úterý 15. ledna 2013

Háčkování praktické

Prvním impulsem k háčkování žínek bylo to, že mají nezanedbatelný peelingový efekt, který je ovšem lehký a proto i když máte pleť jemnější, tohle by měla vydržet. Lenost vyrábět si stále nějaké peelingové krémy a mýdla byla k háčkování dobrým důvodem (o návody jak na klasický peeling vás ale neošidím, jeden kosmetický blog bude jen o nich). Druhým impulsem byla výdrž. Zjistila jsem, že pokud použiju kvalitní silnou bavlnu, žínka vydrží beze změny mnohem déle než ta froté, dobře drží tvar, dobře se pere v pračce a můžete se vyřádit pokud jde o barvy i vzor. 



Nebudu psát úplně přesný postup, protože pokud háčkujete, přijdete jak na to. Nejlepší je silná bavlna a jak silná bude, to už je na vás. Já háčkuju většinou z nějakých zbytků. Příze stačí něco kolem 15dkg. Háček je lepší použít o celé číslo větší, než je doporučen aby pletenina nebyla tuhá, pak se s ní nedá mýt. Nejdřív si udělám řetízek, který je tak dlouhý, jak širokou mám dlaň. Tento pak kolem dokola rozháčkuji tak, že do krajních ok udělám tři krátké sloupky a do každého očka proti sobě dva rovněž krátké sloupky. Stonožka dole by to mohla osvětlit, kroužky jsou řetízková oka, čárky sloupky. Přesný počet si ale musíte zvolit sami!



Další háčkování je už snadné, při přechodu do další řady udělám dvě řetízková oka a do každého krátkého sloupku jeden sloupek. Někdy po pěti řadách sloupků krátkych, udělám na odlehčení vždy jednu řadu sloupků dlouhých, ale není to nutné. Naopak nutné je moc neutahovat. Vzadu vám vznikne šikmý spoj, který se potáhne napříč celou žínkou. Jde to i šikovně zamaskovat aby šel spoj podél hrany, ale to už chce víc spekulovat a řešit to podle toho jak se nám to pozdává. Ukončení už nějaké vymyslíte. Buď nějakou jednoduchou háčkovanou krajku nebo (a tak to dělám já) jednu řadu filetových okének a pro pány se zase hodí obháčkovat žínku račími sloupky. Nakonec uháčkuju potko a je hotovo. Zkoušela jsem různé jiné postupy, i sháčkovat plochu dohromady, ale nikdy nebyl výsledek takový.

tato je dětská, synkova, používána tudíž nešetrně už třetí měsíc

dcerka si poručila kytičku, jak se s ní myje netuším, ale nechce ji vyměnit

Pokud máte ještě menší zbytky silnější bavlny, zkuste si uháčkovat kosmetické tampony. Na ty je spotřeba naprosto nepatrná a hotovy jsou za pár minut. Dají se rovněž prát v práčce a nejlepší jsou právě po několika vypráních. Já už pár měsíců na domácí pleťové vody jiné nepoužívám. Zhotovení je úplně snadné, prostě háčkujeme kolečko. Čtyři řetízková oka spojíme pevným okem, dvě řetízková oka na přechod do nové řady, pak krátkými sloupky obháčkovat celkem hustě řetízkové kolečko, přechod do další řady, do každého sloupku dva krátké sloupky a v dalších řadách rozháčkovat tak, aby se netvořila mistička ani se plocha nevlnila. Na to se dá přijít za chvilku. Kolečko zhotovte ve velikosti vám vyhovující. Lze jich za chvíli a za pár korun udělat plno. Použité skladuji v otevřeném igelitovém pytlíku a průběžně přihazuji do pračky k vhodně barevnému prádlu. Vydrží mnoho a mnoho přeprání.


pondělí 14. ledna 2013

Dobrý chléb - cena za vytrvalost

Nechtěla jsem vlastně chlebový blog vůbec psát. Necítím se ani po dvou letech pečení kváskového chleba povolaná a navíc je toho ke kváskovému chlebu na netu tolik...až moc ;). Vzpomněla jsem si, jak jsem se s tím sama zpočátku prala a hledala. Většinou poznáte, jestli vám bude návod na cokoliv vyhovovat už po prvních třech větách. Mě naučili (samozřejmě přeneseně) péct chleba Nakopci a taky Bible domácího pečení. Ale těch padesát více či méně nepovedených chlebů jsem musela upéct sama, protože jak jsem se s mnohými pekaři shodla, dokonalý kváskový chléb je prostě cena za vytrvalost a statečnost ;). Některé věci nelze obejít...


Tento recept a návod jsem před rokem psala pro maminku. Nyní postup upravuji, protože se mezitím vyvinul a zjednodušil. Kvásek získáte buď pomocí kváskové mapy a nebo si ho sami vypěstujete - návod tu a nebo tu. Vypěstovat první kvásek je těžší. Ale kuchyně, ve které se následně pravidelně peče kvašený chleb, je těch správných kvasinek plná, mě už stačí kdykoliv smíchat libovolnou mouku s vodou a do dvou dnů mám kvas. Ale zase starý kvas je starý kvas a péče o něj se vyplatí!

Z tohoto množství mouky udělám tři bochníky chleba o hmotnosti cca 1,5 - 1,7kg. Kvasu by mělo být v těstě maximálně 40%, aby nebyl chléb moc kyselý.

Večer před pečením vynám kvásek z lednice. Bude ho cca 1/2 litru. Do mísy, ve které budu míchat těsto, navážím 1,5 kg žitné mouky, přidám všechen kvas a vody tolik aby rozmícháním vzniklo husté lívancové těsto - husté znamená husté, musí jít míchat, musí velmi pomalu téct, ale zase nesmí být moc řídký nebo se druhý den nedosypete mouky. Je třeba ještě napsat, že můj chléb stojí hned na dvou kváskových nohách. Jednou je kvas uchovávaný v lednici a tou druhou je staré těsto, usušené v zadělávací nádobě, tuto nevymívám, staré těsto přimíchám do mouky a kvasu. 

staré těsto při odsychání, když uschne zcela, opadá na dno nádoby

Hmotu přikryju utěrkou a nechám do rána v pokojové teplotě. Ráno by měl být povrch kvasu jakoby napěněný a měl by mít zhruba dvojnásobný objem. Ráno odeberu dvě lžíce kvasu do sklenice, přidám tři čtyři lžíce žitné mouky a trochu vody aby šel rozmíchat. Lehce přiklopený dám zpět do lednice (krmím dvěma lžícemi mouky jednou za tři dny).
Do mísy s kvasem vsypu 1,5kg pšeničné hladké nebo chlebové mouky , přidáme 3 lžíce soli, 3 lžíce kmínu (popřípadě lžíci anýzu a fenyklu). Vařečkou zpracovávám mouku s kvasem, když nejde míchat naředíme těsto tak, aby šlo ještě míchat, ale bylo tužší. Míchám cca pět minut a pak začnu přisypávat další mouku, než bude těsto akorát, většinou vmíchám ještě zhruba 0,5kg mouky. Někdy nechám těsto v hustotě aby šlo ještě, ač ztuha, míchat vařečkou. Zcela ho dohustím až při překládání. Míchám cca 30 minut. Pokud chci hníst ručně, těsto začnu nejprve zpracovávat  spíše prsty než dlaněmi. Mouku přisypu dle potřeby. Když těsto už méně lepí, Vyndám si ho na vál a zpracovám. Mouku sypeme na vál ale už jen velmi málo. Těsto musí nabýt konzistenci modelíny, příliš nelepit, ale při hnětení se snadno spojit. Hnětení trvá 15 - 20 minut. Poté zlehka pomoučním dno mísy a těsto do ní vrátím, přikryju opět utěrkou aby nevysychalo. Nechám kynout v pokojové teplotě (čím chladněji, tím déle to trvá). První kynutí by mělo trvat cca dvě hodiny. Těsto musí viditelně nabýt na objemu (svoji velikost zhruba zdvojnásobí). 

takhle vypadá těsto po prvním kynutí - nádoba má cca 20 litrů

Vyndám si těsto opět na vál, stlačím jemně do placky a přeložíme na dvakrát (všechny strany do středu jako bychom skládali obálku), zopakujeme ještě jednou. Pokud jsme měli těsto míchatelné, musíme vál hodně pomoučnit a těsto také. Pomoučníme při každém přeložení. Pak těsto vrátíme zpět do mísy a necháme opět dvě hodiny kynout. 

a tady je těsto po prvním překládání

Poté zopakujeme překládání, zpět do mísy a ještě hodina kynutí. Kynutí kontrolujeme vtlačením špičky prstu do těsta. Pokud důlek mizí jen velmi zvolna a část ho v těstě zůstane, je dokynuto.

 dokynuto

Po hodině nejprve točíme (pod odkazem najdete několik videí k točení chleba. Jedná se o kanál Kláry z kopce) a poté tvarujeme bochník, vložíme ho do hladkou moukou pomoučněné ošatky.  Takto bude kynout další hodinu. Točení chleba má velký význam pro strukturu střídky a rozmístění otvorů v ní.


točení najdete nejlépe na videu od Kláry z kopce  

tady už bochník kyne před pečením

dokynuto


Po půl hodině si rozehřejeme troubu na 250°C, na dno dáme litinový hrnec bez vody.

Otočený plech a litinový kastrol


Když je trouba rozehřátá, připravíme si 150 ml vařící vody. Na sázecí plech nasypeme hrubou mouku, bochník na něj opatrně vyklepneme a můžeme nakrojit.


 sázecí plech se skoseným okrajem



 po nakrojení


Vsadíme ho do rozpálené trouby a hned do litinové pánve nalijeme vařící vodu. Počkáme tři minuty, hrnec vyndáme a teplotu v troubě stáhneme na 190°C. Chléb pečeme 50 minut. Hned po vyndání z trouby ho potřeme slanou vodou a necháme vychladnout nejlépe na mřížce.


 a venku z trouby


Ještě něco málo ke skladování. Přes zimu topíme, takže druhý, třetí den dávám chléb do igelitu. Ovšem nezgumovatí jako kupovaný ani nezplesniví. Jen změkne kůrka a nevysychá. Zbytek roku stačí mít ho v utěrce. Pokud první tedy nesníme do druhého dne, zbylé dva chleby v igelitových pytlících zamrazím hned po vychladnutí. Nekrájet nebo je mráz vysuší a jsou vhodné tak na topinky. I tak je chce do 14 dnů spotřebovat nebo už to není ono. Po vyndání z mrazáku je nechám 8 až 10 hodin v pokojové teplotě rozmrznout, jsou jako čerstvé. Vyplatí se péct chléb na celý týden. Nemusíte zadělávat třikrát a třikrát roztápět troubu.



 chléb je navíc velmi fotogenický :)



 Při pečení chleba platí, že rutina nám ušetří práci.





sobota 12. ledna 2013

Královské sodné muffiny

U nás doma muffiny vedou nad jakýmkoliv jiným tvarem pečiva. Živitel nerad cokoliv, co má tvar klasické bábovky, protože to podezírá z dusivkovitosti. Proto občas pokoutně předělám nějaký recept a nacpu těsto do forem na muffiny. V tomto případě jsem ale neupravovala těsto na bábovku, ale recept na Královský irský sodný chléb. Je z mé jediné receptové knihy věnující se výhradně pečení. Jde o Bibli domácího pečení od Rose Levyové Beranbaumové. Kniha je to skvělá, odborná tak středně, takže se dozvíte hodně o principu, ale zároveň podle ní můžete vcelku jednoduše péct. Recept jsem musela upravit poměrně zásadně, protože ten původní je zvláštně sladkoslaný a výrazně sušší, protože se tvaruje do bochníku. Je to asi jediný recept, který na muffiny mám, který se obejde zcela bez vajec.

Královské sodné muffiny

250g hladké mouky
50g celozrnné pšeničné mouky
70g cukr krupice
1/4 lžičky soli
1 lžička jedlé sody
70g másla (nebo rostlinného tuku)
250ml podmáslí



Smícháme vše sypké a metličkou nasucho prošleháme. Tak se to dokonale propojí a provzdušní. poté nakrájíme vychlazené máslo do této směsi a vytvoříme prsty jemnou drobenku. Ve směsi nesmí být větší hrudky másla. Poté přilijeme podmáslí, krátce promícháme. Těsto bude husté, ale musí se dát snadno nabírat lžící. Těsto přendáme do vysypané a vymazané formy na muffiny, vystačí na 12 kousků. Pečeme ve vyhřáté troubě cca 20 minut na 200°C do zlatohněda. Finální pěčivo má velmi specifickou chuť a jemně pórovitou strukturu. Uvnitř jsou muffiny zbarveny lehce do žlutohněda, to způsobí reakce sody a kyselého podmáslí.



Do základní suché směsi lze vmíchat 1 lžíci nějaké instantní kávové náhražky, podpoří specifickou chuť pečiva. Výborně s ní ladí i nahrubo nasekané vlašské ořechy vmíchané do těsta na závěr.
Pokud nemáte podmáslí, můžete ho nahradit mlékem, ale musíte přidat alespoň lžíci citronové šťávy, jinak kouzlo nezafunguje.


pátek 11. ledna 2013

Domácí kosmetika - 1. část

Tohle bude spíš jen takové oťukávání a něco jednoduchého pro začátek, které se bude týkat především krémů a pomád na rty. Před dvěma lety jsem podobný blog psala sem, ale byl spíš plný sesbíraných receptů z jednoho klubu a teorií se vlastně nezabýval. Po těch dvou letech je třeba recepty revidovat a doplnit. Je to obsáhlé téma a když toto píšu, vynořují se mi v hlavě nové a nové informace, které potřebují být sděleny, ale nejprve ověřeny a doloženy. Kosmetiku jsem chtěla doma vyrábět už dávno. Dostala se mi do ruky jedna kniha, která je celá o bylinkách a v ní právě některé postupy byly popsány. Šlo o knihu Bylinář, která je vůbec celá moc prima, hlavně pokud se nehodláte bylinkám věnovat hlouběji. Jen  ta kosmetika tam popsaná se mi moc nedařila. Provedla jsem tři pokusy, na které jsem měla suroviny a ačkoliv konzistence byla přijatelná, mé pleti to zkrátka nevyhovovalo. Navíc tam bylo plno přísad, které bylo pro mě obtížné sehnat a dnes se mi do nich prozměnu nechce investovat. Na druhou stranu je to jediná kniha, kterou o bylinách mám, kde je kosmetickým účinkům bylin věnován dostatečný prostor. Dále jsem hledala blogy naše nebo zahraniční, které se tématikou zabývají, ale téměř bez vyjímky je tam stejný problém, cenově náročnější emulgátory a další připravky, často takové, které mají k přírodní kosmetice velmi daleko. Jediné, do čeho jsem ochotna, pokud jde o kosmetiku, investovat, je kosmetický glycerín, vosk, lanolin a oleje, popřípadě bambucké máslo a silice. Tři posledně jmenované jsou nejdražší položky, ale zase dost vylepší vlastnosti krémů, které si tak můžete namíchat přímo na míru. Chci pro svou rodinu vyrábět kosmetiku, kterou si budeme moct dovolit vždy a bude zcela neškodná. Budete-li hledat na internetu informace k výrobě kosmetiky, začněte nejprve články o stavbě kůže a jejím fungování, o druzích pleti a mechanismu péče o ní. A to samé pokud jde o nehty či vlasy.To je totiž mnohem důležitější, než úplně přesné recepty. Také je třeba u žen počítat, že pleť se mění během cyklu. Mě se osvědčilo mít z toho důvodu v lednici dva odlišné krémy.
Při hledání informací se zaměřte na ty, které se týkají problému, který vás zajímá. Ti, kdo mají atopický ekzém, budou hledat jak dodat pleti mastnotu a způsobit aby si ji udržela a ti, kdož mají například akné, se budou asi zajímat spíš o hydrataci pokožky a udržení vody uvnitř.


Prvním krokem, pokud chcete vyrábět kosmetiku obohacenou o bylinné výtažky ať už ve vodě nebo v oleji, je vysít nebo vysázet záhonek s vybranými léčivkami. Také můžete najít místa v přírodě, kde rostou nebo si je od někoho zajistit. Jistěže v lékárně se dají koupit také, ale až si sami usušíte vlastní nebo je čerstvé naložíte do oleje, zjistíte, že to není totéž. Považuji je za stejně důležité jako vzácné oleje. Z kosmetického hlediska považuji za nejdůležitější tyto byliny: aloe vera - či stromová (pěstujeme v květináči), heřmánek, máta, řebříček, měsíček, konopí, lopuch, rozmarýna, levandule, majoránka. Například ale třezalku NIKDY nepoužívejte do krému na obličej, ve kterém budete pobývat na slunce. Zvyšuje fotosenzitivitu a můžete se osypat. Do zimní hojivé pomády na rty ji ovšem dát můžete. Některé byliny můžeme používat i ve formě silic. Tam nejčastěji používám tea tree, levanduli a rozmarýnu. Tak a teď bych správně měla napsat, které bylinky pro koho a jakou pleť a jaký problém. To je ale na sérii článků, takže pokud něco potřebujete vědět, budu se snažit to najít v chytrých knihách a poradit, pište do komentářů!. Časem ty nejvážnější problémy s pletí a jejich řešení shrnu do článku.

Chcete-li získat kvalitní bylinný olej pro kosmetické účely, vezměte jeden z olejů, který dle nalezených účinků bude vyhovovat vaší pleti nebo neutrální olej slunečnicový. Skleněnou nádobu se širokým hrdlem naplňtě do poloviny nejlépe čerstvým bylinným materiálem ( lze i sušeným, ale výsledek bude slabší. Poté dolijte vybraným olejem do tří čtvrtin uzaviratelné nádoby. Použijete-li olivový nebo slunečnicový olej, můžete louhovat na slunci a v teple. U ostatních si zjistěte, jestli za takových podmínek nebudou žluknout. Olej necháme stát v teple 6 - 8 týdnů, poté scedíme a dále uchováváme v chladu. Jednotlivé druhy použitých olejů budou vždy uvedeny u receptu, ale je možno je zaměnit za pro vás vhodnější druh.

Používáme-li k hydrataci glycerin, je třeba dodat do krému vodu. Tu potom glycerin pomůže transportovat do škáry a nějakou dobu jí tam udržet. Pokud chceme obohatit i tuto vodní bázi o léčivou nebo pěstící složku, použijeme výluh nebo lépe odvar z bylin. Ale není to dort a my nejsme pejsek s kočičkou, takže nejlépe použijeme bylinu, z níž jsme použili i olejový výluh. Důvody jsou hned dva. Některé látky jsou rozpustné v tucích, některé ve vodě (a některé zase v lihu, ale to už řešit nebudeme - zatím), tím pádem výluhem a odvarem dodáme pleti širší spektrum látek. Druhým důvodem je, že některé byliny jdou účinky proti sobě. Vždy, než začneme míchat něco do krému, zjistíme si jaké má bylina účinky a proč vlastně ji do krému dáváme. Pokud najdeme dvě nebo maximálně tři bylinky, které jsou pro nás vyhovující - nejlépe jedna dominantní a dvě doplňkové - není problém je použít. Je ale důležité vědět ne tušit či se domnívat.
V receptech, které dále uvádím, používám jako hlavní emulgátor včelí vosk. Není úplně jednoduché při takovéto emulgaci dostat do krému vodu a už vůbec ne dostatek vody! Voda totiž bude mít tendenci se z krému uvolňovat. Napadlo mě vodu (odvar) zahustit ještě dříve, než ho do základní voskovo olejové masy přidám. Používám k tomu kukuřičný škrob (maizenu). Uvařím si z něj a z bylinného odvaru pudink, který není moc hustý. Takto připravený krém udrží vodu uvnitř a přitom se s ní dá počítat. Vím, že to asi budí úžas a otázky, ale z osobní zkušenosti mohu říct, že škrob nedělá na pleti vrstvu a neucpává póry. Zase tolik ho v krému není. Množství vody a tedy i škrobu se zvyšuje, čím méně mastný krém potřebujeme. Zároveň se zvyšuje množství vosku aby krém nebyl tekutý.

Jak jsem psala výše emulgovat budeme včelím voskem. Hlavní je vědět jestli nemáte alergii na včelí produkty. Pokud ano, budete se muset poohlédnout po jiném emulgátoru a nejspíš vám odpadne trápení se se škrobem - to už jsme ale zase jinde... Včelí vosk seženete v prodejnách s včelařskými potřebami a nebo ve výtvarných potřebách. Forma není podstatná, jen musí být čistý.

Jsou tu i další složky, které můžete v recepisech najít. Například bambucké máslo. Samo o sobě je dosti tuhé a potřebuje rozehřát. Dá se z něj vyrobit šleháním s oleji luxusní tělové máslo. Dále dělá dobře atopikům i jiným ekzematiků. Opravdu dobře promašťuje a je třeba jej, ostatně jako všechny oleje, vtírat do vlhké pokožky. Dalším skvělým promašťovadlem, které je ale problematické z hlediska samostatného použití, je lanolin. Je to vyčištěný tuk z ovčí vlny a namíchají vám ho v lékárně. Je totiž tak hustý, že je nutno ho nějakým způsobem smíchat s vodou. I pak bude lepivý, samostatně špatně vstřebatelný, takže to nechce přehnat, ale v mastných krémech zajišťuje udržení promaštěné pleti po delší dobu. Ten který vám zbyde po uplynutí doby použitelnosti, můžete využít k impregnaci vlny pokud s ní pracujete. Glycerin jsem zmínila už výše. Musí mít kosmetickou kvalitu a nikdy nesmí přesáhnout 2% objemu krému či pleťového mléka. Když je ho v krému moc, krém žmolkuje a je po něm lepivý pocit. Další oleje kromě bylinných: avokádový, macadamiový, mandlový, sezamový, z pšeničných klíčků, dýňový, jojobový atd. Vpodstatě se dá říct, že jsou vyživující. Zpočátku je těžké si vybrat, takže si nastudujte na netu, který by vám podle popisu nejlépe vyhovoval. Některé mají ovšem specifické účinky. Například olej z pšeničných klíčků obsahuje vitamin E, který brání oxidaci (žluknutí) tuků a zároveň je pro pleť důležitý. Tento lze však dodat i ve formě kapek či tobolek z lékárny. Naproti tomu zase dýňový olej obsahuje zinek, který velmi pomáhá při léčbě akné. Sezamový olej je vhodný do krémů na potlačení vrásek a navíc má nějaký slabší UV filtr, takže léto, moře, hory. Hledejte, pátrejte, v odkazech níže snad naleznete, co hledáte.

Vypadá to trošku složitě a také to vypadá, že toho budete mnoho potřebovat. Pro začátek ale vystačíte s jedním, dvěma oleji, voskem, jedněmi bylinkami a jednou silicí. Ostatní ingredience a pomůcky už nejspíš naleznete doma. Zkoušejte první kosmetiku v malém množství. pokud se vám bude dařit, ideální je najít jednu dvě kamarádky, se kterými se podělíte o náklady za suroviny i o výsledek.

Nejprve si vyzkoušíme jednu úplně prostou věc, která je zvlášť v zimě velmi potřeba.

Zimní hojivá pomáda na rty s medem a citronem

pomůcky: metlička, nádoba na vodní lázeň, do vodní lázně na pomádu, talířek vychlazený v lednici

suroviny: 15 ml včelího vosku (čajová lžička), 25 ml panenského olivového oleje, 5 ml třezalkového oleje, 1 ml glycerinu,1/2 lžičky medu, trochu citronové šťávy, 10 kapek pomerančové silice (nebo jiné dle volby)

Včelí vosk rozpustíme ve lžící olivového oleje, poté pomalu, za stálého šlehání přiléváme postupně zbytek oleje. Záleží velmi na surovinách, kontrolujeme tuhost na předem podchlazeném talířku. Pomáda musí být výrazně pevnější než třeba krém. Přidáme glycerin, třezalkový olej až na závěr spolu s citronovou šťávou a půlkou lžičky medu. Vybranou silici vmícháme po výrazném schladnutí hmoty (dodržet teplotu pod 40°C!!). Zbývá pomádu přelít do menších nádobek a uchovat v lednici.

Heřmánkový dětský krém do mrazu

Tenhle krém má hlavně promašťovat, ale trochu, nepatrně hydratace je v něm taky. Kromě toho se takto zlepší konzistence i vstřebávání. Pokud potřebujete ale hlavně a jen krém mastný, vodní část ("pudink" z heřmánkového výluhu) můžete vynechat a tím pádem i glycerin. Zato je do něj možno dodat vitamin E buď tak, že část olivového oleje nahradíme olejem z pšeničných klíčků nebo přímo použijeme vitamin E z lékárny. Viamin E zlepšuje elasticitu pokožky a chrání tuky před oxidací.

pomůcky: metlička, nádoba na vodní lázeň, do vodní lázně na pomádu, ponorný mixer, talířek vychlazený v lednici

suroviny: 15 ml včelího vosku, 5 ml lanolinu, 10 ml bambuckého másla, 50ml heřmánkového slunečnicového oleje a 50 ml olivového oleje, 10 ml konopné masti domácí (pokud nemáme, vynecháme), silný výluh z heřmánku cca 50 ml, lžička kukuřičného škrobu - svařit - použijeme 2 plné lžíce "pudinku", glycerin 2 ml, 10 kapek levandulové silice. Ohlídat konzistenci a teploty!! Pokud máte problém s heřmánkem, zkuste například měsíček. někdy se dají čisté bylinné oleje sehnat v lékárně nebo ochodu s bylinkami.

Rozehřejeme včelí vosk spolu s lanolinem. Nejlépe ve vodní lázni. Vedle ohřejeme bambucké máslo a konopnou mast spolu s oleji (olivový panenský, slunečnicový heřmánkový) - ohřát jen mírně, dokud se bambucké máslo a konopná mast nerozpustí.  Oleje vléváme do vosku a metličkou šleháme, přidáme kosmetický glycerin, pokud ho chcete použít. V této chvíli už směs neohříváme. Přidáme 2 lžíce heřmánkového zahuštěného výluhu a ponorným mixerem hned promixujeme. Mixujeme tak dlouho, až je krém hladký. V této fázi si vyzkoušíme na vychlazeném talířku konzistenci. Po minutě budeme vědět jestli je krém hustý či řídký. V prvním případě přidáme trochu libovolného oleje, mixujeme a zkoušíme konzistenci. V případě druhém rozehřejeme ještě trochu vosku a po nepatrných množstvích přidáváme za stálého mixování. Ale nepřešlehat! Sice by to nemělo vliv na funkci, ale konzistence by se začala podobat řídké majonéze. Když krém schladne, že v něm udržíme ruku (měřím potravinářským teploměrem, musí být pod 40°) vmícháme levandulovou silici, krátce prošleháme. Pak teprve přendáme do nádobek, popíšeme, datujeme a důsledně skladujeme v lednici. Zpočátku se může krém zdát řídký, ale po dvouhodinovém chlazení získá správnou konzistenci. Krém při dobrém skladování vydrží minimálně 3 měsíce, ale spíš půl roku. Výrazně se nám doba skladování prodlouží přidáním extraktu z grepfruitových jader.

Několik obrázků z výroby:

suroviny pěkně pohromadě

vosk je možné rozehřát v obyčejné zavařovačce, ale podložte ji utěrkou nebo ubrousky!

konzistence po prvním prošlehání

tady vidíte rozdíl v konzistenci po schladnutí a novém mixování

takto vypadá krém po dvou hodinách v lednici, je akorát pevný

A nakonec si můžete vlastní krém i opatřit vlastní etiketou


Pokud vás výroba kosmetiky a mastí chytne, bude za chvíli vaše lednice vypadat takto:


 Pokud se nebude něco dařit klidně pište, vymyslíme jak na to! Taky je možné, že jsem se v úvodu dopustila nějaké nepřesnosti, protože informace získávám samostudiem. Budu moc ráda pokud mě opravíte aby nedocházelo k šíření bludů. Prosím ale o opravy nevycházející pouze z pocitů :).


odkazy:

suroviny:




čtvrtek 10. ledna 2013

Opravdu nepatrný zápisek o pučálce

Pučálka to je věc. Je to pochoutka z naklíčeného hrachu, která je levná a zdravá. Dělávala se u nás už dávno pradávno hlavně na venkově. Jíst se může jako pochutina nebo třeba večeře jako včera u nás. Mě před vánoci namotivovala tahle milá kuchařka od Dýně na pařezu a teˇje pučálka trvale usazena v našem jídelníčku. Něco k pučálce najdete i u Cuketky.



Já jí dělám následovně. Vezmu půl balíčku (250g) zeleného, neloupaného, nepůleného hrachu a na 24 hodin ho namočím do velkého množství vody. Druhý den vodu sleju, hrách v sítku propláchnu a nechám pod poklicí v nádobě 48 hodin klíčit. Je třeba ho nejméně dvakrát denně v sítku propláchnout a vodu, která z hrachu do nádoby steče nevylévat. Jednoduše musí být mokrý a ležet tak ve dvou ml vody. Za ty dva dny hezky naklíčí a já ho opět sliju, propláchnu, nechám okapat a pak v nádobě smíchám se dvěma lžícemi oleje a půl lžičky soli. Rozprostřu na plech aby hrášky ležely hezky jeden vedle druhého, troubu rozehřeju na 200°C a dám péct. Stejně lze připravit i na pánvi, jen musíte míchat. Sůl přidejte hned, hrách lépe nabere slanost. Jde ho dělat i na sladko, ale to nás zatím neláká. Pečeme nebo pražíme tak dlouho, dokud částečně, ale velmi slabě nezhnědne. Měl by být měkký bez moučné příchuti. A to je vše. Jídlo je to velmi syté a díky naklíčení hrách v této úpravě výrazně méně (pokud vůbec) nadýmá.



pondělí 7. ledna 2013

Labneh aneb odkapte si jogurt

Labneh neboli Laban je čerstvý, nesýřený, původem Libanonský, sýr. Konzistenci má podle toho, jak moc ho necháte odkapat - od roztíratelné až po tužší. Dokonce se z něj dají tvarovat kuličky, obalovat v koření a nakládat do olivového oleje. Ostatně takováhle přehlídka vám vyjede při zadání slova Labneh do googlu. Původně jsem jej začala dělat na základě receptu ze stránek Jak na to. Ty si ostatně stojí za to projít pokud se chystáte na sýry nebo jogurty. Roztíratelná verze sýra labneh připomíná velmi lučinu. Letos před silvestrem jsem objevila ještě jedno skvělé využití pro tento sýr. Pokud máte rádi pomazánkové máslo, stačí vmíchat do sýra z jednoho litru jogurtu cca 50g  změklého másla. Nejlepší je to prošlehat mixerem aby se máslo se sýrem dokonale spojilo. Poté můžete ochutit jako pomazánkové máslo nebo dále použít na pomazánky. No a ještě jedno využití jsem našla, když jsem v létě pekla chees cake. Labneh může nahradit čerstvý sýr Philadelphia, který se tam používá. Tím se vyhnete tomu, že upečete obyčejný tvarohový koláč jako v případě, že použijete obyčejný tvaroh! Chystám se ještě zjistit, jestli by nemohl méně odkapaný labneh z velmi tučného jogurtu, nahradit mascarpone ;).


A teď tedy jak na to. Už jsem v jiném článku popsala, jak si vyrobit jogurt na ústředním topení. Další variantu přidám až to bude aktuální.  Pokud se chystám odkapávat z něj labneh, ani ho nedávám do sklenic. Dále jen fotky, postup si přikousněte z předchozího článku :).






Pokud ještě nevyrábíte vlastní domácí jogurty, můžete si samozřejmě jogurt koupit. Pořiďte ho kolem jednoho litru a to nejlépe opravdu poctivý jogurt jako je například Holandie. Na jednu plachetku nedávejte více než litr jogurtu, špatně pak odkapává.
Když máte jogurt, připravte si hustší plátno nebo třeba utěrku a nádobu, do které bude odkapávat syrovátka. Pak můžete buď vmíchat do jogurtu lžičku soli, česnek, bylinky atp. a nebo ho nechat jen tak a dosolovat a dochucovat až hotový sýr. Dělám oboje, ale kvůli dalšímu využití syrovátky spíš ochucuji až výsledný sýr. Syrovátku pak můžete zamíchat do žrádla pro zvířata (psy, kočky, slepice...) nebo si ji přidat do koupele a nebo si z ní udělat dokonce jednoduchou pleťovou vodu, ale o tom někdy jindy.
Když máme připravenou plachetku, přendáme do ní jogurt. Osvědčilo se mi ji přitom vložit do nádoby, do které bude poté odkapávat syrovátka. Konce pklachetky svážeme k sobě a zavěsíme. Někdo zavěšuje do lednice, ale moje zkušenost je, že když nechám večer odkapávat, ráno je hotovo a sýr se mi nikdy nezkazil.




Pokud odkapete labneh hned, bez chlazení, je kyselejší, protože v něm proces ještě probíhá. Pokud ho necháte schladit alespoň 24 hodin, je kyselý méně. Než se proces rozebějne je odkapáno. No a samozřejmě že varianta je nechat ho odkapat v lednici nebo jinde v chladu.
Po vykapání, které trvá mezi osmi a dvanácti hodinami, zformujete bochánek nebo upravíte dál podle chuti. Je to jednoduchý a celkem levný způsob jak získat zase větší kousek nezávislosti a soběstačnosti!

sobota 5. ledna 2013

Fazole, naan a novoroční přání

První povánoční blog je opět receptový a trošku péefkový nebo taky bilanční.

Dnes jsem kvůli větru nešla se psem našich pět kilometrů po okolí a tak jsem se rozhodla udělat si vařící radost. Dlouho jsem se chystala na indický plackový chléb naan. Protože jsem měla už dva dny namočené fazole (u nás je teď pořád něco namočené - ať už to klíčí nebo jen čeká na zpracování), rozhodla jsem to zkombinovat v jakési indicko mexické jídlo. Chléb naan jsem pekla podle Kitchentte a vpodstatě sem není třeba dávat recept, protože ten, který odkazuji, úplně postačí. Jen několik vlastních postřehů, které mohou být způsobeny rozdílností mouky, trouby, ale hlavně tím, že jsem tento chléb pekla poprvé. Dávku jsem zdvojnásobila na půl kila mouky, ovšem vody bylo na mě moc a musela jsem přidávat mouku. Zadělávala i kynula jsem v domácí pekárně. Na půl kila mouky by mi bohatě stačilo 350ml, ale je fakt, že i v původním receptu je voda psaná přibližně. Při rozvalování jsem udělala místy zbytečně tenké placky, které pak byly velké a špatně se s nimi manipulovalo, Takže příště silnější a menší placky. Tenká místa se pak v troubě zbytečně připalují. V receptů se chléb peče na 170°C, to na naší troubu bylo málo, nakonec jsem pekla na 210°C, ale chce to zkusit. Ovšem i tak měl naan veliký úspěch a zaslouží si zařadit do našeho jídelníčku častěji.


Recept na fazole je také jednoduchý, jen je třeba myslet na jejich namočení den či dva dopředu. Pokud je namočím dva dny předem a přidám k nim špetku jedlé sody, uvaří se mnohem rychleji.

1/4 balíčku červených fazolí
1/4 balíčku bílých fazolí
1/2 sáčku mražené kukuřice
1 zelená paprika
hrst rýže
2 rajské protlaky malé (nebo jeden velký)
cibule, česnek, oregano, šalvěj
pepř, cukr, sůl, olej
jemně strouhaný sýr
popřípadě chilli a kečup

Nejprve uvaříme fazole v dostatečném množství vody doměkka, vedle vaříme rýži v dvojnásobném množství vody až se všechna tekutina vsákne, nesolíme ani fazole ani rýži. Na oleji rozesmažíme nadrobno pokrájenou cibuli, přidáme rovněž nadrobn nakrájenou papriku a spolu smažíme. přidáme pepř a kukuřici, když se kukuřice ohřeje, přisypeme fazole, rýži, drcený česnek a sůl. Společně necháme opět krátce smažit a podlijeme. Po 5 minutách vlijeme oba protlaky, dosolíme a zlehka osladíme aby jídlo nebylo kyselé. Přidáme jemně drcené zelené koření. Ještě 10 minut pod pokličkou dusíme za občasného míchání. Podáváme posypané sýrem, můžeme pokapat omáčkou ze tří nakládaných chilli papriček, dvou feferonek a dvou lžic kečupu - to vše rozmixovaného ponorným mixerem.


Když jsem přemýšlela nad loňským rokem, měla jsem dlouho pocit, že se toho mnoho nepovedlo. Jako bych nic nového nevytvořila, nenaučila se, neudělala, co bylo třeba udělat. Nakonec jsem ale došla k tomu, že to tak úplně není pravda. Sice jsem se nenaučila mnoho nového, ale z některých věcí se postupně stala rutina (pečení chleba, mýdlový sliz, kosmetika, vaření povidel a marmelád). Rutina je často považována za něco špatného, ale v domácnosti a při vykonávání pravidelných povinností neznám nic lepšího. Výrazně to šetří čas a zaručuje předvidatelný výsledek. Navíc mi loňské zevšednění a zefektivnění některých činností (např pečení chleba jednou týdně po třech bochnících) uvolnilo ruce pro letošní učení se nových věcí, získala jsem tím mnoho času a tak se těším na vaření mýdla a šití!

Takže vám do nového roku přeju, aby ten letošní rok buď přinesl nové dovednosti a nebo pomohl uvolnit ruce pro roky příští!