ve které je třeba sušené ovoce. Nejnovějším objevem je jejich kombinace s mísami z papíroviny. Po vyložení voskovaným plátnem jsou, kromě tekutin, použitelné téměř na vše.

 

    Na samotný ubrousek je lepší použít tenčí plátno, které tolik nenasákne vosk. Téměř všechny ubrousky na fotkách jsou ze starých, obnošených košil. Vosk musí být 100% včelí. Na tom rozhodně nešetřete. 

    Nejprve si ustřihněte velikost a tvar, který potřebujete. Nemusíte ho obrubovat, protože vosk bude třepení bránit.

   

 Na vařič dáme nádobu s voskem a velmi opatrně a pomalu rozehříváme. Na plyn dáme rozptylovač plamene

 

    Troubu roztopíme na 150°C a připravíme si plech na pečení vyložený pečícím papírem. Rozpuštěný vosk natíráme širokým štětcem na ubrousek. Pokud potřebujete velký formát, který se vám na plech nevejde, přeložte ho na čvrtiny. Po natření první části vložte plech do trouby a nechte vosk několik minut tavit. Plátno nemusí být dokonale natřené, budeme s ním dále pracovat.

 

 

Po vyndání z trouby přetřeme ubrousek několika tahy štětce, aby bylo navoskování rovnoměrné. Pokud je ubrousek přeložený otočíme ho a postupně takto navoskujeme všechny části. U malého formátu už máte hotovo.

Pokud do něj balíte sýr, je lepší aby ležel v lednici v plastové misce nebo na talířku. Lépe se s ním manipuluje a neleží v případném vlhku na poličce.

    Je možné voskovat i tak, že vosk na plátno nastrouháte a zapečete nebo zažehlíte mezi dvěma pečícími papíry. Mě ale stará pánvička, kterou i s papírem, zatvrdlým voskem a štetcem pověsím na zeď, přišla nejjednodušší. Voskuji jak potřebuji a je hned sklizeno. Pokud jste velmi ortodoxní ZW a chcete se vyhnout pečícímu papíru, stačí sehnat starý plech a voskovat přímo na něm. Stačí ho za horka utřít novinami nebo hadříkem.