Voskované ubrousky

    Tohle je pro mě bezkonkurenčně objev letošního roku. Tedy ne že bych to vymyslela já, ale objevila jsem výrobky a postupy na zero waste diskuzích. Nejdřív jsem to zkusila trochu nedůvěřivě. Měla jsem pochybnosti ohledně údržby a trvanlivosti.

    Ubrousky stačí opláchnout studenou vodou, vosk je natolik nepřilnavý, že vše odteče. I přes pravidelné používání, některé ubrousky slouží už dva měsíce. Když se ubrousek nejeví v kondici, tak ho stačí převoskovat. Podrobně popíšu voskování v troubě pomocí štětce, ale zmíním i další dva způsoby.

    A na co se dají ubrousky použít? Zjednodušeně místo igelitových pytlíků a nepřilnavé folie. Balím do nich pečivo, sýry pro rodinu, přikryju jimi buchtu na míse. Můžete do nich zabalit svačinu nebo překrýt nádobu bez víčka, ve které je třeba sušené ovoce. Nejnovějším objevem je jejich kombinace s mísami z papíroviny. Po vyložení voskovaným plátnem jsou, kromě tekutin, použitelné téměř na vše.

 

    Na samotný ubrousek je lepší použít tenčí plátno, které tolik nenasákne vosk. Téměř všechny ubrousky na fotkách jsou ze starých, obnošených košil. Vosk musí být 100% včelí. Na tom rozhodně nešetřete. 

    Nejprve si ustřihněte velikost a tvar, který potřebujete. Nemusíte ho obrubovat, protože vosk bude třepení bránit.

   

 Na vařič dáme nádobu s voskem a velmi opatrně a pomalu rozehříváme. Na plyn dáme rozptylovač plamene

 

    Troubu roztopíme na 150°C a připravíme si plech na pečení vyložený pečícím papírem. Rozpuštěný vosk natíráme širokým štětcem na ubrousek. Pokud potřebujete velký formát, který se vám na plech nevejde, přeložte ho na čvrtiny. Po natření první části vložte plech do trouby a nechte vosk několik minut tavit. Plátno nemusí být dokonale natřené, budeme s ním dále pracovat.

 

 

Po vyndání z trouby přetřeme ubrousek několika tahy štětce, aby bylo navoskování rovnoměrné. Pokud je ubrousek přeložený otočíme ho a postupně takto navoskujeme všechny části. U malého formátu už máte hotovo.

Pokud do něj balíte sýr, je lepší aby ležel v lednici v plastové misce nebo na talířku. Lépe se s ním manipuluje a neleží v případném vlhku na poličce.

    Je možné voskovat i tak, že vosk na plátno nastrouháte a zapečete nebo zažehlíte mezi dvěma pečícími papíry. Mě ale stará pánvička, kterou i s papírem, zatvrdlým voskem a štetcem pověsím na zeď, přišla nejjednodušší. Voskuji jak potřebuji a je hned sklizeno. Pokud jste velmi ortodoxní ZW a chcete se vyhnout pečícímu papíru, stačí sehnat starý plech a voskovat přímo na něm. Stačí ho za horka utřít novinami nebo hadříkem.

Stručný rodinný průvodce zajímavými časy 1.díl - úvod a audit domácnosti

"Nemůžete probudit člověka, který předstírá, že spí." 

Navažské přísloví

    Když pominu všechny nejistoty, které vznik tohoto článku provázejí, i to, že se k jeho napsání necítím ani trochu povolaná, tak zbyde vysvětlit o co vlastně jde a proč text vzniknul. Dlouho bylo příliš brzo a nyní je skoro příliš pozdě.

    Projekt Domácnost v neklidné době vznikl, aby v časech, které přicházejí, zmírnil dopad především na rodiny. Psát první příspěvky jsem začala v době krize kolem roku 2009. Svět se z ní otřepal a vypadalo to, že máme plno času se učit a opouštět staré, toxické návyky. Nezměnilo se však nic. Naopak konzum narostl a schopnost většiny rodin vydržet dva týdny bez nákupu popřípadě elektřiny, je stále malá. Roky jsem ovšem nevěděla, který z problémů by mohl spustit lavinu. Nyní se zdá, že by to mohla být klimatická změna.

   Jsou zhruba tři týdny po vydání klimatické zprávy OSN. Mainstreamem vpodstatě jen profrčela. Znělo to výhružně, ale málokdo si dovede představit dopad klimatických změn na vlastní život. Málokdo domyslí řetězec událostí. U lidí, sledujících téma, se prohloubil enviromentální žal. A zpráva OSN byla spíš mírná než tvrdě realistická. I tak máme zhruba 12 let, která rozhodnou, jestli bude budoucnost jen střídavě nepříjemná a náročná nebo zcela katastrofická. Pokud necháme tento čas vyprchat, pokud ho budeme ztrácet pouze zábavou a konzumem, spoleháním se na to, že to někdo vyřeší, že vědci něco vymyslí, že politici všechno zařídí, budou naše děti a vnoučata žít v katastrofické noční můře. A nelze říct, že nás nikdo nevaroval.

Respekt: Nová klimatická zpráva OSN je vzkazem pro kapitána Titaniku

Klimatická změna.cz: Dopady změny klimatu - extrémní jevy 

Změna klimatu.cz: fakta

Idnes: Probuďte se, globální oteplování se utrhlo ze řetězu, varují vědci
ČT24: Oceány přijaly mnohem více tepla, než se dosud předpokládalo. Změna klimatu bude horší.

Živě: Bill Gates: Změny klimatu a 75% problém 

Dalibor Špok: Psychologie vytěsnění v praxi: stojíme na hranici ekologické krize, ale nikomu to nevadí

Aktuálně.cz: Extrémní počasí? Musíme si zvyknout. Staré pranostiky už neplatí.

Michaela Pixová: "Krásný podzim" jako předzvěst apokalypsy, o které nechceme na rovinu mluvit.

    V seriálu, jehož první část právě čtete, se budu zabývat především osobní zodpovědností jednotlivce a rodiny. Co můžeme udělat pro svou bezpečnost a zmírnění klimatické změny? Nejdřív situaci přestaňme popírat, hledat důvody proč my nemůžeme nic udělat a bagatelizovat celý problém. 

 

    Už jste vyděšení? To je taky úplně zbytečné. Strach je sice přirozená, ale ne zrovna konstruktivní emoce. Spíš zkuste být zdravě naštvaní, zlobte se a něco změňte.


   

     Důležitá je shoda v rodině nebo se spolubydlícími, že problém je a je třeba ho řešit. Přečtěte si všechno, co k problematice najdete ať máte argumenty a protiargumenty. Pak si o tom doma promluvte. Neřešte do jaké hloubky půjdete, nesnažte se ze dne na den být vzorní a minimalističtí. Nepřepalte zkrátka začátek, ať vás nedožene únava a pocit zmaru, který vaše snažení spíš zpozdí než popožene. Budete muset pravděpodobně sahat do oblastí, které jsou tradičně nějak nastaveny a mění se bolestivě. Ale ani tradiční postupy nemusí být v nastalé situaci ty správné. A naopak některé už téměř zapomenuté věci nám velmi pomůžou.

    Je dobré si uvědomit, že v této situaci řešíme hned tři různé přístupy, které se snažíme skloubit a někdy bude náročné dosáhnout kompromisu. Zásadní věc je, že by naše konání mělo co nejméně, nebo alespoň méně a méně, přispívat ke zhoršování stavu.
    První přístup je tedy na první pohled ekologický. Planetu zatěžovat méně než doposud a svou uhlíkovou stopu spíš snižovat. Ale nejde jen o CO2 a nejde v prvním přístupu jen o ekologii. Jde také o zdroje. V posledních suchých letech každého napadne voda. Pitná voda, kterou používáme i jako užitkovou. Ale jsou tu zdroje jako ropa, která je zprostředkovaně nejen pohonnou hmotou, ale i každým plastem, který vytřídíte nebo dokonce ani nevytřídíte. A ropa je neobnovitelným zdrojem. Jde ale i o vzácné kovy v naší elektronice, křemičitý písek v našem skle...
    Druhý přístup je krizový. Z povětrnostních nebo jiných důvodů nejde proud, voda, nezaváží se obchody. Podívejte se například na to, co se právě teď děje v Belgii, ale hlavně co se tam může dít, pokud vše nepůjde dobře. O aktuální situaci v Itálii ani nemluvím. Dvě různé, ale stále evropské země, dva různé problémy s různým, ale nemalým dopadem na obyvatele. Potřebujete krizový plán alespoň na dva týdny, zásoby, světlo a teplo. A při nákupu pro tuto situaci mít na mysli předchozí bod.
    Třetí přístup řeší dlouhodobé snižování životní úrovně, úpadek, život po velké krizi. Stále je třeba mít na paměti první bod. Je třeba připravit si podmínky pro vyšší soběstačnost, místo k životu v takové době a získat nové dovednosti. I pohled na zařízení domova by bylo v takové chvíli jiné.

    Ale zároveň je třeba normálně žít, nezatěžovat svůj život příliš druhými dvěma body příliš, protože krizová situace nemusí vůbec nastat a vše může být velmi pozvolné, střídavě nahoru i dolů. Tohle vybalancování potřebné přípravy a normálního života musí udělat každý za sebe. Co ovšem prospěje úplně každému je skromnost a minimalismus.

Audit domácnosti

    To je první věc, kterou vám doporučím udělat. Není to tak obtížné jak to zní. Dejte si celý jeden měsíc na to, abyste sledovali, jak vaše domácnost funguje, co potřebuje a co spotřebuje.
Všechny účty za nákupy dávejte na jedno místo včetně těch za telefon, vodu, elektřinu, odpady, teplo. Vyfoťte si vodoměr ať máte reálný přehled kolik vám domácností proteče vody. A alespoň jeden týden sledujte a zapisujte veškerý odpad včetně organického, sledujte jídlo, které vyhodíte nesnědené. Zapisujte kam jste jeli autem a proč. Kolik stupňů jste měli v obytných místnostech.
A spočítejte svou uhlíkovou stopu.

    Teprve až tohle uděláte, budete mít dostatek podkladů pro změnu. V dalších dílech seriálu se budu zabývat právě těmito jednotlivými oblastmi a zkusíme najít různé přístupy jak je zlepšit. Nemyslete si, že doma nemáme velké rezervy. Budeme na té cestě společně.
    V dalších dnech vznikne seznam literatury, který bude průběžně doplňován a nejspíš i seznam zásob.
    Na blogu budou ale články tohoto typu vycházet jen jednou měsíčně, zbytek budou stále návody a recepty.
    Nebojte se ptát. Budu hlídat komentáře pod články a pokusím se odpovídat nejlépe jak to půjde.

Dýňová hořčice

    Nejdřív se pokusím zmírnit trauma některých žen, které mi občas píšou, že tohle prostě nestíhají a jak je možné, že já ano. Jednak jsem nárazově hyperaktivní :) a jednak jsem doma. Být doma je moje práce a moje kariéra. Být doma znamená vykonávat všechnu tu práci, která není moc vidět, je tak samozřejmá a udržuje v chodu mnohé procesy. A taky to znamená, že si toho nikdo nevšimne, dokud se to dělá a všichni si všimnou, když se to zadře :). A vzhledem k tomu, že na to mám celou vaši pracovní dobu plus všechen ten čas, který vy věnujete domácnosti, jste oproti mě superženy a já se vlastně tak trochu poflakuju!

    Takže jsem doma a dělám hořčici. Hořčici ve výborné kvalitě dneska seženete běžně a nebude nijak předražená. Proč ji tedy dělám a navíc z dýně? Prostě je jiná, ostrá přesně jak sama určím a s tóny dalších surovin. Navíc ten objemový základ si můžete vypěstovat hravě doma. Dá se samozřejmě připravit jen mixováním namočených semen a dochucení výsledné pasty, ale to pro nás bylo přeci jen příliš ostré.

    Podobných receptů najdete na netu hodně. Překvapilo mě ale, že obvykle obsahují lžičku hořčice na kilo dýně. Výsledkem je spíš hořčičná omáčka, kterou podle mě jídlo moc nedochutíte. Ale my chceme hořčici, chceme aby trochu pálila, měla říz a hlavně...aby chutnala jako hořčice.

Používám ji na dochucení sojanézy, různých omáček, pomazánek a dipů na saláty...nebo jen tak do plněných baget, sendvičů a k veganské uzenině.

Dýňová hořčice

1 větší dýně hokkaido nebo máslová nebo cokoliv žlutého co máte (cca 2kg)
3 cibule
4 stroužky česneku
100g hořčice
med
sůl
bílý vinný nebo jablečný ocet (množství dle chuti, ale cca 400ml)
2 lžíce řepkového nebo pomace olivového oleje
2 lžíce medu

Den až dva předem si namočíme semínka hořčice do dostatečného množství vody. hodně jí vypije takže to chce zhruba dvojnásobek objemu semínek.

Dýni oloupeme a vykostíme...rozuměj zbavíme pecek a měkkého vnitřku. Nic z toho ovšem nevyhodíme, ale schováme to na vývar, který je z toho skvělý.

 Dužinu dýně nakrájíme na kostky.

Pokrájíme si cibuli a dáme lehce rozesmažit na olej. Přidáme cibuli, česnek nakrájený na menší kousky a dusíme pod pokličkou.

Než bude základ hotov, tak si slijeme vodu z hořčičných semínek, přilijeme trochu octa a rozmixujeme dohladka. Zvládne to i tyčový mixer. Můžeme přidat i vodu podle potřeby. (Moje pasta teda není úplně nejhladší, chtělo to namočit na delší dobu)

Rozdušenou dýni mixujeme, osolíme, přidáme med, hořčičnou pastu a ředíme octem nebo vodou na správnou chuť i konzistenci. To je důležité. Stále ochutnávejte. Já použila domácí jablečný ocet a minimálně 400ml jsem tam nalila. Není důležité aby to bylo podle receptu, jen vám to musí chutnat. I když tam dáte nepoměrně málo hořčice oproti dýni, bude to pálit. Pálivost se ještě zmírní rozležením. Můžete ji ale srazit dalším převářením. Nepřežeňte to, protože určitý říz k hořčici patří.

Pak už stačí ještě horkou hořčici naplnit do skleniček a otočit na víčko. Je zároveň konzervovaná i octem a nekazí se.

Sociální sítě podruhé plus viktoriánský bonus

    Měla jsem rozepsaný blog...takový pěkný negativně laděný, plameny a síru dštící blog. Ale smazala jsem ho ve chvíli, kdy i mainstream začal lomit rukama nad klimatickou změnou a má sociální bublina denně sdílela další a další články na toto téma. A jelikož VY jste moje sociální bublina, pochybuji, že by se to k vám nedoneslo. Své snažení tedy raději napřu do nových praktických návodů jak chránit sebe, svou rodinu a svou planetu. 

    K původnímu tématu snad jen pár slov za mě a mou rodinu. Nejsme bezplastoví ačkoliv bojujeme, odpad produkujeme také a dokonce až letos jsme kvůli suchu zrušili bazén. Alespoň recyklujeme vše co jde a nenakupujeme bezhlavě. Když něco chci tak tomu dám měsíc...a po půl roce to obvykle zavrhnu jako nesmysl... Ovšem klimatická zpráva mě vybičovala k auditu domácnosti, co se odpadů týče a tak ke sledování spotřeby pitné vody. I na zahradě podnikneme další opatření. Beru to jako cestu, která pomůže jak zemi, tak i nám. Naučíme-li se žít skromně, budoucí změny nás nezasáhnou s takovou silou. Je čas přejít z fáze Popírání alespoň do fáze Hněv.

    

    Na Facebook a Instagram dávám krátké návody na věci, které zrovna dělám doma a přijdou mi k tématu...no a mám zrovna čas fotit i psát. Takže fotky jsou často málo kvalitní, spíš jen dokumentační.

    První, co by stálo za zmínku, je pomáda na rty. V tomto počasí se může hodit. 

   

   Vosk a oleje 1:1 cca. Chcete-li ji pevnější tak dáte vosku o trochu víc a opačně. Použila jsem levandulový olej (ne silici, ale olej ve kterém se louhovala levandule) a třezalkový olej. Ten zahojí prasklinky, které nadělá vítr a mráz. Ale pokud použijete mandlový nebo jiný výživný olej, výsledek bude skvělý. Vosk rozpustíme ve vodní lázni, přimícháme oleje a stáhneme z plamene. Když se složky spojí tak vyjmeme nádobu z vodní lázně. Mícháme do chvíle, kdy začne hmota houstnout. Přidáme šťávu z aronie zahuštěnou odpařováním a tři kapky kvalitní pomerančové silice. Silici volíme uváženě, protože rty jsou velmi citlivé. Ještě kašovitou pomádu dáme do nádobek a můžeme hned používat. Stačí na výrobu použít lžíci směsy olejů a lžíci vosku. Pomády nespotřebujeme tolik. Lepší je ji uchovat v lednici.

 

    Druhým příspěvkem jsou vysoce funkční tašky ze starých triček. 

    Tašek není nikdy dost zvlášť když nekupujete ty igelitové. Na nákupy máme látkové a háčkované síťovky, ale občas je potřeba nějaká navíc.

Tahle je vyrobená ze starého, hodně obnošeného trička a byla hotová za deset minut. Stačí ustřihnout rukávy, výstřih prostřihnout na úroveň průramků, otočit tričko naruby, spodní lem prošít a stáhnout pevnou přízí. Pro delší životnost ještě přizašiju konce všech švů, aby se nepáraly. A je hotovo. Nosnost je podle materiálu. Triko na fotce není bavlněné čímž se jeho nosnost zvyšuje. Jinak záleží na síle vzniklých uch. Tahle taška zvládá tříkilovou nálož. Už mám i další a vřele doporučuju.

 

    Zjistila jsem, že ještě všichni neznají povidla pečená v troubě:

    Jablka, která teď padají, už jsou dost sladká, aby se z nich dala upéct povidla. Je to nejjednodušší ze všech receptů na zpracování jablek. Naplníte pekáč s poklicí nakrájenými jablky se slupkou úplně po okraj, přidáte dle chuti pár hřebíčků a trochu skořice, na litr jablek lžíci jablečného octa a lžíci cukru, přiklopíme a na 150° pečeme. Jablka pustí šťávu a v tu chvíli odklopíme poklici a pokračujeme v pečení. Může to pár hodin trvat...kolem pěti hodin určitě. Letos kvůli suchu mají jablka silnější slupku, takže je lepší ke konci celou hmotu promixovat tyčovým mixerem. Dopečeme do opravdu husté kaše. Hmota ztmavne. Přendáme ji horkou do vyvařených skleniček a poklopíme na víčka. Stejně můžeme péct i švestková a hrušková povidla.

    Sběr nadzemních částí bylin končí. Pokud vám na zahrádce zbyly aromatické bylinky a koření, které ještě nejsou zmrzlé a stále mají silné aroma, můžete si je na zimu naložit do soli. Mě přerostly bylinky, které jsem si přesadila do nádob na zimní užití a tak jsem ostříhala je. Ze zahrady jsem přidala dobromysl. Směs obsahuje tymián, dobromysl, petrželku, koriandr, rozmarýnu. Bylinky obereme a čerstvé podrtíme v nádobě na sekání zeleniny. Přisypeme sůl. Té by měla být alespoň třetina objemu bylin. Znovu důkladně mixujeme. Přesypeme do nádoby s pevným uzávěrem a skladujeme ve tmě a chladu. Bylinky vydrží dlouho jako čerstvé. Sůl zůstane mírně vlhká podle toho jak vlhké byly bylinky. Používáme na solení při vaření i do salátů. Stejným způsobem můžeme vyrobit i jednodruhovou sůl.

Čtyři návody na blog stačí takže teď ten viktoriánský bonus. Jde o návod jak vyrobit písek na drhnutí a mám ho ze seriálu Viktoriánská farma. Návod je to směšně jednoduchý, ale funkční. Vezmete kousek cihly a obyčejný hrubý kámen. Cihlu třete až se začne uvolňovat prach.

Když máte prachu dost, přesijete ho přes jemné sítko, protože cihly často obsahují kamínky.

Prášek můžete dát jen tak do nádobky, namočit hadřík v octu a pak v prášku a drhnout. Nebo ho smíchat s malým množstvím slizu na praní a vytvořit tekutý písek či pastu. Velmi dobře drhne připálené nebo očazené hrnce, ale i dřez a sporák. Na nové povrchy bych ho asi nepoužívala a nebo vyzkoušela na skrytém místě. Nezdá se mi ale, že by mi něco poškrábal.

Sušenky a tyčinky z odpadu po odšťavnění jablek

    Nejsem až tak šetřivá, abych musela zpracovat úplně vše. Na druhou stranu nerada vyhazuji cokoliv, co má potenciál nakrmit nebo sloužit.Principy zero waste jsou mi blízké a navíc velmi obohacují můj projekt. Díky tomuto hnutí jsem objevila plno vychytávek, které mohou dobře posloužit v náročné situaci. Ale přejímám jen ty, které jsou z lokálních surovin a nebo pomáhají recyklovat. Už jsem tu představovala jak vyrábím ze zbytků zeleniny vývar na polévku či omáčku a teď se koukneme na zbytky po odšťavnění.

  

    To co vidíte na fotce výš je to, co nám po odšťavnění zbyde. Ještě tomu však předchází vykrájení. pokud jsou jablka zdravá a bez červů, můžeme odkrojky použít na výrobu jablečného octa. Dělá se stejně jako ten ze slupek či pokrájených jablek. 

    Po odšťavnění na odstředivce (tu vlastníme a tak píšu hlavně o ní) zbyde na povrchu taková hustá pěna. tu sbíráme a je na první fotce úplně vlevo. Pak zbyde jemná drť promíchaná se slupkami. Tu si přebereme a slupky dáme stranou. Po propláchnutí je lze usušit a použít do ovocných čajů.

    Oba recepty začínají vpodstatě stejně jen v sušenkách je všeho víc a jsou kaloričtější...a oblíbenější...

Müsli tyčinky

200g dužniny z jablek

200ml pěny sebrané po odšťavnění

300g ovesných vloček (nebo jakýchkoliv jiných)

100g slunečnicových semínek

100g sušeného ovoce

50g libovolného sladidla (med, cukr...)

50ml olivového oleje z pokrutin

1 lžička skořice

   A teď nastane to podstatné. pokud chcete tyčinky zachovat vhodné pro raw stravování, tak vynechte veškeré pražení a pečení. Na závěr je prostě jen usušte v sušičce na ovoce a použijte do nich nějaký chuťově zajímavější olej.

    Nejprve nasucho opražíme vločky a slunečnicová semínka. Nesmíme je přepražit. Stačí, když budou některá semínka hnědá a celé to bude vonět. Pak už jen v míse vše smícháme. Směs bude zpočátku lepit, ale necháme ji půl hodiny odstát a mělo by to být lepší. Když bude lepit i pak, přidáme trochu vloček a na tvarování si namočíme ruce.

    Vytvarujeme tyčky a pečeme v troubě na 170°C. Bude to tak hodinu trvat, protože jsou silnější. Ale chce to hlídat. Vydrží určitě týden v neprodyšně uzavřené nádobě a v lednici. Já je dělám v době jablek do zásoby a mrazím je. V mrazáku je pak máme klidně celou zimu.

Jablečné sušenky 

200g dužniny po odšťavňování

100g slunečnicových semínek nebo oříšků

200g ovesných vloček

200g mouky (hladká, špalda, celozrnná)

1 prášek do pečiva

100ml olivového oleje z pokrutin

80g cukru nebo libovolné množství oblíbeného sladidla

1 lžička skořice nebo zázvoru

    Semínka opražíme spolu s vločkami a co nejvíce podrtíme nebo pomeleme. Pak smícháme všechny suché přísady. Do nich přidáme olej a dužninu. Propracujeme těsto, které necháme půl hodiny odstát. Až teprve tehdy ho dohustíme moukou, je-li tak lepivé, že nelze tvořit placičky. Ty se lépe tvoří pokud si potřeme ruce olejem.

    Pečeme v předehřáté troubě na 170°C zhruba 20 minut. Jelikož jsou to sušenky, měly by se spíš sušit a být křupavé. Troubu kontrolujeme. Tyto sušenky rády natáhnou vlhkost, takže je skladujeme v uzavřené nádobě.

Zázvorové pivo a další divoké limonády

    Konečně mě nemoc propustila a mohu pokračovat v sepisování...do knihy i sem. A zpracovávání zbytku úrody do zásob. Protože sušení jablek a pečení povidel, vaření čatný a kvašení zeleniny je po čase poněkud jednotvárná činnost, zpříjemnila jsem si ji zdravými limonádami. Tedy zdravými pokud jde o obsahové látky a probiotiku. Máte-li osypky ze slova cukr, dál ani nečtěte. Ačkoliv je možno použít i ten třtinový. 

    Velmi jsem toužila doma vyrábět zázvorové pivo a přestože jsem sháněla kvasinky v pevných "houbičkových" koloniích podobných tibi krystalům nebo kombuše, zatím jsem neměla štěstí. GBP houbičky mají vytvářet velmi lahodný, vpodstatě nealkoholický nápoj v první fázi založený na zázvoru, při druhém kvašení je možné ho dochutit. 

    Když ale ještě nebyl přístup k těmto vymoženostem, kvasila se piva (ale opravdu spíš limonády s obsahem alkoholu rovnajícím se nealkoholickému pivu) nejspíš divoce. Čerpala jsem z knihy Síla přírodní fermentace, blogu Zkvašeno! a nějakých cizojazyčných videí. Hledejte jiné postupy a chutě. chytne-li vás to jako mě, bez nějaké té limonády v lednici se neobejdete.

    Jste-li milovníci bublinek jako já a nevadí-li vám zbytkový cukr, tak směle do toho!

    Pokud si ještě nejste jistí, jestli tohle bude zrovna to ono, nic nového si na akci nepořizujte...kromě cukru, zázvoru a citronu - petku má doma asi každý. Bude se jednat o mléčné kvašení a to, pokud bude mít cukr a bude zavřeno bez přístupu vzduch ve sklenici, obstará vše samo.

Postup na výrobu startéru pro zázvorové pivo:  

    Vezměte 5cm zázvorového oddenku, umyjte ho vlažnou vodou, ale neloupejte. Postrouhejte ho nahrubo a dejte do sklenice o objemu cca 0,7l. Přidejte lžíci obyčejného řepného cukru a zalijte 0,5l chladné vody. Můžete použít filtrovanou nebo zchladlou převařenou vodu. Chlor může blokovat kvašení. My ho máme ve vodě buď tak málo, nebo je moje vůle kvasit silnější, protože to natočím z kohoutku a jede to. Jsem fermentátor anarchista a jediné pravidlo, které dodržuju, je mít všechny pomůcky čisté. Oplachuji vše horkou vodou a ještě octuju.

    Tak máme zázvor s cukrem ve sklenici a tu překryjeme dvojitým igelitovým pytlíkem a zagumičkujeme. Dělám to takhle, protože ačkoliv neplastuju, tak nějaký použitý pytlík se doma vždy najde. Já do toho igelitu udělám ještě tenkou jehlou pididírky aby mi to celé neexplodovalo až se kvašení rozjede.

    Tento postup opakujeme obden...kousek zázvoru, lžíce cukru, zamíchat. Po zhruba týdnu už to bude nejspíš velmi čile bublat. A nyní nás čekají další kroky. Scedíme zázvorový kvas do hrnku, vypláchneme původní nádobu a do ní vrátíme 100ml kvasné tekutiny. Do té přidáme další kousek zázvoru a lžíci cukru a 0,5l chladné vody. Přikryjeme igelitem a jelikož ještě neznáme výsledek experimentu, dáme kvas do lednice odpočívat. Až už budeme vědět, že chceme pokračovat, necháme ho stejně jako na začátku prokvasit a pokračujeme podle návodu níže.

Postup při fermentaci aneb konečně zázvorové pivo

    Nyní si nastrouháme cca 15cm zázvorového oddenku, tentokrát oloupeme. Ten svaříme se 300ml vody. Vaříme tak 5 - 10 minut. Měl by vzniknout drsnější koncentrát, který bude rozpouštět kovy a leptat sklo. Tento scedíme, nalijeme do velké 3,5l zavařovací sklenice. Dolijeme studenou vodou do půlky a rozmícháme 400g cukru. Nebojte se, kvasinky ho velkou část požerou a vy si můžete časem množství cukru přizpůsobit. Pokud dáte hodně cukru a necháte dlouho kvasit, bude výsledné pití obsahovat alkohol, ale dobré to moc není.

    Když se cukr rozpustí a směs je chladná, vlijeme dovnitř náš zázvorový kvas, vymačkáme jeden citron a dolijeme nádobu tak 2cm pod okraj, překryjeme dírkatým igelitem a necháme minimálně dva dny v klidu. Tekutina se postupně lehce mléčně zakalí a při hladině budou bublinky nebo přímo pěna. Po dvou dnech ochutnáme. Nečekejte ještě perlivý nápoj, zatím jen zjistíte jestli je sladkost akorát, jestli vám to prostě chutná. Já nechávám fermentovat tři dny a možná budu experimentálně snižovat cukr.

Stáčení do lahví a druhá fermentace aneb bublinkování

    Když je zázvorovka sladká jen o něco více než sneseme, stočíme ji do lahví. A teď pozor! Pokud nemáte takové ty patentní lahve jako jsou na fotce výše, a nemusí být od piva, stačí, že jsou silnostěnné a mají takovou tu páku na uzavření, tak pokud je nemáte, použijte petky. Doporučuju spíš půllitrové petlahve, protože to je tak dávka, kterou vypijete snadno najednou. Pomocí trychtýře na naběračky přelijte obsah kvasné nádoby do lahví, u petek nechte kus místa volný a před zavřením jí smáčkněte. Tlakem se vyrovnají.  A teď je odložte v pokojové teplotě na dva dny.

    A teď důležité informace! Petky nikdy nenechávejte dozrát v pokojové teplotě déle než dva dny. Mohly by explodovat. Ono i u patentních lahví je to zbytečné, bublinky se vytvoří za dva dny bohatě. Princip je, že kvasinky produkují oxid uhličitý, který normálně uniká do vzduchu. Když nemůže unikat do vzduchu, natlakuje nádobu a z ní se pak bublinky rozptylují v tekutině. Perlení je opravdu intenzivní a příjemné Po dvou dnech přesuňte lahve do lednice a nechte řádně vychladit. Poprvé i tak otevírejte venku nebo nad dřezem. Mě vybublali ale jen nechlazené limonády, chlazená nikdy, jen zasyčí.

Ale to není všechno!

    Teď přijde ta legrace se startérem. Pokud jste dělali čistě zázvor s citronem, nechte si klidně půl litru ještě před slitím do lahví na nastartování další dávky a startér ušetřete na později. Ale to funguje jen s čistě zázvorovým nápojem. Ono je totiž možné tímto startérem nastartovat ledacos. Zkuste různé ovocné šťávy, ale nesmí být sířené ani jinak konzervované. Funguje to na jablečný mošt, ale i na doma dělané sirupy, kdy třičtvrtě litru doředíte vodou a startérem do té velké sklenice od okurek. Skvělý je takto překvašený bezový sirup. Půjdou i jiné bylinné oslazené nálevy a sirupy. Chci zkusit meduňku a mátu. Co jsem zkusila byl domácí aroniový sirup a ten rozhodně plánuji kvasit před vánoci, protože je skvělý. Prostě experimentujte.

    A na to se vyplatí mít startér klidně i v lednici, kde vydrží týden bez krmení. Budete-li kvasit víc, mějte ho v pokojové teplotě a krmte obden. Mě funguje už druhý měsíc z prvotní násady.